Endy17 komentáře u knih

Přečteno během jediného večera.
Nadstandardně kvalitní vazba jen podtrhuje úroveň knihy, překlad se svými chybami jí trochu deklasuje. Škoda.

3 08.12.2017

Musím se ztotožnit s oběma předchozími komentáři. Životopisná část knihy je skvělá, ta programová je tak trochu předvolební leták KDU-ČSL. To ale nemíním jako kritiku, dozvěděl jsem se spoustu zajímavých věcí.

1 04.12.2017

Spousta informací bez vodítka, kde končí realita a začíná fikce. Autor v závěru knihy podotýká, že "podobnost se skutečnými jmény či událostmi je čistě náhodná", ale kde opravdu leží ta hranice? Nepochybně není ostrá a pevně vymezená, plynulý přechod přesto vyvolává mrazení v zádech.

1 29.11.2017

Nesmírně silný a nesmírně neveselý příběh.

2 21.11.2017

Poměrně dost zajímavých informací, často stále opomíjených nebo přímo záměrně zamlčovaných. Nejsyrovější a tak asi i nejvěrohodnější pohled na válku, prostý jakékoli romantiky a dobrodružného hrdinství. Kniha není žádný bestseller a občas jsem se textem prokousával s úsilím, ale vzhledem k výše uvedenému za přečtení stojí.

1 15.11.2017

Klasika, kterou každý zná, ale kterou zdaleka ne každý přečetl. Trošku mi připomíná Zvonokosy.
Příběh sám o sobě není nijak hluboký. Hluboké jsou ale autorovy myšlenky a úvahy, které v něm najdeme, a všechno korunuje jemný a inteligentní humor.

1 08.11.2017

"Vypadalo to tam jako v osmdesátých letech" je s absolutní převahou nejčastější větou příběhu, čtenář se s ní setká bezmála na každé stránce téhle lehce infantilní a naivní knihy. Trochu je to Harry Potter, včetně vševědoucí Hermiony, trochu Clancyho Net Force.
Děj ubíhá rychle a stránky přímo mizí před očima. Ale když zmizí i ta poslední, nijak zvlášť vás to mrzet nebude.

5 03.11.2017

Nepravděpodobné a nereálné, ale o tom to není. Kniha dokáže čtenáře pobavit a strhnout, v některých pasážích je těžké se od ní odtrhnout. Místy je ale zbytečně podbízivá a opakované odkazy autora na předchozí díl a vlastní osobu jsou násilné.

1 31.10.2017

Překvapivě někteří komentující vyčítají knize v polovině "ztrátu dechu", mně naopak druhá polovina přišla ještě zajímavější. Nitky se pomalu rozplétají a na povrch se derou dosud neznámé souvislosti.

2 25.10.2017

Příběh z osmnáctého století vypráví autor v polovině století dvacátého tak poutavě a nadčasově, že je kniha aktuální i pro současného čtenáře.

4 18.10.2017

Sharpe ve svém dalším pokračování překvapivě bez dámské společnosti.

15.10.2017

Hodnocení posledního Daberta pro mě bylo hodně složité a dlouho jsem nad ním přemýšlel. Laciné rádoby vtipné glosy sráží úroveň jinak zajímavé knihy, použití vulgarismů na některých místech působí násilně (podobně jako když si podobnými výrazy puberťáci zvyšují sebevědomí).
Nakonec o čtyřech hvězdičkách rozhodlo to, že jsem Dotek zla s chutí přečetl za jeden den.

4 09.10.2017

Za historickou věrohodnost knihy bych ruku do ohně nedal, nicméně čtení je příjemné a nenáročné.

1 07.10.2017

Lehké, nenáročné a úsměvné čtení, místy jsem se zasmál nahlas. Ale jde také o jednoznačně nejslabší autorovo dílo, ke kterému se není třeba vracet.

1 05.10.2017

Typický autorův rukopis - skvělé, poutavé a napínavé čtení trochu deklasuje předramatizovaný závěr ve stylu akčního filmu s "povinným" přeslazeným zakončením (nakonec i to evokuje představu filmového scénáře). Překlad mě místy překvapil, bohužel ani jednou příjemně.

30.09.2017

Stejně laskavý humor, stejně moudré vyprávění - Zdeněk Šmíd svůj styl nezapře ani v pohádce.

28.09.2017

Podobně jako mayovky, verneovky nebo třeba setonovky jsou i Flosovy knihy odsouzené k tomu, aby na ně v knihovnách sedal prach. Dospělý po nich občas sáhne z nostalgie a dnešní mládež už tuhle formu dobrodružného čtení asi neocení. Škoda.

1 27.09.2017

Kniha mi vůbec nesedla a nakonec jsem její čtení vzdal ve dvou třetinách.

Velké, velké zklamání. Ačkoliv se kniha celkem dobře čte, nejde o životopis Heinricha Mattoniho - stačí si děj porovnat třeba jen s Wikipedií. Celé dílo působí značně nevěrohodně a památku Mattoniho svými nepodloženými domněnkami uráží.

1 28.03.2017

Trochu se odchýlím od názorů ostatních čtenářů - mě druhý díl pohltil víc, než ten první. Oba jsou stejně nepravděpodobné, nadsazené a místy absurdní, oba se skvěle čtou a donutí Vás třeba i proti Vaší vůli s hlavním hrdinou sympatizovat. Ale Hráč je přece jen trochu lidštější a tahle jeho stránka se neutopí ani v potocích krve protékajících kapitolami.

1 12.03.2017