Enehy
komentáře u knih
Blade Runner: Sní androidi o elektrických ovečkách?
Philip K. Dick
Proč zůstala tahle kniha přede mnou skrytá tak dlouho? Ne, že bych byla nadšeným fanouškem androidů a robotů, ale tenhle dystopický svět mě pohltil hned od začátku. Hromada věcí k přemýšlení proložená sem tam akcí a důkladné nahlížení do hlav, to já moc ráda. A kde že se dá sehnat 'mood organ'? Občas by se opravdu hodil :-)
Pod hladinou
Darcy Coates
Tak jo, jsem ráda, že jsem to nevzdala hned po prvních stranách, jak jsem původně zamýšlela. Ne kvůli tématu, ale kvůli překladu, který mi přišel zezačátku dost nepřirozený. Jenže pak se to rozjelo a to hodně. Darcy Coates je mistr gradace napětí a u většiny jejích knih se jí to opravdu daří. A u téhle? Fakt jsem si říkala "Néééé, už tam nechoďte!" a oni tam zase šli. To napětí, neskutečné, takhle rychle teď zvládám přečíst máloco :-D
To jsme, prosím, nebrali
Stanislav Rudolf
Tak jsem zase o něco lépe vychovaná. 'Krásná' příručka o tom, jak si má mladá dívka poradit s domácností, chovat se k rodičům, vyrovnat se s rozchodem. Celkem bych řekla, že si Pavla umí s emocemi poradit lépe než já ve čtyřiceti. A to všechno napsal muž. Úžasné. Díky, čtenářská výzvo, že jsi mě vzala zpět do mého mládí :-)
Hamlet
William Shakespeare
Škoda, že jsem si musela počkat až do čtyřiceti, než jsem si tuhle výbornou absurdní komedii s mnoha mrtvolami naplno užila. Hamletova povaha je poněkud nečitelná, některé jeho motivy nejasné, zato Shakespearův názor na Anglii a její obyvatele naprosto jednoznačný. A ten jazyk, to byla lahůdka.
"Ochotný se jevíš a tupější bys byl než tučné bejlí, jež líně hnije podél břehů Léthe, tím kdybys neprocit." Výborný vzkaz pro nás všechny.
Hlad / Žízeň
Jozef Karika
Asi jsem moc vybíravá, ale mě kniha kapánek zklamala. Možná byla chyba číst jako první Trhlinu, ale po ní mi všechny Karikovo knihy přijdou tak trochu stejné. Každopádně to, jak se tady postupně všechny příběhy propojují a doplňují, mě opravdu potěšilo. Zapojení již zmiňovaného filozofování je podle mne celkem nenásilné a k ději a vykreslení neznáma to patří. Akorát Karikovo komentáře o koronaviru mi přijdou uměle našroubované. Chápu, že se autor potřeboval k dané situaci vyjádřit, ale proč takhle?
Bizarropolis
* antologie
Tyhle povídky mě opravdu pobavily. Abych si po každé z nich řekla, "Ty v..e, jak tohle mohl někdo vymyslet", se mi ještě nestalo. Takovou fantazii bych taky chtěla mít.
Pohádka
Stephen King
Byla jsem nadšená, na začátku, protože to byl klasický King. Chlapec, který prochází tím, čím by nemělo projít žádné dítě, opuštěný starý pán s tajemstvím z domu na kopci a pes. Jenže pak začne ta 'pohádka' a tohle já nemusím. Je to čtivé, jiný svět je krásně vykreslený, odkazy na pohádky zábavné, ale ... Každopádně ta kniha je nádherně vizuálně zpracovaná a pořád je to jedno z Kingovo povedenějších děl.
Propast
Jozef Karika
Tak se přidám k těm nářkům tady v komentářích. Jako první jsem od Kariky přečetla Trhlinu a očividně mám od té doby přehnaná očekávání. Navíc a určitě nejsem jediná, kdo si toho všiml, Karikovo knihy jsou na jedno brdo. Sice dobře fungující, ale... Vždycky je tam pomatený hrdina, co chce něco hrozně moc rozluštit a ohrozí tím sebe i ostatní. Akorát typ záhady se mění. Takže dost předvídatelné. Nejzajímavější částí knihy byl boj mezi jedním já a druhým já, tam mě to na chvíli opravdu vtáhlo. Jinak jsem celou dobu stála opodál. A proč se sakra těším na další jeho knihu, to opravdu netuším.
Hra s tajemstvím
Naomi Wood
Tohle není hra jen s tajemstvím, ale především s vinou, žárlivostí a sebou samým, svou vlastní malicherností a sobeckostí, která nemůže skončit jinak než tragicky. Obzvlášť pokud žijete v Německu, kde vzrůstá všeobecná nesnášenlivost, a vy nezapadáte do společensky akceptovaného obrazu toho, jak máte vypadat, co máte dělat a čím se živit. Úplně chápu, proč autorka měla potřebu napsat něco takového. Jako lidstvo jsme opravdu nepoučitelní.
Ostrov
Bianca Bellová
Já jsem vůbec netušila, do čeho jdu. Kdyby to nebyla Bianca Bellová, určitě bych si takovou knihu nevybrala. A to by byla chyba. Neustálé střídání vypravěčů, skákání z přítomnosti do minulosti a její postupné odkrývání mě pěkně drželo v pozoru. Délka je na víkend taky optimální. Navíc svou atmosférou mi kniha připomíná Jezero a tuhle tajemnou, neukotvenou a exotickou Bellovou fakt můžu.
Tišina
Susanne Skogstad
Svým jazykem a zpracováním krásná kniha se silným příběhem a koncem, ale obávám se, že za rok nebudu vědět, že jsem ji četla. Ovšem pro člověka, který si prochází něčím podobným, je určitě nezapomenutelná a možná i utišující. Protože, i když to tak vypadá, v tom nejste sami.
Zápisky z Mrtvého domu
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Hodně tady už bylo o knize napsáno. Já bych chtěla dodat, že obzvlášť v téhle době může být zajímavé dozvědět se něco o ruské duši a životě a pochopit tak, z čeho pramení jejich smýšlení. Kniha je plná autorovo postřehů a názorů a za mne určitě jedna z těch, kterým by se měla věnovat větší pozornost.
Nová divočina
Diane Cook
Tak takhle dopadnout rozhodně nechceš. Opustit pohodlíčko a vrhnout se do divočiny bez jakékoliv fyzické či mentální přípravy, abys zachránil/a život svého jediného dítěte. A ještě tě tam nenechají na pokoji, ale ženou tě z jednoho místa na druhé, protože co kdyby jsi náhodou začal budovat novou a lepší společnost. Opět jedna z knih, kterou bych zařadila do povinné četby, aby všichni věděli, jak jednou můžeme jako lidstvo skončit.
Než vystydne káva
Tošikazu Kawaguči
Jak to dělají, že ty japonské knihy mají tak krásnou a klidnou atmosféru? I ta špetka nadpřirozena vůbec nepůsobí nepřirozeně. A i když se tam řeší bolestivé věci, stejně se člověk cítí dobře. Jestli to není tím, že:
"Člověk dokáže překonat i tu nejtěžší realitu. Přítomnost se sice nezmění, ale pokud se změní naše myšlení..."
Více takových knih do této doby.
Neuromancer
William Gibson
Tak jo, můj žánr to opravdu není a kolikrát jsem se fakt ztratila, ne v ději, ale spíš v těch technologických věcech. A občas jsem plavala ve vedlejších postavách, což přičítám spíš své nepozornosti. Ale jinak jsem ráda, že jsem do toho šla a dočetla. A to nemluvím o tom, jakou fantazii William Gibson musí mít, když tohle napsal v osmdesátkách. Gratuluji.
Pomalu hořící oheň
Paula Hawkins
Trochu jsem váhala, jestli je to pětková kniha, ale nejspíš ano. Už jenom kvůli tomu, že tu zase máme plejádu různě duševně i fyzicky pochroumaných hrdinek, které si navzájem hází klacky pod nohy, a vy se nedokážete rozhodnout, která z nich toho mladíka doopravdy zlikvidovala. A pak tu také najdeme spoustu otázek na téma, co je správné a co ne, a jestli se dá třeba ospravedlnit i vražda. Navíc se to dobře čte a pokud vynechám porovnávání s unikátnějšími a kreativnějšími díly, dohromady to na těch pět hvězd vyleze.
Zářivá světla velkoměsta
Jay McInerney
Tohle je skvělá knížka. Nejenže se podíváte do dočasné prázdnoty jednoho života v New Yorku, ale můžete si i pošmáknout na kreativních jazykových obratech, kterými je kniha celá prošpikovaná. Navíc je to celé psané v druhé osobě. Za mě opravdová knižní pochoutka a obdiv k panu překladateli.
Seznam hostů
Lucy Foley
Tak takhle se to dělá? Vezmu svůj první celkem úspěšný román, z opuštěné Skotské vysočiny děj přesunu na opuštěný irský ostrůvek, oslavu silvestra změním na svatbu, opět nechám jednoho z účastníků zemřít a vzápětí je můj druhý román vyhlášen na Goodreads nejlepším thrillerem roku 2020. Jako vážně? Vždyť tohle je 'Štvanice' v bledě modrém. Kdybych ji nečetla, dala bych hvězdy čtyři za zápletku a spád, takhle cítím akorát zklamání.
Za sklem
Sajaka Murata
Tak jsem asi očekávala více, než jsem dostala. Téma je to rozhodně zajímavé a ten tlak společnosti, aby všichni byli jako přes kopírák, tu v ČR pociťuji také. Navíc některé slovní obraty a postřehy stály opravdu za zaznamenání. Ale nedalo by se to trochu zkrátit? Rozvíjet tu samou myšlenku na 120 stránkách bylo malinko úmorné. I když hrdince to její osobní prozření samozřejmě přeju, mohla k němu dojít třeba už na straně 80.
Chirurg
Petra Dvořáková
Hlava mi nebere, jak někdo dokáže udržet tak vysokou úroveň všech svých knih. Přijde mi, že každá další, po které šáhnu, je snad ještě lepší než předchozí. Chirurg samozřejmě není výjimkou. Ač tu někdo popsal Hynka jako antihrdinu, pro mě to je veskrze sympaťák, který se i v tom největším hnoji dokáže aspoň v nějakém ohledu zachovat čestně. A především je to člověk, který chybuje a za svoje chyby platí. A to mě hodně vábí ke knihám Petry Dvořákové, protože v nich se sakra platí a to i cenou nejvyšší. Navíc jsou svým typickým českým stylem velmi čtivé a těžko se od nich odchází. Tahle kniha je přesně to, co v české literatuře vyhledávám a co mě neuvěřitelně baví číst.
