Enehy komentáře u knih
Humbert Humbert nebo Hamburg či Lambert. Pomsta je sladká, ale nepřináší takovou úlevu, jakou čekáme. Nad pudy se nevyhrává. Smutný příběh člověka, který rád analyzuje sám sebe. A Humbertovy myšlenkové pochody čtení moc neusnadňují. Jsou nymfičky tak nevinné, jak vypadají? A mnoho dalšího. Tak jsem si tu knihu dala podruhé. Stojí za to.
Zajímavé pojetí jógového cvičení. Každý den v týdnu má svou vlastní energii a podle toho Gertrud vytvořila sestavu ásan a průpravných cvičení. Kniha nás má dovést k většímu zdraví a lepšímu pocitu. Osobně jsem tento týdenní cvičební rozvrh nevyzkoušela, ale ve své praxi jsem použila některé zajímavé varianty ásan, které jsem v knize objevila, několik afirmací a některé mudry. Pokud potřebujete návod, jak začít měnit svůj život, může být tato kniha prvním krokem.
Matka a dcera beze jmen, bez kořenů, bez cíle a ambicí. Vše psané v přítomném čase, v krátkých kapitolách, jako kdybych četla jen záznam. Je těžké se s něčím takovým ztotožnit, i když je to příběh, který se dá zasadit i do naší doby. Je nemastný neslaný, ale zároveň i krásně jednoduchý a obyčejný. Tak lidský, že se musí přečíst.
Paní Emilie Vojtíšková je nejlepší záporačka, na kterou jsem v poslední době narazila. Zvládne udělat peklo všem kolem i sobě. Vůbec všechny postavy Frýbové jsou kapitoly samy pro sebe a to mě fakt baví. Navíc její mix vztahového románu a kriminálky plný absurdních situací a humoru je přesně to, co všichni potřebujeme. Nejen teď.
Červená knihovna ve starověkém Egyptě. Chtěla jsem se trochu povzdělat, ale Jacq mi naservíroval jen pár historických údajů omotaných červenou stužkou a oblepených srdíčky. A ta rychlost! Než jsem se nadála, byl konec. Od egyptologa jsem čekala víc. Měla jsem šáhnout po Ramsesovi II.
Co byste změnili ve svém životě, kdyby vám zbýval už jen den nebo týden? Coelho opět nezklamal. Svou mistrnou sondou do duše několika postav se nás snaží trochu povzdělat v tom, co je přirozené a co si už dávno neuvědomujeme. Činí tak přístupnou cestou pomocí příběhu Veroniky a několika dalších klientů sanatoria. Pro mě je tato kniha ten nejsnadnější způsob, jak si připomenout nebo uvědomit základní principy smysluplného života.
Knihu bych doporučila žákům jógy, kteří již získali nějaké zkušenosti ve skupinových lekcích a chtějí si rozšířit povědomí o józe, případně se posunout v domácí praxi.
Vzhledem k tomu, že kniha byla vydána za komunismu, zabývá se spíše tělesnou stránkou jógy. Kromě základních informací o tom, co jóga je, zde nalezneme návod, jak praktikovat dechová cvičení (úvod do pránájámy), fyzická cvičení (pozdrav slunci a ásany) a relaxace. Vše je samozřejmě doprovázeno fotografiemi. V duchu jógy klade Kogler důraz na souhru pohybu a dechu s vědomou pozorností.
Celkově byla tato kniha příjemným zopakováním toho, co již o józe vím, a možnost porovnat současný přístup s tím minulým.
Žádné velké překvapení, žádné velké zklamání. Typická akční Palmerovka na zpříjemnění jednoho víkendu. Na současnou covidovou krizi jak dělaná :-)
Jedno jediné město uprostřed nepřátelského, lidmi otráveného světa. Jeden ostrov, co není ostrovem, kde váš život řídí náhoda. Svět ovládaný touhami hrstky lidí. Svět, kde by většina z nás nepřežila. Ale i svět, kde si život najde svou vlastní cestu. Krásně mrazivé čtení pro mrazivé měsíce.
Nějak mi ty Kingovo detektivky nesedí, něco v nich chybí. Ale zase hysterie obyvatel městečka Flint City je vykreslena bravurně a výběr postaviček tvořících základ příběhu je jako vždy brilantní. I přesto, prosím prosím, pane Kingu, dopřejte nám spíše další ze svých hororových zážitků!
Obyčejný život obyčejných lidí za druhé světové a v období komunismu vyprávěný typickým čtivým a lehce plynoucím stylem Mornštajnové. Nic víc jsem si přát nemohla a jsem ráda za to, že žiji až teď a musím řešit jen svoje malicherné problémky.
S touto knihou jsem trochu sáhla vedle. Své fanoušky určitě má, ale já nenašla žádný důvod, proč bych ji měla dočíst. Obyčejný příběh obyčejných lidí, kterých je kolem spoustu. Tím nechci knihu ani její autorku hanit. Sama jsem žádnou knihu nenapsala. Akorát pokud toužíte po čtenářském zážitku a nejen po odpočinku, poohlédněte se jinde.
Byla jsem příjemně překvapená. Knihu jsem si půjčila od babičky, že do ní jen nakouknu, ale prostě jsem ji musela dočíst. Trochu mi připomíná knihy od Klevisové (asi tím venkovským prostředím a vyšetřovatelem) a Agathu Christie (viz zvědavá Marie). Škoda, že obě postavy, Marie i Klenský, jsou tak málo vykreslené. Milé letní čtení.
Za mě hodně zajímavé čtení, i když trochu obtížné. Ač jsem v devadesátkách žila, nic moc si ze světa kolem nepamatuji. Jako středoškolačka jsem pravděpodobně měla jiné zájmy. O to více mě překvapilo, jak se za tu dobu téměř nic nezměnilo. To, co Jan Drábek popisuje jako dozvuk komunismu, je tady i po třiceti letech! Smutné.
Asi jsem si neměla přečíst větu od Stephena Kinga, cituji: "Jestli máte rádi moje věci, tak tohle si zamilujete." Očekávání splněna nebyla, knihu jsem si nezamilovala a jednou ji i s klidem prodám, ale budiž. Ze začátku mi to přišlo jako "vykrádačka" Kinga, ovšem co je teď originálního, že? Lépe bych to rozhodně nezvládla. A ano, příběh dobrý a konec trochu překvapivý, obzvláště když se necháte manipulovat autorkou a nevěnujete pozornost indiciím. Pak si knihu i užijete.
Ale zase tak hrozné to nebylo. Autorka si prostě sedla a sepsala knížku o tom, jak zapojila to, co se kde dočetla, do svého života. Je pravda, že některé pasáže bych vynechala, ale je dost těžké být objektivní k vlastnímu dílku, obzvláště pokud máte pocit, že tím pomáháte druhým. Knihu bych zařadila do motivační literatury pro začátečníky. Dokáži si představit, že tak před deseti lety bych z ní nadšená byla.
Obyčejné životy obyčejných lidí plus jedno menší varování, kam až se můžeme dostat. Pokud rádi nakukujete i do jiných osudů než jen vašeho, tahle uzounká knížka jich nabízí hned několik. A možná i trochu inspirace, jak se zachovat v situacích, v kterých jste se ještě zatím neocitli.
Volba by mohla být přelomovou knihou pro ty, co stojí na začátku cesty. Našla jsem v ní prvky jógové filozofie a mám dojem, že autor se chtěl ostatním svěřit s průběhem vlastního duchovního vývoje, což by mohlo působit inspirativně. I když to vrže, tak ten pel-mel žánrů docela funguje, včetně impresivního konce. Nejsem ani přehnaně nadšená, ale ani zklamaná. A aspoň jsem znovu začala pokoušet meditovat :-)
Jsem nadšená. Pěkně se v tom Frances patlala. Ne, že bych měla chuť do sebe bodat nůžtičky, ale pár podobnými stavy jsem si také prošla. A ano, také bych ji občas propleskla, ale to nejspíš přichází s věkem. A nemohla jsem přestat číst. Miluju tyhle pseudopsychologické a sociální studie.
"Někdy jsem si připadala, že se pořádně nedokážu zajímat o vlastní život." Jak trefné pro mě, když mi bylo 21.
"Dívala se na domy, šedivé a zapomenuté. Ty, které byly nedávno opraveny, spěchaly do podoby těch okolních. Šeď je rozleptávala a napadala jako nebezpečná infekce." Jak trefné a snadno převoditelné na mnoho občanů této republiky. Nedá se to ale říci o postavách této knihy, které se brodí hnusem svým životů a zatahují do něj i čtenáře. Škoda přeškoda, že jsem na tu knihu narazila teď v srpnu. Žádné letní čtení to rozhodně není.