enymey
komentáře u knih

taková pěkná napínavá jednohubka. Nebo dobrodružná vesmírná detektivka? :-)


Fascinuje mě, že takto staré dílo má dnešnímu čtenáři stále co říct. Pozdější podobnost s Orwellem určitě není náhodná. Vidím podobnosti jednak v romantické lince příběhu, i v zakončení. Také v tom, že oba autoři poukazují na nebezpečí totalitních režimů.


První planeta se mi líbila podstatně víc. Pro ty, co mají rádi sci-fi a zároveň historické romány, by měla kniha větší váhu. Já nejsem příliš milovnicí sci-fi, kde se hrdina jakoby vydává zpět v historii a znovu "objevuje Ameriku". Konec se mi líbil, hezky si to Jason vymyslel. Přidávám se ale také k názoru, že už mu sláva stoupla do hlavy. Ale třeba to byl autorův záměr?


Dobývání vesmíru tak trochu jinak - nedobrovolně. Příběh sleduje osud výzkumníka, kterého "zapomněli" na Marsu a jeho boj o život. Děj vás vtáhne hned na začátku a ke konci autor dokázal ještě přitvrdit. Místy byla kniha i vtipná, i když ke konci to bylo trochu přehnané (když astronauty tlačí čas a oni se místo záchrany vybavují - haha...). mrzí mě, že už jsem viděla film, protože bych si Watneyho originální řešení skoro neřešitelných problémů užila ještě víc. Opravdu doporučuji přečíst.


Tak nevím, asi jsem čekala větší nářez. Co mě potěšilo byl návrat Leslie a Muže bez tváře. Nejvíc s mi líbilo krátké setkání s Náprstnicí, ale nechci spoilerovat. Jenže jinak mě kniha neudržela v tom správném napětí a nepřiměla mě číst až do půlnoci, jak bych čekala. Přijde mi, že první díly měly větší náboj a že ke konci už měl sám autor Petera trochu dost :-D


čekala jsem víc. Byla to spíš taková relativně pohodová akčňárna, která se odehrává ve vesmíru. Jen v jednom bodě mě to vážně chytlo a nemohla jsem se odtrhnout, (když se jim to začalo poněkud hroutit), ale jinak to napětí nebylo silné. Za mě 3-4 hvězdy.


Plných pět hvězd - jak jinak. stejně jako první díl ukazuje tohle dílko neuvěřitelnou kreativitu a má i poutavý příběh. Je to jedna z těch krásných, ilustrovaných knih, co bude mít vášnivý čtenář rád ve své sbírce v knihovně. Každou stránku jsem pečlivě prohlížela a všímala si malých, malovaných detailů - no krása.
Opět připomínám - neprohlížejte obrázky dopředu. Oloupili byste se jinak o překvapení v příběhu.


Nechci prozrazovat děj, takže jen krátce a obecně. Je to takový mix mezi thrillerem a románem pro ženy. Ženské romány nemám zrovna v oblibě, takže mi trochu vadil sex na každé desáté straně, ale říkám si, že to k žánru asi patří. Zápletka výborná, napínavá až do konce. Pokud máte ženské čtení rádi, tak bych vám to doporučila. Já se ale, i když se mi to četlo pěkně, už ke knize nevrátím.


Dickova prvotina je mi milejší, než jeho pozdější díla. Je pro mě lépe stravitelná, a ať už autor později kouřil cokoliv, tohle dílo tím naštěstí jen zavání. Neodpustil si, stejně jako v pozdějších dílech filozofování o "bohu". I tady sáhl po postavě jakéhosi mesiáše a celé dílo směřuje k nejistým "snad lepším" zítřkům. Když si ale odmyslím tuhle linku, která mě nebere, tak měl příběh pěkný spád a důvtip a příjemně mi zamotal hlavu. Po přečtení mě tentokrát nenapadla myšlenka "WTF", ale hřejivý pocit "škoda že už jsem to dočetla".


Tato kniha se mi těžko hodnotí, protože některé části byly skvělé, ale některé až zbytečné. Lema mám velmi ráda, ale ticholog ze mě asi nebude.
Jeho humor mi velmi připomíná Cimrmanovský humor - takový inteligentní, založený na hře se slovy. Jenže i když už se mi některé části líbily a četly dobře, tak se pak táhly donekonečna. Autor tak nějak neumí přestat v nejlepším a většina dobrých příběhů vyšuměla do prázdna a byla zbytečně zdlouhavá.
Nejvíc se mi líbila ústřední povídka - Futurologický kongres. Připomíná mi to svět Matrixu a člověk nikdy nevěděl co je realita a co iluze. Bohužel jiné povídky třeba i začaly dobře, ale pak se už skoro nedaly dočíst. Je to takové podivně rozporuplné dílo.


Ze začátku jsem tomu chtěla dát tři hvězdy. Trochu mě nudily popisy hvězdoletů apod. Rozjezd byl pomalý, ale pak mě to neskutečně chytlo a chodila jsem spát v 1, abych mohla ještě chvíli číst. Válečný konflikt měl spoustu zvratů, to mě bavilo, nakonec i osud klíčového plavidla (které bylo samo o sobě takovou hlavní neživou postavou). Jedině, co by někoho mohlo odradit, byla romantická linka příběhu, na konci až trochu kýčovitá. Za mně nakonec plných pět hvězd!


Tak nevím jestli dát 3 nebo 4 hvězdy. Vzhledem k tomu, že se mi to nečetlo zrovna svižně, nakonec 3. Jedině konec měl pořádný spád, jinak jsem se ke čtená musela místy nutit.
Kladně hodnotím autorem vytvořený svět, který je popsán velmi barvitě a jeho zákonitosti jsou poutavé. Chyběla mi ale asi pořádná akce, zvraty přicházely pomalu. Až tedy na konec, který byl velmi pěkný.


Já a autor jsme si nepadli zrovna do noty.Přečíst se to dá, ale jedině za předpokladu, že se člověk nesnažil román příliš pochopit. Myslím, že myšlenka byla dobrá, ale málo a nešťastně rozvinutá. Po přečtení mám pocit zmatenosti a nepochopení a knihu odkládám s kroucením hlavy. Samotný příběh ujde, ale filozofická rovina knihy šla mimo mě.

Detektivky normálně nečtu, ale zajímalo mě, jak autor mé oblíbené fantasy trilogie píše pro dospělé. Byla jsem potěšena. Žádná akční detektivka to nebyla, spíš takové pohodové, ale příjemně napínavé čtení. Autor skvěle dávkoval napětí a rozuzlovával záhadu, takže jsem se začetla hned v první kapitole. Konečné vyvrcholení příběhu bylo dramatické a nečekané. Jak říkám - spíš takové oddechové čtení, ale líbilo se mi.


Kultovní kniha (i film). Autor popisuje postavy tak, že jsem si nikdy nebyla jistá kdo je člověk a kdo android. Někdy to bylo trochu zamotané filozofováním o náboženství, až jsem se ztrácela. V tom si Dick ve svých dílech evidentně libuje a za to má u mně bodík dolů.


Přečteno za jediný den. Zaujalo mě zpracování, kdy pokaždé příběh vypráví jedna z postav ze svého pohledu. Nebylo ovšem jasné z obálky, že jde o young adult sci-fi. Takže jsou tam (pro mě bohužel) zamilované plky. Ženská to ještě asi zkousne, ale chlapa by to určitě odrazovalo.


Krása. Několik napínavých zvratů. Zatím jsem od Clarka nenarazila na špatnou knihu. (ale nečetla jsem vše).
Příběh je založen na mylném předpokladu, že povrch měsíce tvoří prachová moře, po kterých se lze plavit jako po vodě. Záchrana ztroskotaného plavidla je velmi napínavá.


Výborná kniha. Je skoro k neuvěření, že její předloha vznikla v období začátku 2. světové! Za pár let to bude století a přesto je příběh naprostá bomba a nepůsobí zastarale. Myšlenka uzavřeného světa a znovuobjevování vesmíru, vlastní minulosti a tajemství s tím spojených, mě nadchla. Velmi mě bavilo odkrývat cestu ven z města a objevovat, co se nachází za ním. Poslední strany byly trochu filozofování, ale nevadilo to.


Trochu zklamání. Dostala jsem se ke knize na doporučení, kamarádka ji vychvalovala jako neuvěřitelně vtipnou a čtivou. Bohužel já jsem takový dojem neměla. Několikrát jsem se musela nutit, abych to vůbec dočetla. Zasmála jsem se asi 4x, a to má kniha skoro 400 stran (v originále). Jen posledních padesát stran mělo příběh a spád, jinak to bydlo dosti mdlé. Mohu doporučit jen jako hooodně oddechové čtení pro nenáročné čtenáře.


Je mi líto, ale tímhle dílem jsem byla zklamaná. Sotva jsem se začetla, příběh skončil. Dal by se krásně rozvinout a kniha by byla zase výborná. Mám z toho dojem, že autora tlačil termín a knihu prostě ošidil. Opravdu škoda.
