Epes komentáře u knih
Knihu určitě dětem doporučím, ale mám několik výhrad, které jsem více rozvedl v recenzi.
K některým myšlenkám (hlavně ze závěrečných kapitol) se možná ještě někdy vrátím, ale celkově pro mě byla kniha víc filozofická než praktická. Kromě toho čísla 4000 jsem žádné velké AHA při četbě neprožil.
Knihu hodnotím velmi nízko, navzdory tomu jsem si ji koupil - abych nezapomněl, jakým člověkem bych nechtěl být, a jako připomínku, že různí lidé mají věci v hlavě srovnané různě. Jazyk autora je hrubý, cynický, maskulinní, s nikým se nepáře. Z celého textu čiší povýšený despekt nad těmi, kteří se na vrchol nikdy nedostanou - a po tom za tuto cenu ani netoužím. Třináctero autorových bodů je tohoto pohrdání přehlídkou, aniž bych si o kterémkoli z nich myslel, že by mohl být inspirací, čím se chci řídit ve svém životě, natož abych se tímto směrem nechal koučovat.
Kniha je určitě čtivá - dostal jsem ji na Štědrý den a dočetl jsem ji o Druhém svátku vánočním. Sám autor se zříká snahy knihu žánrově zařadit, jako by jí přisuzoval více, než prostý čtenář rozpozná: jde o detektivní román zasazený do méně obvyklých kulis námořní cesty v 17. století, bez nároků na historickou a technickou správnost. I když je tu velká snaha o mysterióznot, srovnání s příběhy Sherlocka Holmese pokulhává. Hlavní hrdiny těžko můžeme obdivovat, když jsou z nich v závěru masoví vrazi, a na tom nic nezmění ani vehementní snaha autora o "dobrý konec" na posledních dvou stránkách. Příběh je propracovaný a udivuje pozoruhodně detailní výstavbou zápletky, to je ale i jeho úskalí, neboť na vysvětlení, jak se vše odehrálo, potřebuje autor 50 stran textu - rozřešení nás tedy neohromí svou překvapivou jednoduchostí, kterou jsme měli celou dobu na očích, jak to u dobrých detektivek bývá, ale je po celou dobu skryto, takže se čtenář sám nemůže pokusit o detektivní dedukce. Myslím, že autor zůstává v zajetí své první knihy, koneckonců o Ďáblovi i Sedmi smrtích často mluví společně: kostra obou příběhů zůstává žalostně stejná, jen namísto "lokaje" tu máme "Starého Toma". Třetí knihu již Turton avizuje, tak doufejme, že jako autor brzy vyzraje.
Ke knize jsem se vrátil znovu po 20 letech a našel jsem v ní věci, které jsem jako mladý člověk příliš nevnímal. Nyní na prahu padesátky mě zajímá vize stáří a tato kniha jej ukazuje velmi bez příkras. I když světové války a dožívání za socialismu jsem byl ušetřen, nedělám si iluze, že tato životní etapa s sebou nese mnoho smutného, resp. že o dobré a plnohodnotné stáří se člověk musí zasloužit ještě ve zralém věku, aby měl z čeho čerpat.
Na straně 260 odkládám, příběh je příliš předvídatelný. Kdo viděl Vetřelce, už ví prakticky všechno.
Celkově čtivá Young Adults kniha, na další díly se zatím nechystám.
Teprve po čase mi došlo, proč se kniha jmenuje Helix: z angličtiny šroubovice.
Kdo ještě nechce opustit tematiku Divergence a Hladových her, tak najde v knížce uspokojení.
Hodně triviální příběh; vhodné tak pro děti v 1. až 2. třídě.
Tak jako mě nudil Sofiin svět, nudila mě i Anna. Akorát místo filozofie píše tentokrát autor o ekologii. Již podruhé se autor snaží suchopárné informační pasáže nezdařile vyvážit rádoby chytlavým příběhem. Označit tento způsob psaní za román je značnou nadsázkou, v němž je nečtivá didaktizující složka jen chabě zamaskována. Zmate každého, kdo se těší na poctivý literární příběh. Přesto je téma ohrožení přírody a vymírání druhů určitě velice naléhavé a stálo by zato, aby si ho čtenář mohl skutečně prožít a identifikovat se s hrdiny bojujícími za záchranu planety. Tak snad někdy příště.
Problémy hlavní hrdiny Polči myslím ukazují na různá trápení, která mohou děti zažívat v dnešním světě: dospívání, vztahy, nemoc, kulturní odlišnosti, rodina...