eraserhead komentáře u knih

Abecedně seřazený "jmenný slovník" všech svatých, patronů a patronek. Asi bych nedoporučoval číst to jako knihu od začátku do konce (já tu chybu udělal) - místy je to nezáživné, pořád se opakující, nudné a psané jen heslovitě (vinu za to zcela jistě nese i ne moc povedený, respektive kostrbatý, překlad), ale možná spíš tu a tam se kouknout na nějaké jméno a přečíst si o něm něco. Některé příběhy zmiňovaných osobností jsou zajímavé, u některých až zaráží jak málo stačí k tomu, stát se svatým/svatou.

26.01.2011

Docela zajímavá studie, věnující se schopnosti lidstva podléhat různým okultním naukám a konat pod jejich tlakem. Obsahuje nepřeberné množství informací o různých rytířských kultech a řádech (např. templáři), o mnoha magických naukách, kultech, obřadech, o legendárním spisu kladivo na čerodějnice nebo exorcismu. Vyznavače okultních magií kniha asi naštve a zahodí ji do kouta, těm se střízlivějším pohledem na svět poskytne mnoho zajímavých informací.

4 26.01.2011

Takhle kniha je v tom dobrém smyslu doslova šílená. Přerod zapáleného marx-leninisty v hluboce věřícího katolíka, jehož vězní jeho někdejší soudruzi. To je příběh jako řemen. Četl jsem jedním dechem a kniha obecně (navzdory jejímu obsahu - marx-leninisté jsou pro mě stejně nebezpeční jako katolíci) mě hodně zaujala. Neboť i takové mohou být cesty lidským životem - v USA zatýkali a věznili (a často se při tom oháněli právě bohem) marx-leninisty, u nás marx-leninisté zatýkali a věznili aktivní křesťany.

26.01.2011

Z jedné strany je marx-leninský pohled na danou tématiku samozřejmě mírně propagandistický a zavádějící (kniha vyšla počátkem 50. let 20. století, tedy v tuhém stalinismu), na druhou stranu to způsobuje, že je husitství probíráno i z té sociální, třídní, chudinské stránky a ne jen jako náboženské hnutí. Podrobnější studie, která po oddělení zrna (základních, tématických informací) od plev (stalinského propagandistického balastu) může být zajímavým a podnětným čtením.

2 22.01.2011

Další z mých oblíbených edičních řad. Macek se husitstvím zabývá v mnoha svých knihách, není tedy překvapením, že sepsal životopis člověka, který tomuto hnutí propůjčil své jméno. Husův život a myšlenky jsou bezpochyby zajímavé, podnětné a samozřejmě tragické (tedy ten život). Z knihy se dozvíte určitě více, než vám řeknou ve škole. Macek by ale nemusel z Husa dělat mnohem většího revolucionáře, než jakým ve skutečnosti byl.

22.01.2011

V určité fázi se vzájemná konfrontace katolické církve a marx-leninské levice změnila z filosofické a názorové v konfrontaci politickou. O tom, z toho křesťanského pohledu, vypráví tato kniha. Vzájemné rezoluce a přestřelky ze svatého stolce a moskevského kremlu. Kniha místy zajímavá, místy zbytečně moc slovíčkaření a zabývání se každým uprdnutím. Jak říkám, bolševici a katolíci si nemají navzájem co vyčítat.

22.01.2011

Platí takřka to samé, co jsem napsal u prvního dílu. Zajímavá četba.

22.01.2011

Ač ateista (nebo možná právě proto) dějiny a filosofie náboženství mě zajímají a strašně mě baví podobné knihy číst. Tahle patří k tomu nejlepšímu, co jsem o tomto tématu četl. Opravdu je psaná čtivě a zajímavě a ač psaná marxistou-leninistou, tedy z protináboženského postoje, snaží se držet tématu, být v co největší míře objektivní a nestát se jen pouhým propagandistickým úderem.

1 22.01.2011

Zajímavé, poutavé, pohlcující a místy i humornou formou podané seznámení se z historií čarodějnických procesů na našem území. Jedna z prvních tématicky ucelených prací. Pokud Vás toto téma zajímá, nenapadá mě lepší úvod do problematiky. A že to vyšlo v době, v níž to vyšlo, ani vůbec nevadí.

1 22.01.2011

Ona legendární a tajemstvími opředená kniha, o níž se tolik hovoří ve stejnojmenném Kaplického románu nebo jeho filmové adaptaci. I díky této pověsti může dojít ke zklamání, tato kniha není nelidskou příručkou jak mučit lidi a dobývat z nich v (jejich, samozřejmě) potu a krvi nepravdivá přiznání, spíše je to příručka proč a s jakým důvodem k tomuto přistoupit. Jako běžná kniha naprosto nečitelné - místy dost nudné, psané nezajímavým jazykem, jako historický výlet do dnes neuvěřitelného myšlení lidského druhu postiženého úchylkou víry zjímavá četba, která vás uvede do širokého panteonu ďábelských bytostí, magie, kouzel a čar. Naprosto přesně se např. dozvíte vše o sukubách a inkubech, ďáblových znameních a všech jejich úskocích. Překlad z tohoto vydání není pravda moc povedený (opomíjím významovou stránku, jak o ní hovoří komentář pode mnou, zmiňuji hlavně gramatické chyby a místy dost kostrbaté skládání jednotlivých slov ve větách). Pravděpodobně kniha na jednu četbu, nedokáži si představit, že se k tomu někdo vrací, uplyne asi mnoho desetiletí, než se k tomu, a jestli vůbec, někdy vrátím. Možná vás to zaujme, možná uspokojí vaši zvědavot, možná vás to připraví o veškré iluze o této knize.

16 20.01.2011

Na svou dobu a místo vzniku nezvykle zajímavá a poučná četba o vývoji lidského vztahu k předkřesťanskému náboženství a dějiny historie starověkého ateismu.

20.01.2011

Takřka ukázková práce, kterak si bolševičtí marx-leninisté chtěli poupravit historii k obrazu svému. Nelze upřít fakt, že husitské revoluční hnutí mělo jistý vliv na veškerou pozdější historii českých zemí, ale v této knize je směřováno pouze k jedinému - husité byli vlastně jen jaksi ne zcela uvědomělí marx-leninisté (samozřejmě dějinně nutně ještě ne zcela zralí a schopní dokonat dějinnou změnu). Prostě, v této takřka propagandistické knize, v níž ale lze nalézt, pokud očešete marx-leninský balast, i mnohá zajímavá historická data, jsou husité stavěni přesně do toho světla, ve kterém je chtěli vydavatelé mít, navzdory tomu, že v přesně takto jasném světle jako celek husité nikdy nestáli.

19.01.2011

Upozornění od administrátorů: Komentář obsahuje spoilery!

K de Sadově 120 dnům Sodomy se dá přistupovat různě. Spis je to dnes již stovky let starý a tak možná již v dnešní době tolik nereflektuje současnou společenskou realitu a morálku (spousta věcí zmíněných v románu musely ve své době neuvěřitelně šokovat, dnes jsou takřka běžnou věcí, dostupnou několika kliknutími myši). Lehkomyslně a bez hlubšího zamyšlení je možné toto dílo považovat jen za čistě sadisticko-pornografický román. Dá se do něj zahloubat trochu více a objevit v něm sociologickou studii snažící se postihnout a charakterizovat co nejširší spektrum sexuálních úchylek, jichž je lidská bytost schopna. Lze v něm nalézt filosofický pohled na lidskou pokryteckou morálku hlásání vody pití vína, či znamenitou studii lidské povahy a citu hroutící, či lépe řečeno degenerující, pod přílivem neomezené moci ve smyslu tom, že člověk občas určité věci koná ne z nějakého neústupného vnitřního pnutí, ale z toho, že prostě má tu možnost, že to ze své pozice udělat může, prostě, že má tu moc to učinit. ""Mít" celkově vzato znamená moci uvažovat o těch, kdo nemají. V tomto formálním rozdělení se pochopitelně skrývá rozlišení na libertiny a jejich objekty. Víme, že právě to jsou dvě velké třídy tvořící sadovskou společnost. Tyto třídy jsou neměnné a nelze se přesouvat z jedné do druhé: žádný společenský vzestup neexistuje. A přesto se jedná v zásadě o společnost výchovnou či přesněji a jakousi společnost-školu (nebo dokonce o společnost-internát). Sadovská výchova však nehraje tutéž úlohu u obětí a jejich pánů. Oběti občas musejí absolvovat kursy libertinství, avšak jde, lze-li to tak říci, o kursy technické (masturbační lekce, konající se každé ráno v Sillingu), nikoli filosofické; škola uplatňuje na malé společenství obětí svůj systém trestů, ústrků a pokryteckých proslovů,"píše ve své práci Sade, Fourier, Loyola Roland Barthes. Nelzenezmínit i další stránku románu a tím je zřejmě záměrná neúcta, zesměšňování a vysmívání se křesťanství a jeho mnohdy falešné a pokrytecké morálce. Tím vším může de Sadův kontroverzní román být.
Na jeho stránkách naleznete opravdu skoro všechno - nezřízenou sexualitu, fetišismus, fekalismus, sadismus, perverznost, nechutnost, ponižování, zneužívání. Cokoliv vás v tomto směru napadne pravděpodobně na stránkách knihy i objevíte.
V záplavě moderních sexuálně-sadistických, násilně-brutálních a kanibalistických gore filmů (namátkou např. Last House on the Left (1972 nebo remake 2009), I Spit on Your Grave (1978), Cannibal Holocaust (1980), Cannibal Ferox (1981) či Chaos (2005) nebo samozřejmě i filmová adaptace této de Sadovy knihy Salò o le 120 giornate di Sodoma (1975) Piera Paola Pasoliniho), lze mimo tento román, ať to zcela jistě nebylo de Sadovým úmyslem, hlavně díky závěrečné kapitole, plné mučení, zabíjení a kanibalismu, považovat i za horror.
Samotný příběh je psán zvláštním způsobem. Nejobsáhlejší první díl (cca 300 stran) je pojat klasickou románovou formou, v několika kapitolách obsahující několik prvních dní na zámku Silling. Obsáhlejší formou objímá jak samotný život na Sillingu, tak hlavně vyprávění první z kurtizán o jejím životě prostitutky v bordelech. Klasická románová podoba se však v tomto případě nevyhne jisté stereotypnosti a následně i nudě. Ono již po několikáté číst o dalším zákazníkovi pojídajícím a mazlícím se s výkaly mladých slečen ze začátku sice šokuje, v závěru již nepřekvapí a dost nudí. Následující kapitoly jsou již jen jakýmsi stručným, minimalistickým bodovým záznamem dění na zámku a vyprávění dalších kurev. Formou sice strohé, obsahem však mnohem drsnější, údernější a zajímavější. Ona minimalistická forma vytváří mnohem tísnivější atmosféru, než rozsáhlé květnaté vyprávění první části.
120 dnů Sodomy rozhodně není klasickým románem a nedá se k němu jako k takovému přistupovat. Forma mnohdy nekoliduje z obsahem, co není třeba je zbytečně moc rozepisováno, co by sneslo trošku širší popis, je předloženo jen několika slovy.
Přesto jde o zajímavé dílo u nějž si přijdete na své, ať už k němu budete přistupovat z jakéhokoliv výše zmíněného pohledu. Rozhodně však moc neočekávejte nějaké sexuální vzrušení (pokud tedy enormně neujíždíte na pojídání hoven, prdění do úst či upalování mladých dívek).

10 19.01.2011

Ucelenější a čtivější než předcházející dva svazky, přece jenom jde již o časové období (XVI. a první půle XVII. století), k němuž je více podrobnějších zdrojů. Místy velice zajímavé čtení po počátcích kapitalismu, koloniální nadvády Evropských zemí či borcení dogmat katolické církve (odštěpení protestantů) nejen v pohledu na svět jako takový.

1 19.01.2011

Tuhle knihu jako by snad napsali Jaroslav Hašek s Fráňou Šrámkem a Františkem Gellnerem, tak zábavná, humorná, úderná, tvrdá a odhalující je. Přesto to však jsou jen "pouhé" paměti jednoho bývalého faráře, který zcela vážně (a to na tom nabírá tu nejhumornější podobu) odhaluje pokrytecké poměry v prvorepublikové římskokatolické církvi. Potvrzuje a do naprosté reality tak jen staví to, co Hašek ve svých povídkách psal jakoby jako fikci. Haškovi jste to věřit nemuseli, zde není proč nevěřit.

1 08.01.2011

Není proč zapírat, že je kniha napsaná trochu tendenčně z pozice jedné strany barikády a navíc zde ona jinak docela podrobná, jasná a úderná marx-leninská kritika křesťanství (náboženský) dostává trochu šedý zákal politikaření, ale na druhou stranu, i tak je proč se divit, že ještě stále ti milí, milující a bratříčkující se věřící nevykopali papeže z jeho honosných sídel a nenaplivali mu do ksichtu. Tohle je více o politice než o náboženství, ale i tak je to docela silné kafe.

08.01.2011

No, myslím, že si marx-leninští bolševici se svými tajnými službami (KGB, STB, STASI apod.) a katolická církev se svou inkvizicí nemají navzájem vůbec co vyčítat. Moc korumpuje, absolutní moc korumpuje absolutně.

7 08.01.2011

Tahle kniha mě strašně baví. Přesvědčení a evidentně silně věřící člen Francouzské akademie v ní odpovídá na otázky mladých ohledně náboženství a víře v Boha. Dobře odkrývá myšlení některých věřících a jejich odpovědi v diskusích založené na heslu: "Přání otcem myšlenky." Pro ně veškeré diskuse a vškeré otázky jsou předem zodpovězené jejich vírou v existenci boha. To je pro ně alfou a omegou. Mnohdy v odpovědi popíše i pár stránek, aniž by na dané otázky vůbec odpověděl. Nejradši mám jeho odpověď na otázku Co je to pravda: "Pro nás pravda není ani nějaká idea, ani nějaké mystérium, ani nějaká filosofie, ale jedna osoba a tou může být samozřejmě jedině osoba Ježíše Krista. Je sice nesporné, že Řekové probádali lidské myšlení ve všech směrech a že najdeme Monoda už v Démokritovi, Darwina v Hérakleitovi a při pečlivém hledání Hegela v Platónovi, ale zároveň také platí, že od počátku dějin až do dneška nám jedině Kristus něco řekl o Božím myšlení. Z toho vyplývá, že pravda pro nás není nic jiného než světlo, které z jeho osoby vyzařuje na náš život, na svět a na myšlení." Kristus je prostě jedinou všeobjímající (přesto nic nevysvětlující) odpovědí na jakoukoliv otázku. Stejně tak jeho vyhýbavé a mnohdy nepravdivé odpovědi ohledně mysoginství církve: "To, že prý církev dlouho váhala přiznat ženám duši je nesmyslnost...", možná, přesto podle jejího učení duše do ženského těla vstupuje později, než do mužského. Účelem knihy byl zřejmě pravý opak, přesto mě její četba v mém přesvědčeném ateismu jen a jen upevňuje.

1 08.01.2011

Podobných knih je doslova jako sra.ek, jde jen o to, na kterou zrovna natrefíte. Pokud dané téma nějak obšírněji nestudujete, může přinést i pár zajímavých a nových informací, jinak to je čestný šedý průměr.

08.01.2011

Pro pokračování antologie s názvem "Nebezpečné vztahy" se Jeff Gelb, tentokrát společně s Michaelem Garrettem, rozhodli pro jinou taktiku. Oslovili samotné současné, tehdy ještě ne moc známé, spisovatele, aby napsali nové povídky přímo pro tuto knihu.
Na stránkách se tedy odvíjí např. silně stísněný a částečně klaustrofobický příběh "Vana", trochu hellraiserovský "Démonický milenec", upírské "Vyznání" nebo mrazivě perverzní "Braillova encyklopedie". "Nebezpečné vztahy" nijak za "Žhavou krví" nezaostávají, naopak, zdárně pokračují a doplňují v nastoupené cestě. Výběr povídek se jak po tématické a dějové, tak i po stránce jejich provedení zkrátka povedl.

03.01.2011