eraserhead komentáře u knih

Naprostý brutal, masakr, šílenost a nemožnost uvěřit tomu, že se něco podobného dělo ve dvacátém století. Na druhou stranu možná jen potvrzení toho, že právě toto století patří v jistém smyslu k těm nejhorším v lidské historii. Jedna z knih, která ve mně jen posílila můj vzrůstající misantropismus.

3 06.02.2011

Dneska už to ví každý, ale četba podrobnějších situací k lepšímu pocitu moc nepřidá. Akorát vás utvrdí v tom, že lidi jsou prostě svině.

4 06.02.2011

Čím starší ta kniha je, tím zdá se, je její čtení zajímavější. A nebo možná ne, protože valná většina jejích aktérů už dávno skončila na smětišti dějin. Je ale, např. zajímavé přečíst si, co tehdy chtěl Václav Havel a co později skutečně dělal (např. když v knize prohlašuje, že nechce ani Varšavskou smlouvu ani NATO a později se skoro rozplakal radostí a vděkem, když jsme vstoupili do NATO). Aneb, i takhle se předává moc, i ta demokratická...

06.02.2011

Další ze smutných kapitol bouřlivých poválečných let 1918-1919, tentokrát z Německa. Přesně jak se píše v záložce, jde nejen o poutavé historiografické dílo, ale i o poučné čtení o chování a morálce těch, kdož na svých bedrech nesou politickou odpovědnost.

2 06.02.2011

Zajímavý lidský příběh o cestě proti proudu, o snášení útlaku za své myšlenky o odhalování černých míst západní demokracie. Bolševici a nacisté zdá se, nebyli jediní, kdo upírali člověku vykonávat jeho práci a zavírali do vězení pro jejich politické přesvědčení. Pohled na šílenství amerického "antirudého" honu na čarodějnice a činnost (ve své podstatě nijak odlišného od nacistického či bolševického kádrování) Výboru pro neamerickou činnost.

1 06.02.2011

Přesně jak se píše v úvodu, toto souborné vydání sleduje hlavně vědecké cíle a v tomto ohledu, necháme-li stranou obsah Rudého Práva a tím pádem i tohoto uceleného sborníku, jde o hodně povedenou práci, která, opět, bez zřetele na obsah, má i jistou historickou výpovědní hodnotu. Ač se mi při četbě mnohdy zvedal z propagandistického balastu kufr, jsem hrozně rád, že mám tuto ojedinělou publikaci ve své knihovně, jsou to totiž zřejmě jediná čísla Rudého Práva, která (hlavně díky okolnostem, za kterých vycházela), snad i za něco stojí.

1 06.02.2011

Velmi slušně odvedená prácička o tom, co dokáže obsahově nedestruktivní myšlenka když se dostane k moci a začne popírat sebe samotnou.

06.02.2011

Velmi slušně odvedená prácička o tom, co dokáže obsahově nedestruktivní myšlenka když se dostane k moci a začne popírat sebe samotnou.

3 06.02.2011

Co napsat k další knize pojednávající o historii a dějinách světa, notabene knize, která je, respektive svého času byla, učebnicí, podle níž se učila, a ještě notabene vydané v roce 1968? Ve vší té zkratkovitosti a ideologické neobjektivnosti se přece jen najdou světlé a zajímavé úseky (hlavně četné obrázky, fotografie a barevná obrazová příloha), jako v každé jiné podobné knize.

05.02.2011

Povídkových horrorových antologií není nikdy dost. Jen by možná nemusely mít tak zbytečně honosné názvy.
Karl Edward Wagner nám předloží celkem 16 povídek a jednu báseň od těch známějších (Ellison, Etchinson, Campbell) i celkem neznámých autorů a autorek (tedy jedné autorky). Výběr je to zajímavý, ale hlavně rozmanitý. Nalezneme zde klasická horrorová témata, neoriginální náměty podané originálním způsobem, ale i zcela originální náměty, překvapivé zvraty, ale i ukázku, jak dokáže dobře rozjetou povídku shodit a pokazit její závěr – toho je Etchinsonova Volej 666 takřka čítankovým příkladem.
Setkáme se tak s klasickým příběhem muže, jehož vztah k mladé dívce přivede do takřka do záhuby v povídce nijak originální, přesto napsané nápaditým jazykem a zajímavé svým ukotvením do historických pojítek (Je mladičká a nedokáže opustit svou matku), silnou, nápaditou, originální, krátkou, údernou povídkou o ženě, která se dostane na místo, z nějž není návratu, se silně mrazivou atmosférou a nevšedně strašidelnou pointou (Občas v létě). Mocný bůh Pan zahltí záplavou slov a odstavců, v nichž se hlavní zápletka takřka ztrácí. Nedozvíme se skoro nic, celý příběh položí spoustu otázek, na které však nehodlá odpovědět. Dozvíme se, že skupinka lidí kdysi něco udělala a teď za to jakýmsi způsobem pyká, co, proč a jak se však nedozvíme. Co se všechno může stát operuje s klasickou zápletkou přenášeného prokletí, zde se projevujícím ve snech. Celý příběh je vždy jen o tom, jak dlouho jeho nositeli trvá, než přijde na jeho podstatu a rozhodne se ho předat dál. Ani Návrat nepatří zrovna mezi originální zápletky. Hlavní hrdina po spáchání sebevraždy dostane další šanci, jenže zjistí, že ta šance není jen jedna a je sporné, zda je to vůbec šance, nebo jistý druh trestu. Upomínky věčného zatracení bodují již svým názvem. Možná už se vám někdy stalo, že jste narazili na starou krabici, obsahující pro vás kdysi důležité předměty, při jejichž probírání se vám ke každému z nich v mysli vybaví nějaká vzpomínka. Na tomhle formátu je založena tato výborná povídka. 21 předmětů hlavní hrdinky nám odhalí strašidelný lehce lovecraftovsky laděný příběh.
Když do svých příběhů začne spisovatel vkládat stále více autobiografických prvků, může se to, stejně jako v povídce Krvácení mezi řádky, stát osudné jemu samotnému. Povedený psychologický příběh s lehce předvídatelným závěrem. V atmosférické Dětské hře tajemný a nebezpečný kouzelník k potrestání svého nepřítele použije magii ve spojení s klasickou dětskou deskovou hrou. Ztracená těla jsou svou formou ne moc děsivou povídkou o skupince yuppie na výletě a setkání s něčím naprosto nereálným a nepřirozeným, které ovlivní uvažování jednoho z nich a vnese do jejich vztahu rozkol. To děsivé a svým způsobem naprosto šílené, však svým umem dokázal Ian Watson vepsat mezi řádky a vytvořit neobyčejnou povídku, která přece jen zamrazí a zaujme. Do naprosto všední reality stejně všedně a nijak násilně vpadne zcela nereálná věc – stále živé torzo liščího těla, které by dávno mělo být mrtvé, ale není. Milovníky barkerovských perverzí určitě potěší A jsi náš, která však přesto zůstává pouhou neoriginální průměrnou povídkou. Pán květin nijak nezastírá ženský pohled a přístup, což tuto povídku od ostatních přímočarých jaksi odlišuje. V tom dobrém smyslu. Žádná krev, žádné brutality, jen dobře napsaný příběh o oživení exotického bůžka se vší postupně houstnoucí atmosférou, nepříjemným vykreslením jeho moci, které k tomu patří. Vždycky jsem litoval, že je v horrorovém žánru málo poezie. Poezie rozděleného světa Každodenního Černobylu je v tomto směru potěšující a zcela jistě chvályhodnou záležitostí. Jenže poezie má jeden závažný problém, víc než kterémukoliv jinému literárnímu pojetí jí překlad ubírá. Nahlodává dokonalou skladbu přesně volených slov a smyslů. V překladu to prostě zpravidla postrádá tu původní atmosféru. Což je zrovna v tomhle průměrném případě škoda. Spousta setkání ženy ztracené v cizím městě s tajemným mužem zpravidla nekončí pro jednoho z nich šťastně. Kolik povídek již o tom bylo napsáno, kolikrát již před nás byly předestřeny různé podoby závěrů. Charles L. Grant představí překvapující variantu, kterou jste možná ještě nečetli/y. Ve Sněžném muži se totiž nesetkaly ty správné osoby. Tato pointa vytváří z jinak již ne moc originální zápletky minimálně průměrnou záležitost hodnou přečtení. To v Nikdo není dokonalý se ty správné osoby setkaly. Respektive jedna z nich si pro ukojení svých choutek tu správnou vyhledala (a povídka krásně ukazuje, že to není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát, a že i tato věc vyžaduje spoustu plánování a snahy). Jenže kdo vybírá někdy přebere a povídka s ne moc originální zápletkou končí překvapivým (a originálním) vyvrcholením pro oba zúčastněné. Prázdný éter je přesně tou povídkou, u níž od samého začátku víte, jak skončí, jak musí skončit. Přesto po celou četbu očekáváte, že by mohlo dojít k milému překvapení vašeho mylného úsudku, jenže příběh rozhlasové moderátorky uvádějící noční pořad, kterou začne obtěžovat a vyhrožovat jí tajemný posluchač vás nezklame a skončí přesně tak, jak předpokládáte. U závěrečného Procitnutí by možná bylo na místě žehrat pro jeho bezostyšnou vykrádačku Lovecrafta. Ne že by byla lovecraftovskou mytologií inspirována, ona ji opravdu doslova vykrádá, operuje s ní a jakoby ji dál rozvíjí – tedy ne že by k ní něco přidávala, ale pokud by H. P. Lovecraft žil v současné době, prostě by tu povídku napsal on. Jenže není proč žehrat, neboť zřejmě právě proto, a hlavně díky Carpenterově dokonalém uchopení lovecraftovy mytologie a jeho stylu, se tato povídka bez přemíry bezhlavého násilí, hektolitrů prolévané krve a přiblblých příšer řadí mezi druhé nejlepší překvapení antologie. Mytologie prastarého národa v dávných časech obývajícího naší planetu, který se po staletích hodlá opět pozvednou z prachu a bláta, s dokonalým vykreslením, postupným dávkováním atmosféry a táhlou mrazivostí prostě nemůže (alespoň mě, coby Lovecraftova fanouška) zklamat.
Přesně jak jsem psal v úvodu. Někteří editoři a vydavatelé by měli více přemýšlet při volbě názvu svých antologií. Kniha obsahující povídky jejichž jednotlivé procentní hodnocení v mých očích lítá od hodně slabých 30% (Volej 666) až k samotné stovce (Upomínky věčného zatracení) s tím, že valná většina kolísá mezi 50-60%, má možná až zbytečně honosný název. To je ale samozřejmě otázka vkusu, kterou editor (a ani autoři a autorky) zřejmě nikdy nedokážou ovlivnit ke všeobecné spokojenosti).
Co se však dá na knize zkritizovat bez milosti a bez výjimky je český překlad. Je s podivem, že J. T. Krejčí překládal všechny povídky. U některých z nich je překlad dobrý, u některých místy bije do očí svou kostrbatostí a neschopností poskytnout překladu bohatější a nestereotypní slovní zásobu, což u některých pasáží až snižuje kvalitu daných povídek. Hned za překladem stojí korektor, který v textu ponechává spoustu zbytečných, nadbytečných a zdvojených slov, která tam nemají co dělat. Ale opět, jak jsem psal v úvodu – horrorových antologií není nikdy dost a tahle se nakonec dokázala vyšplhat na velice slušnou sedmdesátiprocentní pozici.

2 04.02.2011

Žvásty, kecy, populismus, bezduchá propaganda hraničící s rasismem. Hloupé, vyprázdněné, bezduché, trapné, stejně jako jejich nositel. Jste-li po kocovině a chcete-li se z toho rychle vyblejt, směle do toho, to vám určitě pomůže.

Nejhorší na celé té věci je, že každým mrtvým pamětníkem tohle hnutí získává na síle. Čím dál budeme od doby, kdy se tyto hrůzy děly, tím to oni budou mít jednodušší, protože přesvědčit o něčem lidskou mysl, není zase tak těžké, a lidé jsou mnohdy opravdu jako ovce. To, o čem Lipstadt píše v knize jsou šílenosti, nad nimiž zůstává rozum stát. Doteď Lipstadt obdivuju, že i přes svou snahu bojovat proti těmto lidem, se s nimi odmítá jakkoliv stýkat a diskutovat s nimi, odmítá navštěvovat jakékoliv diskuse (ať už v televizi nebo na vysokých školách), kde tito lidé figurují, neboť přesně jak sama říká, tím, že by přistoupila na dialog s nimi, by legitimizovala jejich názor. Na knize mi vadila jedna věc, předpokládám, že je Lipstadt Židovka (a snad to v té knize i zmiňuje), snad proto se občas nevyhnula takovému tomu (a to nemyslím vůbec nijak zle) židovskému ublíženectví jako že oni přece prošli holocaustem a nic horšího se nikomu nestalo, občas z té knihy prostě zavane jakýsi židovský monopol na utrpení. To ale nic nemění na velice zajímavém obsahu celé knihy. Doufám, že se o ní diskutuje a učí na školách.

12 01.02.2011

Jestli jste si mysleli, že fašismus vymizel koncem druhé světové války, tahle kniha vám vezme veškeré iluze. Tenhle mor se má stále dobře, bují třeba ve vašem sousedství. Výborná práce, která potěší svou obsáhlostí, ale znechutí svým obsahem.

4 01.02.2011

Úchvatná četba, hlavně u stránek pojednávajících o antifašistickém humoru jsem se dost bavil. Na mnohe místech kniha vyvolá příjemný hřejivý pocit u srdce z vědomí, že i tváří v tvář smrtelnému nebezpečí člověk dokáže myslet rozumně a humorně. Jsem velice rád, že jsem na tuto knihu narazil.

1 01.02.2011

Navzdory ne zas tak šokujícímu, jako spíš šílenému, obsahu z jistého pohledu velice zábavná kniha, odhalující a podtrhující jedno staré rčení o moci co korumpuje a absolutní moci co korumpuje absolutně. Jenže nejde jen o moc, stačí choré myšlení. Ne obsah této knihy, ale fakt, že podobné lidi voliči poslali do parlamentu, je šokující a také fakt, že někdo jako Cerqueirová (i jejími kořeny) s touhle stranou mohl mít nejen něco společného, ale svého času ji i bránit a obhajovat. Snad je sepsání této knihy dostatečnou satisfakcí. Nedělám si vůbec žádné iluze o tom, že podobné excesy, o nichž je pojednáváno v knize, z parlamentní půdy vymizely společně se SPR-RSČ a dneska tam k nim nedochází, natolik bláhový zase nejsem.

2 31.01.2011

Ribbentrop byl opravdu zajímavá a hlavně poměrně směšná postava z kolekce pohlavárů nacistické třetí říše. Ctižádostivý blbeček, jehož kariérní vzestup by se dal označit za zázrak. Bloch knihu napsal velice poutavě, četla se jedním dechem, poskytla mnoho informací, velice pobavila, i jsem se zasmál.

6 31.01.2011

Přesto, že kniha poskytuje jisté historické, politické, filosofické a sociální informace o nejsvrchovanějším mocenském centru katolické církve, jejím největším problémem je, že je silně propagandistická a ač by se s kritikou papežství jako takového dalo souhlasit, zdejší snaha za každou cenu kydat špínu, může působit až kontraproduktivně.

1 28.01.2011

Při listování knihou by člověk chtěl domů všechny možné rybičky. Dobře roztříděné, strohé ale důležité informace. Chcete-li začít s akvaristikou, určitě, minimálně pro výběr rybiček a získání nějakých základních informací, lepší úvod, než několikastránkové, rychle spíchnuté paperbacky ze supermarketu.

1 28.01.2011

Katolický pohled na život a smrt Mistra Jana Husa?Autor v předmluvě sám píše: "Spis můj má stanovisko katolické. Myslím, že není třeba abych to omlouval. Pro historická fakta, pro genesi Husovu, jeho snahy a spory, rozhodují pro mne, jako pro každého historika, prameny, s nimiž jest historik povinen nakládati dle zásad kritiky, nikoliv dle subjektivního stanoviska. Pravda historická jest absolutní vládkyně, před níž se musí skláněti badatel, katolík jako nekatolík. A vědecká poctivost a spravedlnost není výhradním majetkem nekatolíkův. Pře Husova pak musí býti posuzována se stanoviska katolického; nezáleží zajisté na tom, co o předmětu pře soudí spisovatel, nýbrž co o něm soudila, jak o něm učila katolická církev, ať s ní spisovatel souhlasí, čili nic." Tato citace o knize vypovídá takřka vše potřebné. Pro srovnání a náhled ze druhé strany zajímavé počtení, které ovšem katolíkům spíše ubírá než přidává. Ono stejně by asi dopadla i kniha o historii Židů z pera nacistického spisovatele.

1 27.01.2011

Krátce, věcně, to nejdůležitější, přitom čtivě a zajímavě. Při svém omezeném obsahu nemůže kniha nabídnout moc, přesto ale to základní obsahuje. Pro prvotní setkání s jednotlivými náboženstvími a letmé dostání do obrazu (třeba aby jste nevypadali jako blbci :-)) to bohatě postačuje. Dobrý odrazový můstek pro další studium, minimálně ukáže, kam ho směřovat.

1 26.01.2011