eraserhead komentáře u knih

Zářný příklad toho, jak mnohé zajímavé a dobré myšlenky dokáže zničit naprosto nesprávný přístup. Přesto dílko k zamyšlení, či pobavení, které nelze jednoznačně odsoudit, naopak, je možné vzít si z něj mnoho zajímavých podnětů k dalšímu myšlení, hloubání a bádání.

1 01.04.2011

Sžíravá, filosoficky podložená, trefná, přesto humor nepostrádající kritika křesťanství se silou a účinkem kobercového náletu. Příjemné počteníčko.

2 01.04.2011

Místy se mi to nečetlo moc dobře a občas jsem se v textu naprosto ztrácel, ale jinak to vcelku šlo. Možná své udělalo i to, že jsem to četl ještě v době, kdy jsem byl filosoficky dost nevyzrálý a v tématu jsem se ještě dost neorientoval.

3 01.04.2011

Charles Fourier, autor jedné z nejsmělejších utopií, jejíž vizi "harmonické společnosti" nazvané Falanstéra rozpracovává ve všech svých dílech, nenavrhuje "vytváření nového člověka". Tato vize naopak vyrůstá z požadavku změny všeho, kromě lidské povahy! Cílem volné společenské organizace - Fourierem podrobně (a někdy ke škodě až moc popisně nebo trochu zmatečně) popsané - je podpora rozvoje všech lidských vášní, má členstvu umožnit uspokojení tužeb. "Chytrost" této společnosti spočívá v harmonizaci vášní: uspokojování těch nejegoističtějších, podivínských či přímo "perverzních" jednotlivých popudů, tužeb, vášní a vrtochů bude sloužit celé společnosti (i když Fourier občas nepředkládá pochopitelný a podrobný popis některých svých "návrhů", prosazuje např. tzv. právo na sexuální minimum, praxi tohoto požadavku však již moc nevysvětluje). Na druhou stranu svým požadavkem nahrazení námezdní práce svobodnou tvůrčí aktivitou (a docela obstojným vyjasněním v čem by to mělo spočívat a jaký by z toho plynul užitek) předběhl Marxe, Marcuse i situacionisty. Na svou dobu měl liberální až radikální názory na morálku a postavení žen ve společnosti: "rozsah ženských svobod je obecným principem veškerého sociálního pokroku", kritizuje manželství, pokrytecké smýšlení o cizoložství a ženu prohlašuje rovnou muži. Fourierovým problémem je, že své spisy psal naprosto nevyrovnaně, smysluplné, rozumné a racionálně-kritické pasáže se naprosto bez jakéhokoliv zjevného a ohraničeného přechodu přelévají do takřka fantasmagorických pasáží, které vyvolávají úsměv na tváři (jako jedno z řešení problému dopravy budoucnosti viděl samotnou přírodou dodaného "superlva", který bude na svém hřbetě přepravovat pasažér/k/y na kilometry daleko). a kvůli nimž je mnohými bezostyšně označován za blázna a také mnohdy až moc kasárensko-komunistický charakter jeho Falanstéry. Na druhou stranu jeho, je třeba podotknout naprosto nebeletristické, dílo získalo mnoho obdivovatelů a obdivovatelek, kteří/ré se dokonce dle jeho díla snažili/y Falanstéry v podobě komun přivést k životu. Neúspěšně.

01.04.2011

Charles Fourier, autor jedné z nejsmělejších utopií, jejíž vizi "harmonické společnosti" nazvané Falanstéra rozpracovává ve všech svých dílech, nenavrhuje "vytváření nového člověka". Tato vize naopak vyrůstá z požadavku změny všeho, kromě lidské povahy! Cílem volné společenské organizace - Fourierem podrobně (a někdy ke škodě až moc popisně nebo trochu zmatečně) popsané - je podpora rozvoje všech lidských vášní, má členstvu umožnit uspokojení tužeb. "Chytrost" této společnosti spočívá v harmonizaci vášní: uspokojování těch nejegoističtějších, podivínských či přímo "perverzních" jednotlivých popudů, tužeb, vášní a vrtochů bude sloužit celé společnosti (i když Fourier občas nepředkládá pochopitelný a podrobný popis některých svých "návrhů", prosazuje např. tzv. právo na sexuální minimum, praxi tohoto požadavku však již moc nevysvětluje). Na druhou stranu svým požadavkem nahrazení námezdní práce svobodnou tvůrčí aktivitou (a docela obstojným vyjasněním v čem by to mělo spočívat a jaký by z toho plynul užitek) předběhl Marxe, Marcuse i situacionisty. Na svou dobu měl liberální až radikální názory na morálku a postavení žen ve společnosti: "rozsah ženských svobod je obecným principem veškerého sociálního pokroku", kritizuje manželství, pokrytecké smýšlení o cizoložství a ženu prohlašuje rovnou muži. Fourierovým problémem je, že své spisy psal naprosto nevyrovnaně, smysluplné, rozumné a racionálně-kritické pasáže se naprosto bez jakéhokoliv zjevného a ohraničeného přechodu přelévají do takřka fantasmagorických pasáží, které vyvolávají úsměv na tváři (jako jedno z řešení problému dopravy budoucnosti viděl samotnou přírodou dodaného "superlva", který bude na svém hřbetě přepravovat pasažér/k/y na kilometry daleko). a kvůli nimž je mnohými bezostyšně označován za blázna a také mnohdy až moc kasárensko-komunistický charakter jeho Falanstéry. Na druhou stranu jeho, je třeba podotknout naprosto nebeletristické, dílo získalo mnoho obdivovatelů a obdivovatelek, kteří/ré se dokonce dle jeho díla snažili/y Falanstéry v podobě komun přivést k životu. Neúspěšně.

01.04.2011

Nevím, nakolik někdo, kdo se o filosofii zabývá jen amatérsky a samoučně, jako já, může hodnotit knihu o filosofii, ale mě tato kniha rozhodně nenudila, přinesla mnoho nových podnětů k přemýšlení a docela obohatila.

5 01.04.2011

Šedesátá léta byla opravdu bouřlivá, v Itálii i smrtelně bouřlivá. Velmi smutný osud anarchisty Pinelliho.

31.03.2011

Myslím že nejen na českém území ojedinělá publikace věnující se všem možným podobám anarchistické myšlenky. Svým rozsahem v dané tématice všeobjímající a v určitých momentech možná překračující rámec a zadání práce dál, než by bylo zdrávo (je sice pravdou, že L. N. Tolstoj svými myšlenkami ovlivnil mnoho anarchistů a anarchistek, ale srovnávat jeho myšlenky s anarchismem je nesmysl, neboť by se tyto jeho myšlenky musely vzít jako celek a minimálně z půlky jsou s anarchismem nejen neslučitelné, ale v naprostém rozporu). Jedno staré heslo tvrdí, že anarchistou se člověk nerodí, ale že se jím stává. V této knize lze vyčíst částečně proč a jak. Myslím si, že to je výborná kniha, která zaujme i lidi, kteří s anarchismem nemají nic společného, nebo si dokonce o něm myslí to nejhorší (ano, žereme malé děti, zapalujeme jednou denně tramvaje a nemáme úctu naprosto k ničemu), minimálně jim poskytne široký prostor na přemýšlení a přehodnocování vlastních myšlenek, životů a postojů.

7 31.03.2011

Výborná kniha plná odhodlání, rozhodnosti, nesmiřitelnosti, vzdoru, ale i trochy toho idealismu a naivity. Jako kniha potěšující, jako historický dokument neocenitelné.

31.03.2011

Ve své jedinečnosti mohla být kniha opravdu povznášející, informativní a čtivou a zajímavou perlou. Naneštěstí jí nepovedená forma a jaksi divné seřazení materiálu do jednoho celku dost vzalo lesk. Člověku, který je daným tématem dosud nestižen, může (a dělá to, proti tomu žádná) přinést spoustu zajímavých informací, které mu běžné sdělovací prostředky o daném tématu nikdy nepřinesou, nebo se to nehodí do jejich koncepce. Mě coby člověku, který několik (nejen v knize zmiňovaných) squatů navštíl a tématice se dlouhou dobu, byť okrajově, věnoval, kniha moc nového nepřinesla, naopak, spousta věcí mi v ní chybí. Ale nešť, na první takhle obsáhlou a koncepčně ucelenou knihu to je zajímavý počin. Ač s tímto člověkem v mnohém nesouhlasím, určitě bych vyzdvihl rozhovor s Ondřejem Slačálkem, naopak rozhovor se Slavomírem Tesárkem či jeho korespondence se zastupitelstvem jen poukazuje na to, že v anarchistickém hnutí byl jen komickou figurou. Naprosto tragické jsou popisky pod fotografiemi, ten kdo je vymýšlel snad musel být zhulený jak prase a stižen náhlým nesmyslem pro humor. Kniha ale stojí za přečtení, možná poskytne trochu jiný pohled na ty podivné lidi obývající cizí nevyužívané domy a zuby nehty se bránící jejich vyklizení. Jedno se jim totiž upřít nedá - o staré opuštěné domy se nikdo nestará, dokud se do nich někdo načerno nenastěhuje, to se pak všichni mohou přetrhnout.

31.03.2011

Abych pravdu řekl, nejsilnějším pocitem, který ve mně tato antologie dokázala vzbudit, je zklamání. Ze všech, co jsem z této série zatím četl je kvalitativně nejrozkolísanější. Na rozdíl od těch předchozím, tato neobsahuje ani jednu povídku, s níž bych byl 100% spokojen. Podprůměrných povídek je tu více než by si kniha s tímto názvem zasloužila, převažuje průměrnost či velmi slaboučká nadprůměrnost, o to snad více potěší, polahodí a zahřeje těch pár ojedinělých 70%+ záseků.
Stephen King je prostě klasik, který i z průměrného, vyčpělého a nezáživného tématu dokáže vyždímat čtivou a v rámci možností zajímavou povídku. Umí totiž jedno kouzlo, v jeho příbězích to často není to hlavní (v tomto upír), co zaujme, ale všechno okolo. A to je právě případ jeho povídky "Noční pilot". Z klasické horrorové postavy a zápletky, King napsal zábavný příběh, v němž o upíra jde až ve druhé řadě. Možná to ji zachraňuje od podprůměrnosti, i když je třeba poznamenat, že tenhle Kingův upír je docela zajímavý týpek. Příběh jsem znal již dříve z filmového zpracování. Jestliže se film zařadil mezi dejme tomu desítku nejlepších upírských filmů, nevím, zda se to dá říci i o povídce samotné. V jakémkoliv rámci a z jakéhokoliv pohledu (napadá mě jich hned několik – tato antologie / Kingova povídková tvorba / horrorová povídka jako taková) slabý nadprůměr – 60%.
Clive Barker zřejmě byl v rámci antologie považován za to tzv. lákací jméno (je taky hezky vyvedené na obálce). Jenže to by do ní nesměli vybrat jednu z jeho nejslabších povídek, co jsem četl. A tou velice slabý, nezáživný, jaksi nebarkerovský a až se mi chce napsat nehorrorový "Smutek" prostě je a budu se o tom klidně hádat s kýmkoliv, kdo na to bude mít chuť. Dojem trochu zachraňuje to, že to Barker alespoň dobře napsal. 40%
Díky jedné jediné filmové adaptaci se Robert Bloch nesmazatelně zapsal do análů horrorového žánru. Díky za to (respektive, děkovat za to by měl on), neboť za cokoliv jiného, co jsem od něj četl, by si to asi nezasloužil, rozhodně ne za neoriginální milostně trojúhelníkovou povídku "Ta noc před vánoci", s tradičním a naprosto nevyhnutelným závěrem. Naštěstí je ten závěr jaksi dobře vystihnut, takže alespoň 50%.
Michael Bishop ukazuje, že možná ani tak nejde o to, být originální (neboť zápletka a pointa jeho "Chloe" takovými rozhodně nejsou, už jsem na to párkrát narazil), jako spíš dokázat zaujmout a dobře to vybarvit. A to Bishop v tomto příběhu dětství kontra stáří dokázal navléknout do slušivého a poněkud mrazivého hávu. 60%
A tady pozor, neboť v případě Blochovy povídky "Lucy přichází navždy" se nevyhnutelně dostáváme na hranici SPOILERU. Příběh o nespokojené ženě a její zvláštní kamarádce Lucy, by totiž mohl být jen takovým cvičením pro Blochův pozdější velice úspěšný a ještě úspěšněji zfilmovaný román Psycho, který se stal jakousi variací hlavní zápletky a pointy této povídky. Což je právě největší problém této povídky, k níž se v dnešní době čtenáři a čtenářky zcela jistě dostanou až po seznámení s Psychem, což v konečném důsledku zkazí její závěrečnou pointu a sílu závěru. 60%
"Obchodní záležitosti" jsou hodně úsměvným příběhem o Damianu Lesterovi, zaměstnanci firmy zabývající se výzkumem veřejného mínění, jehož zákazníkem se stane samo peklo. Lesterova nevěřícnost v kombinaci s jeho touhou vytřískat s nabídnuté šance co nejvíce pro sebe, ho přivede do zapeklité situace. Henry Bowen dokázal ve své povídce zkombinovat úsměvný humor (jak by jste např. odpověděli v dotazníku na otázky jako zda se vám více líbí, „zjevují-li se démoni: a) jako lidé, b) jako mlžné tvary c) jako hrůzné bytosti či d) zůstávají neviditelnými“ nebo „Jste pro zvýšení sexuální přitažlivosti čarodějnic?“) s tradičně démonickou horrorovou zápletkou zcela vyváženě. 70%.
Horrorových příběhů spojených s traumaty s prožitých válečných útrap (a obzvláště tzv. korejskými či vietnamskými traumaty) bylo napsáno již několik (namátkou román Petera Strauba Koko nebo výborná povídka Roberta McCammona Noční stíny). "Protože byla noc" je výborná právě v onom nastínění toho, co hrůzy války udělají s vaší myslí a veškerým dalším životem (čemuž věnuje takřka 80% svého prostoru), ale jako horrorová povídka je velice slabá. 30%.
Pomsta za vaše hříchy a bezpáteřnost má mnoho podob. Zastavárník Sharsted se svými pletichami dostane v "Camera obscura" až do jakési jiné časové dimenze. Není to špatné, ale ani kulervoucí. Je to prostě tradiční a v dobrém smyslu průměrná horrorová povídka (o čemž svědčí např. i to, že tohle je už druhá horrorová antologie přeložená do češtiny, v níž se objevila). 50%
Grantovy "Hovory s mrtvými" o rybáři a jeho společnících je opravdu velkým šlápnutím vedle. Zmatený příběh, u nějž nevíte, kolik přesně osob se v něm vyskytuje a kdo z nich je živý či mrtvý, jaká je jeho zápletka a pointa, se sice přečte jedním dechem, ale moudří z něj nebudete. Zbude jen jediné, otázka co tím chtěl básník vlastně říci. Nikdy by mě nenapadlo, že střelím nulu horroru v literární podobě, ale všechno je někdy poprvé. 0%
"Dát si k obědu ženu" patří k těm povídkám, které vás nepřekvapí svým obsahem, ale dostanou formou a perfektně promyšleným stylem, jakým jsou napsány. Hlavní zápletka opět nepatří k těm originálním, což Hazel určitě věděl, proto se rozhodl podat to naprosto bezchybným a vybroušeným stylem s vhodně volenými slovy a silnými větami. Několik z nich do vás opravdu narazí rychlostí rozjetého vlaku. 80%
Nic moc povídka není asi vhodným vyjádřením a popisem povídky, ale přesně takhle na mě "Důl" o pokusu zbavit se konkurenta v lásce s hodně podivným a celou povídku k zemi srážejícím závěrem, působila. Trpíte-li klaustrofobií a vyvolává-li ve vás mrazivý děs bezmocné bloudění úzkými temnými prostory, pár procent přihoďte. 40%
Někteří lidé nalézají uspokojení v trápení a mučení zvířat. Jiní lidé ho nalézají v mučení a trápení lidí. Wilfred Connors si k uspokojujícímu trápení vybral opravdu nezvyklou oběť. Mrazivý a silný závěr. Originální a nápaditý "Zelený palec" zaujímá čestné místo druhé nejlepší povídky antologie. 70%
Lennonovy "Žádné mouchy" na Frankovi jsou velice krátkou povídkou, která zaujme spíše svou poměrně vytříbenou a poněkud netypickou slovní zásobou než obsahem. Směsice surrealismu, dada a svérázně (ne)realistické šílenosti (vyvolávající na mysli podobně ujeté dílo Borise Viana). Určitě pobaví a rozptýlí, ale za plnohodnotnou povídku bych to rozhodně nepovažoval. Je to v podstatě nehodnotitelné. 30%
Obsahem je "Krize totožnosti" nijak překvapující povídkou, neboť takhle krutá současná realita občas bývá. Její závěr vás však buď nechá chladným, nebo silně zabrnká na vaší nervovou soustavu. To záleží na tom, máte-li (pokud možno co nejmladší) děti nebo ne. Krátké, stručné, přímočaré, dobře vypointované, přesto pozitivně průměrné. 50%
Dost podobně je na tom i "Noční náklad". Kratičký přímočarý příběh o cestování vlakem stavějící hlavně na závěrečné pointě. Trochu škoda, že ji prohlédnete dříve, než by bylo vhodné. 50%
"Tůň" hodně dlouho slibuje, že bude jednou z nejoriginálnějších a nejlepších povídek antologie. Originálnost a velice důkladně a vhodně volená slova se jí sice upřít nedají, svým závěrem však pro mě byla obrovským zklamáním. Ten nafukující se pytlík nakonec nepraskl, jen se bez jakéhokoliv zvuku zase pěkně vyfoukl. Obrovská škoda a neuvěřitelně promarněná příležitost napsat originální, poutavý a magický příběh. 30%
Máte rádi "Jídlo"? Tak bacha na to. Nakonec poměrně slizký příběh, jež vás přivede až na pokraj nechutenství. Závěr zřejmě nevyhnutelný, leč cesta k němu docela zajímavá. 60%
Krátká noticka na počátku povídky "Chudáci" ji vystihla nejlépe: děsivá vize liberalismu, dovedená do krajnosti. Opět jeden velice realistický a reálný příběh o tom, kam až vás může přivést vaše neuvědomovaná nadřazenost a povýšenost. Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. 40%
Velice zajímavý, zvláštní a tak trochu nečekaný pohled na život vlkodlaka přináší "Nerušte můj sladký spánek". Originální pojetí, silné stopy nápaditosti a v daném žánru neobvyklosti. V současné době je moderní nahlížet na horrorové postavy z trochu jiného pohledu. Ne vždy (dle mého vkusu skoro nikdy, nebo si to ty postavy nezaslouží a horrorový fanda o to nestojí) se to povede. V této povídce se to docela povedlo. Povedený nadprůměr. 60%
Dennis Etchinson je kromě horrorového spisovatele i poměrně talentovaným hollywoodským scénáristou a znalosti tohoto prostředí se rozhodl využít v povídce "Krvavý polibek" o jedné scénáristce, která se natolik chce prosadit a dostat svůj (i když ukradený) námět na plátno, že se neštítí jít přes mrtvoly. I přes ty špatné. Povídka sice může zaujmout věrným vykresleném pozadí a profesně/osobních vztahů daného prostředí v němž se odehrává, po horrorové stránce však není příliš napínavá a její pointa není moc překvapivá. Odehrává se ve dvou rovinách, jež se vzájemně vysvětlují (respektive jedna odhaluje více ze druhé), první je samotný příběh scénáristky Christine, druhý fiktivní příběh filmu Královna Zombi. Ke škodě povídky, ta filmová linie je mnohem zajímavější. 50%
Tohle je kumšt. "Dětská krev" je povídka, v níž se nic moc horrorového neděje a přesto mě z ní dost zamrazilo. Nikdy nebudu pít nic, co má v názvu krev. Brrrr. Třetí nejlepší povídka antologie. 70%
"Centy z pekla" jsou vcelku průměrnou povídkou o zvyku, jež se stane posedlostí a nakonec i prokletím. Sbírat drobné se někdy nevyplácí. Nápad není špatný, ale nakonec z toho není nic moc. Je to jako když pravidelně projíždíte nějakou cestu, po nějaké době už znáte každičký kout, víte přesně, co je za tou další zatáčkou a když dojedete nakonec, vypadá to tam přesně, jako když jste tam byli naposled. Můžete to tam mít rádi, ale asi vás tam nic nepřekvapí. 50%
Sečtu-li to, vychází přesný a čistý průměr. A to sedí. Není to žádná hrůza, zároveň to ale bude zatím asi nejslabší horrorová povídková antologie, co jsem četl. Možná i proto už v českém překladu další z řady nevyšla. Na rozdíl od těch dvou předcházejících, co jsem četl má tahle ale nejlepší překlad, který neobsahuje žádné výraznější pochybení nebo něco, co bude tahat za oči. Přečíst se to dá, dá se tam nalézt i něco, co je hodné zapamatování, ale …

5 15.03.2011

Změna editora antologie s sebou, zdá se, přinesla i znatelný nárůst nejen kvality vybraných povídek, ale i originalitu jejich námětů a zápletek. V tomto ohledu jde opravdu o rozmanitý, barvitý a košatý výběr, jež konečně dostává názvu antologie (jeho smyslu a významu) a vytváří z ní opravdu reprezentativní ochutnávku různých chutí literárního povídkového horrorového žánru.
Typ pro přežití se každou svou následující větou zařazoval stále výše v mém osobním žebříčku Kingových nejlepších povídek, až nakonec skončil někde v první pětici. Osamělý trosečník na kamenitém ostrůvku, dvě kila kokainu a potrava, která se nejprve brání, později jen těžce získává. Atmosféra houstne, povídka se stává čím dál více nepříjemnou a čtenář/ka zjišťuje, jak málo mnohdy stačí k navození husí kůže a nepříjemnému oklepávání hrůzou. „Piškotové prstíčky chutnají právě jako piškotové prstíčky.“ 100%
Tykvová hlava je naprosto klasickým halloweenským strašidelným příběhem o tom, že není radno škádlit nové spolužáky, obzvláště, nevíte-li o nich vůbec nic. Když vám začnou vyprávět strašidelný příběh, mějte se na pozoru, lehce se může proměnit v realitu. 70%
Lehce sci-fi kořeněná horrorová povídka Ulice Ashkelonu patří k tomu nejlepšímu, co jsem v rámci povídkové horroru kdy četl. Úchvatné zpracování rčení „kdo seje vítr sklízí bouři“, aneb tebou hlásaná pravda se může obrátit proti tobě. Na vzdálenou planetu přiletí kněz-misionář, aby zdejší obyvatelstvo obrátil na křesťanskou víru. Ti se, poučeni biblickými příběhy, rozhodnou získat důkaz jejich pravdivosti. 100%
Síla Pěšiny spočívá hlavně v její originalitě a schopnosti, zasít do čtenáře a čtenářky nepříjemnou pochybnost o skutečnosti vlastního já. Hlavního hrdinu přivede náhle se objevivší pěšina na jejich dvorku až ke svému dávno zmizelému fiktivnímu příteli, který mu odhalí velice nepříjemnou realitu. Mrazivé, úderné, nepříjemné. 90%
Miluji příběhy, které vás dlouho vedou za ručku po rovné silnici ke vzdálenému temnému lesu, v němž očekáváte nepříjemnost, a až vás k němu dovedou, najednou vás silným kopem srazí z nejbližšího srázu. Takovou je i Temný anděl o kletbě, kterou hlavní hrdinka uvrhne na svého někdejšího přítele, jež jí ublížil. Budete tušit neveselý závěr, síla posledních řádků zavánějící nechutenstvím, bizarností, obzvláště u mužského pohlaví až bolestivými pocity a zvedáním žaludku, vás však nečekaně semele. 100%
Eumenidy v koupelně ve třetím patře jsou nechutně humorné. Náhlé objevování dětem podobným tvorům krvavě a bolestivě trápících hlavního hrdinu působí nepříjemně komicky. Jinak dobrou povídku trochu shodí psychologické vyústění, ale pokud by ji do filmu převáděl David Cronenberg, mohla by z toho být zajímavá podívaná. 70%
Osmdesátistránkový až detektivně-horrorový Lovec o pátrání po podivném neurčitelném zvířeti (bytosti, vlkodlaku?), navzdory své délce udrží zájem a napětí autorovým poutavým a zajímavým stylem. Lehce baskervillovský nádech, do příjemných výšin vyhnanou atmosféru a touhu po odhalení však, stejně jako u předcházející povídky, trochu pokazí zbytečně moc přízemní rozuzlení. 60%
Černý Joe sice způsobil, že antologie, v níž vyšel ve Velké Británii poprvé byla okamžitě zakázána a všechna její vydání zabavil Scotland Yard, určitě to však nebylo díky její horrorovosti. Takřka čistě gangsterská, trochu drsnější povídková verze Kmotra, totiž po většinu četby bude vyvolávat jediný pocit – úžas nad tím, co sakra dělá v horrorové antologii? Zachrání to, ne však moc, její závěr. 30%
Dnešní specialita je naprosto klasickou krátkou, údernou, nátlakovou povídkou, silnou ve své strohosti a přímočarosti o řezníkovi, který na nátlak svých zákaznic vrátí do obchodu svého společníka. Ovšem ne tak, jak si zákaznice představovaly. 60%
V Odpočítávači narazí hlavní hrdina, policista, na poněkud zvláštního a mazaného kanibala. Za své stravovací návyky by zřejmě nemohl být postižen zákonem. 60%
Kingovu povídku Mandl o šíleném žehlícím stroji posedlém ďáblem, proslavilo hlavně poněkud pozměněné filmové zpracování Tobe Hoopera. Kingova povídková předloha svým rozsahem a obsahem na věrné filmové zpracování evidentně nestačí (což jí však nijak neubírá na kvalitách) a tak rozhodnutí, zda je lepší povídkový nebo filmový Mandl ponechám na vašem uvážení. U mě vede ten povídkový. 80%
Pornografie trochu svádí svým názvem, ale příběh pomsty dvou pokořených a obelhaných dívek nakonec přece jen nabere správné barkerovsky nechutné grády. 70%
Dokonale promyšlená a ještě lépe napsaná Oranžová muka, modré šílenství o odhaleném tajemství jednoho starého malíře jsou důkazem, že literární autor akčního Ramba je i výborným horrorovým spisovatelem. Úchvatná povídka z níž mrazí a vyvolává přesně ty horrorové pocity, které jsou od četby horrorové povídky očekávány. 100%
Tiché děvče v podobě titulní postavy přináší trochu magie, boje s objevivším se zlem podmaňujícím si nevinné oběti a trochu toho vykopání nebožtíků z hrobů. 60%
Někteří fanoušci jsou zkrátka neodbytní, chtějí se svým hrdinům dostat co nejblíže k tělu a Prez svou hrdinku doslova žere. 50%
Při své práci občas můžete narazit na podivné lidi. Hlavní hrdina Vrozené lidské dobroty při té své narazí na opravdu podivného týpka, který v ledničce skladuje hromadu krabic od mléka. Jak se ukáže, neobsahují jen to mléko. Z ne zcela originální zápletky dokázal Stock vytřískat mrazivý příběh. 70%
Martin Ray Woods dokázal do své antologie vybrat opravdu zajímavé kousky, které určitě potěší nejednoho horrorového fanouška či horrorovou fanynku. Jeho výběr je dobrou ukázkou toho, že literární podobu horroru mnohdy ta filmová nedokáže nahradit či dokonce předčit. Psané slovo má totiž neuvěřitelnou sílu vytvořit opravdu hustou atmosféru, přesně jak se děje v nejedné povídce této na první pohled jen jedné z mnoha, antologie. K lepšímu hodnocení, než získala její předchůdkyně, se dopracovala i díky lepšímu a pozornějšímu překladu.

3 24.02.2011

Jedno ze stěžejních děl anarchistické teorie a anarchistických myšlenek. Jedno z hlavních základních kamenů anarchistického hnutí. Výborná práce skvělého myslitele.

1 21.02.2011

Ač staré bezmála sto let, spisy a myšlenky tohoto ruského anarchistického komunisty (ne bolševika či marxisty) mají svou sílu i dnes. Velice zajímavé, poučné, hloubavé a přemýšlivé čtení.

3 21.02.2011

Velmi neveselé, přesto silně působivé čtení o osudech pětice lidí, kteří ve svém srdci nesli touhu změnit svět k lepšímu tak silnou, že je stála jejich životy. Obzvláště osudy amerických anarchistů italského původu je demokratickým/kapitalistickým ekvivalentem bolševické popravy Milady Horákové. I demokraté/kapitalisté se báli svým odpůrců natolik, že konstruovali vymyšlená obvinění, na jejichž základě popravovali. Tyto činy se nedají označit ani za justiční omyly.

21.02.2011

Nevíte-li o anarchistech, anarchismu, jeho myšlenkách, praxi, historii a současnosti takřka nic (kromě toho, co vám o nich říká denní tisk a televize), tento útlý spisek by vám mohl pomoci pochopit, že jde o něco jiného / mnohem více, než je vám předkládáno médii. Jako úvod do problematiky to splňuje svůj účel, navzdory několika měnším chybám (José Bového bych rozhodně za anarchistu neoznačoval, L. N. Tolstého jakbysmet, ostatně se za něj nikdy neoznačoval ani on sám), na mnoha místech vás to může mile překvapit a ukázat, že anarchisté nejsou (jen) maskovaní mládežníci rozbíjející výlohy. Za důležitou považuji kapitoly "Anarchisté odmítají marxismus" a "Střetnutí s bolševiky", jež pravdivě ukazují, že anarchisté nejsou žádní bolševici. Chcete-li se však dozvědět více, doporučuji hledat další zdroje.

5 20.02.2011

Pro všechny velebitele Ernesta Che Guevary a kubánské "revoluce". Pro mnohé možná krutá pravda o tom, že ne každý, kdo se ohání socialismem, svobodou a komunismem, je bolševický autoritář. Smutná realita další zrazené revoluce.

2 20.02.2011

Kniha plná odhodlání, čistých myšlenek, odporu proti zradě, nechutných činů, slov a vyjádření, posledním odporu proti zlovůli bolševických diktátorů pokrytecky se schovávajících za hesla plná svobody. Kronštadtští námořníci nebyli všichni přesvědčení anarchisté, spojovalo je s nimi však jedno, pevné přesvědčení o tom, že bolševici ruskou revoluci pouze vy(zne)užili k tomu, aby se dostali k moci a mohli se chovat snad ještě hůře, než jejich nepřátelé. K jejich cti (těch námořníků) tohle prohlédli a rozhodli se proti tomu vystoupit, i když věděli, že za to pravděpodobně zaplatí svým životem. Trochu jiný pohled na ruskou revoluci obecně, odhalující, že to nebyla revoluce jen bolševických sviní, ale obrovské pohnutí lidským svědomím, které se, naneštěstí, hlavně díky bolševikům, zvrhlo v jednu z nejhorších diktatur.

2 20.02.2011

Chcete-li rozsáhlejší a komplexnější úvod do marxistické filosofie, klidně po tom sáhněte. Místy se to sice trošku blbě čte a nemáte-li přehled v terminologii, bude četba o to kostrbatější, ale jde o zajímavou knihu.

1 12.02.2011

O téhle veskrze propagandistické knize/učebnici by se dalo řící nemlich to samé, co o podobné kniz Marxisticko-leninská filosofie.

11.02.2011