eraserhead komentáře u knih

Když jsem před mnoha lety debatoval s jedním známým o nejlepších horrorových knihách, prohlásil, že nejlepší horrorovou knihou, kterou četl, je právě Ritzerova "Mcdonaldizace společnosti". Když jsem si o něco později knihu pořídil a přečetl, musel jsem mu dát za pravdu. NIkdy v životě jsem u McDonald's nebyl (ani na záchodě) a i díky této knize do něj nikdy nevlezu. Nechci ten hnus, na němž je postaven, niajk podporovat. Jenže on je ten problém mnohem širší, netýká se jen jednoho fast-foodového řetězce a o tom právě pojednává tato kniha. Nebylo mi z ní moc dobře.

6 15.06.2011

Sakra, takový krásný komentář jsem napsal a zapomněl ho uložit :-(. Takže znovu zkráceně. Kniha možná až nepříjemně poodhalí roušku veškerého pozadí toho skvělého, rodinného chrámu konzumu, naneštěstí tyto zajímavé a místy až šokující informace nemají sílu na to, aby mnohému člověku při pohledu na dno jeho peněženky zabránily jít do těchto chrámů ziskuchtivosti jít nakoupit. Kapitalismus=kanibalismus a zrovna právě super/hypermarkety jeho heslo naplňují až po okraj. Jak by řekla Kelišová: "Je to hnus, velebnosti".

15.06.2011

Ač tedy kniha vychází z prostředí, které je mi krajně nesympatické (Mladí Konzervatisté, Roman Joch apod.), a její primární účel je v rozporu s mým názorem na probíranou problematiku, jsem velice rád, že vůbec vyšla a že jsem si ji mohl přečíst. Je totiž přesně tím, čím chtěla být - diskusním příspěvkem. Úvod se sice vyslovuje pro oprávněnost trestu smrti, následné anketní odpovědi na čtyři položené otázky různých známých osobností, nechávají zaznít všechny možné názory a pohledy na problematiku (znovuzavedení) trestu smrti. A právě v tomto ohledu musí kniha uspokojit zastánce/zastánkyni jakéhokoliv postoje a názoru ohledně trestu smrti. Ať už jste pro nebo proti, kniha vám poodhalí argumenty vašich odpůrců, pomůže zkorigovat, upravit a zvěcnit vaše vlastní názory a nebo vám odhalí názory, které by vás ani nenapadly.

1 15.06.2011

Ač stále zůstávám přívržencem tzv. vyžádané eutanazie (tzn. že o ni "požádá" samotný jedinec sám a dobrovolně( Pollardova kniha velmi změnila můj tehdejší hodně obecný a všední pohled na problematiku eutanazie jako celku. V totmo směru jde o velmi vyčerpávající, spoustu zajímavých informací (i nečekaných) obsahující vynikající práci. Ač je psaná z pohledu někoho, kdo s ní nesouhlasí, poskytuje všechny možné informace a pohledy ze všech stran a případného zastánce eutanazie alespoň může přivést k vymezení jeho postoje, např. jako u mne na tzv. vyžádanou eutanazii. Chytře napsaná, s citem a snahou proniknout do problému, kniha, která určitě stojí za přečtení, ať už stojíte na kterékoliv straně barikády.

15.06.2011

Hodně zajímavé a povedené pohádky, které sice občas oplývají klasickými pohádkovými stereotypy, na druhou stranu jejich "exotičnost" přináší spoustu nových nápadů, zápletek a situací. Pohádky jsou tématicky rozděleny do několika "kapitol" , dojde tedy na klasické magicko-kouzelné pohádky (těch je většina), opravdu strašidelné až horrorové pohádky a tzv. chytré a čtverácké pohádky plné chytrosti a humoru, jež by se (respektive jejich hrdinové) skvěle hodily do knihy "Moudří blázni". A ta exotická, krkolomná jména hlavních hrdinů a hrdinek...... Výborné seznámení se s trochu jinou kulturou, prostřednictvím pohádek to vždy mile potěší.

2 12.06.2011

Když už ničím, je Mrázkova kniha zajímavá alespoň časovým odstupem. Kniha ve své současnosti totiž jako o víceméně blízké/vzdálené budoucnosti pojednává o věcech, z nichž mnohé jsou v dnešní době naprosto běžnými součástmi lidského života. Velmi mne např. pobavila hned jedna z prvních kapitol, v níž se autor doslova rozplývá nad tím, jak to jednou bude fakt super skvělé, až každý žák ve škole bude mít svou vlastní kalkulačku. Druhou zajímavou věcí pak může být srovnání, kolik se toho z knihy za těch 30 let opravdu uskutečnilo, kolik je toho trochu jinak a co je pořád budoucností i v roce 2011. I díky tomu všemu kniha vůbec neztrácí na zajímavosti.

1 10.06.2011

Velmi zajímavý, podnětný, zvláštní a hlavně nečekaný pohled na lidskou bytost s dost nezvyklého úhlu. Částečně šokující, pozoruhodné, překvapivé a možná pro někoho těžce zkousnutelné. Ale na druhou stranu, je člověk opravdu něco jiného než jen trochu lépe vyvinutým zvířetem? Kniha možná poskytne nemilou odpověď.

4 10.06.2011

Pokud jste si vždycky mysleli, že Bush byl jen hloupá loutka v rukou amerického kapitálu, kniha vás ničím nepřekvapí. Párkrát se zasmějete, často se naštvete, mnohdy budete nevěřícně kroutit hlavou a dáte za pravdu starému rčení, že USA jsou země neomezených možností, ale omezených lidí.

3 10.06.2011

Kniha je hodně vědecká a technická na to, aby se dala normálně číst. Pokud nejste až tak velcí fandové a fanynky všeho indiánského a mayského, aby vás zajímal podrobný rozbor kdejaké mayské stavby, asi to pro vás nebude moc vzrušující četba. Stejně jako pro mě. Tu a tam zajímavé věci, nové informace, podnětné pohledy, ale až moc často prokládané nezáživnými pasážemi, nezáživnými asi stejně, jako několikastránkový podrobný popis archy úmluvy v bibli.

10.06.2011

Mé první setkání s podobným typem knih a svým způsobem hodně dobré v tom, že to bylo právě v době, kdy se nemilosrdný a dravý kapitalismus rozkládal věude kolem, tedy v době, kdy kniha vyšla poprvé.. Její obsah mi natolik otevřel oči a znechutil okolní společnost, že od té doby podobné knihy strašně nerad čtu, protože mě vždycky strašně naštvou, neboť přesně jak se píše v závěrečném shrnutí knihy: Převážná většina ekologické literatury se zabývá popisem toho, jak člověk postupně systematicky ničí přírodu, která je nezbytným předpokladem jeho přežití. Tato studie má poněkud jiný záměr. Snaží se přispět k pochopení toho, proč naprostá většina lidí a konečně také lidstvo jako celek, lhostejně přihlíží blížící se pohromě." Další podpůrná noha mého narůstajícího misantropismu.

3 10.06.2011

Z dnešního pohledu (i z hisrtorického) velmi zajímavý a podnětný pohled na problematiku hospodářství, rozvoje lidského technického a společenského pokroku. Zajímavá četba, která se navzdory obsahu čte strašně dobře.

1 09.06.2011

Přemýšlel jsem, co o knize napsat a zjistil jsem, že už to tady Alix vlastně napsala za mě. Takřka přesně doslova. Nenapsal bych to jinak ani nevystihl můj pocit z knihy lépe.

1 09.06.2011

Jakožto striktního ateistu mě vždycky strašně štvalo, že jsem byl díky svému ne moc příznivému postoji k potratům, často přirovnáván k náboženským pomatencům. Snad i proto jsem si pořizoval tuhle knihu. Nelze jí upřít, že se v určitých věcech dostává až k samotnému jádru věci (potratová realita, problematika ještě to není X již to je život), na druhou stranu z knihy místy dost smrdí taková ta zkurveně pokrytecká křesťanská "humanita", která je mnohdy stejně černobílá jako pohled některých lidí na potrat jen jako na jednu z forem antikoncepce. Těší mě fakt, že mě od těchto lidí odlišuje jedne závažný fakt - ať už si o potratech budu myslet cokoliv, nikdy nebudu ženám/párům/rodinám nijak bránit, aby je podstupovali/y.

2 09.06.2011

Takřka povinná četba (strohou, informativní, čtivou a zajímavou formou) pro všechny, kdo používají pojem feminismus jako nadávku a kdo si myslí, že se feminismus týká jen a výhradně žen (pár kapitol zcela jistě přesvědčí o opaku).

2 07.06.2011

Jedna z nejšílenějších knih, co jsem kdy měl v ruce. Koupil jsem si ji v krajském městě a cestou domů ve vlaku (dvě hodiny) jsem jí zběžně listoval. Jen fotografie a ilustrace mě vyděsily natolik, že jsem se k četbě knihy odhodlával přes půl roku. Opravdu masakr. Přesně, detailně a snad až moc chladně sežazené všechny možné způsoby, jimiž lidé zabíjeli jiné lidi. V tomto ohledu je lidská fantazie opravdu nechutná. Mnohé způsoby hraničí (co hraničí, oni ho doslova překračují) s úchylným sadismem. Ani nevím, jak nejvýstižněji napsat, že je to skvělá kniha. Je skvělá tím, že je dost nechutná, brutální a při její četbě mrazí (skoro jsem se poblil, když u jednoho obrázku byla krátká noticka, že v carské Rusku nesměly popravovat panny a že se o to zpravidla postarali katovi pacholci - a poslední věta patří k tomu nejhoršímu, co jsem kdy četl - nejmladší popravené v té době bylo SEDM let). Nevím, jestli se ještě někdy odhodlám tu knihu otevřít, ale je to opravdu výborná práce.

4 07.06.2011

Neřekl bych, že by mě kniha bavila od začátku do konce. Mnohé pasáže jsou velice zajímavé, podnětné a myšlenípovzbuzující, některé jsou trochu divné (možná proto, že to psala žena a já jsem muž?). Otázkou také je, za kolik z toho může samotné české vydání, které není kompletní, jde jen o jakýsi většinový výběr z komplesního celku. Obecně je to zajímavě pojatá (obsahově i stylisticky) kniha, s jejímž obsahem se i po těch letech dá souhlasit a jež je stále aktuální.

1 06.06.2011

Rok vydání knihy a stručný popis jejího obsahu o knize řekne vše. Rovněž však také určuje její současný status. Ta kniha je z jedné strany velice zábavná, mnohokrát jsem se nevyhnul úsměvu či dokonce hlasitému smíchu, na druhou stranu je to však zajímavý pohled do historie intimní zdravovědy a eticko-morálních postojů. Při čtení vám dojde, jak velký krok se dá udělat za "pouhých" sto let. Nelze však knize, či jejím autorům upřít jedno. Ve své době to musela být (přes všechny pro dnešní dobu šílené části - manželství, onanie apod.) docela odvaha něco takového vydat. V mnohém je kniha velice otevřená (doprovodné kresby a ilustrace) a v podstatě se nesnaží nic skrývat, jen to občas vysvětluje trochu zkostnatěle a na dnešní dobu zastarale. Tohle všechno knihu dělá docela zajímavou a alespoň jednoho přečtení hodnou.

06.06.2011

Snad by se asi slušelo, hned na začátek přiznat, jak lehce lze propadnout neoprávněným předsudkům, které ve vás vyvolá kniha jménem Zombie z pera SPISOVATELKY. Nemohu přesně říci, co jsem očekával, ale spojení ženské autorky s názvem zřejmě nejprovařenějšího horrorového žánru, ve mne moc pozitivních očekávání, snad po letmých zkušenostech se současným romanticko-upírským boomem, nebo sterilně infekčních „zombie“, nevyvolávalo. Jenže člověk míní a skutečnost mění. To, co jsem si nakonec přečetl, jsem opravdu neočekával.
Ale vezměme to postupně. Prvním pozitivním zjištěním během četby byl fakt, že forma přebíjí obsah. On obsah sám o sobě byl překvapivě zajímavý, ale styl, jakým je román napsaný, mu poskytuje ještě více lesku a zajímavosti. Není to jen nutná součást faktu, že se příběh musí prostě nějak napsat, je to samostatná kapitola, svébytný element, který se na čtivosti a zajímavosti příběhu podílí nemalou mírou.
Kniha jako celek, jak svým obsahem, tak i stylem, jakým je napsána, mi velmi připomínala Ellisovo Americké psycho. V žádném případě však nejde o žádný plagiát. Každá je svým způsobem originální, pouze jsem nalezl několik styčných bodů. Forma letmých, nijak nespecifikovaných či chronologicky ukotvených, jakoby deníkových záznamů. Ich forma. Zdánlivě s obsahem a hlavní dějovou linií nesouvisející a tedy „zbytečné“ kapitoly, které jen rozmělňují strmý běh děje. Na druhou stranu zapadají do kontextu, neboť pomáhají spoluutvářet charakter daného příběhu, respektive hlavního hrdiny. Trochu zvláštní a pro román ne zcela klasický jazyk. Oatesová je ještě mnohem hovorovější než Ellis, což se odvíjí od hlavního hrdiny.
Q_P_ by totiž mohl být vzdáleným bratrancem právě Ellisova Patricka Batemana. Představuje však lidovější verzi. Respektive je v určitých mezích Batemanovým pravým opakem. Bateman je posedlý dokonalostí, luxusem a jeho život v high společnosti se mu do krve zažral natolik, že je naprosto nepředstavitelné, že by kdy mohl žít jinak. Je to prostě yuppie až za hrob. Q_P_ naproti tomu sice pochází na první pohled z podobných poměrů (otec je uznávaný vysokoškolský profesor, sestra ředitelka školy), životní okolnosti jej však nakonec přivedly na opačný konec sociálního žebříčku. Trochu z donucení, trochu z nutnosti dělá domovního správce, kromě své posedlosti ho nic jiného nezajímá, má jen velmi zúžený rozhled a v určitých ohledech se řídí punkovým No Future. Přesto mají něco společného. Oba jsou svým způsobem šílení (Bateman mnohem více co se týče významu tohoto slova, u Q_P_ to je mnohem více jeho podstatou), ale oba si to svým způsobem neuvědomují, pro oba je to naprosto normální věc. Oba prostě občas někoho zabijí, ovšem každý z jiných pohnutek. Batemanovi to někdy dělá radost nebo takto vypouští přetlakovanou páru a klidní svou rozbouřenou mysl, Q_P_ zabíjí v podstatě nechtěně. Chce si totiž vyrobit vlastní poslušnou zombie a moc se mu to nevede.
Zombie je příjemně strohý román. Až mě překvapilo, že na těch pár stranách Oatesová dokázala občas příběh zavézt do mělkých stojatých vod. Ona strohost však má přínos v tom, že nikdy nedojde na skutečnou nudu. Pokud vám sedne styl vyprávění, jeho jazyk, struktura a svérázný humor, nebudou vás nudit ani pasáže, v nichž se nic moc neděje, nebo které se často opakují (Q_P_ho vnitřní touha po vlastním zombie, časté retrospektivní výlety do minulosti, obzvláště kolem Q_P_ova soudního procesu).
Oatesové je třeba přiznat, že z docela banální zápletky dokázala vytvořit zajímavý, čtivý a poutavý příběh, který je místy dostatečně chladně mrazivý, tu a tam zabředne do vod nepříjemnosti, hnusu a odpornosti. Jeho velkou výhodou je, že přesně podle povahy jeho hlavního hrdiny, se pořád drží v rovině jakési normality, a to je na něm to nejmrazivější. Je to jen další, poměrně originální a zajímavý, vnitřní pohled do duše jedince, který se vymyká normálu. Což je další spojnice s Batemanem. Rozhodně nečekejte klasický zombie příběh, ať už starou či novou školu. Oatesová příběh oprostila o cokoliv nadpřirozeného či magického (žádné oživlé mrtvoly, žádní šílení experimentující vědci, žádné voodoo). Přesto z příběhu obyčejného muže na počátku středního věku, který bez jakýchkoliv hlubších znalostí a zkušeností, jen na základě několika časopiseckých a encyklopedických článků, chce vytvořit zombie, opravdu mrazí. Pro jeho skutečnost, přirozenost, přístupnost.
Trochu mě zklamal závěr, respektive část před závěrem, která vychází do ztracena. Samotný závěr totiž alespoň trochu napravuje to, co možná předčasné a nezvykle rychlé a zbrklé vyústění románu kazí. Ona totiž ta hlavní linie příběhu, věnující se Q_P_ho posedlostí veverkou (pardon VEVERKOU) skončí až moc rychle a v souvislosti s jejím dlouhým vypracováním, trochu šíleně a neuvěřitelně.
Obecně mě však kniha velmi potěšila – originální zápletkou, originálním stylem vyprávění, příjemným jazykem, hloubkou a poctivým proniknutím do nitra hlavní postavy a vykreslením jejího charakteru. Z obecného hlediska je Q_P_ psychopat zasluhující svěrací kazajku a zamřížovanou vypolstrovanou celu se zazděnými okny a zavařenými zámky, během čtení vám to však takto připadat nebude. Q_P_ bude váš kamarád, kterému budete i držet palce. A to je na příběhu to nejděsivější.

4 06.06.2011

Když se řekne celibát, každý se pravděpodobně jen škodolibě, posměšně a povýšenecky ušklíbne. Než jsem četl tuto knihu, dělal jsem to taky. A pokud to děláte vy, četbu výborné Abbottové knihy vám mohu jen a jen doporučit. Tato kniha totiž můj dosavadní názor a pohled na celibát rozmetala na kusy. Ne že bych se stal vyznavačem celibátu, ale již na něj hledím dost jinak. Kniha totiž odhalí, že celibát není a nebyl jen otázkou náboženství, ale že v různých časových úsecích byl např emancipačním prostředkem boje za sebeurčení a vzdělání žen, závěrečná část pak odhaluje, že celibát má i dnes spoustu osvobozujícího potenciálu (osvobodí vás např. od společneských konvencí a neustálého myšlení na sex). Knihu jsem čapnul jen jako jakousi senzaci, ale její obsah mě nakonec velmi zaujal.

5 02.06.2011

Trochu zvláštní pohled na kulturu a umění obecně. Uptona Sinclaira mám rád, ale nějaký podobný spis od něj bych nikdy nečekal. Nemilosrdně tepe do všeho povrchního a pokryteckého, co se kolem umění točí a co se uměním nazývá. Možná to je trochu ideologicky zatížené, ale když už, tak zrovna tahle kniha ukazuje, že ne všechno, co napsali socialisté (komunisté, marxisté apod.) stojí za starou bačkoru. Na některé umělce Sinclair nahlíží z dnes netypických úhlů (ještě nikdy jsem nečetl nic, kde by Shakespeare dostával tak na prdel), otvírá u nich nová témata a nové pohledy. A když už nic, Sinclairova kniha může za to, že jsem si po její četbě obstaral asi pět dalších knih, o nichž autor píše.

1 02.06.2011