eraserhead komentáře u knih

Možná se vám nemusí líbit obsah knihy, ale ten styl, jakým je napsaná je naprosto uchvatný. Při první četbě jsem vždycky nadšeně objevoval, že to, co již dvě stránky čtu je vlastně popis pohlavního styku. Nádherná hra se slovy, výrazy, pojmy, obrazností, představivostí, fantazií. Šílený příběh odehrávající se v šílené době (a možná, že právě toto šílenství bylo jedinou možností, jak tuto dobu přežít a vyrovnat se s ní), spousta skvělých scén - babiččiny sukně, lov úhořů na koňskou hlavu, hudební sabotáž nacistického mítinku apod., apod. Skvělý román, nadčasový příběh, úchvatná četba.

11 02.07.2011

Tato příručka vám umožní i v dospelém věku ohromit malé děti, stát se vhodnou součástí dětského dne, získat si jejich náklonnost. Asi nepochopíte a nenaučíte se všechny kouzla (je jich zde opravdu mnoho), ale pár si jich na jedno krátké vystoupení určitě vyberete a zvládnete během pár hodin nacvičit. Až jsem žasnul jak jsou mnohá kouzla jednoduchá a prostá. Jen u některých z nich je popis, či doprovodný obrýzek trochu nepřesný, či lépe řečeno nevýstižný. Chce to číst podrobně a pozorně.

02.07.2011

Výborný básník a skvělý malíř, kreslíř a karikaturista Gellner mě jako povídkář docela zklamal. Mnohé z povídek nedosahují kvalit jeho břitkých básní, zchází jim ten humor, šmrnc, lehkost a prostoduchá poetičnost.

2 02.07.2011

Nesmrtelné a jízlivé, erotikou a sociální kritikou nasáklé básně anarchistického bohéma, jež tu a tam i v dnešní době působí jako rána bičem a mnohé z nich stále více odhalují svou nadčasovost (Ať žije Sociální demokracie!, Nikdy jsem boha neobtěžoval apod.). Verše, v nichž se humor snoubí se vztekem, erotika s bídou a krutá realita s krásou reality.

5 02.07.2011

Osudy zaměstnance pražského krematoria Karla Koprfkingla, jehož vnitřní pud poddávat se vyšší moci a autoritě a pro zachování jakéhosi buržoazního dekorum jít kam vítr tam plášť, je dokonalou studií prohnilosti, tragičnosti až apokalyptických rozměrů jednoho lidského ducha. Koprfkingl, milec četby knihy o Tibetu, vášnivý propagátor pohřbu žehem, milovník sexuálních hrátek s prostitutkami, se ve své touze po vnějškovité dokonalosti lidského života rozhodne spolupracovat s nacistickými okupanty a odklidit ze svého okolí vše, co by mohlo překážet jeho poklidnému a čistému životu, včetně jeho rasově nečisté rodiny. Spalovač mrtvol je záznam lidského hyenismu, jakési dobrovolné slepoty, jistého stupně odlištění či odcizení a vítězného tažení ideje nad člověkem. Hypnoticky psychologická erupce toho, čeho všeho je ve své nevinnosti a nevědoucnosti schopen člověk, vám rozseká mozek na kaši, neboť „Nic není v životě lidském jisté... Jedině smrt!“ Tu jednu hvězdičku ubírám z jednoho jediného důvodu. Příběh Spalovače mrtvol je jeden z mála, u nějž filmová verze poráží a válcuje literární předlohu.

8 02.07.2011

Tak koukám, že na mě ta kniha zapůsobila úplně opačně než na většinu tady. Mě právě ten závěr zkazil a znechutil celou četbu jinak docela dobře sociologicky a psychologicky rozvinutého příběhu o vzájemném a komplikovaném vztahu syna a otce. Až do těch závěrečných cca 30-ti stran to šlo, pointa to celé poslala do kytek. Ale možná jsem to jen nepochopil.

1 02.07.2011

Já měl chytré, svérázné, na hranici geniality balancující zločince vždycky rád. Toto je takřka podrobná studie zločinui.

3 02.07.2011

Patrně druhá nejlepší kniha co jsem kdy četl. Poprvé před mnoha lety zřejmě v tom nejlepším možném věku konce bezstarostných patnáctin. Takřka dokonalá studie geneze narkomana, včetně vnějším vlivů, které ho k tomu vedou (bezútěšnost městského života, žádná vidina budoucnosti, pocity odstrčenosti, nepochopení apod.). Dokonalé zřejmě proto, že skutečné, něco podobného by zřejmě nikdy nikdo takhle skvěle nevymyslel. Krásné ve své nechutnosti, ošklivosti, ponurosti, bezútěšnosti.

6 02.07.2011

Uživatel Stammel mi to vzal takřka doslovně z jazyka. Bylo to na mně obojí až moc chmurné, ponuré a smutné, nedokázal jsem na tom najít něco alespoň trochu pozitivního, něco, čeho bych se dokázal zachytit. Spíš jsem si připadal jako beznadějný případ topící se v rozvodněné Mississippi, který předkládané příběhy sleduje jakoby z dáli, bez možnosti se do nich vcítit, těsně před svým utopením.

02.07.2011

Toto je mé historicky úplně první setkání s horrorovým žánrem. Obecně vzato totiž Kytice není ničím jiným, než přebásněnými lidovými strašidelnými, krvavými a brutálními příběhy.

8 02.07.2011

Přesně, jak tvrdí poslední věta anotace. Tenhle román je o nudných lidech, jejichž život nevede odnikud nikam, kteří skoro vůbec nežijí, jen tak nějak přežívají. A Ellis z toho dokázal vytřískat zajímavý román, který jakousi podivnou deníkovou formou odhaluje ponuré, zajímavé i nudné a zbytečné životy několika jedinců. Ellis si dokázal vybudovat vlastní styl, kterého se drží i zde a skoro vše (včetně mírné nudnosti příběhu v některých sekvencích) prostě patří k povaze a atmosféře příběhu. Odrazuje-li vás trochu filmová adapatace, klidně směle do toho, tohle je dost něco jiného.

2 02.07.2011

Tohle je prostě bible českého/československého antifašismu. Velmi lidské, pochopitelné a rozhodné lidské osudy tváří v tvář nepříteli. Rány v mé mysli, srdci, v duši po střetu s povídkami jako Vyšší princip nebo Včelař se ještě stále nezacelily.

7 01.07.2011

Pro cestování po Polsku velmi praktické. Spousta frází, spousta slovíček, Poučení o pravopisu a výslovnosti. Přehledně rozděleno do částí počínaje základními údaji, přes cestování autem, letadle, ubytování v hotelu, nakupování až kulturou konče.

01.07.2011

Ač vydán hlavně jako "turistický" pomocník, mě tato kniha vždy pomohla i ve zcela neturistických situacích, např. když jsem četl polskou knihu nebo něco překládal z polštiny a potřeboval najít vhodný výraz. Hezky uspořádáno, překlad je hodně v pohodě a výhodou staršího data vydání je, že obsahuje i výrazy, na něž v moderních česko-polských příručkách a slovnících již dávno nenarazíte, ale při běžném styku s polštinou (knihy, noviny, časopisy) ano.

1 01.07.2011

Tohle jistou dobu byl docela hit, každý to ode mně chtěl půjčit a v kolektivu jsme při pročítání strávili nejednu veselou chvilku. Ocenit sice mohu pouze polsko/česko/slovenskou a částečně anglickou část a u některých hesel si nejsem zrovna jist (např. mnohdy zbytečně doslovný překlad, jindy zase naprosto nevýstižný - přeložit úchvatný polský výraz "Ma taka pizde, ze mozna w niej klaskać!" jako "Ta má obrovskou p..." je opravdu dost suché. Ale určitě se u toho pobavíte a možná vám to i rozšíří obzory.

3 01.07.2011

Pokud se dobře pamatuji, toto vydání dvou Dostojevského povídek (novel?) bylo mým prvním setkáním s dílem slavného ruského spisovatele a překvapivě mě zaujalo natolik, že jsem se začal pídit po jeho další tvorbě. Typicky Dostojevsky realisticky komické, satirické, humorné a přesto místy smutné. Klasický Dostojevský, který vás dokáže pohltit a vsáknout i příběhem, který se vám obsahově nemusí dvakrát líbit. To ale naštěstí není případ těchto dvou.

2 01.07.2011

Jedno z nejlepších děl Karla Čapka psané zajímavou, až zvláštní, přesto pro Čapka takřka typickou, formou. Poprvé jsem to v dětství četl jako komix v nějakém komixovém časopise (Kometa????) a už tehdy mne to zaujalo, ale původní knižní verze, s níž jsem se setkal až po letech, je nedostižná. Velmi alegorické dílo plné podobenství a odkazů k mnohému z lidské historie i člověka jako takového, jeho myšlení, chování a bytí. V tomto díle Čapek dokázal mistrně skloubit myšlenku s poselstvím, varováním, humorem a klasickým čtivým příběhem. Strašně mě baví ta část s hollywoodskou herečkou.

15 30.06.2011

Abych pravdu řekl, od R.U.R. jsem čekal mnohem více a navzdory aureole celé hry (např. že dala světu slovo robot), jsem z ní byl dost zklamaný. Naproti domu dvě následující dramata jsou jedno lepší než druhé. Bílá nemoc má velmi zajímavou zápletku, skvělý závěr, ale na rozdíl od např. Matky, z ní čiší takový ten strnulý a neproduktivní (až by se mi chtělo napsat zpátečnický či reakční) idealistický humanismus. Nejzajímavější bezesporu je silně vnitřně pocitové drama Matka, odhalující vnitří běsy a trápení žen coby manželky/matky/ženy tváří v tvář dravému, nemilosrdnému a nepochopitelnému mužskému světu. Matka drtí silou pneumatického svěráku. Hry hodnotím vzestupně: R.U.R. - 60%, Bílá nemoc - 80% a Matka 100%.

2 29.06.2011

Řekl bych, že to je to nejlepší, co Karel Čapek napsal, určitě to nejlepší, co jsem od něj četl. Bajky jsou až geniálně trefné, výstižné, humorné, metaforické, hloubavé, přemýšlivé. Uznale jsem se jim musel smát. Povídky jsou velmi zvláštní a čtivé, dodnes mi v paměti utkvěla povídka o muži, který dovedl létat, nebo Návrh o demokratickém placení daní.

5 29.06.2011

Taky máte Enšpígla zafixovaného jako veselého a pozitivně zlomyslného šprýmaře, jež svým svérázem trestá lidskou hloupost, z knihy "Moudří blázni"? Tak na to rychle zapomeňte. Tenhle román je všechno, jen ne veselý. Pravda, pár veselých historek se zde najde, jinak to je však místy dost krvavé drama (dodnes mám v živé paměti scénu, kdy z hořící hranice zachraňují již zpola popálenou Enšpíglovu matku), odehrávající se během jedné smutné epochy (nejen) náboženských bojů. Nádherný příběh, který je však nádherný ve své ponurosti a smutnosti. Jak mě Enpšígl z Moudrých bláznů rozesmíval, tady mě dokázal i rozbrečet.

7 29.06.2011