eraserhead komentáře u knih

Merle ve svých knihách několikrát přistoupil k tzv. beletristickému výkladu jistých historických událostí (např. Útok na kasárna, historická sága o Petru ze Sioraku, Mým řemeslem je smrt apod.) a ač k nim Za sklem patří, přesto z nich trochu nějak vybočuje, respektive dalo by se říci, že je z nich jaksi nejvěrnější svému historickému předobrazu. Což ale může zároveň způsobit, že neberou-li vás zrovna částečně mladicky naivní a idealistické intelektuálské debaty mladých rebelujících a celým světem ublížených (a to nemyslím nijak kriticky, ono to tak prostě mnohdy je a i ta kniha s tím výborně operuje) studentů, kteří kromě sexu přemýšlí nad tím, jak se na všechno vykašlou a půjdou do továrny, protože jim dochází, jak celý ten systém, v němž fungují obyčejné pracující jen a pouze vykořisťuje a stojí na jejich bedrech, tak vás to asi bavit nebude. Ale na druhou stranu, i když s nimi třeba nemusíte souhlasit (a škála názorových proudů je, i když se to z běžného pohledu nemusí zdát, opravdu velká - trockisti, bolševici, anarchisté) náhled od brzkých ranních hodin až po pozdní hoční hodiny do jednoho "ne"normálního dne mladých francouzských studentů a studentek vás může i tak zaujmout formou i obsahem děje.

5 07.09.2011

Už jsem to psal u autorova tématicky stejně zaměřeného románu Až delfín promluví. I Výlučná vlastnost člověka je druhoplánovitě skvělý doják, který z vás vydoluje nějakou tu slzu. Jenže kromě toho vám toho hodně řekne o vás samotných, o lidském druhu, jeho myšlení, chování a vztahu k nehumanoidnímu okolí, neboť jak sám autor píše v předmluvě: "Co je výlučnou vlasntostí člověka? Je to smích? Avšak i šimpanzi se smějí. Je snad rozum výlučně lidský? Jak je však možné upírat rozum delfínům a lidoopům, když je vidíme dělat tolik podivuhodných věcí, které nejsou výsledkem pouhé drezúry? Je tedy výlučně lidskou vlastností řeč? Lze to však ještě tvrdit, vidíme-li, jak se šimpanz dorozumívá rukama jako hluchoněmý?"

9 05.09.2011

V této části mladičký Petr Siorak přestává být jen pozorovatelem okolního dění, ale pomalu se stává jeho aktérem. Přestává být jen holým vapravěčem toho, co se děje kolem něj, ale začíná sám ovlivňovat linii příběhu. Z dítěte se začíná stávat mladík a muž, jenž opouští rodné hnízdo a vyráží se svým bratrem a svým společníkem do "světa" na studia. Druhá část sioracké ságy je druhá nejlepší, snad proto, že ještě stále je poměr fikce a reálných událostí v přívětivém poměru s ohledem na čtenáře.

3 05.09.2011

K celé sáze o Petrovi ze Sioraku lze v podstatě dodat jen jedno. Chcete-li se něco dozvědět o životě a historii, nejen francouzské, druhé půle 16. století a nebaví-li vás číst různé historické knihy a dějiny, Merleho sága o životě, skutcích, myšlení a událostech této doby vám toho v beletristické formě poskytne tolik, až budete mít problém to vstřebat. Nejde totiž jen o Paříž a Francii, jde o střet dvou pohledů jednoho náboženství, o mezinárodní politiku (část knihy se věnuje alžbětinské Anglii), nejde jen o královský dvůr, ale i o byčejné lidi, poddané, pracující, sloužící. Jde prostě o celou tehdejší dobu.

5 05.09.2011

Po zhruba deseti přečtených Merleho knihách jsem si myslel, že už mě Merle nemůže ničím překvapit. Chyba, velká chyba. Tato skvělá, výborná, výmluvná, čtivá, poutavá a opravdu zajímavá kniha mě naprosto pohltila, upoutala, rozsekala a ihned se stala mou nejoblíbenější Merleho knihou. Velmi čtivé skloubení historického, dobrodružného a sociálně-kritického románu. Úchvatný příběh námořníků, kteří se vzbouří a utečou na ostrov, kde chtějí žít svobodně. Jenže se ukáže, že jejich svoboda dost kulhá, neboť je to svoboda zasahující do svobody někoho jiného. Je to velmi čtivé, opravdu dobrodružné a přesto to obsahuje hodně sociální kritiky imperialismu a rasismu. Jedním slovem prostě wau!

7 05.09.2011

Vzpomínáte si na polské komediální sociální sci-fi Sexmise? Tak věřte, že proti tomuhle to byl jen velmi slabý odvar. Ač je to hlavně právě ona sociálně genderová studie jedné možné budoucnosti se všemi jejími omyly a chybami, vycházejícími např. z marx-leninské diktatury "proletariátu", zde upravené a aplikované na jakousi diktaturu dřívějšího utlačovaného. Robert Merle v této futuristické v podstatě antiutopii, respektive dystopii, skvěle vystihl základní premisu - patriarchát je ve své podstatě totalitní a diskriminační, tedy na hovno, ovšem matriarchát takový může být také. Nejde o sociální či genderový původ člověka, ale o jeho přístupu k moci. Můžeme si, jakožto hrdí nositelé penisů, uspokojeně oddechnout při myšlence, že takhle by to bylo, kdyby to bylo obráceně, jenže na druhou stranu, Merle svou knihou nekritizoval ani feminismus ani ženy jako takové, ale patriarchát a právě onen přístup k moci dle hesla - moc korumpuje, absolutní moc korumpuje absolutně. Navíc, ač by se to na první pohled nezdálo, i muži a jejich machistický přístup dostává v knize často na frak. O tom všem tato opravdu výborná kniha je.

7 05.09.2011

Už jen pro tu Bartolomějskou noc stojí za to, obrnit se proti historickému nádechu (máte-li s tím problém) a přečíst to. Více politiky, ovšem i více náboženského fanatismu, přesto pořád hlavně román a příběh nejen jednoho člověka a několika vír, ale hlavně jednoho národa a jedné důležité a "významné" reálné historické události. I když to, jako žádná jiná z knih ságy, nedosahuje kvalit první knihy "Dědictví otců", jako pokračování je to ucházející a čtivé.

1 05.09.2011

Velice hloubavé a přemýšlivé postkatastrofické dílo, jež není ani tak o oné katastrofě a vyrovnávání se lidí s ní, jako spíše o samotných lidech (ale bylo tomu u Merleho někdy jinak?). V mnohém na dnešní poměry "kontroverzní" a netypické. Např. v intelektuálských (a to nemyslím nijak hanlivě) debatách mimo jiné o komunismu a nebo velmi zajímavá část o sexuálních vztazích hlavních hrdinů. V současné době román zdánlivě trochu ztrácí na kvalitách, máte-li rádi současn postapo akční příběhy, asi vás to moc bavit nebude. Mě to, obzvláště první půlka knihy, bavilo hodně.

13 05.09.2011

Když jsem v záchvatu kompletování Merlova díla v antikvariátu skoupil prvních 6 dílů této historické ságy, trochu jsem si říkal, zda to vůbec budu číst. Historický příběh a ještě mnohadílný (tu zpočátku uzavřenou šestici Merle údajně ještě dál rozšířil o několik dalších dílů)? To mě opravdu moc nelákalo. Ale spokojenost s mnohými Merlovými knihami mě jedno jaro přece jen přesvědčila a já otevřel Dědictví otců a....... během několika prvních stránek jsem se zcela ponořil do příběhu mladičkého Petra ze Sioraku. Výborný a skvěle napsaný fiktivní výlet do skutečné historie. Nikdy jsem nechápal, jak může někdo podobná díla psát. Merle byl vždycky mým velkým oblíbencem a ani tato historická sága mu na lesku nijak neubrala. Jen podotýkám, že tento první díl se mi líbí asi nejvíce. Snad proto, že je jaksi nejfiktivnější, v dalších dílech už se do popředí dostává reálná historie a reálné kontexty a to příběhu trošičku ubírá.

5 03.09.2011

Určitě zajímavá je část o Pařížské Komuně a dost mě bavila I. světová válka, konečně jsem si o ní trochu utříbil informace a v obecnosti zjistil co a jak to s ní vlastně bylo. Zajímavé na ní je hlavně fakt, že v podstatě nemá zjevného agresora a zjevné "oběti", páš oni tu válku v podstatě chtěli všichni a kdyby někdo někoho nenapadl, sám by byl o něco později dopaden. Ač je slovník celé knihy samozřejmě tendenční (doba a místo jejího vzniku), tak s jedním se dá souhlasit, ta válka byla opravdu imperialistická.

03.09.2011

Nejen ve své době, ale i dnes výborné dílo (jemuž se Merle v podobném duchu věnoval i ve Výlučné vlastnosti člověka) o ambivalentním a antagonistickém vztahu člověka k ostatním živým bytostem, o vzájemném dvoucestném působení tohoto vztahu a o jednostranném zneužívání tohoto vztahu. Merleovy knihy jsou vždycky o lidech a to i v případě, že jejími hlavními hrdiny lidé (jako právě zde nebo v již zmíněné Výlučné vlastnosti člověka) nejsou. U jeho knih dostává čtenář coby člověk, lidská bytost, dost často přes hubu a mnohdy se za svou lidskou povahu musí stydět. Přiznám se, že jsem svého času (Merleho jsem, ke svému obrovskému potěšení, objevil hodně brzo, cca ve 13-14-ti letech a v tomto věku mají jeho knihy neuvěřitelnou sílu) tu knihu obrečel.

13 02.09.2011

"Je mi hrozně líto lidí, kteří nemají kde bydlet," řekla jsem Anně. "A mně je líto těch, kteří nebydlí v Bullerbynu," řekla Anna. Annina věta zcela trefně vystihuje celkový dojem z celé knihy. Ano, kdo by nechtěl bydlet v tomto idealistickém (nejen pro dětskou, ale i pro dospěláckou duši) bydlišti, na zřejmě nejlepší a nejlukrativnější adrese na světě, kde se odehrává tolik skvělých dobrodružství a kde všechno nakonec dobře dopadne. Kde dívky jsou dostatečně průbojné s lehkou dávkou feministického vzdoru a myšlení, kde padají všechna mediální moudra ohledně výchovy dětí, kde se i sebestarší dospělý opět stává dítětem. Výborná kniha z níž zcela zřejmě a evidentně čerpala i Stephenie Meyer, neboť již v této klasice A. Lindgren se na straně 132 se hovoří o "Belle, nejkrásnější panně". :-)

8 26.08.2011

Když jsem viděl film (ještě před četbou knihy) málem mě to vystřelilo z křesla a ihned se stal jedním z mých nejoblíbenějších. Když se ke mně dostala kniha, otevíral jsem jí trochu s rozpaky, zda-li náhodou neotřese mou oblibou filmu. Naštěstí se tak nestalo. Číst příběh je samozřejmě lepší, než se na něj dívat, ale kniha i film jsou obojí mistrovské kousky. Vynikající příběh o hledání místa v životě a sebe samotných mladých osiřelých "dětí", jež se ze všech sil snaží udržet pohromadě to, co jediné jim v životě zbylo - rodinu. A v rámci udržení klasických rodinných vzorců nutně musí dojít k tomu šokujícímu. Tento motiv se totiž v knize dá vyložit mnoha způsoby a kniha samotná se dá vyložit např. i jako kritika svazujících rodinných a morálních pout. Protože vezmeme-li rodinu dogmativně, konzervativně jako neotřesitelný status, znamená to co - máma, táta, dítě (pes) a fakt, že máma a táta se spolu intimně stýkají. Ale také to může být jen prostý a naplněný fyzický stav sourozenecké lásky. Nebo fakt, že když se začnou hormony bouřit hledá se tam, kde je to nejblíže. To už musí člověk posoudit sám. Strašně se mi líbila dějová linie nejmladšího syna, který se sám hledá a občas se obleče do ženských šatů. Jedna z nejlepších knih, co jsem četl.

11 21.08.2011

Všechny cesty vedou do Maconda a až tam dojdete, padne na vás čiré šílenství, naplní vás pocit cestování v čase, ale nezblázníte se z toho, budete si to užívat. Šílenství a genialita často jdou ruku v ruce a Márquez je obobjí při psaní této knihy držel pevně za ruce. Sice jsem se občas ztrácel v postavách (spíše v jejich jménech), ale přesto jsem utržil několik nevšedních zážitků a mnohé živě prožíval s obyvateli a obyvatelkami Maconda. Vidět Macondo a zemřít, protože pak už nic jiného nezbývá.

7 21.08.2011

V našich luzích a hájích asi neexistuje lepší možnost, jak se seznámit s Maupassantovou povídkovou tvorbou, než je toto. Obsáhlé, rozmanité, zvláštní, děsivé, realistické, mrazivě realistické, romantické. Tato kniha obsahuje prostě všechno, od nejbizarnějších horrorů (jak jsem byl mile překvapen), přes nepříjemný realismus až po břitký humor.

2 21.08.2011

Ono podobné příběhy vždycky mají jakousi svoji sílu, ale vezmu-li to z čistě literárního hlediska a nebudu-li se nějak moc pouštět do podrobnějšího rozboru zápletky a děje, tak mě osobně ta kniha dost zklamala. Je to napsáno jaksi nezáživným, nezajímavým, suchým a hlavně dost předvídatelným stylem. Možná, kdybych to četl jako hodně mladý, tak by mě to obsahově zaujalo, překvapilo a možná i šokovalo, můj problém asi je, že jsem jistou dobu materiály o tomto tématu dost intenzivně studoval, čímž jsem se připravil o jakékoliv (a v jakémkoliv směru) překvapení při četbě Lustigovy knihy.

8 20.08.2011

Největší chybou celé jinak žánrově a tématicky zajímavě pojaté knihy je fakt, že byla zneužita k propagandistickým účelům. O čemž svědčí na dnešní dobu hodně dogmatický a historii trochu upravující úvod z editorova pera. Samotný průřez českou válečnou a vojenskou literaturou pak není zase až tak špatný, samotné tématické zaměření knihy může být samo o sobě zajímavé (pokud. vás např. zajímá vojenství, války a armáda ve spojitosti s historií, kniha vás může i potěšit), tedy až na pár závěrečných povídek. Ty ale zase mohou pobavit. Inu, doba byla jaká byla, že.... Rozhodně bych tu knihu celkově ale nijak nezatracoval (ani jakožto antimilitarista a v jistém smyslu pacifista), oddělí-li se zrno od plev, je zcela neškodná.

20.08.2011

Stanisław Jerzy Lec je pokrevní bratr Jaroslava Haška a Františka Gellnera. Svými krátkými, přesto zcela trefnými, humornými a hlavně moudrými (např. Před udělením Nobelovy ceny za mír - Ať klidně počká dárce, na vítěze v příští válce apod.), postřehy, aforismy, vtipy a moudry nemilosrdně tepe a buší do všeho hloupého, pokryteckého, nesmyslného, nelogického a konzervativního v životě lidském. Prosté pravdy vyřčené prostými slovy. Lec je prostě nevysychající studnou mouder a citátů. Jeho kniha vám určitě zvedne náladu.

5 20.08.2011

Kunkelova kniha má silný potenciál burcovat, trochu šokovat a být kontroverzní. Což částečně i je, mnohé erotické až pornografické pasáže jsou opravdu pikantní a "nejrajcovnější" na nich je to, že k nim dochází v době druhé světové války (tedy ne že by šlo o něco ultra bizarního, myslel jsem spíše to časové období - první půlku čtyřicátých let - ne druhou světovou válku jako takovou). Jenže slabinou toho jinak vcelku čtivého a chytlavého románu je jeho velký rozsah. Začátek a konec je dobrý, ale střední část je poměrně slabá. Trochu to proškrtat, četlo by se to jedna báseň. Rozhodně bych to ale nepovažoval za literární odpověď na Davida Lynche. Tarantina ano, ale Lynch je naprosto jiná liga.

20.08.2011

Řekl bych, že Kafka v Zámku naprosto geniálně vyjádřil to, co Orwell v 1984 dost upozadil, respektive, na co šel trochu jinak. Nevím, vždycky mi při čtení Zámku na mysl vyskakuje právě 1984 a to, jak se ty dvě knihy navzájem docela dobře doplňují. Obě trochu jinak totiž popisují naprostou neschopnost, nemožnost jedince nějak pochopit a obsáhnout okolní společnost. Občas mě podobné stavy přepadají taky.

4 20.08.2011