eraserhead komentáře u knih

Kdo by to byl řekl, že z Kafky by mohl být vynikající horrorový spisovatel... Za jeho Proměnu by se nemusel stydět ani Howard Phillips Lovecraft a svého času V kárném táboře by mohlo být silnou inspirací pro Cliva Barkera. Celá sbírka je trošku nesourodá, naprosto vynikající díla (viz výše jmenovaná) se utápí mezi současnému čtenáři (a možná každému čtenáři kromě samotného Kafky) nicneříkajícími psanými úvahami a rozjímáními. Některé jednotlivé povídky mají sílu a osobnost, kniha jako celek však znatelně ztrácí body.

2 20.08.2011

Ještě štěstí, že mě jako dítě nikdo nenutil (ani ve škole, což je možná s podivem) tuhle knížku číst. Protože jak mě nebavila v dospělosti, v dětství by ve mně vyvolala vůči jinak dobrému Jiráskovi tak obrovskou averzi, že bych přišel o potěšení z četby mnohých jeho lepších knih. Staré pověsti české jsou nudné, místy až nečitelné, tak nějak vyprázdněné, nezajímavé a zdá se, že zde opravdu přání bylo otcem myšlenky. Podle toho to taky vypadá. Nejhorší Jiráskova kniha, co jsem měl v ruce.

1 19.08.2011

Zcela určitě jsem nebyl sám, koho potěšilo, že Stephen King zase vydal knihu povídek, současných povídek, napsaných v nedávné době. Neboť povídka je esencí horroru, je jeho drahokamem, nejvybroušenějším tvarem. V povídce se nejlépe projeví vše horrorové. Pochybnosti? Překvapivě mě žádné nepřepadaly, protože po té záplavě různých románů (zcela jistě, z toho horrorového hlediska, kvalitativně upadajících), se lehce mohlo stát, že v povídkové formě King opět ukáže svoji formu.
Nakonec z toho vybruslil dost kulantně. Lehce alibisticky si již v úvodním slovu připravil pevná zadní vrátka, zářivou oponu, jíž je možno zahalit případný neúspěch. Neboť možná sám zjistil, že už to není, co to bývalo, a že i on nakonec přece jen stárne a nic dokonalého netrvá věčně. Na druhou stranu je třeba ocenit jeho upřímnost.
Na přebalu knihy je napsáno: „Chcete-li znát ty nejlepší povídky od Stephena Kinga, zde je máte...“. Řeknu to rovnou a jasně. Na něco podobného zapomeňte. Rozhodně to nejsou TY NEJLEPŠÍ povídky, co kdy King napsal. A kdyby mělo vydavatelství Beta jen trochu soudnosti a nežili bychom v kapitalismu, kde se hledí jen na zisk a kvantum prodeje (a proto se lidem zcela běžně, záměrně a cíleně lže), okamžitě by toho/tu idiota/krávu, co to napsal/a vyhodilo.
Naštěstí, NAŠTĚSTÍ!!!!!!, má King jednu skvělou vlastnost a schopnost. Dokáže vyprávět. Na tom zřejmě stojí jeho úspěch. King dokáže i ze slabého obsahu, průměrného námětu a nekulervoucího nápadu, napsat čtivý a uchvacující příběh, který přečtete, jako když nůž projíždí máslem (nebo se noří do lidského masa). A ještě, aby tomu po těch desítkách let psaní a desítkách vydaných knih tak nebylo. Ano, Kingova schopnost, velká deviza a výhoda je v tom, že kdyby jste před něj na stůl hodili oblastní telefonní seznam, napíše vám z toho příběh, který bude čtivý a nebude vám vadit, že se v něm zase tak nic moc neděje.
Se čtivostí tedy problém King nikdy neměl a není to problémem ani u této knihy. Ten problém je trošku někde jinde. Kinga jako horrorového spisovatele jsem přestal registrovat někdy počátkem nového milénia. Poslední jeho knihou jíž jsem četl byla čtvrtá část Temné věže. Pak dlouho, dlouho nic a až teď tedy povídková Za soumraku. Stephen King totiž dle mého soukromého a čistě subjektivního názoru (!!!) začal ze své tvorby někdy koncem devadesátých let 20. století a počátkem nultých let 21. století (syrový) horror vytěsňovat a nahrazovat jej jakýmsi magickým mysteriózním fantasknem.
Čehož nejzářivějším příkladem je právě Za soumraku. Spíše než horrorem je sbírkou mysteriózních, kouzly a podivnou magií naplněných povídek, které by zcela jistě patřily k tomu nejlepšímu v seriálu Věřte nevěřte. U někoho jako je Stephen King to je zřejmě zbytečné a bezpředmětné, ale přeci jen – ze třinácti povídek, mi čistě horrorové připadaly jen a pouze dvě (slovy DVĚ!) a to ještě jedna z nich není nová, ale několik desítek let stará, tedy ještě z dob, kdy King psal horrory, ryzí a čisté,, jak když bičem mrská. Zbytek povídek se třeba čte dobře (prakticky všechny), má i dobrý nápad, dokáže chytit za srdce (Willa), některé z nich jsou dokonce výborné (Věci, které po nich zůstaly, Odpočívadlo), přesto mě dost zklamaly v tom, jak jsou málo nebo vůbec horrorové (Maturitní odpoledne, Němý). A přiznejme, některé dokonce slabé (Předplatné New York Times za velmi výhodnou cenu, Ayana, Harveyho sen), nebo to jsou jen pouhé recykláty Kingem již použitého nápadu – snad nebudu sám, komu bude povídka Utíkej, Káčo, utíkej připomínat povídku Oběd v restauraci Gotham, povídka Rotoped příběh Jízda na střele nebo povídka V úzkých Dollanův Cadillac.
Za klenot sbírky považuji dvě povídky. První je pozitivně mysteriózní Věci, které po nich zůstaly, v určitém ohledu možná trochu patetické, ale dokáže vyvolat to ne/příjemné mrazení po těle, tentokrát však jeho spouštěčem není strach ale nepojmenovatelný a neuchopitelný pocit o němž víte jen to, že je vlastně nakonec příjemný. Druhou pak je povídka N., naprosto ryzí horrorový příběh, z něhož mrazí, jež dokáže vyvolat strach a ono mrazení, které by při společných chvilkách s horrorem mělo být vyžadováno. Tentokrát však budete vědět, na čem jste a co ho spustilo. Ten velmi nepříjemný pocit neznámého, skrytého, obrovského, tajemného a zdá se, že nebezpečného, co se ukrývá v poli. Ano, touto povídkou mi King dokázal, že mu to pořád ještě jde, že to umí a kdybych měl vytvořit žebříček deseti nejlepších Kingových horrorových povídek, N. bude mezi nimi, možná i v první pětici. Je natolik výborná, že pro ni nelituji těch peněz, utracených nakonec za takřka průměrnou sbírku horrorových povídek.

5 19.08.2011

Poklad je knihou, která v mém doufejme již "zralém" věku cca 21 let rozjela mou oblibu Aloise Jiráska a donutila sesbírat takřka kompletní jeho dílo. Příběh Kamenického, Renaty a dalších mě doslova strhl a překvapivě velmi zaujal, nebo to bylo naprosto něco jiného, než ty Jiráskovy vojensko-vlastenecké výcucy, kterými nás bolševici krmili na základní škole. Tohle se dalo číst, bylo to zajímavé, chytlavé a strašně dobře se to četlo. Dodnes jsem rád, že se mi ta kniha čistě náhodou dostala do ruky. Také to doteď je pravděpodobně to nejlepší, co jsem od Jiráska četl.

5 16.08.2011

Tuto knihu Tolstoj napsal pro školu, kterou založil a pro děti, aby se neučily číst mechanicky, jak se v tehdejší době častokrát dělo, ale aby je to, co čtou bavilo a zajímalo. Což se trochu odráží při četbě dospělejších jedinců. První část knihy opravdu zřejmě něco řekne jen a pouze tomu, kdo se teprve číst učí, kdo se seznamuje s písmeny, slabikami, slovy a větami. Ale ke konci už je to lepší a lepší, i když některé příběhy mě docela nemile překvapovaly, např. příběh o holčičce, kterou přejede vlak nebo příběh o lovu (v čemž se odráží, že to Tolstoj psal v mladším věku, starý Tolstoj coby vegan by to asi nenapsal :-)). Asi to není kniha vhodná k tomu, aby se předčítala dětem před spaním, ale spíše k tomu, aby si v ní děti četly samy.

3 08.08.2011

Lehce stylizovaná, trošičku patetická, maličko sentimentální óda na vesnický život a obyčejné pracující. Ale čte se to nádherně. Má to silně historický nádech, dneska se tomu čtenář možná už jen zasměje, ale dýchá z toho neskutečná pravda, že takto se opravdu žilo. V podstatě na tom není nic, co by mi nějak vadilo, rušilo při čtení nebo iritovalo (i ta lehká "bolševická" propaganda má přijatelnou podobu), a tak jediné, co trochu drhne je zřejmě na knihu můj příliš vysoký věk.

05.08.2011

V českém překladu úvodní antologie čtyřdílné série (opět pouze v českém překladu) údajně nejlepších horrorových povídek roku. Zajímavostí je, že toto české vydání v originále vyšlo až po následujícím českém vydání, tedy The Year's Best Horror povídky: II. (ty původně vyšly jako The Year's Best Horror Stories: XVII, zatímco tato kniha až jako XIX). Toto prohození je pro mě trošku nepochopitelné, obzvláště proto, že dostala-li by se mi do rukou nejprve tato (česky vydaná) první část, po dalších bych se snad ani nesháněl. Měřili-li bychom totiž kvalitu horrorových povídek roku 1990 podle této antologie, nebyl tento rok zrovna moc kvalitní a plodný. Blíže skutečnosti však bude spíše fakt, že editor Karl Edward Wagner nemá moc dobrý vkus. Neboť takřka polovina povídek má s horrorem pramálo společného. Vezměme to ale popořadě.
Démoni rychlosti. Ten začátek vypadá na slušnou povídku, ale závěr se zvrhne v naprosto neoriginální nudnou dětinskou strašidelnou říkačku. 20%
Truchlení. Velmi zajímavý námět slibující mnohé neočekávané závěry. V okamžiku, k němuž naštěstí pro povídku samotnou nedojde příliš brzo, kdy je jasné, jak povídka skončí, všechno napjaté očekávání splaskne jak píchlá pneumatika. Originální nápad však nelze upřít. 60%
Pták ohnivák. Tomuhle by zřejmě velmi slušela komixová podoba. V literární podobě to dost ztrácí body kolísavým tempem, neschopností vybudovat atmosféru, strohostí a velmi slabým závěrem. 40%
Odsouzeni k životu. Velmi zajímavý námět, který však není nikterak rozvinut a zůstává tak pouze jen u jakési prvotní myšlenky podpořené zřejmě osobním postojem k danému tématu. 20%
Trofeje. Podobný typ povídek o setkání se zdánlivě normálními lidmi mám docela rád. Z počátku nevíte co očekávat a pak, čím blíže se dočítáte k závěru, tím více vás mrazí. 70%
Vládce přízraků. Začínám si myslet, že společným jmenovatelem většiny povídek této antologie je, že postrádají (zajímavý, ostrý, respektive vůbec nějaký jiný než prázdný) konec. Zajímavě rozjetý příběh o tajemném telefonátu, prostě najednou, zčistajasna skončí a strhne s sebou celou povídku do sraček. 30%
Podvraťák. Tohle jsem vůbec nepochopil. 0%
Muž, který sbíral Barkera. Konečně povídka, která má všechno. Nehorrorové čtenářstvo asi nepotěší tak jako horrorové fanatiky, ale tohle je pocta nejen horrorovému autoru, ale i žánru jako takovému. Ve výborné antologii bych asi dal pár procent méně, ale v této nepřehlédnutelně ční kvalitativně do nedozírné výše jakožto zářivý a blýskavý klenot. Až je mi líto, že to pozvedne procentní hodnocení knihy jako celku. 100%
Hra na schovávanou. Velmi krátké, velmi strohé, velmi jednoduché, velmi nerozvinuté, velmi nezáživné, podtrženo sečteno = velmi zbytečné. 10%
Půlnoční procházka. Horrorových povídek o posledních okamžicích lidského života a poslední cestě po mostě přes řeku života a smrti je nespočet. Jejich velikým plusem a pozitivem je, že zpravidla dokáží zabrnkat na ta správná nervová a emoční centra čtenářů a čtenářek, takže to nikdy není úplný provar, ale málokdy je to něco kulervoucího. 40%
Poustevník. Opět, naprosto jsem nepochopil proč to bylo napsáno, co tím chtělo/mělo být řečeno a hlavně – proč je to v horrorové antologii údajně sdružující ty nejlepší horrory roku. 0%
Voják. Povídková literární esence toho, čemu se říká anglická vánoční duchařská povídka. Možná trochu předvídatelné s všední pointou, ale dobře promyšlené, dobře napsané, dobře se to čte a zanechává to velice dobrý dojem, 70%
Kniha reklam na obálce, díl I. A tohle je, sakra, co? Humorně-reklamní vsuvka? Naprosto nehodnotitelné.
Vy jste nemocný, pane Antwhistle. Takřka dokonalá ukázka toho, čím má horrorová povídka být. V podstatě nic zázračného, nic zapeklitě démonického, naopak, naprosto realistické výjevy z jednoho baru. Docela si dokážu představit, že do něj chodím a ta hrdinka, co to vypráví jsem já. Jen hledím a komentuji to, co se v baru děje. Ale taky si dokážu představit, jak by mi z pana Antwhistla naskakovala husí kůže. 80%
Hlas Elfích píšťal severosvěta. Opět a u této antologie ne poprvé – co tohle tady, do prdele, dělá? Nesmyslná fantasy slátanina bez hlavy, paty, příběhu a zápletky. V horrorové antologii? V antologii údajně nejlepších horrorů roku? V každém jiném případě, bych to mohl omluvit, že jsem prostě proti fantasy zaujatý, protože ničí horrorový žánr a nemám ji moc rád, ale tohle je hrozné jako povídka samo o sobě. A to i přesto, že to údajně má být parodie. Asi mám o parodii (a že je mám hodně rád) jiné představy a představují si pod tímto pojmem úplně něco jiného. Bez milosti 0%.
Bar u Charlieho. Asi bych celou antologii přejmenoval na Nejhorší horrorové povídky roku, nebo Nejméně horrorové povídky roku, protože tenhle příběh o jednom barovém přepadení není snad nějak špatně napsaný, má hlavu i patu, ale horrorového na něm není nic. Protože pokud někdo za horror považuje povídku o přepadení baru, je tento žánr hodně v prdeli. 20%
Velké očekávání. No sláva. Na pouhých pěti stránkách horrorová povídka s nápadem, humorem, příjemným mrazením a nekomplikovanou, přesto silnou zápletkou – o dívce, co má prostě hlad a bojí se, že se na ní nedostane. 70%
Custer za volantem. Ne moc originální příběh o tom, když věci nejdou, tak, jak si představujete a že se slušností zase až tak daleko dojít nemusíte, ale dokáže to alespoň ve vás vyvolat jakési pocity k hlavním postavám. Karen vám svou nechutnou politickou korektností (ačkoliv na ní není v jádru nic špatného) bude dost nepříjemná. 40%
Krize identity mi na mysl přinesla dvě jiné povídky, které nejsou o tom samém, ale svou strukturou a námětem se dost podobají. Jaksi vnitřně hodně mrazivá povídka o hroucení světa tak, jak si myslíte, že stojí, ale ono se začne ukazovat, že tomu tak není a že ani vy samotní nejste tím, kým se zdáte být nebo kým si myslíte, že jste. Tísnivý příběh, který vás nakonec přece jenom vyděsí a vystraší. 70%
Negativ je na tom trochu podobně. Strach často přichází v okamžiku, kdy okolí přestává být takové, jaké ho máme v paměti a věci se začnou měnit. Stačí, když se začnou měnit barvy, které vidíme a určitě to neskončí dobře. 60%
Svíčka v záři slunce. Tohle je trochu šílenost. Asi hodně prozradím, ale podobný upírský příběh jste zcela jistě ještě nečetli. Forma trochu poráží obsah, místy je to trošku nudnější, ale nakonec to všechno zapadá do sebe a tvoří jeden souvislý celek. 50%
Nejhorší mlha za celý rok. Víte, jaký pocit mě při čtení této antologie přepadal nejčastěji? Že jsem úplně blbej. A nebo takřka půlka povídek v ní opravdu nemá žádný kloudný a zajímavý smysl. Ramsey Campbell již svým jménem slibuje očekávání dobrého horroru, nakonec je jeho povídka jen shlukem slov a vět, které k něčemu vedou, ale když jsem se k tomu dobral, jen jsem zívl a otočil na další stránku. 20%
Strachy jako přibitý by se mohla řadit k tzv. „malířským“ horrorům, jejichž příběhy se točí kolem kreslení nebo malování (a jedna z nejlepších v tomto subžánru Oranžová muka, modré šílenství Davida Morella, se objevila ve třetím díle této antologie). I zde jde o malbu, ovšem není to ona, z níž nakonec zamrazí, jsou to věty: „Přiložil masivní hřeb k Jessovu čelu. Zvedl kladivo.“ 50%
Různé druhy smrti je trošku filosofujícím pojednáním o setkání s nezvyklou osobností, která za kratičký okamžik, během nějž dýcháte stejný vzduch, zasáhne do vašeho života a snad ho i ovlivní. 50%
Závěrečná a zřejmě nejdelší povídka antologie Plný plyn patří opět k těm, které jsou v ní z pro mě nepochopitelných důvodů. Příběh to není špatný, to nemůžu říci, čte se dobře, má dobré úseky, vcelku dobré postavy, jen trochu prostou zápletku a podivný konec. Ale důležité (a její největší chybou) je to, že to prostě vůbec není horrorová povídka. 40%.
Matně se mi vybavuje, že jsem o některém následujícím česky vydaném dílu antologie napsal, že je zatím tou nejhorší horrorovou antologií, co jsem četl. Takže to opravuji – tohle je nejhorší a nejslabší horrorová antologie, co jsem kdy četl, hlavně proto, že z poloviny horrorová vůbec není. Kniha má výbornou obálku, překlad (na rozdíl od některých dalších dílů) je v pohodě, ale obecně obrovské zklamání. Při vypočítávání průměru došlo přesně k tomu, čeho jsem se obával. Díky tomu minimu dobrých a vynikajících povídek, vyšel průměr nezaslouženě veliký (40,4%), jaký si kniha vůbec nezaslouží, takže ho v rozporu s matematickou zákonitostí, ale zcela ve shodě s vlastním úsudkem o celých 10 % snížím a to budu ještě dost milosrdný.

1 03.08.2011

Tenhle soubor povídek je snad to nejlepší, co jsem dosud od Dostojevkého četl. Výborná, povedená a vyvážená kombinace humoru, realismu, reálného absurdna (během čtení pochopíte), dramatu, kritičnosti, smutku a radosti, přesně jako v lidském životě. Dostojevský si často bere na mušku pochybnost a nesmyslnost lidské cti, kdy kvůli ní, kvůli pochybnému "co by tomu řekli ostatní", člověk vykoná věci, které jsou až k neuvěření (případ předposlední povídky "Zápisky z podzemí", z níž se mi dělalo silně nevolno a která vypráví o naprosto zbytečném člověku, jehož život, myšlenky a činy stojí jen za to, aby ho někdo postavil ke zdi a odstřelil). Dost se vysmývá vlastnostem, které mnozí lidé považují za civilizační nutnost, za projev humanity a lidství, ale ve skutečnosti to jsou jen nesmyslná pozlátka, která v podstatě člověku jako takovému spíše přitěžují a ubližují, než aby jej nějak vyvyšovaly ("Cizí žena a muž pod postelí"). Až si člověk úlevně řekne, že je dobře, že je tato doba již dávno za ním, jenže ta radost skončí během chvilky v okamžiku, kdy mu dojde, že se možná změnila doba, ale mnozí lidé ne a že na podobné věci naráží i dnes. Jinak zde najdeme trochu horroru (úvodní lehce komediální "Bobek" - až se divím, že se ta povídka neobjevila v nějaké horrorové antologii), trochu absurdna ("Krokodýl") i trochu anti/utopie ("Sen směšného člověka"). Opravdu výborná kniha.

2 01.08.2011

Docela přesně to ve svém komentáři vystihla Domenica. Ten název je silně odrazující, já sám jsem už několikrát tu knihu měl v ruce, ale pak ji zase zandal zpátky do knihovny. Až jednou jsem se odhodlal a zažil skoro stejný pocit, jako u mého prvního setkání s Jiráskem, s knihou Poklad. Lehká četba, o jednom majálesu, zákazech, revoltě, mladické vzpouře, kterou by od Jiráska snad nikdo nečekal. Je to taková jednohubka, jak se do ní člověk jednou zakousne, nejradši by to rozkousal a spolkl najednou, což malý rozsah umožňuje. Pokud by se chtěl někdo neznalý seznámit s Jiráskovým dílem a stylem, asi bych mu doporučil právě tohle.

3 26.07.2011

Je smutné, když člověk ve zralém věku zjistí, o co všechno byl v dětství ochuzen a co všechno ho minulo. Mě třeba minula právě tato naprosto vynikající kniha, jejíž kvality snad dosvědčí fakt, že mě její příběhy hlavních hrdinů - myšáka, koníka, zlobivévo Vovky a jiných podivných stvoření, v mých třiatřiceti letech zaujaly a strhly natolik, že jsem byl smutný pokaždé, když můj syn usnul a já musel přestat číst, abych ho nepřipravil o další dobrodružství a musel jsem čekat zase na další uspávání. Výborně napsané, lehké čtení, s nádhernými ilustracemi, prostě dětská knížka pro všechny věkové kategorie jak má být. A soudruh milicionář Maruščin, to je prostě ideální dětský hrdina :-).

22.07.2011

Tak v této trojici svých spisů Nietzsche shromáždil vše, z čeho je mi na blití, co se mi hnusí a je mi z celého srdce odporné. Nechutné ódy na nadřazenost, sílu, glorifikace války a zne/využívání slabšího, esence zkostnatělého konzervativismu a machismu (shazování žen, názory na manželství), libidizace vlastního egoismu, to vše v mých očích hází Nietzscheho do starého železa, kam nepochybně, v tomto ohledu, patří. Nejsmradlavější bahno filosofie. Nehledě na to, že si místy sám odporuje: "Naříkání si nestojí nikdy za nic: pochází ze slabosti," píše, ale půlka celé této knihy je pouhým Nietzscheho naříkáním..... Jediné, co se na něm dá ocenit, je jeho kritika křesťanství, to je jediné, v čem bych se s ním shodl. A to je žalostně málo.

2 22.07.2011

Naprosto šílené nedobrovolné dobrodružství plné strachu, bolesti, smutku, touhy po svobodě tváří v tvář nesvobodě, lidského hyenismu versus lidské vůle žít, smrtelného stínu, ale také exotiky, krásy, přírody a lidského dobra. Ona by ta kniha v podstatě mohla být takovou všeobjímající encyklopedií lidství od jednoho pólu ke druhému, od lidského zla k lidské dobrotě. Je to jako jízda v sudu divokým vodopádem, taky nemáte jak zastavit či zpomalit a oddechnout si. Ta četba chytne, nepustí a bude vás pořád přemlouvat ještě pár stránek (vím o čem mluvím, právě kvůli tomu mi jednou ujel vlak). Dumat nad tím, zda to jsou reálné paměti, nebo vymyšlený příběh za ně se vydávající mi připadá bezpředmětné, úchvatnosti četby to nic nepřidá ani neubere.

2 17.07.2011

Naprosto šílené nedobrovolné dobrodružství plné strachu, bolesti, smutku, touhy po svobodě tváří v tvář nesvobodě, lidského hyenismu versus lidské vůle žít, smrtelného stínu, ale také exotiky, krásy, přírody a lidského dobra. Ona by ta kniha v podstatě mohla být takovou všeobjímající encyklopedií lidství od jednoho pólu ke druhému, od lidského zla k lidské dobrotě. Je to jako jízda v sudu divokým vodopádem, taky nemáte jak zastavit či zpomalit a oddechnout si. Ta četba chytne, nepustí a bude vás pořád přemlouvat ještě pár stránek (vím o čem mluvím, právě kvůli tomu mi jednou ujel vlak). Dumat nad tím, zda to jsou reálné paměti, nebo vymyšlený příběh za ně se vydávající mi připadá bezpředmětné, úchvatnosti četby to nic nepřidá ani neubere.

3 17.07.2011

Velmi čtivá, zábavná, humorná, místy až šílená (Garpovo početí mi utkvívá v paměti již mnoho let) kniha, která se strašně dobře čte. Je to lehce absurdní, ale jaksi mile. možná právě tím to dokáže tak strhnout, že je to na samotné hranici reality a skutečnosti, na jednu stranu je to naprosto reálné, lidi a svět jsou občas dost šílení na to, aby se něco podobného mohlo stát, na druhou stranu je to právě až absurdně nereálné, neboť by byla opravdu velká náhoda, kdyby se tohle všechno točilo a probíhalo kolem jednoho člověka. Kniha obsahuje spoustu velmi zajímavých, dojemných i nedojemných situací. "Feministické" hnutí, místy dotažené až ad absurdum má sílu zaujmout a poukázat přesně na to, na co poukazuje. Je však také ale třeba říci, že je kniha napsána snad až záměrně líbivým a podbízivým stylem, což se projevuje tím, že je v podstatě bez chyby a na bezchybných věcech vždycky něco nehraje.

9 17.07.2011

Výborná sbírka, na níž oceňuji hlavně to, že se Němcová snažila co nejvíce ponechat a vystihnout původní jazyk, nad čímž jsem hodně chrochtal blahem (i když při čtení nahlas synovi na dobrou noc to nebylo moc příjemné). Tu krásu jazyka odhaluje asi i fakt, že nás se ženou jedna verze Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého na pár minut odrovnala a hurónský záchvat smíchu přerušil naše čtení. Ono asi nikdo nečeká, že v pohádce narazí na toto: "Veru smo chlapi, ale je Mrdofús večší chlap, lebo on vytrhně buk aj s koreňom, a keď mrdně ľavým fúsem, urobí sa hyň, a keď mrdně pravým fúsem, urobí sa ľad!" Skvělé pohádky a lidové příběhy, někdy překvapivě až moc drsné a morbidní, mnohé naprosto neznámé, jiné známé ale v jiných verzích (zlatovláska, pták ohnivák, dlouhý široký a bystrozraký).

3 16.07.2011

Až ve mě hrklo, zda-li Herloš není průkopníkem české magické fantasy, páč nacpat do historicky reálného příběhu Jana Husa různá zjevení, věštby, předpovědi a podobné věci, to se čtenářem otřese. Rozhodně jako já neočekávejte Husův životopis. Tohle je částečně fantaskní beletristický román, vyprávějící o postave jménem Jan Hus s lehce historickým a reálným ukotvením. Kdybych to měl k něčemu přirovnat, tak k různým hollywoodským (a jiným) filmům o historických osobnostech v nichž se 2% zakládají na pravdě a zbytek je jen úlitba tomu, aby se to líbilo a zaujalo. Nečte se to zrovna špatně, ale místy jsem až nevěřil svým očím, co to vlastně čtu. 50%

1 11.07.2011

Je to velmi zvláštní pocit, přistihnete-li se, že se smějete u něčeho (něbo něčemu), co v podstatě vůbec směšné není, ale naopak, mělo by to ve vás vyvolávat pobouření, vztek a zlost. Možná to je na knize to, co jí dělá tak dobrou. Místy až trochu ad absurdum, možná trochu zbytečně dlouhá, na mnoha místech šílená. Ale taková je válka.

12 11.07.2011

Tohle je prostě celý Hašek a nejzářivější, nejčistší a nejkrystalištější projev jeho anarchismu přesně v jeho typicky svérázném pojetí. Přednáška o rehabilitování zvířat nebo zestátnění domovníků patří ke klenotům české humoristické povídky. Knize ovšem trochu na kvalitách ubírá fakt, že v mnohém karikuje, popisuje a shazuje historické osobnosti své doby, tedy osobnosti, které dnešní čtenář a čtenářka vůbec nezná a prakticky nic o nich neví, tudíž se z toho trochu vytrácí ten humorný kontext (např. v době, kdy jsem knihu četl poprvé, jsem vůbec nic nevěděl o Emanuelu šlechtici z Lešehradu - mimochodem výborný český fantasticko-horrorový spisovatel - , jemuž je v knize věnována jedna kapitola, o jeho existenci jsem se dozvěděl zhruba před měsícem a půl).

7 06.07.2011

První část knihy popisující cestu dnes již zapomenuté výpravy je vážně strhující čtení. Nemohl jsem se od toho odtrhnout s ač již od výpravy uplynulo přes dvacet let, i dnes jsem díky tomuto cestopisu objevil spoustu zajímavých věcí z celého světa. Opravdu strhující četba, jak po stránce cestopisné, tak historické (autor si dal tu práci nastínit v textu několik důležitých a zajímavých historických dat a událostí), tak i po stránce osobní (zatčení celé posádky a obvinění ze špionáže). Velmi by mne zajímalo, jestli nakonec vyšel i druhý díl,

1 04.07.2011

Zajímavější a čtivější, než mnohý román na podobné téma. Jde vidět, že Graysmitha tento případ opravdu zaujal a dokázal toto zaujetí přenést i na čtenáře své knihy. Nikdy předtím jsem o Zodiacovi neslyšel, ke knize jsem přišel čistě náhodou, ale od četby jsem se nechtěl odtrhnout. Velmi zajímavá, překvapivá a místy až neuvěřitelná historie jednoho sérového vraha.

1 02.07.2011