Erudite komentáře u knih

Má vlastní představivost mě vyvezla výtahem na Plac a nechala mě bez jakéhokoli ponětí o realitě hledat cestu z bludiště stránek, napětí a slov. Snažení bylo marné.
Labyrint mě nepustil, dokud jsem nedočetla poslední stránku.

3 25.02.2016

...jako nadechnout se čerstvého vzduchu a vyletět nad mraky.

3 14.02.2016

Číst je s knihou jako tato něco podobného dýchání v probouzejícím se lese. Jako procházka, po které máte červené tváře a probuzenou mysl.
Slova jsou tichem a vzduchem a lehkostí.

7 29.01.2016

TY
Už zezačátku mě zaujmeš tím, jak jsi napsaná. Jako bys byla dlouhým dopisem pro ní, pro Beck, pro dívku, kterou on miluje tak moc/kterou on potřebuje tak moc, jako vzduch nebo slunce.
Jsi jedinečná tím pohledem, kterým vše vyprávíš, jsi jedinečná svou reálností, na nic si nehraješ, prostě vyprávíš příběh den po dni a beze spěchu. Když se do tebe nemůžu začíst, není to kvůli nudě, ale kvůli těm informacím, kvůli tolika dnům, které vyprávíš. A jsi lepší než deník, protože jsi psaná někým se smyslem pro humor a se zásobou poznámek, které jednoduše nejde zapomenout.
TY jsi kniha, která nezklame.

11 23.01.2016

Tahle autorka má dar mě rozesmát skoro na každé stránce. Všechny události si díky lehkosti s jakou ubíhá děj představuji jako dramatickou komedii a to mě hrozně baví. Knihy jsou odpočinkové, bez námahy hltáte stránky po desítkách a stovkách a celé to ubíhá jako krajina za oknem.

5 21.12.2015

Kniha...Ne, vždyť to nemůžu nazvat pouze KNIHA. Je to...něco zvláštního, myšlenky na papíře, život v natisknutých slovech, city v písmu. Zamilovala jsem se do stylu psaní Marka Šindelky. Měla jsem pocit že čtu lyrické básně, kterým byla dodána páteř prózy a děj. Všechno krásně vyměřené v poměru 1:1 a...asi se vrátím na začátek, abych mohla tenhle dech života popadnout ještě jednou.

10 16.10.2015

Kouzelná kniha, která popisuje život mladé irské dívky bez příliš růžových, nebo příliš zjednodušených chvil. Život, který je takový, jaký je, vedený osudem bez nějakého předepsanéo vzorce s občas vtipným, občas smutným a někdy nijakým nádechem, jaký život jednoduše mívá.
Sbohem Eilis, sbohem Brooklyne!

3 05.10.2015

Kniha o knihách. Člověk si zamiluje papír tohoto díla a přemýšlí, že si půjde vylisovat vlastní balík se stranami polepenými stránkami z příliš hlučné samoty. V této knize je shrnut život takový jaký je bez vyhlazování vrásek a zastírání situací-sice nemilých-které k životu jednoduše patří. Žádné šperky a přesto se mi kniha zapsala do srdce svou úžasností a jednoduše tím, že je knihou. Papírem, slovy a myšlenkami života.

5 16.09.2015

Jak by vypadal váš tygr?
Můj by se možná podobal hnědému línému labradorovi, on by to mohl být v podání Williama Saroyana ale klidně i delfín. Všechno může být tygr. I černý panter.
Kniha plná odlehčení. Děj plynulý a svěží, jako letní den. Sedněte si na zahradu, dejte si šálek kávy a užijte si Tracyho tygra.

2 31.08.2015

Nesbo mě zase jako obvykle svým psaním vtáhnul do knihy a nehodlal mě pustit až do konce. Charakter Harryho Holea na tom má velikou zásluhu. Tuto postavu prostě nemůžete mít neradi.
Celé se to četlo jedním dechem, srdce bušilo, napětí vrcholilo a...konec musíte zjistit sami.
Možná si vyryjte do dřeva postele pentagram, abyste vůbec mohli spát a neskončili se čtením až nad ránem...

3 30.08.2015

Kniha jako okno do světa, který jsem dosud nepoznala. Bylo neuvěřitelné nahlédnout do hlavy jinému člověku. A ano, uvědomit si, že i ostatní lidé přemýšlí, jak si musel uvědomit i Christopher. :)
Neobyčejná kniha o každodenních věcech, která i přesto člověka vtáhne a nepustí, jako opravdu dobrý hlavolam nebo záludný příklad z matematiky.

4 23.08.2015

Jedině autor, jako je Patrick Rothfuss může stvořit dílo tak nádherné, hrdé, se špetkou ostychu schovaného mezi stránkami. Nejistota autora o úspěchu díla je skrytá uvnitř také a možná proto tu knihu miluji ještě víc. Je napsaná tak, aby byla sama sebou. Aby se nebála být sama sebou a nenásledovala proud knih, napsaných podle stejné šablony.
Auri, jak nádherné jméno!

10 21.07.2015

Líbí se mi, jak Nesbø dokáže najít při svém psání krásu i ve věcech na první pohled nedokonalých. Hlavní "hrdina“ je toho důkazem. Krátká knížka, která má jen tolik slov, kolik je třeba. Nic víc, nic míň.

6 14.07.2015

Kukuřičný město v Ealingu a státě Iowa je pro fantasmagorický torpéda.
Chápete ne?
Autor Andrew Smith napsal knihu. Kouřil při tom retka-to jsou cigarety. Nebyl to dobrý nápad. Aspoň ne pro studenty Luteránský akademie Curtise Cranea co nečtou knihy o masturbaci a jsou vedeni k tomu, že masturbující vojáci prohrávají války. Někoho to možná rajcuje. Mě ne.
Teď vážně. Autor Andrew Smith, který napsal knihu Kukuřičný město, prolomil všechny barikády mezi tím co tabu je a co není. Po dočtení knihy Kukuřičný město víte jak se jmenují koule víceprezidenta Spojených států (především víte, že si je pojmenoval), víte kdo v životě nekadil a kdo naopak ano a máte přibližnou představu o tom, co dělají metr a půl vysoké kudlanky nábožné. Nápověda: jsou to jen dvě věci.
Pokud vás to doteď neomrzelo a nevadí vám slova jako masturbace, sex, koule, komdomy atd. věřte, že vás ani kniha neomrzí. Musíte ale najet na autorovu vlnu bláznovství a přidat se k fantasmagorickým torpédům, pro které je kniha určená.

3 04.07.2015

" 'Ale člověk není stvořený pro to, aby prohrával,' řekl. 'Může ztratit život, vzdát ale nesmí nic.' "
Ernest Hemingway

4 04.07.2015

Budu asi soudit ze strany jedné povídky a pár narychlo přečtených ale... postupně zjišťuji, že česká literatura mi zatím nepřinesla žádné moc krásné zážitky. Snad jednou, mě příjemně překvapí. Nerudova kniha mezi ně ale patřit nebude. Povídky mi přijdou nezajímavé, s postavami téměř stejnými-tlustí, staří pánové a ukecané, nespokojené ženy.
Pochválen buď pán Ježíš Kristus!

1 29.05.2015

Zasedla jsem ke krbu a knize s názvem Kulička, která měla bezmála 120 stran. Četla jsem s myšlenkou, že knihu za jeden večer nezvládnu, přesto jsem si jednoduše užívala každé slovo. Opět jsem jako u většiny děl z povinné četby přistupovala ke knize bez nějakých předsudků-a opět jsem byla příjemně překvapena! Kniha mi přinesla zjištění, že Guy de Maupassant-jakožto muž realismu-dokázal popsat jednotlivé situace s bravurností a také bez jakýchkoliv zdlouhavostí-tedy popisování jednoho domu na minimálně pět stran-za což jsem mu nesmírně vděčná. Kniha mě dokázala rozzlobit, rozesmutnět, rozveselit-jednoduše vše, co by kniha měla zvládnout provést se čtenářem. Až na to, že jsem po přibližně padesáti stránkách došla ke zjištění, že kniha s názvem Kulička nehostí jen jednu novelu, ale i víc. Pokud tedy klademe důraz i na můj spací režim, kniha plná novel-jedna z nich s názvem Kulička-si zaslouží ode mě i od mého spánku krásných pět hvězd a koš jídla k tomu. :)
À bientôt!

29.05.2015

Na každé stránce mě uchopila slova a já mohla vidět něco jiného než písmenka plující po papíře. Kolem ucha mi hvízdal vítr a šeptal mi nezřetelně své jméno. Cítila jsem vůni lesa, pach kůže. Viděla jsem rozlehlá města vzkvétající ve svém bohatství a následně mizející v plamenech. Zakusila jsem chudobu i bohatství, šílenství i chladný rozum, vztek, smutek, radost i exotický druh štěstí, který obchází hřející ohně obestřené zpěvem kočovníků. Kniha nebyla knihou. Stala se bránou do jiného světa, který mě doslova pohltil a vytrhl mě z mého světa natolik, že bych byla schopna při čtení o oroseném jitru uvěřit, že za okny mého pokoje nesvítí hvězdy, ale že mi do tváře vrhá paprsky vycházející slunce.
Příběh se ve mě usadil tak hluboko, že po dvou dnech strávených v přítomnosti Kvotha ze sebe pořád setřásám dějové linie a pocity, které Patrick Rothfuss vykreslil bravurně a svou knihu tím doslova vymrštil mezi mé nejoblíbenější. Přiznávám se, že jsem Jménu větru příliš nevěřila a téměř rok jsem dílo obcházela obloukem. Vděčím náhodě, že mi ji konečně podsunula a přinesla mi krásné dva dny exotických emocí. Ještě teď slyším loutnu hrající radost, smutek, rozbřesk a soumrak, praskající oheň, zpěv ptáků a všechny všední věci, které se stávají nevšedními.
P.S.- honem na druhý díl ;)

Nejsem si úplně jistá, jestli mám právo psát komentáře na knihu Raye Bradburyho teď, když jsem se ještě nedostala k úplnému konci. Pravda je, že tato kniha je zvláštní svou "hustotou" (jiné vyjádření se těžko hledá) a dostat se přes všechny jeho povídky v krátkém časovém úseku mi příjde skoro nezdravé... Jako byste kladívkem a hřebíkem oťukávali kusy stěny celé dny, jen abyste to měli z krku a nestíhali byste se pozastavit nad tím, jak je každý kousíček který odlomíte jedinečný. Tato kniha je na delší čas a každá povídka si zaslouží nějaký ten den na rozmyšlení. A proto, pane Bradbury si jednou za čas otevřu knihu a nechám se překvapit nějakým jedinečným kouskem, protože tak to má asi být. Vychutnávat si pomalu doušek za douškem. Nikam nespěchat a trpělivě otáčet stránky.

Řekněme, že začít psát komentář ani ne pár minut potom, co člověk dočetl knihu a ještě úplně nevyvázl z jejího světa je trochu riskantní záležitost. Emocí je tolik, že by to vystačilo na knihu další a možná ještě pár kapitol, stejně, jako je emocí po jednom roce a jednom dni mezi Willemem a Allyson (Lulu). Od začátku do konce jsem se cítila asi jako bych se potopila pod hladinu do úplně jiného světa a nemohla se vynořit dřív, než prozkoumám každý kouteček a každou drobnost každé stránky. Obdivuju Gayle Formanovou a její schopnost vtáhnout do děje tím způsobem, že mé srdce tluče v souměrném rytmu se srdcem postavy, která v té chvíli vypráví svůj příběh a tím pádem se já sama tou postavou stávám. Knihy této autorky mi pokaždé ukáží obě dvě strany našeho světa a dodají mi v mnoha okamžicích něco, čemu by se dalo říkat DVOJÍ ŠTĚSTÍ.

3 12.04.2015