Erudite
komentáře u knih

Přečteno jedním dechem. Svět Zaklínače mě nepřestává překvapovat. Příběh se rozvětvuje s každou stránkou a já netrpělivě čekám na víkend abych zjistila, co se stane dál v další knize této ságy.

Až na konec, který je bezpochyby "spoilerem" konce série mě kniha nadchla, otevřela mi dveře do krásného fantasijního světa a na pár dní (tak "dlouho" mi trvalo knihu přečíst) mě z něj nepustila. Doporučuji všem co se chtějí vydat na dobrodružství a uniknout do světa kde nic není nemožné. Co víc říct? Další díl, prosím.

Na Alias Grace mi nakonec stačily pouhé dva dny. Kniha Vás vtáhne do dechberoucího vyprávění Grace a nepustí Vás ani na vteřinu... Potápíte se s ní do jejího dětství, vidíte krásy přírody a hrůzy společnosti jejíma očima. Zažíváte krásné chvíle i utrpení, vzpomínáte i zapomínáte s ní. Je vinná či nevinná?
Autorka bravurně vplouvá do historie, odkud nám vytahuje svou verzi Grace Marksové. Vřele knihu doporučuji.


První kniha o staříkovi byla s humorem a politikou z minulosti, tato kniha je stále s humorem, ale tentokrát politikou současnosti. Kdo vývoj sleduje, nasměje se při čtení více než dost. Autor bravurně a humorně shrnul dobu, ve které žijeme.


Jde o takovou tu knihu, kterou přečtete jedním dechem, ale zároveň vám nikdy nedojde dech napětím - jste v klidu, v pohodě, užíváte si každou stránku s nadhledem stoletého staříka (který je taky v klidu a v pohodě).


Lazar recykluje zlo z minulosti a je otázkou, zda je to dobře. Na jednu stranu nám dávají autoři možnost se ještě jednu knihu pomalu a hlouběji, s bušícím srdcem, pocitem znechucení a strachem, utápět v naprosto zvrácené mysli nám již známého vraha. Na druhou stranu dostává kniha nádech nereálna, kdy takové zlo má 7 životů, sílu tornáda a celé oceány nešťastně šťastných náhod.
Přes otázky zda je či není děj možný mohu ale s jistotou říci, že taková recyklace rozhodně stupňuje napětí, způsobuje šok a vyvolává strach z toho, co někteří (pokud ještě) lidé dokáží udělat a uskutečnit, aby dokonali dokonale dechberoucí noční můru.
(psáno po přečtení poloviny knihy, kdy následovala pauza, aby se srdce dostalo do normální tepové frekvence)


Písečný muž vás má uspat, kniha nikoli. Napětí se stupňuje až do nedozírných výšin, místy doopravdy budete mít srdce až v krku a na konci zakroutíte hlavou nad tím, jak rychle slova plynou před očima. Další případ s Joonou Linnou a další kniha která nezklame!


Třetí díl mě nadchl zatím nejvíce. Kniha má spád a napětí, se zadrženým dechem vyčkáváte další dění.
Po druhém díle, který se mi zdál nejslabší a zvláštně podobný prvnímu, je díl třetí výrazným zlepšením.


Hypnotizér vás uchvátí. Ponoříte se s ním do hlubin děje a nevyplavete dokud nedočtete poslední slovo.
Doporučuji.


Shakespeare znovu pracuje s lidskou zbrklostí a dělá z ní prostředek, co všechny zůčastněné pomalu a jistě - nebo spíše zbrkle a jistě - veze do končin, odkud není návratu. Ruku v ruce s žárlivostí se tak zbrklé jednání stává smrtelnou zbraní.
Po zkušenosti s Romeem a Julii není těžké odhadnout hořkosladký konec - i tak se ale nelze odtrhnout oči od děje, dokud nás autor nedoveze stále stupňující se rychlostí až do cíle.


Karl Jaspers svou knihou nepřispívá pouze k otázce obyvatel Německa po 2. světové válce. Jeho slova se stávají nadčasovými a s trochou zamyšlení čtenáře se dají aplikovat na události minulosti, součastnosti, a věřím, že jeho slova budou aktuální i v budoucnosti.
Za činy jednoho či více jedinců nemůžeme vinit národ (rasu, náboženství...).


Vřele doporučuji všem, kteří chtějí zjistit více o participaci v umění! Kniha je plná odkazů na umělce po celém světě, zároveň dává vše dohromady do velice srozumitelného shrnutí.


Příjemné čtivo, pokud chcete nechat myšlenky plynout a jen tak se proplétat dějem, který se moc nevleče, ale ani nikam nespěchá. Někdy mi přišlo, že autorce ujela ruka s cukrem v určitých scénách, jindy zase se solí.
Jinak se ale kniha vyhoupla z nálepky "nepotřebné pokračování" do "příjemné rozloučení se s postavou/postavami" - A to je posun. :)


Zabaleno tolikrát do jiného morálního vyústění, že to nakonec vlastně žádné nemělo.
Překombinovanost děje a každá postava vybroušená tak, aby správně zapadla do stroje zápletek - což skončilo přečtením knihy v rekordním čase a následném uvědomění si, že vlastně ani nevím, co si z knihy vzít.
Zmanipulovaný člověk vyhrává nad manipulátorem. Hořká tečka na konci, kde byla hloupost očištěna od všech hříchů...


Kniha otevírá jiné dveře, otevírá nový prostor pro otázky a odpovědi.
Doporučuji ji všem, kteří se nebojí zkusit si otočit perspektivu a podívat se na svět očima trochu staršíma - očima přírody. Přírody, kterou zavrhujeme, protože se bojíme tmy za vlastními zavřenými víčky.
Terence McKenna neukazuje pouze to dobré, ale ani pouze to zlé. Staví se k tématu čelem a ukazuje čtenáři všechny jeho složky - otevírá ty pevně zavřené oči, aby se tam dostalo světlo a poznání (ať už je jakékoli).


A všechna čtenářská srdce nakonec puknou - ta zlatá, měděná, olověná, bronzová... všechna spolu se srdcem Šťastného prince.


Oscar Wilde musel být velice okouzlující osobnost. Pokud je pravdou, že lord Henry je jeho knižním obrazem, naslouchat jeho názorům musela být hotová výprava do nejexotičtějších zákrutů lidské mysli.


Na první pohled dětská kniha mluví i ke starším - na konci zůstanete naplněni překvapením, že kniha mluví přímo k vám... že mluví z vás - na světě dětské fantasie ukazuje sourozenecký vztah, který jako by vykrystalizoval ze změti barev a pár vět.
