Eslem komentáře u knih

Kniha se dobře četla, pár zajímavostí o jedech se taky našlo, ale těch nelogičností se tam na můj vkus nahromadilo až příliš. Korunu jim nasadila sterilní a (ne)uměle vecpaná romantická linka.

1 01.11.2020

Autorka ve mně vyvolala dojem silné inspirace Zelaznym a Neomillnerovou, ale její karetní hra mě po slibném začátku velmi rychle znudila, hrdinové přestávali zajímat a po přetrpění 400 strany jsem s knihou skončila. Jediné, co mi tak nejspíš uvízne v paměti, bude dost příšerná volba jmen (Delcante, Hajmón, Jasna, Zvin).

1 06.10.2018

J. Kravčíka jsem už měla možnost ocenit jako překladatele (parádní antologie Krocení sopek) a vůbec mě nezklamal ani jako mluvčí VD. Forma vypravování je opravdu luxusní, jazykově nesmírně bohatá a s příjemně sebeironizujícím humorem. Jen škoda, že dobrodružství podávaná ve stylu Kingdom Come se občas trošku vlekla a nedokázala ze mě vyrazit větší porci hlubších emocí (smíchu a šoků nad náhlým úmrtím bylo ovšem požehnaně).

1 20.05.2018

Po delší době sborník s povídkou od mé oblíbené T. Matouškové, takže jsem po něm sáhla. Ryze ženská antologie se patrně vydává po stopách úspěšné Ženy se lvem, oproti níž však působí jaksi "výškrabkově". Čarodějky pera spíš prohrábly šuplíky, takže žádný skvělý kousek tu nenajdeme a ani tématicky se rozhodně nejedná o ten druh nářezu, jaký evokuje obálka. O postavu čarodějky, která za něco stojí, tu čtenář zakopne až v úplně poslední povídce, právě od TM. Ráda jsem se zase setkala se Zorenou, ale potenciál povídky zůstal dost nevyužitý - chtělo by to trochu delší a míň odfláknutou stopáž. Ze zbytku mě zaujal už jen Přízrak z Lesa - ráda věřím tomu, že M. Vorálková zvládla napsat knihu, která zavání Hrou o trůny, a na Krev Nejmocnějších mě docela navnadila.

1 03.03.2018

Esslemont má opravdu hodně těžký job a určitě mu dík, že nám předhodil doplňující info k Malazu, ale... Půl knihy z pohledu Kisky, která asi byla nějakou úlitbou YA a vyvolává silný dojem fanfiction z hlavinky nějaké slečny, to mě teda psiska a asasíni zklamali. A vůbec si neumím představit Eriksonova velemága T., jak se s ní hloupě vykecává, zatímco nad hlavou si mu tři hlavní čísla a banda Spárů ujasňují situaci v říši.

1 21.11.2017

V krátké době třetí hodně špatná kniha, co se mi jako oddychovka k Malazu dostala do rukou. Poměrně kladné recenze na stránkách XB-1, Fantasya a Sarden, kde by měli žánru aspoň trochu rozumět, mě přesvědčily leda o pravém opaku. Originalitu jsem nečekala, ale nekonala se ani žádná atmosféra, dialogy byly zoufalé, hrdinové na draka a ani překlad J. Galety moc neztlumil silný pach začátečničiny. Dorazila jsem jenom díky rychločtení a celou dobu se mi vnucoval pocit, že sleduju Dračí doupě 2, obohacené o pár postaviček a situací z gamebooků. Recenzentky v knize objevily i humor, ale já bych spíš za smutně humorné označila jejich recenze.
Mytagu sice fandím, ale tohle byl ten nejhorší návrat do devadesátek, jaký si umím představit.

Pokus o klasickou výpravnou fantasy v hodně začátečnickém provedení. Dialogy působí hloupě až nesmyslně, děj je vleklý a nezajímavý, postavy nejsou víc než seznam jmen a zápletky se neustále opakují (přepadení zloději, ubytování v hostinci, pronásledování vojáky, večery u ohniště, hledání moudrého dědka...). Na 400 stranách se o nás fénix málem ani neotře a z popela nevyskočí sebemenší jiskřička, která by čtenáře dokázala zaujmout. Ocenit tak lze snad jedině jistou poctivost, s jakou je to napsané.

1 29.10.2017

Povedený pokus vykročit ve stopách mistrů gamebookového žánru. Inspirace sérií Fighting fantasy doslova bije do očí (v dobrém) a odráží se i ve stylu hlášek - takový Prokletý hvozd v českém podání. Příběhově to moc učesané není, postavy se míhají spíš na efekt (žádný Deverův Magnamund, ale co taky pořád dělat v lese) a čistku přežilo docela dost hrubek, ale na prvotinu je to velice slušné. Výjimečně jsem šla do e-booku a myslím, že půjdu i podruhé; určitě bych autorovi přála, aby ho pod křídla vzalo Mytago, ale jak se zdá, poradí si i sám :-)

1 14.09.2017

Ufňukaná sobecká slepice s bipolární poruchou, a přitom se o ni všichni kluci perou... ??? Holky, v tohle fakt nedoufejte :-D Nejmíň půlka (první i druhé) knihy je psaná s pomocí CTRL+C a jestli si autorka myslí, že leukémii vyřeší transfuzí krve, tak teda hodně štěstí při diagnóze.
Přitom námět zas tak špatný nebyl - škoda, že to skončilo jako vykradačka Stmívání v trochu jiných kulisách.

1 23.07.2017

Obálka pěkná a výstižná, tempo se určitě nevleče, jenom… Autorka si až moc usnadnila práci tím, jak své hrdince nadělila. Kromě toho, že je nerozbitná skoro jako Kulhánkův Mluvčí po fúzi s démonem, taky neodolatelně přitahuje muže, no a při děsivé přesile 4 čarodějů se jednomu z nich (už trošku vyčerpaná) ubrání a porazí ho mečem, který nosí jen na okrasu a neumí s ním zacházet. Aspoň že za své superschopnosti musí platit; a jak jinak než tím, že (s minotauří pomocí) překonává sama sebe.
Atmosféra Accadu mi příjemně připomněla Podmoří T. Matouškové a sama Nix nějakou mladší a míň vulgární verzi Zoreny. Tipla bych si, že se autorky osobně znají a rády si o svých fantaziích pokecají.

1 25.06.2017

Skvělý tah Talpressu, nahradit děsivou obálku originálu parádní ilustrací Jany Šouflové. Přitáhne zaslouženou pozornost k velmi čtivě a vtipně podané knize, která mi místy dost připomínala Střípky hvězd od T. Janišové. Neprůstřelně promyšlené to sice ani zdaleka není a romantika je ukázkově klišoidní, ale přinejmenším se autorce podařilo vymanévrovat z horizontu Zainova splynutí s něčím jako je "dokonalý Mr. Grey". Po velmi dlouhé době jsem se zase setkala s knížkou, kterou byl pro mě velký problém odložit.

1 12.04.2017

Telenovela sepsaná patnáctiletou autorkou - další příběh "nadějného talentu" z doby brakové. Vraždy se vrší, ale nesmrtelné ovce stále jen tupě čekají, až na ně přijde řada. Děti jsou buď sirotci s tragickým osudem, nebo mají zmatek v tom, kdo je vlastně rodičem. Většina postav je přinejmenším duševně nevyrovnaná a ne u všech se to dá odůvodnit pubertou. To vše a nic víc (žádný náznak fantazie, natož originality, jsem nezaznamenala) na nekonečných 300 stranách.

Pořád marně čekám, kdy se M. Burdové podaří aspoň přiblížit ke Křišťálům moci, ale to by nejspíš chtělo další Deltoru, aby se mohla patřičně inspirovat. Snížek se z Paoliniho kočkodlaka vyvinul v jedinou osobitou postavičku série PJ, takže knížka i přes nevelký dějový potenciál působí mile (k tomu přispívá i obálka) a místy i rozesměje.

1 20.11.2016

Pro mě jednoznačně nejpůsobivější díl celé Deltory, který mi namátkou připomněl Kruh, Bludného Holanďana a maják na Faru.

1 28.10.2016

Takhle nějak si představuju adaptaci černobylské havárie a la fantasy někým, koho inspirovali Neomillnerová a Sapkowski. Obsahově byla kniha přehlednější a učesanější než Vílí kruhy, ale ty retrospektivní nářky okolo zdravotního a duševního stavu hlavních postav mě už přestaly bavit. Posedlost postavami dost ubírá ději; všechny tři Tereziny knihy, které jsem četla, si umím představit jako delší povídky, a tím zkrácením bych o moc nepřišla. Celkově mám její povídky radši než tyhle delší práce. Pořád u mě ale boduje čtivostí a humorem.

1 27.08.2016

Prvních dvacet stran se se mnou táhlo dva týdny, no a úderem 13. kapitoly s krajně nesympatickým oscarovým hochem jsem četbu vzdala. Autorka úplně přeskočila fázi psaní knihy - servíruje nám jen nějaké své poznámky k přepisu řecké mytologie, zprzněné vším, co jí cvrnklo o nos nebo se mihlo v televizi. Bez návaznosti, ladu, skladu, invence, humoru... Než tenhle literární paskvil, to fakt radši břichobol pejska a kočičky. Hra na obálce je jedinou sympatickou částí, kdyby tak místo knížky autorka vyplodila deskovku...

U téhle (půl)knihy už mě úplně ovládl pocit, že autor neumí než točit dokola jeden jediný motiv - pubertální arogantní nafoukanec machruje tak dlouho, dokud ho neusadí nějaký jiný, mocnější nafoukanec. Pokud to teda není Mat, Rand nebo nějaký supermyrrdraal, kteří sedí na vrcholku kaskády. Vývoj postav v Jordanově podání: pyšné bezvěké Aes Sedai se najednou červenají a skládají na zem, protože náctiletí překonali počáteční ostych nebo je Sorilea vzala proutkem, a Rand se pod tíhou proroctví stává nesnesitelným. To, že si to vlastně uvědomuje a pořád opakuje, mu moc bodů nepřidá. Sérii mám v plánu dočíst, ale už dávno bohužel přišla o počáteční kouzlo (které i tak víceméně spočívalo ve vykrádání Tolkiena), takže to vypadá na pěknou fušku.

1 04.01.2016

Pro mě o něco chytlavější než jednička, i když zápletky si byly dost podobné - zase vypukne válka, hledá se děvče, ochranné autorské ruce nedovolí odrovnat žádného z hlavních hrdinů a jako utopický bonus tu opět máme potrestání vlivných a prachatých hajzlíků. Hodně se mi líbí sekvence názvů jednotlivých dílů Expanze...

1 19.12.2015

Už jsem slyšela dost kritiky na to, jak se ženské autorky nedokážou vcítit do mužských postav. U R. Jordana mám naopak pocit, že se častokrát projevuje až moc jako žena. Všechny ty popisy rób, no a šitíčko má u sebe dokonce i Rand... Nevím, nakolik případně zasahovala paní manželka, ale třeba ta scénka, kdy z polomrtva sotva vzkříšený sedlák Mat vypráská holí dva nejzdatnější aspiranty na strážce zaráz, působí jako vytažená z hlavy nějaké náctileté fantasy romantičky. Tuplem když si ještě přítomní muži zas a znova uvědomují, jak je Galad neodolatelně pohledný.

1 09.11.2015

Anotace může navnadit, jenže… Prvních 150 stránek vypráví převážně o tom, jak se Aes Sedai a Přijaté potkávají na chodbách, přičemž největší akce spočívá v tom, že se děvčata vypraví zapisovat jména ženských, které čerstvě porodily. Ani získat šátek moc nestojí, i když při tom občas někdo umře. Kniha se zoufale vleče kolem nezáživné zápletky hledání vyvoleného novorozence (šitíčko s sebou!), aby se na pár posledních stranách z posledních sil rozběhla. V epilogu se tak Lan ze zapřisáhlého nedůvěřivce zázračně proměňuje ve Strážce. Hodně děsivý výplod Jordanova autorského zoufalství.

1 29.10.2015