Ess. komentáře u knih

Knížka mě trošku zklamala. Ne respondentkami, ty byly všechny skvělé, ale spíš stylem vedení rozhovorů, pravopisnými chybami a stále se opakujícími tématy. U některých dam mi bylo skutečně líto, že se Linda hodně držela předem dané šablony, a nevěnovala se víc konkrétním událostem v kariéře té které novinářky. I přesto jsem si ale knížku užila, především rozhovor s Petrou Procházkovou, a odnesla si z něj několik témat k zamyšlení. Příběhy předních českých novinářek jsou inspirativní a zajímavé a všem zúčastněným (včetně autorky) přeji hodně úspěchů v budoucnu.

2 27.12.2023

Opravdu nevšední a inspirativní kniha, která vás přiměje přemýšlet o jídle a snad i životě trošku jinak - jednodušeji, skromněji, ne však na úkor chuti nebo kvality. Naučila jsem se pohlížet i na ty nejobyčejnější suroviny z naší zahrady jako na poklad, ze kterého se dá při troše snahy vykouzlit dobré a zdravé jídlo. Nádherná je (nejen) kuchařka, ale i životní filozofie autorky, kterou čtenářům v knize odhaluje.

07.11.2021

Pořad Peče celá země jsem měla jako takovou příjemnou oddechovku, ke které jsem si vždycky upekla něco dobrého a nechala se unášet na sladké vlně nádherných dortů, bábovek, koláčů a dalších dobrot. Možná to nebyl vrchol televizní zábavy, ale mě to bavilo moc a paní Petře jsem výhru hodně přála. I přesto by mě nenapadlo si tuto kuchařku koupit, takže o to překvapenější a vděčnější jsem byla, když jsem ji dostala jako dárek. Zkoušela jsem už několik receptů, všechny se povedly a zatím všechny vyzkoušené jsem zařadila do pravidelného repertoáru.

Hodně se mi líbí i celkový koncept téhle kuchařky, autorčin způsob života, její znalosti, fotografie, jasné a jednoduché podání receptů i jejich struktura. Kromě toho, co tady již bylo řečeno, bych vyzdvihla absenci exotických, těžko dostupných surovin, které při pečení využijete jednou a pak nevíte, co s nimi. Z kuchařky sálá láska k pečení, kvalita a jakási skromná lidovost. Za mě obrovský palec nahoru:-)

3 07.11.2021

Milé, úsměvné čtení. Několikrát mě knížka donutila se nejen usmát, ale i zasmát, i když celou Lektüre se jako červená nit vine melancholie a tesklivost. Zajímavý pohled na meziválečnou Vídeň, na pražskou německou a židovskou literaturu, na symbiózu dneska tak odlišných světů, na spisovatele, kteří jsou možná pro většinu moderních čtenářů už neznámí či nezajímaví. Knížku jsem četla v originále a líbilo se mi, jak moc je tahle jedinečná kulturní propojenost symbolizována jazykem. Němčina k naší kulturní historii neodmyslitelně patří, její znalost byla samozřejmá a knížka poměrně hojně využívá česko-německých jazykových hrátek. Z čistě filologické zvědavosti bych tak ráda nakoukla i do českého překladu.

4 08.12.2020

Knížku jsem dostala jako dárek od přítele, když jsem jela na zahraniční stáž. Vůbec jsem o její existenci nevěděla, takže jsem neměla žádná očekávání, a jeden osamělý večer jsem ji otevřela. Možná to je tím, že to byl dárek, možná tím, že jsem ji četla daleko od domova ve staropanenském pokoji s kapajícím kohoutkem, možná těmi chybějícími očekáváními, ale líbila se mi. Byla to taková milá jednohubka, u které jsem si mohla představovat zařizování našeho společného bydlení. Knížka je i krásně ilustrovaná, ale její informační hodnota není úplně velká, proto bych si ji sama nekoupila.

07.12.2020

Stejně jako TeryRaj jsem knížku četla v originále a nadchla, i když lehce traumatizovala:-) Zajímavá byla následná diskuze u knihy, kterou jsme v semináři vedli. Strhla se vášnivá debata o tom, jestli bychom knížku četli našim dětem (já ano) a proč byla nedávno označena jako rasistická (a nebylo to kvůli tomu, že hrdinové byli jednou černí od sazí a následně bílí od mouky). A v neposlední řadě padla zmínka o německém článku, kdy právník rozebíral, jak by byli tihle uličníci potrestáni v rámci dnešní práva:)

31.10.2020

Knížka je sama o sobě skvělá, nabitá informacemi, přehledná, většinou vtipně (pro mě místy trošku trapně) psaná a určitě bych její přečtení doporučila ženám všech věkových kategorií. Líbí se mi, že autor dokáže v pár větách vysvětlit mnohdy složité pochody lidského těla tak, že jsou srozumitelné pro všechny a dávají smysl. Asi je to první knížka o zdraví, kterou jsem si přečetla celou a ke které se budu vracet.

Hvězdičku jsem strhla za ten už zmíněný styl psaní, který mi - ale opravdu jen výjimečně - nesedl, taky mi chybí kapitola o menstruaci (autor píše o PMS a menopauze, ale menstruace jako taková v knize vystupuje pouze jako "to" - přitom co je víc spojeno se zdravím ženy než její cyklus?) a trochu mě zarazilo zdůraznění, že zdravý je láskyplný HETEROsex. Být lesbička, asi bych se cítila trochu uraženě:-)

1 31.10.2020

Zajímavá a čtivá knížka nejen pro germanisty. Kromě velkých jmen, která jsou uvedená v anotaci, na čtenáře čekají i jména méně známých autorů moravské/Pražské/české německé literatury. Pavel Eisner popisuje vztahy německých intelektuálů s českými a slovanskými prostými (a někdy dokonce "sprostými") ženami jazykově i myšlenkově stejně mistrně, jako češtinu v knize Chrám i tvrz.

1 21.10.2020

Skvělá četba, i když vzhledem k počtu vypravěčů a prolínajícím se časovým rovinám trochu náročnější. Měla jsem ji na seznamu povinné četby do semináře a popravdě jsem se jí podle anotací bála úplně nejvíc, nakonec však byla zdaleka nejlepší. Fascinovalo mě naprosté minimum přímé řeči - kniha je vystavěná na vnitřních monolozích jednotlivých postav a tím i na kontrastu toho, co si kdo myslí a co skutečně říká lidem kolem sebe, popř. co si kdo myslí, že někdo jiný ví a co ten dotyčný skutečně ví. To mě přimělo k přemýšlení o přemýšlení a komunikaci mezi lidmi i mimo stránky téhle knížky. A navíc ta krásná a všudypřítomná symbolika toho, že předválečná generace stavěla, válečná ničila a ta nejmladší, poválečná, má nyní možnost výběru.

2 02.07.2020

Chtěla jsem oddechovku na začátek léta, ale bohužel jsem byla zklamaná. Bylo to asi poprvé, co mi bylo při čtení nějaké knížky trapně i za postavy - a to za všechny. Příběh mi přišel tak nějak podivný, neuvěřitelný, nelogický a těžký. Asi jsem prostě zrovna nebyla v té správné náladě na kořenovou čakru hlavní hrdinky, která mi byla nesympatická už od první scénky při zkoušení šatů v obchodě. Jak tu někdo psal, chování postav spíše odpovídalo puberťačkám, ne dospělým ženám. Ale teoreticky to může jako taková lehká letní četba fungovat - je to prostě krátký příběh o tom, kterak obtloustlá, pasivní a podváděná hlavní hrdinka ke štěstí a k orgasmu přišla.

2 02.07.2020

Panu Kästnerovi jsem se zatím věnovala převážně ze studijních důvodů a zmiňovala ho i ve své bakalářce, i když tam se jednalo o jeho lyrickou tvorbu. Teď jsme s ním prostřednictvím téhle knížky strávila nezapomenutelně kouzelné a milé chvilky. Takové laskavé letní čtení jsem potřebovala. Konečně zase jednou knížka, u které se člověk když ne zrovna zasměje (i to se ale pravidelně stávalo), tak se aspoň po většinu času potutelně usmívá.

3 16.08.2019

Zatím jsem se vůbec nerozhodla, jestli dát knize dvě nebo tři hvězdičky. Každopádně to bylo zklamání, možná kvůli všem těm skvělým knížkám, které se mi v poslední době dostaly pod ruku, možná kvůli velkým očekáváním, která jsem měla díky ostatním přečteným knihám autora (Klub řadím mezi nejlepší knížky, jaké jsem kdy četla, hodně se mi líbil i Nezmar a Vysněný život Ernesta G.). Nebo možná jen nebyla ta správná doba a nálada a tenhle příběh, který mi připadal podle anotace zajímavý, kolem mě jen tak prolétl a vůbec ničím se mě nedotkl. Škoda.

Myslím, že čtení klasiky není vůbec překonaná a zbytečná věc, naopak. Jen mám u mnoha autorů zbytečně bázlivou obavu z toho, že jsem na ně ještě moc "malá", že je nepochopím a neužiju si je tak, "jak bych měla", nebudu je číst tak, "jak by se mělo"...

Stepního vlka už mám na seznamu hodně dlouho, vlastně už od gymplu. Znovu mě k němu popostrčila profesorka na vysoké, která nám na konci zimního semestru řekla, ať s tím učením zas tolik neblbnem a ať si přečtení téhle knížky nadělíme pod stromeček. Zkouškové uběhlo, pak přišly státnice, já neustále blbla s učením a pak potkala v Srbsku jednu slečnu, která mi opět doporučila tuhle knížku.

Tak jsem se do ní pustila a je to naprostá pecka a já už konečně vím, že z knížek je zbytečné mít obavu, ať už je to sebevětší klasika. Užila jsem si každé slovo, našla v ní moře nádherných myšlenek a obrovskou vzpruhu. Vielen Dank!

5 11.08.2019

Knížku jsem četla v originále a občas jsem měla stejný pocit, kteří tady zmiňují někteří jiní uživatelé - že to stylisticky není "nic moc" a že strhující je více než umělecká a jazyková stránka samotný příběh. Výtky k psaní se objevují více u dalších dílů, kde už ten exotický a fascinující příběh tak trochu chybí a člověk se soustředí i na další aspekty. K dalším knížkám autorky jsem se ještě nedostala, ale pokud na ně narazím, přinejmenším Zpátky z Afriky si ráda přečtu, tentokrát už pravděpodobně v českém překladu.

Jinak samotný příběh je více než zajímavý, viděla/četla jsem i některé rozhovory s autorkou a úplně chápu úspěch těchto knih - má jedinečnou povahu a životní osud a skrz knížky může člověk trochu toho dobrodružství ochutnat, aniž by musel opouštět rodnou zemi, pálit mosty a překonávat nemoci a nepohodlí uprostřed Afriky.

2 19.07.2019

Autorova práce má přesah do sociologie nebo psychologie, na mnoha místech je u popisu chování zvířat zmíněna i paralela v lidském světě a poslední část knihy je přímo věnovaná chování člověka, ale hlavní podstata zůstává pořád u zvířat. Nikdy by mě nenapadlo, že budu jedním dechem číst popisy chování ryb nebo ptáků, nejzajímavější pro mě byl asi exkurz do života hus a potkanů či krys. Kus nadšení pana Lorenze se přenesl i na mě. Bylo to opravdu fascinující a příjemné počtení. A na naše malé hejno indických běžců už se nikdy nebudu dívat stejně:-)

3 27.06.2019

Můj celkový dojem z knížky je kladný. Většina informací je sice milovníkům zvířat a přírody nejspíš obecně známých, ale věřím, že si tam každý najde alespoň jednu novou věc, která jej překvapí. Z knížky čiší hluboký a pokorný vztah autora k přírodě i jejím obyvatelům. Četbu jsem si užila a i když v několika zcela konkrétních případech jsem se přistihla, že nesouhlasím, celkově s knížkou spíše souzním.

Co se mi ale moc nelíbilo a už to tady někdo v komentářích zmiňoval, byl překlad. Na pár místech jsem se vyloženě zasekla a přemýšlela, jak to bylo v originále. Na onu dříve vydanou a jistě známější knihu tohoto autora se zatím chystám, ale silně uvažuji nad četbou v němčině, protože by mě zajímal autorův způsob psaní a vyjadřování.

2 27.02.2019