essidaven
komentáře u knih

Klobouk dolů za takto kvalitní dílo, byť se jedná o prvotinu. Autorka má překvapivě vypsanou ruku a umí poutavě vyprávět obyčejné životní příběhy lidí, které jakoby nejsou ničím výjimečné a přesto mají velkou výpovědní hodnotu o životě na počátku 20. století. Opravdu povedené propojení historických faktů a reálií s románovým příběhem. Bavilo mě číst o osudech postav propojených právě místem s velmi zajímavou historií. Ovšem na konci mi jedna z hlavních postav, Barbora, trošku lezla na nervy. Kniha o hodně těžkém životě tamních lidí, takže na četbu je potřeba nálada. Lidem se sklonem k depresi asi není určená:) Myslím, že prožitku z knihy hodně pomohlo audiozpracování v podobě Vilmy Cibulkové, její drsný hlas se k drsnému prostředí Karvinska hodí. Těším se na další díl. Při čtení jsem měla chuť poslouchat Nohavicu:-)


Knihu jsem poslouchala v audioverzi, což bylo skvělé zpracování, ovšem ochudila jsem se o fotografické přílohy. Na druhou stranu jsem při “čtení měla pocit, že sedím u rozhovoru s autorem. Toma jsem znala pouze jenom jako Draca a příliš jsem se o něj nikdy nezajímala,ale jeho životopis mě velmi zaujal a bavil. Nejen pasáže z natáčení HP, které opravdu pobavily( na scénu útěku Smrtijedů z Bradavic už nikdy nebudu koukat jako dřív), ale zábavné bylo celé vyprávění o tom, jak to chodí na natáčení a jak se s tím vyrovnával jeden malý kluk. Závěrečné kapitoly byly trochu smutnější, ale také plné naděje. Za mě super literární počin, Tom psal velmi otevřeně a čtivě. A řekla bych, že překlad se také velmi povedl.


Kniha byla opět naprostá paráda. Po poslechnutí Ostrova Entry jsem si zakoupila do své audiotéky i trilogii z ostrova Lewis a jsem opět nadšená. Líbí se mi, že kniha není klasickou detektivkou, ale nabízí mnohem více než vyšetřování vraždy. Autor je výborný vypravěč a jeho postavy, i když jsou často velmi depresivní jsou uvěřitelné a sympatické.


Na novou knihu paní Körnerové jsem se těšila dlouho a jelikož se vydání stále odkládalo nemohla jsem se dočkat. Mám od ní přečteno vše a ve srovnání s jinými počiny, je to takový lepší průměr. Což ale neznamená, že kniha je špatná, naopak je stejně dobře napsaná jako její ostatní knihy. Velmi jsem uvítala, že se jednalo opět o knihu z historie, ty z dvacátého století mě netěšily tolik. Velmi doporučuji sérii Pán hor nebo Kočár do neznáma!


Po lehkém zklamání z předchozího dílu, kdy už to nebyla ta správná aristokratka se tento nečekaně povedl. Pátý díl mě opět pobavil a byl plný krásných absurdních situací. Paní Tichá u královského dvora jednoznačně vede:-)


Čteno podruhé jako audioverze kvůli letošní čtenářské výzvě. Zajímavé zpracování, přednesu asi není co vytknout. Prostě klasika, i když trochu ponurá:-)


Wow! Právě jsem doposlechla a musím říct, že vedle Ostrova Entry a prvního dílu Skála (jež jsem měla potěšení slyšet) byl tento příběh ještě o kapičku lepší. Ale během čtení mě napadlo, zda P. May umí napsat také veselý příběh nebo alespoň optimistický do budoucna? Zatím jsou všechny postavy poměrně depresivní a v minulosti dost vytrestaní životem, až se člověk ptá proč? Na druhou stranu to dělá příběh příběhem, ten smutný osud. Jinak by nebylo o čem vyprávět. Jasně chápu, ale stejně máte po dočtení zvláštní pocit.
Nevím proč, ale mám z autorových knih dojem, že průběh vyprávění je daleko zajímavější než jeho vyústění. Ano, zajímalo mě kdo je vrah, ale to jsem tušila již od jisté kapitoly, daleko zajímavější bylo sledovat, co, jak a proč se vlastně odehrálo. Kouzlo Mayových knih není v překvapivém rozuzlení ani neočekávaném zvratu na závěr, ale hlavně v bravurním převyprávění pohnutých lidských osudů a dech beroucím popisu místa, času, situace, atmosféry a vykreslení charakteru lidí. Takže vzhůru na třetí díl, jelikož tady byl konec poněkud useknutý, nemyslíte?


Tak upřímně...velké zklamání. Zápletka na mě působila jako špatný vtip, byla velmi chabá a dost kostrbatě natahovaná na dvě divadelní hry. Nemohla jsem uvěřit, že toto opravdu pochází z hlavy samotné Rowlingové, já měla spíše pocit, že čtu slátaninu nějakého velkého fanouška na blogu Fanfiction ze světa Harryho Pottera. Dokonce mi přišlo, že některé dialogy popíraly ráz a charakter postav z původní série HP. Také jsem měla pocit, že některé postavy tam byly "do počtu" jen proto, aby se s nimi věrní fanoušci mohli opět setkat, ale v ději to příliš neklapalo (Snape, Dolores,...). Draco také mimo svůj původní charakter a teorie o tom, že jeho syn není jeho synem byla směšná. Vzpomínám si na starý rozhovor s JKR, když se jí novináři ptali, zda má Voldemort děti. Její odpověď byla: „Ne. Voldemort jako otec, to není hezká představa, že?“ A pak nám naservíruje tuto špatnou parodii?


Knihu jsem si koupila na doporučení a udělala jsem dobře! Jedná se o krásně napsaný příběh a přesně to jsem po dlouhé čtecí pauze potřebovala. Líbilo se mi vykreslení atmosféry doby, i prolínání dvou tak odlišných období našich dějin. Skoro mě mrzelo, že se jedná pouze o novelu a ne o plnohodnotný román, klidně bych četla dál. Pan Štifter je prý autor nedořečeného. Ačkoliv to má své literární kouzlo, tak upřímně nemám ráda otevřené konce. A tady? Tady je poslední kapitola velmi překvapivá a otevírá mnoho otázek, odpovědi však už nechává na čtenáři. Závěrem snad jen, že člověk nemusí prodávat své tělo, aby byl kurva.


Váhala jsem mezi čtyřmi a třemi hvězdami, protože ve srovnání s předchozími díly je kniha o poznání slabší. Poslouchala jsem jí neuvěřitelně dlouho! Tentokrát mě dějová linie příliš nezaujala a střípky z minulosti byly dosti chaotické. To, že kniha není klasická detektivka ani nezmiňuji, s tím jsem do toho šla:) Trochu mě zklamalo celé uzavření série a některé osudy postav známých již od prvního dílu. Podle mě autor trpěl v době psaní nějakými depresemi, jinak by nemohl vyvraždit půl ostrova ve třech knihách:-) Nejspíš se k autorovi stejně vrátím, ale možná měl v případě ostrova Lewis zůstat pouze u dvou knih.


Detektivky nečtu, ale tato byla naprosto skvělá. Možná právě proto, že to nebyla stoprocentní detektivka, ale měla velký přesah do historického románu. Knihu jsem četla jako audioknihu. Hlas Jiřího Dvořáka knihu "zahrál" tak dobře, že jsem měla pocit, jako by mi před očima běžel film. Úplně jsem viděla tu atmosféru ostrova zmítaného vichřicí. Nejsem si jistá jestli bych byla tak nadšená i při čtení papírové podoby, věřím, že ano. Děj mě naprosto vtáhl a uznávám, že autor má velmi příjemný styl psaní. Možná jsem z průběhu knihy byla až moc nadšená, protože konec mě malinko zklamal ve smyslu uvěřitelnosti motivu vraždy a odhalení vraha, ale velmi oceňuji historické propojení. Patrně si někdy poslechnu i trilogii z ostrova Lewis.


Velmi povedená kniha rozhovorů. Mé hodnocení je patrně ovlivněno tím, že ve většině názorů se s Tomášem Etzlerem shoduji. Celkově je to člověk se zajímavým životním příběhem a má co říct a předat další generaci. Určitě si přečtu i knihu o Číně.


Ty hvězdy má ode mne knížka asi jen z nostalgie nad závěrem série. Vlastně jsem dočetla pouze kvůli zvědavosti, jak to s aristokratkou dopadne, i když jsem tušila, kterého nápadníka si vybere. Ostatní omáčka mě v tomto díle naprosto nebavila, humor už nemá žádný nápad, je to přežvykování toho stejného již v šesté knize. První díl byl neotřelý, takže pobavil, ale další už měly sestupnou tendenci. Vlastně si nedokážu zpětně moc vybavit o co v nich šlo. Vtipný byl díl na královském dvoře, byla to trochu změna, ale jinak nevidím důvod proč se k sérii vracet.


Kniha byla velká zábava a přečetla jsem ji za několik dní ač nemám moc volného času. Stále jsem byla zvědavá na další odpověď a četla a četla. Forma rozhovoru knize sedla, rychle vstřebáváte spoustu informací a najednou je kniha u konce. Je tam dobrý poměr obecných a technických informaci o létání a je to spojeno i s osobním příběhem. To je vždycky plus zvlášť pokud je to takový příjemný člověk jako pan Hecl. Technické věci o létání hezky vysvětlil i laikovi a navíc ještě přihodil i pár vtipů. Knihu mohu jen doporučit . A to mě létání nijak zvlášť nezajímá, knihu jsem si ale užila.


Bylo to lepší než Duch domu Ashburnů (proto o hvězdu více), ale autorka prostě nezvládá adekvátní konce knih. Opět krásný duchařský příběh a výborná atmosféra domu. I postavy byly sympatické, ale ke konci bohužel Dacry, stejně jako u Ashburnů, sklouzává k za vlasy přitaženému scénáři, který působí spíše úsměvně než hororově. Je to vážně škoda, protože po celou dobu mě kniha bavila. Moc jsem se na ni těšila, takže se dostavilo malé zklamání. Možná kdyby ubylo propadajících se podlah a zombie efektů, působilo by to uvěřitelněji. V poslední kapitole jsem měla pocit, že čtu červenou knihovnu, vše je jásavé a v růžových barvách, což se mi k hororu nehodilo. Co je mrtvé, mělo by zůstat mrtvé:-)
Na závěr ještě výtka k obálce, takhle si opravdu nepředstavuji hotel či sanatorium, je to obyčejná chajda! Ale protože se knihy DC čtou moc příjemně, tak jí dám šanci asi i v dalších ujetých hororech:)


Naprosto souhlasím s komentářem uživatelky oblakaknih. Bylo to divné! Vážně jsem čekala více díky kladným ovacím na autorku (mé první setkání s paní "Pařížovou" - a asi poslední). Tak zaprvé, hlavní postava Finn byl nesympatický až za roh a jeho vyprávění v ich formě mi zpočátku dost lezlo krkem. Vlastně jsem si v knize neoblíbila žádnou postavu, prostě to vykreslení bylo slabé, nešlo se do nich vcítit. Celkově kniha byla čtivá, čili dobře napsaná, co se týče skladby vět a výběru slov, ale ten obsah textu byl podivný. Konec jsem neuhádla hned, to je plus, ale velké mínus je za uvěřitelnost, ta moc vysoká nebyla. Podivně překombinované. POZOR SPOILER!!!! Chápu, že dvanáct let je hodně, ale to ji vážně jako nepoznal? Nebo někdo jiný z jeho okolí? To je blbost! KONEC SPOILERU. A navíc hlavní důvod, který vedl k záhadnému zmizení byl dost chabý, takže čtivost byla, námět také, ale zpracování špatné, prostě trochu mimo, jako hlavní hrdinka. Tak 50%, což tady nelze, takže 2*.


Opět výborný počin z dílny pana Moravce. Byla jsem nadšená a nemohla se od knihy odtrhnout stejně jako od rozhovoru s kapitánem Heclem. Kvalita knihy je velkou mírou dána výběrem člověka, s kterým je rozhovor veden a to asi autor umí. Marek Dvořák má co vyprávět a zároveň prostřednictvím knihy dělá osvětu o první pomoci a to velmi zajímavě a srozumitelně. Navíc je tam i humor. Za mě plný počet.


Kniha mě velmi pobavila! Je mi jasné, že některé zážitky si autorka přibarvila a vygradovala do absurdna kvůli vyznění příběhu, ale vůbec mi to nevadilo, jelikož to bylo vtipné. Zábavně napsané, s nadsázkou, čtivý jazyk, žádná zbytečná omáčka. Akorát teda jsem po přečtení knihy vůbec neměla chuť podívat se na Kubu, nevím jestli to byl záměr. Kniha má i druhý rozměr mimo cestovatelského zápisníku - teď už asi chápu jistou část voličů KSČM. Oni tomu opravdu věří, protože je to jejich mládí a nic je nepřesvědčí. Jestli je pravý děda jen z půlky jako Evžen, tak by autorčina babička měla být svatořečena.


Přečtení ukázky na webu knihkupectví mě navnadilo ke koupi knížky a těšila jsem se na ní. Jelikož je všude prezentovaná jako cestopis, také jsem cestopis očekávala. Bohužel jsem byla z knihy zklamaná. Ze začátku docela dobré, ale asi po 80 stranách jsem knihu na delší čas musela odložit a vrátit se k dočtení později. Jedná se spíše o takový chaotický deníček než cestopis, ze kterého byste se dozvěděli něco o daném místě. Často chybí základní informace o odehrávající se cestě. Je fajn, že autorka navštívila prales, ale něco bližšího kromě státu by o tom místě říci nešlo? Docela jsem si užila kapitoly vypovídající o Severním pólu, Svatojakubské cestě a kapitolku o Austrálii. Ty mi jakž takž dávaly smysl a vypovídaly něco o atmosféře místa či setkání s lidmi. Ve většině případů jsem ale nechápala, co tím autorka chtěla říci čtenářům. Výpovědi typu "Pamatuješ, jak jsem místo objevování města zůstali celý den v hotelové posteli?" nezasvěcenému čtenáři nic neřeknou a ani nejsou zajímavé. Celkově psaní ve druhé osobě jednotného čísla bylo podivné, není poznat ke komu autorka mluví a co by ráda vyjádřila. Kolikrát ani není poznat jestli se výletů pokaždé účastnil jiný "parťák" nebo stále ten stejný, či zda šlo o kamarádku, současného přítele apod. Kapitoly Láska vůbec nekomentuji, ty byly naprosto mimo mísu a do knihy se mi nehodily. Hvězdy jsou za grafické zpracování, pěkné fotky a několik povedených kapitol.


Překvapilo mě poměrně nízké hodnocení zde na databázi. Jelikož jsem měla to potěšení číst dílko Dám ti slunce a byla jsem z něj nadšená, tak se mi líbila i tato kniha. Je totiž stejně krásně bláznivě napsaná. Styl psaní a vyjadřování autorky mě zkrátka baví. Její postavy jsou velmi uvěřitelné a lidské a dokáže i v té ujeté smršti slov zahrát na vážnější notu. Hlavní téma bylo sice smutné, ale moc pěkně zpracované. Zpestření v podobě "básniček" (mimochodem hezky graficky udělané) krásně dokreslovalo příběh.
