eva3655 komentáře u knih

Tak tohle bolelo...
Kniha mi ležela v knihovně pár let a já jsem se stále nemohla odhodlat, abych se do ní pustila. I přes velmi pozitivní recenze jsem si říkala, že příběh čtyř přátel na 600 stranách nemůže být moc poutavé čtení. Nemohla jsem se mýlit víc. Četla jsem ji dlouho, občas si odskakovala k jiným knížkám, protože tohle vstřebat bylo těžké. Pral se ve mě pocit, že už bych to chtěla mít za sebou, s lítostí, že bude konec. Přesto, že je příběh čím dál víc tíživý a vy "naprosto přesně víte", jak skončí, pár stránek před koncem jsem se na chvilku odvážila začít doufat...
Není to asi kniha pro každého a vlastně nevím, komu ze svých přátel bych ji doporučila. V mé duši ale zůstane na dlouho.

7 04.07.2019

Nějak vůbec nevím, co jsem to vlastně četla. Letělo to na křídlech vrány úplně mimo mě.

3 27.12.2018

Když jsem kdysi dočetla knihu Jerzyho Kosinskeho Nabarvené ptáče, říkala jsem si, že něco tak příšerného už nikdy čist nebudu. Novela Kuře melancholik je míň hrozná jen v tom, že je krátká, takže deprese a smutek při čtení trvá jen dvě hodiny. V hlavě ale zůstane napořád.
Běžím obejmou dceru...

3 11.12.2018

Uf, dočteno. Roky jsem se této knize nějak vyhýbala, nejblíže jsem k přečtení byla minulý rok v Čtenářské výzvě, nakonec jsem si ale vybrala jako knihu, psanou formou deníku, něco jiného. Nakonec jsem si řekla, že je to taková klasika, že ji přečíst prostě musím. Moje hodnocení asi bude vzhledem k popularitě, jakou kniha má, trochu kacířské - nelíbílo se mi to. Anna mi byla vysloveně nesympatická. Vnímala jsem ji jako rozmazlenou sebestřednou puberťačku, která má pocit, že ji nikdo nechápe a všichni jí křivdí. Já vím, že to k tomuto věku patří, ale nedokázala jsem se přes to přenést a velmi to ovlivnilo můj dojem z celé knihy. Samozřejmě nezlehčuji hrůzu dvouletého ukrývání, které nakonec stejně mělo tragický konec. (I když například v porovnání s knihou Clařina válka, kde se také popisují skutečné události, ukrývaní v zadním domě žili přímo královsky). Byla to hrozná doba, během které lidé zažívali věci, které si neumíme představit ani v nejhorších snech, ale Annin deník pro mě osobně není dílem, které by na mě nějak výrazně zapůsobilo.

Možná už jsem těch knih o holocaustu přečetla moc :-)

3 07.12.2018

Moje nejoblíbenější z knihovny mé babičky. Asi jediná kniha, ke které jsem se několikrát vrátila a která má teď, když už babička dlouho není, místo v mé knihovně. Příběh mateřské lásky, který je v souladu s tím, co občas říkám své dceři : "Budu Tě milovat stále stejně, ať v životě uděláš cokoliv." Knížka určitě nepatří k nejhodnotnějším, které jsem v životě přečetla, ale pro mě je to srdeční záležitost.

5 21.11.2018

Čtivý i když v závěru trochu překombinovaný příběh. Příjemná oddechovka od které jsem se sice ke konci nemohla odtrhnout, nicméně myslím, že za půl roku už skoro nebudu vědět o čem to bylo.

2 02.11.2018

Krásný, smutný příběh napsaný tak, že text je uměleckým dílem. Knihu jsem četla opravdu dlouho, protože po pár stranách se člověk přestává na krásu slov soustředit a to je škoda. Ray je stárnoucí, velmi osamělý muž, který od dětství, ne úplně z vlastní viny, žije stranou od lidského společenství. Po setkání s Jednookem začne s příchodem jara v jeho životě pomalu vycházet slunce, ale s blížící se zimou je čím dál víc jasné, že vše neodvratně směřuje ke konci.

Díky autorce za krásné myšlenky oblečené do lyrických slov a obrovský obdiv překladatelce za brilantní překlad.

"Nikdy bych si nepomyslel, že budu muset tolik couvat, abych si udržel přímý směr"

11 30.08.2018

Bolestný příběh, který mě zasáhl mnohem víc než Malinka. Při čtení mi bylo chvílemi dost úzko. Všechno to, co je v životech postav v Malince špatně, se tady dostává ještě o level výš. Někde jsem četla názor, že knihy jsou propojené tak, že v podstatě nevadí, v jakém pořadí si je přečtete. S tím rozhodně nesouhlasím. Nejde ani o děj, ten se opravdu časově prolíná, ale o pocity při čtení.

Teď trochu spoiler - pokud bych při čtení Běsy nevěděla, jak život Malky a vlastně celé její adoptivní rodiny ovlivnila její touha najít "první" mámu, vnímala bych knihu trochu jinak. A naopak, když bych při čtení Malinky už znala osud její biologické mámy, taky bych měla z knihy jiný pocit.

Zkrátka paní Dita Táborská ví, proč knihy napsala v tomto pořadí :-)

4 24.08.2018

Ráda se bojím a tady mi občas naskakovala husí kůže i když jsem četla uprostřed slunečného dne a mezi lidmi. Na google mapách jsem se prošla po Malých Tatrách a přemýšlala, v které z bytovek je ložnice, jejíž dveře nechtěl hlavní hrdina za žádnou cenu otevřít. A moje resumé z knížy? To, z čeho máme největší strach a čemu se nejvíc snažíme utéct nás nakonec snejně dožene.

2 23.05.2018

Během čtení jsem si několikrát říkala, že to je opravdu divná knížka a autorka musí být trochu cvok. Ale s odstupem několika dní se moje mírně negativní pocity otupily a zůstal dojem fantazie, nadpřirozena a tajemna. Příběhy zůstanou v mysli dlouho po dočtení ať už vás nadchnou, nebo znechutí.

..."Musím to vědět" řekla Augusta "Jaká je podstata světa?"
Džinka odhalila v úsměvu obě řady zubů "Kterého?"

1 14.05.2018

Už dlouho se mi nestalo, že by mi hlavní hrdinka v knize tak moc lezla na nervy. Iritovala mě až tak, že jsem se zamýšlela, jak se mi povede knihu dočíst. Ale zase jsem byla zvědavá, kam se poděl Matt :-) Jak se blížil konec, začínala jsem Hannah trochu chápat, ale na úplném závěru to u mě zase zazdila. Knížka je čtivá, ale jednou stačilo.

3 05.01.2018

Po přečtení prvních odstavců jsem si říkala, že prokousat se 150 stránkami bude náročné, ale snad to dám, protože ostatní knihy s tématikou "jídlo", které jsem objevila pro Čtenářskou výzvu, vypadaly podle recenzí ještě nezábavněji. Potom jsem se ale začala usmívat, chvilkami i smát a na konci skoro i zamáčkla slzu. Takže nakonec příjemná oddechovka.

3 03.01.2018

Tentokrát, a to se mi stává opravdu málokdy, nedávám hvězdičky. Nějak mi to nejde. Dokážu si nějak představit, že někdo není psychicky v pořádku natolik, že týrá svoje dítě. Ale to, že si matka z hromady dětí, ke kterým se chová přijatelně, vybere jedno, které skoro utýrá k smrti... Nevím, asi nad tím budu přemýšlet ještě dlouho.

Červená knihovna jak vyšitá. Ale rozhodně to nemyslím jako kritiku. Moc příjemná knížka přečtená na jeden zátah. Občas si člověk potřebuje přečíst i něco méně náročného a v tomto případě jsem se rozhodně nenudila.

3 11.12.2017

Jo... vrátila jsem do doby před maturitou. Atmosféra hledání sama sebe, svého místa v životě a očekávání toho velkého, co určitě přijde, protože v 90. letech si myslel kdekdo, že mu brzy bude patřit svět. K tomu Floydi, cigárko, panák a knížky. Spousta knížek. Každý to tímhle způsobem určitě neprožíval, ale mně se při čtení vynořily pocity dávno minulé. Jen trochu váhám, jestli mi to připomenutí bylo příjemné nebo ne.

2 30.11.2017

Vzhledem k tomu, že jsem nedávno četla Hausfrau od Jill Alexander Essbaum, která má velmi podobnou zápletku, měla jsem při čtení trochu pocit deja vu a většinu času se dost nudila. Ovšem konec byl naprosto odlišný a v tomto případě to trochu příběh poslalo do červené knihovny. Jinak mám autora ráda, tak z protekce dávám 3*, ale k této knize se už určitě nevrátím.

22.06.2017

Kniha čtivá, přečetla jsem skoro na jeden zátah, protože jsem byla čím dál zvědavější, jak to dopadne, ale... ten konec! Podle mého názoru to už bylo trochu moc a docela mi to zkazilo dojem z celé knihy. Ale protože jsem byla až do posledních stran napjatá, dávám 3*

1 08.06.2017

Od knihy jsem se nemohla odtrhnout. Představa, že se něco podobného dělo v době velmi nedávné nedaleko od nás a nikdo za to nebyl potrestán, mi přivodila špatné spaní. Je neuvěřitelné, kolik hrůzy, počínaje rodinným "zázemím" přes pobyt v sirotčinci a těžké dospívání a konče výsledkem soudního procesu o odškodnění, může člověk prožít za jeden život. Přeji autorce, aby další roky jejího života byly už jen šťastné.

1 23.02.2017

Moje zamilovaná, znala jsem jí nazpaměť, ještě teď bych dokázala část odrecitovat :-)

27.01.2016