eva3992 komentáře u knih
V této knize najdete krátké deníkové zápisky, kdy autorka popisuje svůj život s úzkostí, panickou atakou, se strachem. Ukazuje nám na běžných činnostech, jak může být život obtížný a jak, a zda vůbec, s tím jde bojovat.
Upřímná, osobní, interní zpověď, která nám dává nahlédnout do pocitů a myšlenek autorky. Při čtení mám pocit, jak kdybych si o těchto problémech povídala s kamarádkou, a navíc jsem celou dobu měla potřebu jí nějak pomoci. Myslím, že o těchto věcech je potřeba více mluvit. Spoustu lidí si myslí, že jsou „divní“ a „jiní“, jenom proto, že prožívají paniku a úzkosti. Pokud zjistí, že v tom nejsou sami, může jim to pomoci. Můžou problém pojmenovat a pokusit se ho zvládnout.
Některé věci z knížky mě donutily se zamyslet, že jsem vlastně něco podobného také prožila, jen tím, že to nebylo tak silné, tak si to člověk ani neuvědomí. Strach a úzkosti jsou všude kolem nás. Člověk se s nimi musí naučit žít anebo s nimi bojovat, aby je zvládl.
To, čím se vyznačuje panika mi připomíná citát z jednoho mého oblíbeného filmu: „Píše deník, ale nepíše si o tom, co se stalo, ale katastrofickou vizi toho, co by se mohlo stát.“
Pokud se chcete dozvědět víc o těchto stavech a jak s tím třeba můžete bojovat i vy, přečtěte si autorčinu zpověď.
Tentokrát královna detektivek jinak. Čeká tu na Vás psychologický román o ženě jménem Joan, která na cestě z Íráku do Anglie uvízne na několik dní v malé ubytovně daleko od civilizace. Jelikož má spoustu času, přemýšlí o svém životě, o svém vztahu k manželovi i dětem. Čím hlouběji se noří do svých myšlenek, tím bolestnější obraz uvidí.
Tato kniha, ač je z roku 1944, zpracovává téma, které je ve spoustě věcí stále aktuální. Žijeme tak, jak bychom chtěli? A pokud ne, dá se s tím něco udělat?
Celou knihou nás provází myšlenka: Na co by člověk přišel, kdyby neměl celé dny na práci nic jiného než přemýšlet sám o sobě. A kromě hlavní hrdinky to přiměje i Vás, se nad tím zamyslet.
Hlavní hrdinka Joan je celou dobu pěkně na ránu, bude Vás štvát a zároveň si oblíbíte všechny její blízké osoby. Navíc je budete obdivovat, že to s ní vlastně vydrželi. S tím souvisí i věc, která mi na knize vadila, a to, že jsou zde postavy vykreslené černobíle. Buď hodně dobré anebo špatné, nic mezi tím.
Každopádně kniha mě bavila, je skvěle napsaná, čtivá. Trochu mi připomíná knihy mé oblíbené Anne Tyler. Ráda jsem si ji přečetla. Zkuste ji také.
Osud jedné rodiny, která to rozhodně neměla jednoduché. A hlavně ne ledajaké rodiny, ale přímo biografie autorky a vyprávění o její matce a celé rodině. To, čím si rodina prošla, nebylo rozhodně snadné, a ne každý by to dokázal ustát. Ponoříme se s autorkou do jejích vzpomínek a pocitů a budeme vše prožívat společně s ní.
Tato kniha je rozhodně jiná než ostatní knihy, které jsem od autorky četla. Tím, že je to hodně osobní, je to, jak kdyby nás pustila autorka dál, než by asi měla. Kromě vyprávění vzpomínek na svou matku nám autorka dává nahlédnout do toho, jak tato kniha vzniká, co ona sama cítí při psaní, zda to už na ní není moc, co v jednotlivých fázích knihy prožívá. To mě na tom opravdu moc bavilo.
Díky velké rodině si můžeme přečíst, jak vnímá jednu situaci více lidí, ne vždy se jejich pohled shoduje. Autorka několikrát mezi řádky naznačí, co se ještě stane, co bude následovat. Na jednu stranu jsem byla napnutá a chtěla vědět, jak to všechno bude, ale na druhou mě toto téma, nebo spíš i to, jak bylo zpracované, nenutilo číst dál a dál. Někdy jsem měla pocit, že knihu potřebuji odložit a některé situace „rozdýchat“.
Při čtení jsem každopádně měla spoustu pocitů a emocí, přišlo mi to nemožné a nereálné, pak zase šokující a neskutečně smutné. Díky tomu si mě nakonec kniha získala, neboť od knih očekávám emoce a tady se mi jich dostalo opravdu hodně.
Celkově tedy musím říct, že je to jiná kniha, než od autorky známe, ale i tak výborná. I když musím říct, že jiné její knihy jsem vždy „zhltla“ na posezení, tady jsem neměla takovou potřebu se ke knize vracet.
Pokud hledáte něco depresivního, něco pomalého, rozhodně ne lehké čtení, tak určitě mohu doporučit. Pokud s autorkou začínáte, zkuste nejprve jiné její knížky, např. Vděk nebo No a já.
Příběh o slavné spisovatelce Agatě Christie a její velké záhadě. V roce 1926 Agatha jednoho dne prostě zmizela. Našlo se její auto na břehu jezera, ale jinak žádná stopa. Po jedenácti dnech se Agatha objeví, ale tvrdí, že si nic nepamatuje. Záhada, která dodnes nedá mnohým spát. Autorka Marie Benedict v knize ukazuje svůj pohled, jak to vlastně tenkrát mohlo celé být.
V knize sledujeme dvě časové roviny – pohledem Agathy a to od roku 1912, kdy se seznámila se svým budoucím manželem. Druhá rovina je pohledem jejího manžela Archieho a to ode dne jejího zmizení. Na konci se oba příběh prolnou a my si všechno pospojujeme a můžeme si tak na celé zmizení udělat svůj názor.
Ze začátku jsem měla trošku problém, kdo je kdo a kde se zrovna nacházíme, ale po pár stránkách jsem měla jasno a pak už se to četlo samo. Celkově to bylo hodně čtivé, poutavé, napínavé i tajemné. Díky krátkým kapitolám, text doslova mizel před očima a čím dál jsem se v knize dostala, tím větší jsem měla potřebu pokračovat, abych se dozvěděla, jak to vlastně celé bylo.
Co mě také moc bavilo, byl pohled do společnosti mezi lety 1912 až 1926. Jak to tenkrát chodilo, jaká byla výchova dívek, jak se mladí bavili a seznamovali a jak trávili svůj volný čas. Velice zajímavá byla také část o tom, jak Agatha vydala svou první knihu, jaká k tomu byla cesta a co tomu předcházelo. Zabrousíme i do její rodiny, jaké měli mezi sebou vztahy a celkově, jak Agatha žila.
Ať už se tenkrát v těch jedenácti dnech stalo cokoliv, autorka nám hezky naservírovala jednu z možností, jak to mohlo být. Sama se přitom inspirovala povahou paní Christie a zapojila tam až detektivní a promyšlenou zápletku, jakou by Agatha mohla vymyslet.
Od Marie Benedict jsem přečetla knihu Lady Clementine, která mě naprosto uchvátila a moc Vám ji doporučuji. Možná i proto jsme měla od této knihy stejně vysoká očekávání, a to je u mě někdy problém. Knížku Vám mohu s klidným svědomím doporučit, moc ráda jsem si ji přečetla, čtení jsem si užila, ale Lady Clementine je Lady Clementine .
Příběh z období druhé světové války sledujeme pohledem tří hrdinů. Elsi, dívka žijící v polském ghettu, která se rozhodne bojovat proti nacistům do poslední chvíle. Matilda, malé děvče, které je odvedeno od svých rodičů z Rumunska. Je poslána do Německa, kde má být převychována na dokonalou Germánku. A Willem, syn vysoce postaveného nacisty, který je doktorem třeba i v Osvětimi.
Po této knize jsem se dívala opravdu dlouho, od autorky jsem četla i její další knihu Stezku v troskách, která nebyla špatná, tak jsem si nakonec koupila i tuto. Ale bohužel, nadšení se nekoná.
Knížka je sice velice čtivá, máte ji za chvilku přečtenou, ale absolutně mě to nepohltilo a při čtení mně myšlenky utíkaly pryč. Oproti jiným románům s touto tématikou, které čtu ráda, mě to neoslovilo. Postavy mi byly nesympatické, tak jsem se s nimi nemohla sžít a jejich příběhy mě tak nechávaly chladnou, i přesto, že tu bylo spoustu emočně silných momentů.
Celá kniha na mě působila nereálně, navzdory všem hrůzám to bylo přeslazené a překombinované. Celý děj byl značně předvídatelný a doufala jsem, že to autorka do tohoto konce nepovede, ale bohužel ano.
Je možné, že tato kniha sedne těm, kdo nemá knihy s touto tématikou načtené, ale za mě bohužel nemůžu doporučit.
Příběh Alice, která se jednoho dne probere na zemi v posilovně a zjistí, že si nepamatuje posledních deset let svého života. Nechápe, že žije tak, jak současně žije a postupně dává dohromady to, jak se vlastně za deset let změnila.
Příběh nám vypráví Alice, její sestra Elisabeth a jejich babička. Sledujeme tak život pomocí třech různých pohledů a dáváme si ho do souvislostí. Stejně tak jako Alice.
Od začátku je kniha čtivá, do příběhu jsem se ponořila a vše prožívala společně s Alicí. Všechny její pocity jsem si dokázala živě představit, a hlavně příběh její sestry mě opravdu zasáhl, takže i nějaká ta slzička při čtení ukápla.
Celou dobu jsem se ke čtení chtěla vracet, abych se dozvěděla, jak se celý příběh nakonec vyřeší a zda se Alici paměť vrátí. Příběh je to ze života (i když samozřejmě ne, že by bylo běžné ztratit paměť za tak dlouhou dobu), ale hlavně to, jak Alice žila svůj život.
Je fajn zamyslet se, jak bych viděla svůj život, kdybych se na něj dívala svým o deset let mladším já.
Od autorky jsem četla knihu Manželovo tajemství, která mě úplně neuchvátila, ale zato tuhle knížku můžu jen doporučit.
Agatha Christie jinak – její dramatická tvorba – trojice detektivních příběhu v divadelních hrách. Vůbec jsem nevěděla, do čeho jdu, ale nakonec mě to velmi bavilo.
Nečekejte klasicky napsaný příběh, ale jakoby scénář – popis místa, kde se zrovna nacházíme a kdo co říká.
Bála jsem se, že se do této formy příběhu nemohu začíst, ale opak byl pravdou. Všechny příběhy byly napínavé a do poslední chvíle jsem netušila, kdo byl v jakém příběhu vrahem. Opravdu právem se autorce říká Královna zločinu.
Po dočtení jsem si říkala, že dám 5 hvězdiček – čtivost, napětí, ponořila jsem se do toho. Ale když jsem se ke knížce vrátila po dvou dnech, měla jsem problém si vzpomenout, o čem přesně byly jednotlivé příběhy, takže jednu hvězdičku strhávám.
Ale i tak kniha, která mě bavila a kterou můžu vřele doporučit.
Kriminální román z úžasného prostředí Rio de Janeira, kam přijíždí mladá Ellen Vargasová. Má zde pracovat na britském velvyslanectví, ale hlavně se chce opět setkat se svým otcem. To se jí ovšem nepodaří. Když přijede do jeho bytu, zjistí, že byl unesen. Bude se snažit udělat vše pro to, aby otce našla, díky tomu se dostane na povrch spousta znepokojivých informací.
Po knížce jsem pokukovala už nějakou dobu, protože si mě na hned získala úžasnou obálkou, která se prostě nedá přehlédnout. Jsem ráda, že jsem se k ní nakonec dostala a líbila se mi tak, že jsem ji přečetla za dva dny. Knížka se čte velice dobře a díky krátkým kapitolám stránky opravdu mizí před očima. Navíc mám ráda, když se děj detektivní /kriminální knihy odehrává jen během pár dnů, zde to je konkrétně 39 dnů. Díky tomu má kniha spád a nejsou tu hluchá místa.
Moc se mi líbily popisy Ria, které Vás zavedou přímo na místo. Měla sem chuť se tam hned rozjet a nějakou dobu tam strávit. V knize jsme se pohybovali ve vyšších politických kruzích, řešila se tu korupce i různé gangy. Na takováto témata nejsem moc zvyklá, nečtu o nich často, tak jsem si zde alespoň trošku rozšířila svůj čtenářský záběr.
Bála jsem se romantické linky, která v knize byla, ale nakonec mi tam pasovala a neměla jsem s ní žádný problém. Co mi ovšem vadilo, bylo spousta jmen, která se mi pletla a já se chvílemi ztrácela v tom, o kom je vlastně řeč (už jenom to, že dvě hlavní hrdinky se jmenovaly Ellen a Evelyn).
Celkově mě však kniha bavila, chtěla jsem se ke čtení vracet a byla zvědavá, jak to celé dopadne.
Otevírá se před Vámi příběh rodiny Sorensonových. Manželé Marilyn a David, kteří na všechny kolem působí jako nejšťastnější pár bez jediné chybičky. A jejich čtyři dcery. Každá je jiná, každá bojuje se svým životem. Někdy se navzájem milují, jindy nesnáší. A každý z rodiny se musí vyrovnat s tajemstvím, které se dostane na povrch.
V knize nás čeká jeden rok početné rodiny z pohledu různých vypravěčů a do toho se dozvídáme informace z minulosti, které nám postupně odhalují různá tajemství a objasňují některé životní momenty.
Když jsem si přečetla anotaci a tolik komentářů plných chvály, tak jsem byla přesvědčená, že je to kniha přesně pro mě. Mám ráda knihy o životě a ze života plné emocí. Mám ráda zajímavé a komplikované rodinné vztahy, ale bohužel, tahle kniha mě nezaujala a její čtení pro mě bylo náročné.
Myslím, že mým zásadním problémem bylo, že mi byly postavy nesympatické, já si k nim nedokázala najít cestu a v podstatě mě jen všichni štvali. Možná i díky tomu, jsem si nebyla schopná zapamatovat jména jednotlivých postav a poprvé jsem si při čtení postavy vypsala, abych věděla, o kom zrovna čtu. A to mi trvalo skoro až do poloviny knihy.
Některé problémy mi přišly až moc neskutečné, nereálné a někdy i trapné. Celkově mě to nebavilo a do čtení jsem se musela nutit. Ač jsou v knize probírána vážná a hodně citlivá témata, tak mě to nechávalo úplně chladnou. Nakonec (zhruba sto stran před koncem) mě jedno téma zasáhlo, ale na to, že má knížka přes pět set stran, je to opravdu málo.
Knihu úplně nezatracuji, o tématech, která se v knize řeší, čtu ráda a věřím, že pokud Vám sednou postavy, tak si čtení užijete. Já se do příběhu nedokázala ponořit a prožít ho.
Příběh poklidného přímořského anglického městečka, které naruší jeho nové osazenstvo. Do jedné vily se nastěhují umělci a bohémové, kteří jsou trnem v oku původním obyvatelům. Dvě přítelkyně – Lottie a Celii, však ono osazenstvo velice přitahuje a láká k návštěvě. Co se zde odehraje, bude mít důsledky i po padesáti letech.
Když jsem se po pár stránkách začetla, knížka mě velmi chytla. Moc mě bavilo porovnání tehdejší společnosti (kolem roku 1950). Upjaté paničky versus bohémové. Ve vile, kde žili umělci, bych se hned ráda ocitla a užívala si jejich nevázaného a svobodného života. Dalším plusovým bodem bylo moře, které nás provází celou knížkou.
Od začátku to bylo dost zdlouhavé, ale v první polovině mi to až tak nevadilo. Pak jsme se ale dostali do druhé části knihy, a to byl pro mě kámen úrazu. Autorka nás hodila do současnosti s novými postavami, takže čtenář chvíli tápe. Když si začne dávat vše dohromady, tak v podstatě vše pochopí dřív a je mu jasné, kam autorka spěje. Navíc se zde objevila moje neoblíbená hate-to-love pasáž, kterou já prostě v knížkách nemám ráda.
Druhou částí jsem se opravdu náročně prokousávala a měla jsem sto chutí to i vzdát. Kdyby autorka pokračovala v plynulém vyprávění první části, myslím, že by to bylo více čtivé. Kniha se mnou navíc vůbec nic neudělala, ač tu bylo hodně emotivních pasáží, nechalo mě to chladnou a s postavami jsem se nedokázala sžít.
Hlavním hrdinou knihy je Micah Mortimer. Muž kolem čtyřicítky, co má rád všechno pěkně uspořádané a vše pevně ohraničené. Jeho rutinu však naruší jeho přítelkyně i jeden nezvaný host u jeho dveří. Dokáže se Micah změnit a porušit své rituály?
Knížky Anne Tyler miluji. Její Špulka modré nitě a Běh času mě okouzlily a nejinak je tomu i v tomto případě.
Už po pár stránkách jsem si Micaha oblíbila a zamilovala a žila jeho život společně s ním. Jeho rozhovory s „Bohem dopravy“ se mi natolik zalíbily, že je asi také začnu praktikovat (více pochopíte při čtení knížky).
V knize nečekejte žádné velké akce, je to kniha o životě jednoho muže, respektive o jeho jedné krátké části. Dozvíme se jeho myšlenky, jeho pocity a zároveň nahlédneme do jeho rodiny. To je společný jmenovatel autorčiných knih – rodina a její soudržnost. Věřím, že při pohledu do velké Micahovy rodiny si v ní najde čtenář i kousek té své.
V knize jsou úžasné dialogy. Spíše, než popis děje tu jsou kouzelné rozhovory, které si vždy moc užívám. Z příběhu jsem dostala přesně to, co od knih očekávám – emoce. Rozhodně mě zasáhla a dotkla se mě.
Bála jsem se toho, že je knížka útlá, ale autorka mě přesvědčila, že i na pár stránkách dokáže vykouzlit krásný ucelený příběh, který mě oslovil.
A co se mi také moc líbilo, tak název knihy, jeho význam se dočtete v knize, a to vysvětlení mi přijde opravdu milé.
Pokud si chcete přečíst něco krásného, dojemného a zároveň silného, tak toto je knížka pro Vás.
Že už jste tento název někde slyšeli? Určitě ano! Podcast Opravdové zločiny zná mnoho z nás. Jeho moderátorka a spoluzakladatelka připravila do knihy ty nejzajímavější světové zločiny.
Tato kniha Vám opravdu nedá spát. Budete kroutit hlavou nad krutostí některých vrahů, nad jejich důmyslností anebo naopak nad jejich pohodou, s jakou dokázali zabíjet.
V knize najdete téměř 40 nejzásadnějších světových zločinů, a ještě jako bonus 3 rozhovory s lidmi ze světa kriminalistiky.
Příběhy jsou napsány přehledně, jasně a poutavě. Do některých se ponoříte, že nevnímáte ani okolí. Někdy jsou také doplněny fotografií samotného zločince, oběti nebo třeba místa zločinu.
Knihu můžete zhltnout najednou, jako třeba já, anebo si ji můžete dávkovat postupně. Tím, že jednotlivé příběhy na sebe nenavazují, jí můžete otevřít kdekoliv a začít číst. Nejen obsahově, ale i graficky se mi knížka moc líbila.
Pro fanoušky podcastu je tato knížka musthave, ale věřím, že i jinde si kniha své fanoušky najde.
Kniha o putování malého chlapce vyprahlou pustinou. Před něčím a někým utíká a snaží se zachránit svůj život. Na své cestě se potká se starým pastevcem, což pro něj bylo osudové.
Tuhle knihu jsem si pořídila ve výprodeji za pár korun, myslela jsem, že by mě mohla zaujmout, ale že až tak…
Je to příběh několika málo dní, který se Vám však dostane pod kůži. Celé je to drsné, syrové, zajímavé a čtivé. Styl, jakým autor píše, mě neskutečně vtáhnul do děje, při čtení jsem měla neustále žízeň a prožívala jsem vše společně s malým chlapcem.
Ač je kniha útlá, musela jsem si ji dávkovat, opravdu to není lehké čtení. Tato kniha není nic pro slabší povahy, při čtení některých pasáží mi nebylo dobře.
Ne úplně ráda přirovnávám knihy, ale v tomto případě mi nejednou přišla na mysl podobnost s Nabarveným ptáčetem. Ne příběh, ale právě tou syrovostí a drsnými popisy.
Přes to všechno jsem si čtení opravdu užila, použitý jazyk, popisy krajiny a způsob vyprávění. Jako celek mi to sedlo.
Příběh Kyi, dívky, která žije v bažině a její rodina jí opustila. Zbyla tak sama a snaží se přežít a uchopit život do svých rukou. V druhé časové linii sledujeme vyšetřování vraždy mladíka, který byl uznávaný v místní komunitě. A jednou z podezřelých je právě „holka z bažiny“.
Když jsem tuto knížku začala číst, byla jsem unesena a měla jsem velká očekávání. Bohužel však v polovině knihy přišel zlom a mé nadšení nevydrželo.
Hned od začátku vás kniha vtáhne do děje. Je to napínavé i smutné. Opravdu se Vás to dotkne. Popisy krajiny a přírody jsou zde neskutečné. Představivost pracuje naplno a vy máte pocit, že se potřebujete jet podívat, kde vlastně Kya žije a jak to tam vypadá.
Ač je to více popisné, ne nijak moc akční, čte se to dobře, člověk se u toho nenudí. Kyu si zamilujete a budete jí fandit.
Kolem poloviny knihy přišla romantická linka, která mi tam nejprve seděla a autorka nám přibližuje, jaké to je, když opravdu osamocený člověk touží po doteku, po lásce, po tom, s někým být. Ale pak se to pro mě zvrtlo a kniha se přehoupla do červené knihovny a všechno tam pro mě bylo moc „růžové“.
Přišlo mi to jak Pygmalion, jak pohádka o tom, jak chudá holka ke štěstí přišla. Bylo to pro mě hodně neuvěřitelné a čtení jsem si už tak neužívala. A pak i konec, kde Vás čeká ještě překvapení mně bohužel přišel spíše směšný.
Knihu jako celek však úplně nezavrhuji, začátek jsem si skutečně moc užila a věřím, že si své čtenáře rozhodně najde.
3,5*/5*
Příběh Terezy, která si žije poklidně svůj život, potká osudového muže a je šťastná. Jen vytoužené miminko ne a ne přijít. Když se po dlouhých letech zadaří, je rodinka spokojená a užívají si života. Až do chvíle, která změní život všem a my sledujeme cestu Terezy, jak se s tím dokáže vypořádat.
Autorka nechala skvěle nahlédnout do ženské duše, co si prožívá a čím prochází, když nemůže otěhotnět. Kdo to zažil, rozhodně se najde v příběhu, je to opravdu hodně reálné. A zároveň tu sledujeme pocity matky, která se učí vycházet s „puberťákem“, jenž má svou hlavu a chce si věci dělat po svém. Kromě starostí a problémů se zde však dočteme např. i to, jak si může žena udělat radost a není od věci to také praktikovat ve svém vlastním životě.
V knize jsou dvě linky – přítomnost a minulost. V příběhu ze současnosti autorka naťukává témata, která se stala a nás to tak nutí číst dál, abychom se dozvěděli, jak to všechno bylo. Ze začátku mě přítomnost moc nebavila, ale jakmile jsem se dostala do části z minulosti, čtení jsem si začala opravdu užívat a zhruba od poloviny knihy jsem se začetla natolik, že jsem už knihu neodložila a četla dlouho do noci, dokud jsem jí celou nepřečetla.
Knížka mě možná oslovila i proto, že jsem ve stejném věku jako hlavní hrdinka a dokázala jsem se dobře vcítit a vžít do jejích problémů i pocitů a nejednou jsem viděla samu sebe ve stejné situaci.
Jediný problém, co jsem s knihou měla, byl styl psaní. Ze začátku mi opravdu trvalo, než jsem si na něj zvykla. Kromě jiného mi například vadilo, když autorka o něčem vypráví, v tom si vzpomene na něco z minulosti, tak to naťukne a vrátí se zpět do přítomnosti. Bylo to chvílemi nesouvislé. Ale byl to můj osobní problém a po chvíli čtení jsem si zvykla a knihu jsem již dočetla bez problémů.
Konec příběhu byl zvláštní, až otevřený a skoro mi připadalo, že je připravený na další díl. Tak uvidíme, zda nás autorka nepřekvapí nějakým pokračováním.
Příběh je o životě a ze života. Nebyly tam žádné akční zvraty, ale naopak je to o tom, co život a osud postupně připraví a jak se s tím jednotliví lidé dokážou vypořádat.
V knize sledujeme dva příběhy, jejichž společným tématem je nemocnice pro duševně choré. V současné dějové lince je Sarah, která se chce dozvědět co nejvíc o opuštěné nemocnici a ráda by o ní sepsala knihu. V minulosti sledujeme pacientku Amy a zdravotní sestru Ellen, které nám vykreslují život v „blázinci“ kolem roku 1950. Jak to tak bývá, osudy hlavních hrdinek se prolnou, ale autorka nás bude pěkně napínat, než nám prozradí, co je vlastně spojuje.
Na tuto knihu jsem se těšila. Mám ráda příběhy z takovýchto ústavů. I tady byly informace zajímavé, avšak hodně strohé. Nešly vůbec do hloubky, bylo to takové letem světem. Celkově i celý příběh na mě takto působil – velké skoky v čase, všechno se prolétlo rychlostí blesku.
Bohužel jdu proti proudu a kniha mě nezaujala tak, jako ostatní. Jediné, co musím uznat, je její čtivost, četla se dobře, stránky jen mizely před očima, ale to je bohužel tak vše.
Celé mi to přišlo prvoplánové, jedna z romantických linek bohužel až trapná. Navíc, ač jsou v knize různé srdceryvné a emoční situace, tak mě to vůbec nezasáhlo. K hlavním hrdinkám jsem si nedokázala vytvořit žádný vztah, takže to, co prožívaly, mě neoslovilo.
Po slibném začátku jsem zhruba od sté strany četla bez zájmu a bez očekávání a myslím, že už mě v knize nic nepřekvapilo a nezaujalo. Příběh měl potenciál, zajímavé téma, ale bohužel nevyužité.
Příběh Kate, matky třech dětí, kterou opustí manžel kvůli mladší ženě. Kate se s tím musí vypořádat a do toho její rodinu zasáhne nečekaná těžká rána – její dvanáctileté dceři Jess lékaři diagnostikovali leukemii. Rodina je tak vystavena další zkoušce, která je může stmelit anebo navždy rozdělit.
Tak tohle jsem vážně nečekala, rodinné drama, které Vás chytne a nepustí. Knížku jsem přečetla za jeden den, protože jsem potřebovala nutně vědět, jak to bude dál. Než se pustíte do čtení, připravte si opravdu hodně kapesníčků, já brečela od začátku až do konce. Možná i díky tomu, že jsem ve věku Kate a sama mám stejně staré děti, tak mě to opravdu hodně zasáhlo.
To, co prožívala hlavní hrdinka, si neumím, a hlavně ani nechci, představit. Knížka, která je plná emocí, je psána svižně, žádné zbytečné „omáčky“ kolem, celé to má spád a nutí Vás to číst dál. Kromě samotné nemoci řeší rodina další problémy, které se dějí i v běžném životě, takže se v příběhu spoustu čtenářů najde.
Autorka se snažila vážné téma odlehčit vtipnými momenty a myslím, že se ji to povedlo a nejednou jsem se při čtení musela usmívat a zasmát.
Co mi trošku vadilo, tak deníček nejmladšího syna, který se několikrát v knížce objevil. Deníček byl plný chyb. Chápu, že se autorka snažila, abychom viděli problémy rodiny očima nejmladšího sedmiletého syna, ale pro mě to byl rušivý moment. Buď bych tam chyby nepsala vůbec anebo úplně vynechala tuto část.
Ale jinak knížka, která obzvláště všechny matky, chytne u srdce. I když k ní mám pár malých výhrad, nemohu hodnotit jinak než plným počtem hvězd, neboť emoce jsou to, co od knih očekávám. A určitě se podívám i po další knize autorky.
V knížce sledujeme dvě dějové linky – devadesátiletého Iru, který po autonehodě vzpomíná na svou osudovou lásku Ruth a jejich život. A v současnosti sledujeme Luka a Sophii, mezi kterými přeskočí jiskra. Téměř celou knihu čekáme (a tušíme), jak se oba příběhy protnou a musím říci, že to bylo docela zajímavé.
Pokud máte rádi romantické knihy, tak Vás tahle nemůže minout. Příjemná romantická oddechovka, která Vás pohltí a nepustí. Ač má knížka více jak 400 stran, nemohla jsem se od ní odtrhnout a přečetla ji téměř na jeden zátah.
Moc mě bavilo hlavně vzpomínání Iry na jeho minulost a celý jeho život. Vždy jsem se těšila, co se dozvím dalšího a kam se jeho život ubíral.
V příběhu Luka a Sophie mě bavila jejich čistá láska, ale co mě rozčilovalo, tak některé „pubertální“ problémy hlavní hrdinky. Informace např. o tom, jak se nalíčila, mně skutečně připadaly zbytečné.
Ale jako celek jsem si knížku moc užila a rozhodně se podívám i na film. Je mi jasné, že si u něj pěkně pobrečím (stejně jako u knížky ).
Toto je moje druhá kniha od Nicholase Sparkse a myslím, že frekvence čtení jeho knih 1x za rok je pro mě ideální. Vidím to, že příští rok na dovolenou vyberu opět nějakou jeho knihu.
Děj knihy sledujeme ve dvou časových rovinách – když bylo Hadley osm let, zachránil ji Caven život. V tu chvíli se do něj zamilovala a čekala na něj celý život.
V současnosti sledujeme Cavena, který jednoho dne najde za svými dveřmi novorozené dítě a u něj dopis, že se stal tátou. Po prvotním šoku si ho malá Rosie získá a on udělá všechno, aby se jeho dcerka měla jako v bavlnce. Ovšem jednoho dne se objeví její matka.
V hodnocení této knihy půjdu (jak už to u mě bývá) proti proudu. Co musím vyzdvihnout, tak rozhodně čtivost. Tajemství z minulosti bylo fajn a celkově jeho postupné rozplétání.
Co já v knihách nemám ráda, tak je to milostná linka „hate to love“, mně to všechno přijde stejné a nebaví mě to. V knize je spousta emočně silných momentů, ale se mnou to nic neudělalo. Nedokázala jsem se vžít do hlavních hrdinů, nechalo mě to chladnou.
Konec byl nečekaný a hodně zvláštní. Až po dočtení jsem zjistila, že brzy vyjde pokračování, ale upřímně si myslím, že se do něj nepustím. Ale věřím, že své fanoušky si tato kniha najde.
Příběh Sarah, která se jednou v noci probudí, protože slyšela, jak se nečekaně vrátil domů její manžel. Když ho však uvidí, je to cizí člověk. Ale má na sobě manželovo oblečení, má jeho klíče, jeho auto. Její skutečný manžel beze stopy zmizí. Kdo je ten záhadný muž a co se stalo s pravým manželem Sarah?
Psychothriller, který Vám pěkně zamotá hlavu a pohraje si s Vašimi strachy a nočními můrami. Kniha, od které jsem neměla žádná očekávání, ale nemohu říci, že bych byla nadšená.
Někdy mě čtení zcela pohltilo, bylo to napínavé, akční, zajímavé. Ale bohužel, někdy mi to přišlo překombinované a až moc nereálné. Konec byl dost zvláštní.
Navíc, když jsem knihu vzala po čtrnácti dnech do ruky, tak jsem měla velký problém si vzpomenout, o čem to vlastně bylo.
Takže za mě průměr - nenadchne, neurazí.