eva9749
komentáře u knih
Opráski sčeskí historje anep fšichňi Zmikunďi národa
Jaz
Pro mě je tato kniha příjemným překvapením. Zpočátku se mi ji číst ani nechtělo kvůli komolení jazyka, ale pak se ukázalo, že dát tomu šanci byl dobrý nápad: tímto se omlouvám knihovnici, které vrátím knihu s poprskanou stranou 39 - zymňi král Fridex Falcski.
Domnívám se, že tato kniha nemůže v žádném případě zavinit nárůst dyslektiků a dysgrafiků v našich školách, protože příčina tohoto jevu je úplně jinde.
Komiksová Kytice
Karel Jaromír Erben
Moc krásná kniha. Balady jsem si pěkně zopakovala a pak se jen kochala komiksy. Nejvíce se mi líbil Holoubek, Svatební košile a Záhořovo lože.
Zátiší s kulichem, herbářem a kostkami
Richard Weiner
Musím se s úsměvem přiznat, že jsem si výběrem knihy pěkně naběhla: název oprášený po 25 letech coby zapomenutá gymnaziální znalost mě zaujal. A tak jsem četla. Přiznám se, že je velké sousto číst si Weinerovy básně před spaním, když už trochu klimbáte, najednou vám v hlavě vyskočí slova Bídná rzi bolestně přemítající nad jízlivým hrobem, kde tančí střepy úzkosti, to vás probere, protože jste se právě ztratili z básně do expresionistického snu. Upřímně, tato četba byla nad mé síly: v textu básně jsem se ztrácela, kde jsem se chytila na metaforu či jiný obraz, básník mi ho dalším veršem podkopal, ne-li rozkopal úplně, některá slova jsem ani neznala. Zajímavý pocit, že čtete text v cizím jazyce a chytáte z něj pár slovních spojení, která vám ale dohromady nedávají žádný smysl. Prózy v této sbírce byly pro mě mnohem srozumitelnější.
Jsi tam, brácho?
Marek Herman
Přečetla jsem po Maličkostech a opět musím vyseknout poklonu: jasné myšlenky, žádné patetické vrtání se v problému, jednoduché souvislosti, které obnažují naše instinkty otupené nánosy špatné výchovy, blahobytu a zlozvyků. Tleskám, smekám.
Maličkosti, na které byste při výchově dětí neměli zapomínat
Jiří Halda
Pana Haldu jsem zažila na semináři před pár lety. Věděla jsem, jakou knihu beru do ruky. A ano, nevadilo by mi jít víc do hloubky, a přesto jsem v ní našla dost podnětů k zamyšlení. Ráda se k ní budu vracet, abych si připomněla některé souvislosti.
Tvé překrásné já
Chuck Palahniuk
Rozčarování, zklamání... Kdy se odehrála úvodní scéna knihy, která naráží na spoustu věcí, že jsou minulostí, přitom by se potom stát nemohly, vlastně se stát mohly jen před tím? (Zní to zmateně, nechci prozrazovat, oč jde.) Monique - tak kamarádka, nebo ne? Max ji nemiluje, nebo miluje? Popisy za hranou všeho, ale nevadí; detaily správně nechutné, co nejnechutnější. Závěr mě mimořádně zklamal.
Umění vnímat umění pro děti a rodiče
Michael Třeštík
V knihovně mi dali knihu do ruky s tím, že se jim zdá, že je tam nějak málo obrázků... Ty jo, to je rozporuplný začátek. A tak jsem začala číst a nemohla přestat v dobrém slova smyslu: Forma dialogu s fiktivním dítětem je skvělý nápad, dokážu si představit, že vedu podobný hovor se žáky ve škole. Obrázků je v ní akorát. Opravdu. A informací taky tak, ruku v ruce s autorovou snahou neotrávit nás jimi. Moje hodnocení: Moc se mi to líbilo (rozhovor tam zadrhnul jen na jednom místě), umělecká tvorba je popsána srozumitelnými příměry. Velké plus za opakované připomenutí, že ne všemu rozumíme, že taky třeba něco nevíme a že to před obrazem ani není nutné.
Velký Gatsby / Poslední magnát
Francis Scott Fitzgerald
Velký Gatsby - velké nadšení. Že znám film, mě vůbec nerušilo, z oslovení "kamaráde" se na mě usmíval Leonardo (to je trochu osobní). Poslední magnát mě trochu mate, zato nedostanu z hlavy pár vět, které si prostě musím číst stále dokola, třeba: "Nevěděla jsem, jestli jsem spravedlivá; tak brzo po ránu jsou slova jen velmi neurčité nástroje."
Mlynáři od Babic
Luděk Navara
Všechna čest těm, které to semlelo. Ale žasnu, že je pod tím podepsán novinář. Styl vyprávění je takový...
Zvláštní.
Jestli mi rozumíte.
Rozumíte?
P.S.
Aňa Geislerová (p)
AG mám ráda jako herečku, lopatu do ruky bych jí nedávala, ale ani bych jí nesvěřovala úkol psát knihy. Čtení na léto fajn, taková jakoby slepičí polévka pro duši, poznáte se v tom, někde vás pobaví, ale od půlky si říkáte: Kde jsem tohle... Už během čtení mě napadala B. Šťastná a její Šťastný blog (a hle, tady se její kniha nabízí v podobných), ale i Banánové rybičky. A jestli je to soubor fejetonů pro Elle, tak to odpovídá.
Čirá anarchie
Woody Allen (p)
Woody mě baví ve filmech a teď jsem zjistila, že i v textové podobě. Povídky jsou plné humoru, absurdit, skvělých přirovnání, praštěných odboček a nadsázky, často jsem se nahlas smála. Výborné!
A pak se to stalo!
Ester Stará
Poslední pohádku jsem dala jen s velkým sebezapřením, ale ilustrace, to je jiná. Syna ale velmi baví tenhle styl - hádat, co se těm nezbedníkům stane. Mně v tom chybí špetka logiky nebo hravosti, jenže ta kniha vlastně není určena mně :)
Smrt, nebudeš se báti aneb Příběh Petra Lébla
Radka Denemarková
Knížku musím nějak strávit: asi do poloviny mě rozčilovala a znechucovala nejen osobnost pana režiséra, ale i styl, jakým je kniha psaná. Zatím vážně nevím...
Jezero
Bianca Bellová
Na knize se mi líbil syrový začátek připomínající Nabarvené ptáče. Zhruba ve třetině jsem začala ztrácet pozornost, protože příběh trochu váznul, je tam pár hezkých momentů. Postava, která mi vůbec nesedla, byla Stará dáma, působila na mě nevěrohodně, ke konci až kýčovitě. V závěru se dozvídáme dost, i když ne vše, a to je dobře. Autorce sedí "syrovost", nevím, jak jinak nazvat to, jak umí vystihnout děti a primitivní typy, jejich hry, rituály, zlomyslnosti a vztek (především). Nejméně z poloviny vět bych vyškrtla Nami.
Den co den
David Levithan
Asi spoilery!
Nejsem cílová skupina knihy, ale to těm mladým čtenářům stačí? Převtělování v rozsahu cca 300 km (odkud vlastně?)? Je nás víc? Co dělá tělo toho chlapce, když jeho mysl "cestuje"? Neustálé omílání, jak je to vlastně stejné, ale vlastně není... Téma LGBT jsem příliš nezaznamenala (až na nějaké to, jak to chápe, protože to zažil). Na film bych se nedívala, pokračování číst nebudu.
V sedmém nebi
Jiří Kolář
Nádherná knížka z mého dětství. Naprosto miluju výtvarnou podobu knihy (Vladimír Fuka) a jsem velmi ráda, že jsem v bazaru sehnala 1. vydání. Prý ji mají rádi spíš dospělí, co na ni vzpomínají. Vyzkouším na potomkovi a dám vědět.
Umění ilustrace - Vizuální myšlení
Mark Wigan
Kapitoly se mi jevily nevyvážené: dost jich bylo pro začátečníky, pak pár pro více zasvěcené. Čtení nikterak náročné. Rady autorů, no ehm...
Přínos knihy: obrazový materiál, souvislosti, ale vlastně jsem ji četla u pc a rovnou prohlížela práce těch lidí tam. Projekty na konci zdají se být zábavné.