eva9749 komentáře u knih
Všechna čest těm, které to semlelo. Ale žasnu, že je pod tím podepsán novinář. Styl vyprávění je takový...
Zvláštní.
Jestli mi rozumíte.
Rozumíte?
Jestli někomu kniha přináší nové informace, pak nevím, na jaké planetě žil doteď. Jestli se má člověk za něco stydět, tak za to, jak se chová k celé planetě. Jestli se stanu vegetariánkou? Ne, fandím tradičnímu chovu dobytka s pastvou.
AG mám ráda jako herečku, lopatu do ruky bych jí nedávala, ale ani bych jí nesvěřovala úkol psát knihy. Čtení na léto fajn, taková jakoby slepičí polévka pro duši, poznáte se v tom, někde vás pobaví, ale od půlky si říkáte: Kde jsem tohle... Už během čtení mě napadala B. Šťastná a její Šťastný blog (a hle, tady se její kniha nabízí v podobných), ale i Banánové rybičky. A jestli je to soubor fejetonů pro Elle, tak to odpovídá.
Kdyby byl příběh jen o vztazích mezi přáteli hlavní hrdinky, i tak bych měla problém porozumět tomu, jak se chová. Protože navíc (jak říká book74worm) nerozumím politickému pozadí, bylo čtení o to náročnější. Nějak se mi ani popis Cornelie Fiedler v Süddeutsche Zeitung nepromítá do toho, co jsem četla, ale to už bych prozradila moc (např. hrdinka se mi nezdá ani trochu cílevědomá a ani netraumatizovaná).
Velký Gatsby - velké nadšení. Že znám film, mě vůbec nerušilo, z oslovení "kamaráde" se na mě usmíval Leonardo (to je trochu osobní). Poslední magnát mě trochu mate, zato nedostanu z hlavy pár vět, které si prostě musím číst stále dokola, třeba: "Nevěděla jsem, jestli jsem spravedlivá; tak brzo po ránu jsou slova jen velmi neurčité nástroje."
Ke knize jsem se dostala skrze film a po začtení zjistila, že s filmem má společný jen název.
Na 48 stranách text, který by se vešel na A4... Příběh kostrbatý. Několik momentů: co? proč? Pointa zabitá. Přečtení zabere 8 minut (desetiletému dítěti - ověřeno). Jedna hvězda za obrázky.
Pro mě je tato kniha příjemným překvapením. Zpočátku se mi ji číst ani nechtělo kvůli komolení jazyka, ale pak se ukázalo, že dát tomu šanci byl dobrý nápad: tímto se omlouvám knihovnici, které vrátím knihu s poprskanou stranou 39 - zymňi král Fridex Falcski.
Domnívám se, že tato kniha nemůže v žádném případě zavinit nárůst dyslektiků a dysgrafiků v našich školách, protože příčina tohoto jevu je úplně jinde.
Tak pěkný nápad.
A tak strašně odbyté podání. Je to snad přizpůsobeno "uspěchanému čtenáři", co mu nesmí přečtení knihy zabrat víc jak dvě hodiny?
Woody mě baví ve filmech a teď jsem zjistila, že i v textové podobě. Povídky jsou plné humoru, absurdit, skvělých přirovnání, praštěných odboček a nadsázky, často jsem se nahlas smála. Výborné!
Moc krásná kniha. Balady jsem si pěkně zopakovala a pak se jen kochala komiksy. Nejvíce se mi líbil Holoubek, Svatební košile a Záhořovo lože.
Nádherná knížka z mého dětství. Naprosto miluju výtvarnou podobu knihy (Vladimír Fuka) a jsem velmi ráda, že jsem v bazaru sehnala 1. vydání. Prý ji mají rádi spíš dospělí, co na ni vzpomínají. Vyzkouším na potomkovi a dám vědět.
Ilustrace krásné, text příšerný. Pozor, na knize je výslovně napsáno "inspirováno jedinečným dílem...". Příběh je sesekaný, takže čtenáři naprosto uniká smysl a návaznost příběhu, rozhovory končí rozpačitě... Ale prohlédnout si ji, to fakt stojí za to.
Kapitoly se mi jevily nevyvážené: dost jich bylo pro začátečníky, pak pár pro více zasvěcené. Čtení nikterak náročné. Rady autorů, no ehm...
Přínos knihy: obrazový materiál, souvislosti, ale vlastně jsem ji četla u pc a rovnou prohlížela práce těch lidí tam. Projekty na konci zdají se být zábavné.
Pro uměním nepolíbené myslím docela přístupná kniha. Za mě: potěšení z prohlížení obrazů převážilo nad informacemi v komentářích autora.
Poutavé a srozumitelné čtení o sochařství. Na docela tenkou knihu obdivuhodný záběr informací, a přitom lehkost, s jakou se jimi pročítáte.
Škoda že většina fotografií je malá a ČB, pár informací stihlo zestárnout.
Dočetla jsem se v podstatě to samé co v knize Respektovat a být respektován. Pravidla mluvení autorka zavádí nejen pro rodiče, ale i pro puberťáky, takže kniha je přínosná i pro ně. Dokonce stejný přístup k pochvalám a trestům. Vysvětlování je dost polopatické.
Osobně mám trochu problém s dvěma věcmi: komunikace tímto způsobem se mi jeví tak nějak robotická, nepřirozená a předkládané scénáře, jak puberťák zareaguje, dost přitažené za vlasy. Druhá je, že celý problém je popsán na nějaké seanci rodičů (cosi jako AA), ta atmosféra je fakt trapná. Navíc je metoda vlastně stoprocentně úspěšná. No věřili byste tomu?