evask komentáře u knih
Knížka se hezky četla. Krátké kapitoly. A pořád trochu napětí. Ovšem konec mě zklamal.
Nechci nikomu brát chuť ke čtení. Je to sci-fi horor a já na sci-fi nejsem. A těch jmen! Nakonec jsem teda dočetla, ale druhý díl, ačkoli jsem si na něj v knihovně vystála frontu, tam zase s díky vrátím.
Mně se to líbilo. Židovské výrazy jsem sice okamžitě zapomněla, ale historky u nich byly zábavné. Prima oddech.
Nejdřív mě ta knížka dost štvala. Popis reálií v Praze, příliv jmen příbuzných, samozřejmě vždy židovských, jakoby Židé ani jiná jména nedávali, nadbytečné poučování. Později zas byly názvy ulic v Izraeli. To přece čtenáře zas tak nezajímá, jen tím autorka upozorňuje, jak to tam zná. Aspoň já to tak vnímám. Ale zase na druhou stranu problém dvou milujících otců, navíc s tak rozdílným osudem, to je zajímavé téma a docela dobře zpracované. Dávám čtyři *.
Od autorky novozélandské trilogie bych čekala mnohem mnohem víc, než červenou knihovnu.
Je to zvláštní knížka a většinou mě moc nebavila. Byla jsem ráda, když byl konec.
Odpočinková letní četba. Když má člověk tohle očekávání, je spokojen.
Nevěděla jsem, že v Olomouci bydleli před válkou převážně Němci a jak potom Češi s těmito civilisty zatočili. Díky paní Jonášové to teď vím. Literární úroveň dle mého názoru nevalná.
Knížka se dobře četla, krátké kapitoly, napínavý děj, ne zas až tolik postav. Jen ten konec mně připadal nějak divný.
Hned na začátku podrobný popis zohavení mrtvé. Jenže na mě drastické scény působí odpudivě, připadá mně, že si někteří autoři myslí, že čtenáři nejvíc ocení líčení sexu nebo brutality, to že asi dělá jejich dílo čtivější. Že doba si to žádá. Takže jsem si hned pana Kirka ocejchovala jako dalšího podbízivého, ale asi jsem mu křivdila. Děj je občas mdlejší, až na konci dostane knížka zase švih. Takže 4* až až.
Knížka je zařazena do žánru detektivky, krimi, tak jsem od začátku čekala, kdy k nějaké kriminální události dojde, ale ona to klasická detektivka není. Zajímavé pěkné čtení, řekla bych tak čtyři a půl *.
Jdu proti proudu. Nechala jsem se zlákat vysokým hodnocením. Nejdřív jsem myslela, že čtu scifi, přemýšlela jsem, co se z toho vyklube. Čekala jsem víc, 88% je podle mě nadsazené.
Hezké čtení, trochu smutné. Závěr vyzní, jakoby to už autor potřeboval nějak rychle ukončit.
Tak mě tak asi v polovině napadlo, že je škoda, že v beletrii se nepodtrhává, jako třeba kdy si člověk půjčil v knihovně skripta. To bych pak četla jen podtrhané a mělo by to snad trochu spád. Nejsem milovník krváků a drsňáren, jenže tahle detektivka byla pro změnu zase strašně zdlouhavá. Zaujme jistě ty, kdo se zajímají o Bretaň. Já jsem se nechala zmást dobrým hodnocením. Nakonec jsem na konec doskákala, ale další Bretaňské něco už si půjčovat nebudu.
Bomba! I když některé části, třeba úvahy o bohu, jsem četla zrychleným tempem. Ono mě to zdržovalo od samotného příběhu.
Jen se divím, že tu není tolik hodnocení, tj. přečtení, kolik by si tahle knížka zasloužila.
Paní Tajovská hlavně otevřela moc zajímavé téma :
oslavovaní a oceňovaní legionáři x ostatní čeští vojáci, co zůstali při císaři pánu.
A taky zkostnatělá katolická církev x nová, zmodernizovaná vlastenecká československá.
Občas jsem nějaký ten odstavec přeskočila, ale jinak za mě dobrý.
Nejsem moc nadšená. Bavit mě to začalo až v poslední části. Tři a půl * bych dala.