evask komentáře u knih
Obdivuji autora, jeho znalosti. Ale dalo mně docela fušku se těmi téměř šesti sty stránkami prokousat. Občas byly i nudnější pasáže. Nejdřív jsem si vypisovala jména aktérů, jenže jich je strašně moc. Řekla bych, že značný rozsah knihy je až na úkor přehlednosti.
Knížka je zajímavá a od zvlášť druhé poloviny hodně napínavá. Ovšem ten překlad reálií, to je tragikomedie. Litva a její hlavní město Riga, to mě úplně zmátlo, Danzig - nepřeloženo, naproti tomu Štýrský Hradec přeloženo (kdyby opačně, pochopím spíš) atd, v hodnostech se nevyznám, ale seržanty Němci určitě neměli.
Klasická detektivka, příjemné odpočinkové čtení i bez potoků krve a sexuálních scén.
Kdyby to nebylo napsané podle skutečné události, myslela bych, že nás autor trochu táhne mimo realitu. Odstranění prstů na nohách, tomu bych věřila, ale že třeba Jan na planině neumrzl. Zajímavá kniha, mimochodem i zajímavé informace o Laponcích.
Pevná víra v Boha, odevzdanost jeho vůli - obdivuji a závidím.
Nejdřív jsem z knížky byla nadšená, pak se to nadšení začalo vytrácet, protože z něj začala vylézat naivita, víc a víc. Jen jsem byla zvědavá, když už se všichni tři hrdinové sešli, a děj se vyvíjel dosti nevěrohodně, jak to autorka ukončí. A přišel románový konec, včetně dítěte a majetku. Ale čte se to opravdu dobře, hned od začátku má knížka spád. Hodně zvláštní, pro mě až rušivé, německý důstojník nemá německé jméno Wilhelm, ale Willem. Jeho berlínská teta se jmenuje Mary Anne, snad byla původem Australanka, jako autorka knihy. Takže by stačily hvězdičky tři.
Dojem z první poloviny knížky - Armando by mohl své vypravování trochu zestručnit a zrychlit. Pak děj nabral obrátek a dočetla jsem na jeden zátah.
Až tolik ho milovala, že se obětovala a ani si nepostěžovala, nevyčítala, až na smrtelné posteli. Takové se dřív psaly romány. Nebo se tak dřív žilo?
Mám smíšené pocity. Kniha je dost rozsáhlá, ty první povídky - ze starých časů, ty se mně líbily, ale později už tak nějak čím dál, tím míň.
Jsem zklamaná. Podle hodnocení čtenářů - 91% - jsem čekala zajímavou detektivku ze starého Irska, počteníčko. Pak mě ale zdržovala ta zvláštní jména, prostě nečetlo se mně to dobře.
Bylo to místy zajímavé, místy trochu náročné až nudné a nejzajímavější pro mě byla asi předmluva.
Pěkná knížka, ale nejvíc ji asi ocení místní. Těžká léta válečná a poválečná jakbysmet. Pohraničí, silné téma...
Paní Zemanové přeji spokojené stáří.
Po přečtení první knihy bych dala pět hvězdiček, ale druhá kniha, v té už té chrabrosti, odhodlání a svaté pravdy Židů (a věrolomnosti zaostalých Arabů) bylo až skoro moc. A že také Britové by se měli stydět. Autor nepíše nestranně, ale to se dá nakonec pochopit. Takže s těmito výhradami budu knížku doporučovat dál. Jsem ráda, že se dozvěděla něco z novější historie židovského národa a o vzniku státu Izrael.
Kniha Mosty do Tel Avivu se mně líbila víc.
Nerada knížky odkládám nedočtené, tak jsem se dlouho překonávala a doskákala jsem až do poloviny. Ale musím se opravdu nutit až moc, takže končím. Občas to vypadalo, že mě to začne bavit, jenže děj se víc a víc zamotává, plete se do toho politika, teď ty sprosté výrazy, to taky nemusím (jasně že se takhle určité skupiny lidí mezi sebou baví, čili autor přibližuje psaný text realitě, ale mně se tahle mluva krajně nelíbí), prostě mně ta knížka nesedí, vracím do knihovny. Dominik Dán asi nebude mým šálkem čaje.
Fašismus i komunismus jsou zrůdné ideologie. Knížka má hloubku, nutí k zamyšlení, dává “pocit” Řecka. Ale co je mně to platné, když první půlka se skoro nedala číst (přesněji mně se nedala číst), vytrvala jsem jen proto, že čtenáři viz níže ujišťovali, že později to bude lepší. Druhá polovina je poutavější. Konec tak trochu přitažený za vlasy. O občanské válce v Řecku si budu muset přečíst víc.
Bylo to dlouhé. Ale zestručnit to nešlo. Škrtnout není co, žádná zbytečná omáčka, žádný nudný odstavec. Autora obdivuji, jak tak obsáhlý příběh, vlastně několik příběhů, které do sebe zapadají, vystavěl. Kniha, na kterou se dlouho vzpomíná.
Zajímavý a poutavý příběh, až na to, že se člověk musí třemi čtvrtinami knížky zrychleným způsobem prokousat, než to začne mít spád. Jinak dobrý, ale momentální průměr hodnocení, tj 90%, je podle mého názoru nadsazený.
Syrově a bez patosu vykreslená realita. Zážitky a pocity člověka, který to všechno zažil na vlastní kůži.
Jsem z toho nějak rozpačitá. Nebylo to zas tak špatné, ale líčení cikánského tábora a školky na mě nepůsobilo úplně věryhodně.
Po literární stránce se mně knížka nelíbila. Dialogy často jakoby strojené, nepřirozené, obraty, jako “ užíval jsem si to” nebo “já to zatím neřeším”, se ve čtyřicátých letech nepoužívaly. Mám dojem, že autor hřeší na pro čtenáře přitažlivé téma.
Teda, to je dílo. Krátké podkapitoly, stále se střídá místo děje, postavy jsem si musela vypsat, abych se prvních sto stránek lépe orientovala. Vyžaduje plné soustředění, jakmile mysl přepnula na “co budu dneska vařit”, musela jsem se vracet. Nejsou popsány jen okolnosti vzniku státu Izrael, poutavě je vysvětleno také politické dění v Československu před “Vítězným” únorem. Vše na konkrétních osobách, takže čtení je zajímavé, čtivá forma učebnice dějepisu. Napětí v knize na konci graduje. Musím přemýšlet o postavě kapitána Sýkory, obětavost až těžko uvěřitelná. Jinak jsem nadšena a posouvám do kategorie “pět hvězdiček je málo”.