evask komentáře u knih
Mně se to líbilo. A styl psaní pana Vaněčka taky. Občas se mně něco trochu nezdálo, např. že by se farář mohl po propuštění z vězení vrátit na svou faru a pokračovat, musel by přece mít státní souhlas, ale to je detail.
Pěkná, čtivá knížka, krátké kapitoly, má to spád a občas i lehký humor, když se to hodí.
V televizi, v populárních časopisech, nám předkládají vzory pořád - herce, zpěváky, případně sportovce. Ale o takovýchto osobnostech, na které by měl být náš národ opravdu hrdý, o nich se moc nemluví, o nich se často dozvídáme náhodou. Škoda.
Díky za román o doktorce Kálalové. Čtyři*, styl psaní paní Borské mně trochu nesedí.
Jakkoli mám Folletta ráda, tak Ohnivému sloupu pět hvězdiček nedám. Posledních zhruba sto stran, bitvy Anglie proti Armadě, to líčení mně přišlo zbytečně zdlouhavé a tak mě to nebavilo, že jsem občas nějaký odstavec přeskočila. Ten konec se prostě nějak nepovedl.
Počteníčko! Follett je můj oblíbený spisovatel. Čtu a čekám, kdy děj okoření sexuální scénkou. To on rád. U méně zdatných spisovatelů bych to měla za laciné podbízení se čtenáři, ale Follettovi to odpouštím, protože on žádného podlézání nemá zapotřebí.
Tohle není čtení na dobrou noc. Hrůza, co se dělo. Pokud bych měla hodnotit literární zpracování - tři a půl *. Nějak jsem se s tím Chlupem neskamarádila.
Odchod Němců a příchod nových osídlenců, často zlatokopů, v dalších dvou dílech pak život katolíků a údajných nepřátel lidu za komunistů. Autor cílí na čtenáře věřícího, jiným by se mohlo zdát, že až příliš “tlačí na pilu”. Katolickou.
Docela se mně to líbilo. První část čtyři *, druhá tři a půl, třetí část tři *.
Paní Dvořákovou pokládám za jednu z nejlepších spisovatelek ve své generaci. Hlavní hrdina této knížky není hrdina “geroj”, ale chybuje, tápe, občas nemá pevnou vůli, selhává a přesto mu fandíme, protože ho chápeme.
Paní Tučková si vybrala ožehavé téma. A všechno to popsala, až z toho mrazí. Pro mě jedna z knih, na kterou se nedá zapomenout.
Dávám nakonec pět*, protože děj byl poutavý a přitom žádný drasťák plný násilí. Ale vadí mně nepřirozené dialogy, slova, která se v běžném rozhovoru nepoužívají (“nejprve”). A pak také zbytečné prodlužování textu, třeba když se tu samou informaci, řečenou jen trochu jinými slovy, dočtu znovu o pár vět dál. To si vždycky řeknu, jestli snad nakladatel platí podle počtu popsaných stránek.
Fantastický.
Jen jednu nevýhodu má tenhleten Forsyth, člověk musí být při čtení pořád ve střehu, žádná odpočinková četba.
Historický román notně okořeněný červenou knihovnou, naštěstí nevtíravou. Odpočinková četba, příjemná.
Dobrodružná napínavá kniha. Jen těch popisů násilí by snad nemuselo být tolik. Brutalita a sex a hned je knížka čtivější?
Prý detektivka, krimi. První polovina knihy je věnována charakteristice dvou hlavních protagonistů, na krimi zápletku marně čekáte. V polovině knihy se objeví policejní inspektor, trošku se začne něco dít, ale inspektor řeší i jiné případy, sprejery apod, takže náš příběh moc rychle nepokračuje. Napínavějšího děje jsem se dočkala až na posledních zhruba stech stránkách.
Nebylo to úplně špatné čtení, ale rozhodně bych to neprezentovala jako detektivku.
Tři a půl *.
Docela se mně to líbilo. Nějak jsem s ubíhajícími léty na to listopadové nadšení zapomněla, knížka to připomíná a člověku se zdá až neuvěřitelné, že to tak bylo. Slušnost a ohleduplnost nám taky dlouho nevydržela.
Dokonalé ticho jsem si vzala na dovolenou a byla jsem dokonale spokojená.
Líbilo se mně to, i když dnes je nějaká móda psát tak, že se stále skáče v čase, a tomu jsem na na chuť nepřišla.
Moje první setkání s autorkou. A zároveň poslední. Dialogy nepřirozené, text vyumělkovaný. Prostě mně nesedí. Dva a půl * bych jí dala.
Hodnotu knížky vidím hlavně v tom, že se zabývá událostmi v dějinách Francouzů, o kterých se moc neví.