evask komentáře u knih
Tohle se mně ještě nestalo. Knížka plná napětí, nedá se od ní ní odtrhnout, přesto ji asi nedočtu, protože před spaním mně vyvstává v mysli cesta za polomem a až příliš přemýšlím, jak asi smrděl ten kocour.
Tak se mně přece jen podařilo doskákat na konec. Velmi dobrý nápad, ale číst mě to moc nebavilo.
Pěkná poklidná knížka bez konce, protože práce rolníka je taky bez konce. Úcta k práci sedláka - ať se děje cokoli, zasít se musí.
Váhám mezi čtyřmi a pěti *. Je fakt, že jsem čtení musela trochu zrychlit přeskakováním odstavců, před víc než sto lety autoři všechno líčili pěkně dopodrobna. Ten samý čin - vypalování, zabíjení - když ho spáchá Němec, je to odsouzeníhodný zločin, když Polák, tak hrdinská odveta. Němci - krutí podrazáci, Poláci - chrabří hrdinové.
Nemohla jsem se začíst, nebavilo mě to. Nakonec jsem to vzdala.
Je to čtenářský zážitek, když se člověku dostane do ruky takové dílo. Jsem příznivec Kena Folletta, ale za sebe musím říct, že Ptáci v trní se Pilířům země zcela vyrovnají.
Tohle je opravdu moc pěkná knížka. Je to reálný příběh plný dobrodružství a hlavně lidskosti. Nejdřív jsem ji četla devítileté vnučce, teď sedmiletému vnukovi. Oba jsou nadšeni. Čteme si pravidelně a výběrové řízení, která kniha nás v posledním roce nejvíc zaujala, by vyhrál Danny. Vnučka říká, že to je nejpovedenější Dahlova kniha.
Autor Honza je chytrý kluk a napsal to zajímavě. Ale ty věčné odskoky na pivo, zdůrazňování potřeby zajít na jedno, to mě rušilo, občas přímo štvalo.
Po příběhu z válečné Paříže každý rád sáhne. Tady navíc super hodnocení.
O to větší je moje zklamání. Nepropracované, laciné zpracování, navíc těžko uvěřitelné - to je můj dojem z téhle knížky.
Zajímavý příběh, ale napsáno tak, že je to takový neslaný nemastný.
Všimla jsem si, jak autor, holandský Žid, vysvětluje povahu Holanďanů a také Poláků. Tak mě napadlo, jestli byla tahle knížka přeložena i do polštiny.
Mně se to líbilo. A styl psaní pana Vaněčka taky. Občas se mně něco trochu nezdálo, např. že by se farář mohl po propuštění z vězení vrátit na svou faru a pokračovat, musel by přece mít státní souhlas, ale to je detail.
Pěkná, čtivá knížka, krátké kapitoly, má to spád a občas i lehký humor, když se to hodí.
V televizi, v populárních časopisech, nám předkládají vzory pořád - herce, zpěváky, případně sportovce. Ale o takovýchto osobnostech, na které by měl být náš národ opravdu hrdý, o nich se moc nemluví, o nich se často dozvídáme náhodou. Škoda.
Díky za román o doktorce Kálalové. Čtyři*, styl psaní paní Borské mně trochu nesedí.
Jakkoli mám Folletta ráda, tak Ohnivému sloupu pět hvězdiček nedám. Posledních zhruba sto stran, bitvy Anglie proti Armadě, to líčení mně přišlo zbytečně zdlouhavé a tak mě to nebavilo, že jsem občas nějaký odstavec přeskočila. Ten konec se prostě nějak nepovedl.
Počteníčko! Follett je můj oblíbený spisovatel. Čtu a čekám, kdy děj okoření sexuální scénkou. To on rád. U méně zdatných spisovatelů bych to měla za laciné podbízení se čtenáři, ale Follettovi to odpouštím, protože on žádného podlézání nemá zapotřebí.
Tohle není čtení na dobrou noc. Hrůza, co se dělo. Pokud bych měla hodnotit literární zpracování - tři a půl *. Nějak jsem se s tím Chlupem neskamarádila.
Odchod Němců a příchod nových osídlenců, často zlatokopů, v dalších dvou dílech pak život katolíků a údajných nepřátel lidu za komunistů. Autor cílí na čtenáře věřícího, jiným by se mohlo zdát, že až příliš “tlačí na pilu”. Katolickou.
Docela se mně to líbilo. První část čtyři *, druhá tři a půl, třetí část tři *.
Paní Dvořákovou pokládám za jednu z nejlepších spisovatelek ve své generaci. Hlavní hrdina této knížky není hrdina “geroj”, ale chybuje, tápe, občas nemá pevnou vůli, selhává a přesto mu fandíme, protože ho chápeme.