evask komentáře u knih
Dceru mám v Austrálii, tak jsem si řekla - dozvím se něco dalšího o Austrálii. Hodnocení to má moc pěkné, 87%, to se mně bude líbit.
Jenže teď vidím, že to hodnocení je dost nadsazené.
V první části jsem se musela hodně soustředit, je tam hodně postav, děj přeskakuje ve dvou časových liniích a je dost rozvláčný. Druhá část už má rychlejší spád. Samotný závěr mně také nesedl.
Mstitel se mně líbil víc.
Váhám mezi třemi a čtyřmi *.
Každá kapitola, ačkoli jsou většinou velmi krátké, začíná shrnutím, o co v kapitole půjde. To mně trochu připomnělo v dětství čteného Robinsona Crusoe a i styl psaní zpočátku navodil zdání, že půjde o knihu pro mládež. Pak však přijdou kapitoly vyloženě pro dospělé.
Moje první knížka od tohoto autora a nijak zvlášť mě neoslovila.
Spíš než popisem života v Osvětimi se knížka zabývá nástinem problematiky psychoterapie. Zajímavé, poučné.
Paráda. Čtivé, zajímavé, napínavé a ještě navíc se člověk dozví něco z historie. Vynikající dílo.
Divím se, že je tady tak málo hodnocení, neboli že se čte tak málo.
Zajímavá knížka, na dnešní dobu až neuvěřitelné skutečnosti. Dávám 4 a půl*.
Po předchozí knize - Řbitov zviřátek - jsem potřebovala zklidnit mysl, k tomu se Titáni dobře hodí. Žádná pecka to není, trochu plytké, zbytečně rozsáhlé, ale jako odpočinková četba dobré.
Tohle se mně ještě nestalo. Knížka plná napětí, nedá se od ní ní odtrhnout, přesto ji asi nedočtu, protože před spaním mně vyvstává v mysli cesta za polomem a až příliš přemýšlím, jak asi smrděl ten kocour.
Tak se mně přece jen podařilo doskákat na konec. Velmi dobrý nápad, ale číst mě to moc nebavilo.
Pěkná poklidná knížka bez konce, protože práce rolníka je taky bez konce. Úcta k práci sedláka - ať se děje cokoli, zasít se musí.
Váhám mezi čtyřmi a pěti *. Je fakt, že jsem čtení musela trochu zrychlit přeskakováním odstavců, před víc než sto lety autoři všechno líčili pěkně dopodrobna. Ten samý čin - vypalování, zabíjení - když ho spáchá Němec, je to odsouzeníhodný zločin, když Polák, tak hrdinská odveta. Němci - krutí podrazáci, Poláci - chrabří hrdinové.
Nemohla jsem se začíst, nebavilo mě to. Nakonec jsem to vzdala.
Je to čtenářský zážitek, když se člověku dostane do ruky takové dílo. Jsem příznivec Kena Folletta, ale za sebe musím říct, že Ptáci v trní se Pilířům země zcela vyrovnají.
Tohle je opravdu moc pěkná knížka. Je to reálný příběh plný dobrodružství a hlavně lidskosti. Nejdřív jsem ji četla devítileté vnučce, teď sedmiletému vnukovi. Oba jsou nadšeni. Čteme si pravidelně a výběrové řízení, která kniha nás v posledním roce nejvíc zaujala, by vyhrál Danny. Vnučka říká, že to je nejpovedenější Dahlova kniha.
Autor Honza je chytrý kluk a napsal to zajímavě. Ale ty věčné odskoky na pivo, zdůrazňování potřeby zajít na jedno, to mě rušilo, občas přímo štvalo.
Po příběhu z válečné Paříže každý rád sáhne. Tady navíc super hodnocení.
O to větší je moje zklamání. Nepropracované, laciné zpracování, navíc těžko uvěřitelné - to je můj dojem z téhle knížky.
Zajímavý příběh, ale napsáno tak, že je to takový neslaný nemastný.
Všimla jsem si, jak autor, holandský Žid, vysvětluje povahu Holanďanů a také Poláků. Tak mě napadlo, jestli byla tahle knížka přeložena i do polštiny.