evask komentáře u knih
Ano, strhující čtení od první stránky. Ale časem člověku dojde, že čte pětisetstránkový popis krutostí, týrání, zvrácenosti, zabíjení, aby hrdinové na závěr konečně “splynuli v jedno tělo”.
Líčení často rozvláčné jako tok Volhy. Všechno to hrůzostrašné a tragické není popsáno akčně, “natvrdo”, ale takovým zvláštním lyrickým způsobem, takže se člověk nechvěje hrůzou při čtení, ale dojde mu to až za chvíli, když si třeba v pohodě pije svoje kafe.
Poeticky a dojemně vykreslená láska a starostlivá péče stárnoucího Bacha k malé Anči.
Je to taková poezie v próze, zvláštní, nevšední knížka. Zaslouží si pět hvězd, ale když na mě je to poetické až moc.
Dala bych pět hvězdiček, ale od čtyřsté strany se to tak táhlo, už jsem to chtěla mít dočtené a pořád ještě zbývalo tolik stran. Román se mně zdá skoro zbytečně rozsáhlý.
4 a půl *.
Sprostý, ale milý. To mě napadlo hned na začátku čtení. Vulgárních výrazů přibývalo, na můj vkus až moc. Pak jsem na to přišla - vulgarita jako způsob odlehčení tématu. Protože jinak je ta knížka o příliš vážných věcech, jen tvrdá realita, žádná sranda.
Prvních sto stránek jsem protrpěla, nemohla jsem se začíst, připadalo mně to nějaký divný, dvě časové roviny v ději a ještě každá kapitola začínala jakýmsi dopisem nebo co. Pak mě to ale chytlo, skoro se nedalo přestat číst. Mrzí mě, že naše knihovna od de la Motteho jinou knížku nemá.
Zajímavý příběh, doufám, že ho nezapomenu, než vyjde druhý díl. Na ten jsem zvědavá. Dávám čtyři *, ačkoli jsem nejdřív chtěla dát jen tři. Po literární stránce ta kniha totiž není žádný skvost.
Nedávné dějiny Těšínska a Ostravska vykreslené na příbězích obyčejných lidí. Dojemné osudy, brilantní sloh, nádherná čeština. Radost číst.
Pro takto mimořádné počiny by tady měla být možnost i mimořádného hodnocení. Prémiová hypernova nebo tak.
Detektivka ( příběh) se mně líbila. Literární zpracování mně připomínalo zdařilý školní sloh.
Půjčila jsem si na základě zdejších pochvalných komentářů. Lákalo mě dozvědět se něco o Islandu. Byl to omyl.
Četla jsem bezprostředně po Šikmém kostelu. Ve srovnáni s tím jsou tři hvězdičky až dost.
I když nedávám plný počet hvězdiček, někteří klienti mě bavili víc a jiné jsem maliličko přeskakovala, jsem ráda, že se mně tahle knížka dostala do ruky.
Romek nevypráví svůj příběh uceleně. Příběh se odehrává po válce, ale ve vzpomínkách se vrací. Mně to moc nesedělo.
Život se mně zdá zase o něco krásnější, když čtu hezkou knížku. Třeba Šikmý kostel.
Než si z knihovny půjčím knížku, vždycky kouknu sem na její hodnocení. Někdy se nechám ovlivnit vysokým procentem a na počet hodnotitelů nedbám. Jako třeba teď. Takže za mě - zklamání.
Knížku jsem měla půjčenou z knihovny. Je to takový vylepšovač nálady. Vtipný a laskavý. Asi si ji koupím a hned víc výtisků, takovým dárkem potěším.
Pěkná knížka.
Život plný zvratů, hledání a čekání.
Taky “nuda” o nervy na mateřské dovolené.
I bez krutostí a sexuálních scén se dá napsat dobrá detektivka.
Moc zajímavé téma, zajímavý příběh, ale ten styl vyprávění, tomu něco chybí. Jakoby to napsal spíš žurnalista než romanopisec. Je to takové mdlé, bez jiskry.
Historický román a hodně tlustý, to mně připomíná Kena Folletta. Není to špatný, ale přece jen do toho Folletta tomu trochu chybí. Jedna hvězdička nejmíň.