evask komentáře u knih
Doporučuji! Svižný čtivý děj a zajímavě vymyšlený byl i závěr.
Taky se mně to moc líbilo, ale někde ve dvou třetinách jsem si uvědomila, že nějakými hlubokými myšlenkami tenhle román zrovna neoplývá. V podstatě jedna zápletka a druhá drobnější vydaly na téměř čtyři sta padesát stran. Konec už vyloženě Červená knihovna.
Ale jinak pro ty, kteří mají rádi Panství Downton a starou dobrou Anglii jako já, příjemné odpočinkové čtení.
Pěkné čtení. Ale přiznám se, že jsem nějaký ten řádek přeskočila.
Alena Mornštajnová prostě umí psát.
Téma si vybrala zvláštní, nejdřív mně to přišlo trochu přitažené za vlasy, ale pak začala vyprávět Magda a to už je opravdu námět k zamyšlení. Co dokáže vymývání mozků, co dokáže závist.
V polovině už jsem to chtěla vzdát, už jsem se v těch postavách fakt nevyznala. Přeskakovat řádky se moc nedá, to už bych se v tom nevyznala vůbec. Tak jsem to teda dočetla. 3 a půl *. Zaokrouhlila jsem dolů, protože momentální celkové hodnocení 95% mně připadá nadsazené.
Velmi zajímavá kniha, určena hlavně lidem, kteří se o historii národního obrození zajímají. Je hodně obsáhlá a já zas takový nadšenec nejsem, tak jsem občas nějaký ten řádek přeskočila, autor promine.
Ano, strhující čtení od první stránky. Ale časem člověku dojde, že čte pětisetstránkový popis krutostí, týrání, zvrácenosti, zabíjení, aby hrdinové na závěr konečně “splynuli v jedno tělo”.
Líčení často rozvláčné jako tok Volhy. Všechno to hrůzostrašné a tragické není popsáno akčně, “natvrdo”, ale takovým zvláštním lyrickým způsobem, takže se člověk nechvěje hrůzou při čtení, ale dojde mu to až za chvíli, když si třeba v pohodě pije svoje kafe.
Poeticky a dojemně vykreslená láska a starostlivá péče stárnoucího Bacha k malé Anči.
Je to taková poezie v próze, zvláštní, nevšední knížka. Zaslouží si pět hvězd, ale když na mě je to poetické až moc.
Dala bych pět hvězdiček, ale od čtyřsté strany se to tak táhlo, už jsem to chtěla mít dočtené a pořád ještě zbývalo tolik stran. Román se mně zdá skoro zbytečně rozsáhlý.
4 a půl *.
Sprostý, ale milý. To mě napadlo hned na začátku čtení. Vulgárních výrazů přibývalo, na můj vkus až moc. Pak jsem na to přišla - vulgarita jako způsob odlehčení tématu. Protože jinak je ta knížka o příliš vážných věcech, jen tvrdá realita, žádná sranda.
Prvních sto stránek jsem protrpěla, nemohla jsem se začíst, připadalo mně to nějaký divný, dvě časové roviny v ději a ještě každá kapitola začínala jakýmsi dopisem nebo co. Pak mě to ale chytlo, skoro se nedalo přestat číst. Mrzí mě, že naše knihovna od de la Motteho jinou knížku nemá.
Zajímavý příběh, doufám, že ho nezapomenu, než vyjde druhý díl. Na ten jsem zvědavá. Dávám čtyři *, ačkoli jsem nejdřív chtěla dát jen tři. Po literární stránce ta kniha totiž není žádný skvost.
Nedávné dějiny Těšínska a Ostravska vykreslené na příbězích obyčejných lidí. Dojemné osudy, brilantní sloh, nádherná čeština. Radost číst.
Pro takto mimořádné počiny by tady měla být možnost i mimořádného hodnocení. Prémiová hypernova nebo tak.
Detektivka ( příběh) se mně líbila. Literární zpracování mně připomínalo zdařilý školní sloh.