evask komentáře u knih
Jak mrtvých přibývalo, jejich jména se mně pletla. Popisům metod výslechů taky nefandím. Další díl vzdávám.
Mně se tahle série líbí. Ale mrazí mě z představy, že smyslem soudního procesu není najít pravdu, ale že obhájce soupeří s žalobcem, vyhrává, kdo je šikovnější. Kde je spravedlnost?
Pak je pro mě zajímavé postavení soudce v americké justici. Je to velmi vážená osoba s velkou pravomocí. Jak je tomu u nás?
Politický thriller proložený poutavými osobními příběhy. Amerika, vedená prezidentkou Pauline, je opravdu moudrá a spravedlivá. Tak kéž by. Rusko se konfliktu nezapletlo vůbec. Zajímavé.
Dám nakonec 5*, ale jiná Follettova díla se mně líbila víc.
Výborná detektivka. Elegantní začlenění Harryho Bosche. Půjčím si další díl.
Vyprané prádlo vám za pět minut uschne a když ho dva dny zapomenete na šňůře, tak ho můžete můžete prát znovu. Šílené vedro a červený prach. I lidé jsou drsní.
Celkem povedený román z horkého australského vnitrozemí.
Současné celkové hodnocení 87% se mně zdá nadsazené. Dozvíme se o Lebensbornu, o ilegálních utečencích z Mexika, dobrý, ale zas takový trhák to není. Jak se blížil konec, tu americkou linku jsem četla ob řádek. Průměr.
Dobrá knížka. Jen mně dost dlouho trvalo, než sem se začetla. A taky nevím, jsem mozá nepozorná, kdo teda tu pachatelovu matku znásilnil? Sám pachatel, nebo někdo jiný?
Zajímavá knížka, podobná ostatním, které jsem o holokaustu a Osvětimi četla. Snad poprvé jsem se ale setkala s tím, že přeživší autor se hlásí k aktivnímu ortodoxnímu židovství. Dosud všichni autoři (většinou čeští Židé), jejichž knížky jsem četla, psali, že ani nevěděli, že jsou z židovské rodiny, nebo věděli, ale židovské svátky doma neslavili. Tak tohle bylo zajímavé: nepřestali věřit v Boží pomoc, a také mně připadá, že Židé pořád slaví nějaké svátky. A každý svátek je spojený s určitým tradičním jídlem. Prostě mají hluboké tradice a mají si co připomínat.
Je to poněkud rozvláčné, při čtení jsem vynechávala odstavce. Odpusť, že jsem se vrátil se mně líbila víc.
Paní Tajovská hlavně otevřela moc zajímavé téma :
oslavovaní a oceňovaní legionáři x ostatní čeští vojáci, co zůstali při císaři pánu.
A taky zkostnatělá katolická církev x nová, zmodernizovaná vlastenecká československá.
Občas jsem nějaký ten odstavec přeskočila, ale jinak za mě dobrý.
Knížku jsme si půjčili v knihovně. Manžel si ji se zaujetím přečetl, mě zas tolik nezaujala. Takže průměr čtyři *.
Bylo to hodně napínavé, ale ta část “deník”, tak to teda bylo až příliš. Nemám tohleto líčení krutostí ráda.
Nejsem moc nadšená. Bavit mě to začalo až v poslední části. Tři a půl * bych dala.
Neustálé (přímo i mezi řádky) poučování. Když ne kardiologie, tak psychologie. Strojené, nepřirozené rozhovory. Občas cítím socialistickou propagandu. První knížka od autorky, asi i poslední. Ale nějak jsem to dočetla, i když nutkání knížku odložit bylo silné.
Mně se to líbilo. Zajímavá je postava Marty. Jak nemocí či zraněním postižený člověk dokáže být nevypočitatelný. Samotné životické tragédii se ale autorka nějak hlouběji nevěnuje.
Hodně dlouho mě to nebavilo, možná celá první čtvrtina. Pak jsem nějak tomu příběhu přišla na chuť.