evask komentáře u knih
Málem mě od čtení odradila první, úvodní kapitola. Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet. Takže váhavým doporučuji přeskočit a první kapitolu si přečíst jako poslední.
Moc moc pěkná knížka.
Dobré čtení, zhruba v polovině mně to připadlo trochu mdlejší.
Zvláštní knížečka. Barabáš, už od narození odmítaná, i rodiči nenáviděná osoba. Náhodou je zachráněn od smrti na kříži, protože dav chce nechat zabít Ježíše. Barabáš neví, co si o všech událostech myslet, v hlavě si nedokáže srovnat, čeho byl svědkem. Kolísá mezi dobrem a zlem. Rád by zvolil dobro, ale přece jen, jde o krk. S lidmi je to pořád stejné, za dob Barabáše jako dnes.
Paní Soukupová stvořila Martu a věděla, že nám bude dost protivná. Tak to se jí povedlo výborně. Zde v anotaci je napsáno: matka ji přinutí si dítě nechat. Já myslím, že matka ji nepřinutila, to Marta neví, co dělat, pořád mění rozhodnutí, i se školou, ráno tam půjdu, pak stejně nejde. Nemá žádnou disciplínu, pije, kouří, rodiče jí dávají asi slušné kapesné, protože kde na to bere?
Marta se moc nepovedla, ale zato knížka se povedla velmi. O něčem vypovídá. Styl psaní k Martě bezvadně sedí. Podle mě - Soukupová to umí vymyslet a umí to i napsat.
A paní Soukupová, prosím, napište Martu po patnácti letech, mně by zajímalo, jak to s ní vyřešíte.
Biografie, ráda jsem si ji přečetla, i když název je podle mě zavádějící, na Šumavě se odehrává jen menší část autorova života. Nemohu dát plný počet bodů, cosi tomu schází, jsem z pana Steuna trochu rozpačitá, jeho příběh pro mě strhující nebyl. 3 1/2 *.
Byla jsem naladěná na něco jiného, než byla tahle knížka. Takže mě to tak úplně nezaujalo, za což autor nemůže.
Píše se rok 1646, ale dialogy jsou vedeny soudobou češtinou, oslovování mladá dámo, protagonisté si zcela moderně užívají a vychutnávají. Moje první knížka od této autorky a asi taky poslední, protože mně její styl není příjemný. Ale dočetla jsem!
Knížka je zařazena do žánru detektivky, krimi, tak jsem od začátku čekala, kdy k nějaké kriminální události dojde, ale ona to klasická detektivka není. Zajímavé pěkné čtení, řekla bych tak čtyři a půl *.
Mně se to docela líbilo, ale jak se blížil konec, už to bylo čím dál tím víc takové za vlasy přitažené.
Pohádka pro dospělé, ale nakonec, občas můžeme číst i pohádky.
Nadšení většiny nesdílím, ale nebylo to špatné. Ve jménech jsem se ztrácela. Měla jsem si ty postavy vypsat.
Dočteno. Těžko se mně s Olavem, Eirikem, Cecilií a dalšími loučí. Bude se mně po nich stýskat. Tak krásně to Sigrid napsala!
Krásně to napsala níže Haki, nádherná kniha. Líbila se mně asi ještě víc, než Kristina Vavřincova.
Zarazil mně převod ženských jmen do češtiny. Zatímco Kristina je Vavřincova, s krátkým a, tak tady jsou ženská “příjmení” překládána jako je v současné češtině obvyklé, s dlouhým á na konci. Mně tedy připadá vhodnější varianta s krátkým a, přídavné jméno přivlastňovací.
Jen mimochodem - čtenář celkem rychle pochopí, že autorka je katolička.
Jsem nadšená. Petru Dvořákovou pokládám za jednu z nejlepších osobností současné české literatury.
Kniha měla spád, dobře se četla, osudy postav dobře promyšlené, prostě bavila mě. Mám dvě věcné připomínky, takové drobnosti: dosti pochybuji, že by zbožní katolíci na Hané na Bílou sobotu tak hodovali - klobásky, nádivka, apod., to všechno se patří až po Vzkříšení. A dále, v poválečných letech se nikdo nemohl modlit ke svaté Zdislavě, protože v té době nebyla svatá.
Knížka se mně moc líbila, spisovatelčin styl mně úplně nesedí.
Další důležité téma dějin Sovětského svazu, o kterém se zas tolik nepíše. Hladomor. A další náhled do ruské duše.
Kristina bude v mé mysli rezonovat dlouho.
Ani já nevím, jak hodnotit. Na jedné straně mistrně vykreslená psychologie postav, na druhé straně detailně popsané mučení. V půlce jsem se rozhodla, že dál už číst nebudu, že je té brutality na mě moc.
Pak jsem nakonec knihu dočetla, zajímalo mě, jak to s protagonisty dopadne.
Z autora mám smíšené pocity. Detailní popisy zvěrstev mají zvýšit čtivost válečného románu?
Jdu proti proudu. Nechala jsem se zlákat vysokým hodnocením. Nejdřív jsem myslela, že čtu scifi, přemýšlela jsem, co se z toho vyklube. Čekala jsem víc, 88% je podle mě nadsazené.