evask
komentáře u knih

Půjčeno z knihovny, zlákalo mě výborné hodnocení. Knížka mě zklamala. Dialogy jsou napsané nepřirozeným jazykem. Jakési vysvětlující věty (“...Její hlas prozrazoval naději...”), mám pocit, že čtu scénář. Hlavní hrdinka na co šáhne, to se jí daří, a když už o ní není co psát, jsou tady postranní příběhy - hašteřivý kuchař, těhotenství apod. Prostě nakonec z toho těch 400 stránek je. Hlavně že všechno dobře dopadlo. Ale dočetla jsem to, tak dávám tři hvězdičky. Čtení na dovolenou.


Knížka plná zajímavých myšlenek. Bohužel, na mě až příliš hloubavá. Tak nějak jsem text přeskákala.


Mně se asi nejvíc líbil Nadaný žák. Ta fascinace zlem a schopnost hrát před světem svou roli. Z toho jde opravdu hrůza. Dýchací metoda - vyvrcholení jak z hororu. Asi nejmíň mě zaujalo Tělo.


Napínavý. Krátké kapitoly. K věci, žádná velká omáčka kolem. Žádné skákání v čase. Už se sháním po dalších dílech série.


Líbilo se mně to. Rozuzlení bylo takové jednodušší. Čtyři a půl.


Já jsem to teda, na rozdíl od předchozí čtenářky, dočetla, ale je to jak scénář k romantickému filmu. Vzala jsem to “zrychlenou formou”, každý druhý řádek. A nakonec všechno dobře dopadlo ...
Tento styl psaní mně nesedí.


Čekala jsem biografii, zajímavosti z Picassova života. A ono román pro ženy. Romantický, občas trochu erotický a trochu napínavý. Některé momenty těžko uvěřitelné (no to je ale náhodička). No ale jelikož jsem četla v létě, a to si člověk může taková naivní dílka dopřát, respektive snést je, kniha je ostatně celkem čtivá, dávám čtyři hvězdičky.


Začala jsem číst, ale asi po hodině jsem to vzdala. To jsem se teda vůbec netrefila. Vrátím do knihovny.


Knížka se mně líbila. Co mně ale vrtá hlavou, jak se mohla Niamh, po tom všem, co prožila, zachovat tak, jak se zachovala. Kdyby aspoň své rozhodnutí po pár dnech změnila. To je těžko k uvěření. A ten úplný závěr, jak se celkem v pohodě setkají (nechci spoilerovat), taky těžko k uvěření.


Dobrá knížka. Autor drží čtenáře pořád v napětí, takže člověk nerad knížku odkládá.


Knížka se mně líbila, hlavně příběhy první a druhé rodiny. Vypravěčem je dům. A jako dům pevně a klidně stojí na svých základech, tak i vyprávění je klidné, a když líčí lidské tragedie, líčí je bez velkých vášní, tak nějak vlídně. Život jde dál...


Pro milovníky cestopisů jistě zajímavá kniha. Já jsem ale čekala více dobrodružství a více dramatičnosti, takže jsem trochu zklamaná. Pokračování už číst nebudu.


Autor za to nemůže, ale mně dělalo často problém se soustředit. Občas se to prostě vleklo.


Válečný veterán vypráví svůj příběh nápadníkovi své dcery. Příběh sentimentální, melancholický, zajímavý, ale kdyby ho říkal mně, asi bych volala “zkrať to”. Ta poválečná část už byla svižnější. Postavy krásně vykreslené, ale všechno tak nějak zdlouhavé, musela jsem se s tím vyloženě poprat.


Strhující. Co mě zaujalo: předmluva dcery. Jak se válka a její následky promítly do života dětí. A jak všechny útrapy člověka poznamenají, že nespěchá okamžitě domů, ale musí si nejdřív na svobodu zvyknout, aby se mohl vrátit.


Trochu se to táhlo. Prostá pravda na úplný konec, to se dalo celou dobu čekat, ale přece jen autorka nechává skulinu, naštěstí se nedozvíme přesně, jak se věci udály, a to je dobře. Nemusíme nutně přehodnocovat názor na Amiše.


Vyloženě nadšená nejsem, ale jsem ráda, že jsem si tuhle knížku přečetla.


Začetla jsem se rychle. Prostředek knihy se trochu vleče, to jsem vzala rychlejším, mírně přeskakovacím tempem. Závěr je hodně zajímavý, ten je na pět hvězd. Knížka se mně líbila.
