evelýny komentáře u knih

U této knihy hlavně oceňuji nápad autora, který skloubil historii brněnské vily Tugendhat s fiktivním příběhem jejích majitelů. Na konci jsem si musela položit otázku: Do jaké míry byl příběh všech zůčastněných fiktivní....?

Upřímně: chystám se do Brna.

51 19.09.2015

Čtvrtá kniha, kterou jsem od Mawera přečetla. Již mě nepřekvapila svým obsahem, od začátku jsem tušila jak dopadne. Stejně jsem se na konci musela opět zeptat: ,,PROČ?!" Falešné přátelství, nesmyslný ideál a to vše zahaleno nepochopitelnou naivitou. Samozřejmě nechybí ani vztahový trojúhelník a opět téma II. světové války - jako by Simon Mawer měl vypracovaný svůj systém kvality pro napsání románů. V jeho knihách mě dostávají skoro až básnická přirovnání ....a padák se na něj snesl jako sukně baletky při plyé, ......lovec Orion už vytáhl na oblohu v čele armády dalších souhvězdí.
Neříkám, že mě kniha zklamala, ale již mě ničím nepřekvapila. A po dočtení knihy opět pocit marnosti.

38 19.09.2015

Tak tohle je ,,Padesát odstínů stupidity"!!!! Navzdory kladným recenzím já knihu nedočetla. Více se rozepisovat nebudu, nestojí to za tu námahu. Asi jsem divná :-)

Žádné veledílo to tedy není, ale pár zajímavých pasáží se tam najde. Knihu bych svým přátelům nedoporučila.

36 19.09.2015

Zajímalo by mě, odkud tahle úžasná spisovatelka čerpá námět pro svá veledíla. Ve svých snech. Tento díl jsem dočítala horko těžko.

34 19.09.2015

I když je kniha napsaná docela vtipně, já se - bohužel - zhruba od poloviny knihy nemohla dočkat jejího konce, jehož překombinovanost opravdu nechápu. Někdy je bezbřehá fantazie na obtíž a méně někdy znamená více. Naštěstí v mém případě stačí zavřít knihu a vrátit ji do knihovny.
Na tuto knihu moje fantazie nestačila.

28 19.09.2015

,,A právě tohle je možná život: spousta beznaděje, ale také chvíle krásy, ve kterých čas neubíhá stejně. Je to, jako by se v notách udělala nějaká závorka v čase, jako by se čas zastavil, jako by se člověk ocitl jinde, jako by to bylo vždy v nikdy". Souhlasím, že filozofie je tam dost. Kolikrát jsem ji chtěla odložit, ale ještě, že jsem to neudělala. Konec knihy mě opravdu uzemnil. U mě plný počet bodů.

43 17.09.2015

Autorka udržela nastavenou laťku kvality a zábavnosti. Na druhou stranu mně však dech nevyrazila. Pár vtipných situací se zde našlo, ale celkově na mě kniha působila nevěrohodně, naivně dětsky. Nechci však kritizovat, protože nejsem cílovou čtenářskou skupinou. Knihu jsem dočetla a souhlasím: jako oddychovka to opravdu není špatné.

33 16.09.2015

Stephanie Perkinsová opět nezklamala. Bezesporu další povedený román pro dívky ve věku od 13 do 6O. Na své si přijdou milovnice romantiky, milovnice zápletky s velmi originálním vyústěním, milovnice psychologických momentů, které nenudí a nakonec i milovnice vtipných, neotřelých replik. No posuďte sami: ,,Dům zmizí, hlasy vyšumí a vzduch zadrží dech".
A když dočtete až do úplného konce včetně poděkování, tak třeba přijdete na to, že i vy máte doma Étiena, Cricketa nebo Joshe. A těm z vás, které zatím stále hledají, třeba stačí pořádně se rozhlédnout a přestat se bát. V této knize máte nakonec návod, jak na to :-)

39 16.09.2015

Již dlouho mě žádná kniha tak nedostala. Příběh se opravdu zdá být mnohdy nevěrohodný, někdy trochu rozvleklý, překombinovaný, ale mě rozhodně nenudil. Místy vás rozesměje svou vtipností, mnohdy vás donutí přemýšlet o životě - smrti, druhých šancích, jak je někdy složité vypořádat se s minulostí. A poslední stránka knihy mě úplně emocionálně roztříštila. U mě plný počet bodů už jen za postavu Joshe Bennetta.

37 15.09.2015

Padesát odstínů septické horečky pokračuje. Ke konci jsem již tak schvácená, že sotva dočítám. Mám halucinace: Padesát odstínů šedi po 30 letech: Na prahu červené mučírny stojí v sepraných děravých džínách Ana s rákoskou v ruce, na zemi leží spráskaný, spoutaný Christian Grey a jeho ocelový pohled .....Radši si jdu vzít Paralen. :)
A to jsme tu měli ještě film. Nabité kino, které místy ani nedutá, dokonce přestane chroupat kukuřici - já tam byla :-) Čekala jsem výhradně ženské osazenstvo, ale k mému překvapení to bylo padesát na padesát ( české ženy mají asi výborné přesvědčovací metody). Jsem zvědavá, jak dlouho budeme čekat na muzikál.

38 15.09.2015

Ana dostane poprvé v životě pořádně napráskáno a trochu ji to rozhodí (konec prvního dílu). Ale jenom trochu, protože již za necelé dva týdny se s Christianem opět setkává. A přesto jsem to dočetla a musím říci, že něco na té knize je, protože mě opět bavila. Ale musím souhlasit - zápletka skoro detektivní připomíná spíše parodii - Ana je fakt skvělá - střílí lépe než James Bond a od hodiny by se mohla stát profesionálním hráčem kulečníku a musím vyzdvihnout i její kvality coby amatérského psychologa. Septická otrava světa ,,Padesáti odstíny"! Vždyť se podívejte: tolik negativních hodnocení, ale - až na vyjímky - všichni dočetli !? Vždyť říkám: pominutí smyslů důsledkem septické reakce organismu.

34 15.09.2015

Neodolala jsem a i já jsem přečetla. Uvědomila jsem si, jak tento příběh kopíruje křivku septické horečky - najednou prudce stoupá aby vzápětí prudce klesl pomalu na bod mrazu. Jako sepse tento příběh zachvátil čtenáře - troufnu si říct - na celém světě. O tom ostatně svědčí i množství recenzí napsaných zde. A jestli se mi příběh líbil? Neznám jednoznačnou odpověď. V některých pasážích se mi líbil, někdy jsem cítila lítost, někdy vztek hlavně na autorku - to za do zblbnutí se opakujících erotických scén, stupidních dialogů, nepropracovaného - naivního děje. Někdy mi Ana připadala neskutečně opeřená a někdy jsem si uvědomila, že i já vlastně ve svém životě potkala svého Christiana, i když zrovna nevlastnil vrtulník a nenosil pouta v kapse. A pár odstínů šedi se jistě najde u každého z nás. U mých pocitů schizofrenie.
Jestli mám hodnotit uměleckou stránku, tak to jsem opravdu hodně nízko. Jestli mám hodnotit emocionální stránku ( a nezáleží, jak dalece jsou pozitivní ) - tak to musím dát plný počet bodů, vždyť hlavně kvůli emocím byl natočen i film. Za schizofrenii a sepsi já musím dát plný počet bodů.

44 15.09.2015

Knihu jsem napoprvé zhltla. Trochu mě zarazily recepty a to, že se kniha točí kolem vaření - nejsem totiž Magdalena Dobromila a vaření, pečení, smažení zrovna není mým koníčkem, ale spíše ztrátou času. Při druhém - pozornějším čtení - oceňuji opět vtipné dialogy i příběh samotný a trochu začínám ty Magdaleny Dobromily Rettigové chápat. Možná při třetím čtení této knihy se ze mě stane - k potěše mého blízkého okolí - Magdalena Dobromila jako vyšitá. Kdo ví....?
Od knihy jsem však čekala něco více. Na druhou stranu podotýkám, že knihou ,,S hlavou v oblacích" si Kateřina Petrusová nastavila laťku hodně vysoko (aspoň u mě). Překonat ji dá fušku.

41 15.09.2015

Přečetla jsem všechny tři knihy autorky a tahle je bezesporu nejlepší. Přiznám se, že někdy - pro vylepšení nálady - se ke knize vrátím. Žádné veledílo to ale fakt není.

38 15.09.2015

Kniha je velmi vtipně napsaná. Při čtení vás napadne, že člověk se někdy v životě ztratí, aniž by odletěl na druhý konec světa a ztratil se tam doopravdy. Z mého pohledu je však příběh uspěchaný a překombinovaný. Zápletka, kdy hlavní hrdinka - advokátka- bravurně vyřeší případ s ukradeným obrazem, mě již ani nepobavila. Tři hvězdičky za vtipnost.

35 15.09.2015

Zápletka v knize naivní a ještě k tomu úplně stejná jako u předchozího dílu - drsný mafián, kterého změní blondýna.Tři hvězdičky jsem dala proto, že kniha je opět čtivě napsaná, ale stokrát nic umořilo i osla. Ke konci knihy jsem měla pocit, že záměrem autorky je spíš napsat parodii. Rozhodně bych knihu nezařadila do žánru napětí - detektivní.Opravdu ŠKODA!
Od Kateřiny Petrusové si přečtu každou knihu - když nic jiného, tak humor se v nich najde vždycky, a o tom to je ( aspoň u mě ).

38 15.09.2015

Velmi pěkná kniha zejména pro náctileté.Člověk možná s rostoucím věkem dětinští :-), ale mě opravdu kniha bavila :-).

35 15.09.2015

Čtivý, místy humorný - místy dojemný příběh o lásce, ztrátě blízkého člověka a o tom, že něco zlého je pro něco dobré. Velmi podařená prvotina, která stojí za přečtení.

38 15.09.2015

Krásné pohodové čtení s takovým hořko - sladkým obsahem. I když se v příběhu současnost prolíná s minulostí a ještě je to vyprávěno z pohledu několika osob, já se v tomto příběhu - kupodivu - neztrácela ( někdy mám s tímto typem vyprávění fakt honičku ). Opravdu se nejedná o kýčovitý příběh a jeho konec pro mě symbolizoval jediné: NADĚJI.

40 14.09.2015