evice26 komentáře u knih
Povinnost... aby se nikdy nezapomnělo! Jsme na začátku roku, ale už teď si troufám říct, že pro mě je to kniha roku. Ohledně tématu ji asi letos už nic nepřekoná. Čtivá kniha s velmi krutým obsahem.
A teď něco lehčího ...
Mile napsaný vánoční příběh pro děti. Moc se mi líbil nápad spojení Ježíška a Santy Clause. Přečtená byla za chviličku.
Na str. 46 - 47 jsem našla drobné chybičky, které mohu tiskařskému šotkovi odpustit .-)
Ilustrace paní Holasové příběh pěkně doplnily.
Velká škoda všech těch hrubých chyb a překlepů, které opravdu nelze přehlédnout. Chtěla jsem díky tomu ubrat v hodnocení hvězdičky, ale nemohu. Je to totiž velmi čtivý příběh tří žen založený na skutečných událostech.
V knize jsem uvítala doslov autorky a obrazovou přílohu.
Příběh se mi líbil, ale co mě při čtení dost rušilo, bylo množství překlepů a chyb v textu.
Jedna za všechny: "Odpoledne bude pršet, madame," řekne, když mi přehodí a uváže pláž.
Jakou práci tu asi odvedla jazyková redakce?!
Tak tato kniha mě neoslovila. Já ji tedy ani nedočetla. Přečtených 150 stran bylo pro mě hodně nudných. Po Mém grónském roku, který se mi líbil, jsem měla od knihy zbytečně velké očekávání.
(SPOILER) Celou dobu jsem čekala na identifikaci ohořelého těla po nehodě, bohužel se nedočkala.
A tak jsem se domnívala, že šlo třeba o tělo milenky .-)
Na novinku od paní autorky jsem se velmi těšila, její knihy mám moc ráda. A Lastočka mne nezklamala! Hltala jsem doslova každé slovo, abych se dozvěděla, jak její příběh skončí, ale zároveň mi bylo líto, že knihu brzy dočtu.
Je to smutný příběh o naší minulosti, o odvaze postavit se komunistickému režimu, nechybí v něm napětí, láska, ale i špetka humoru. U bílé barvy na botách v botníku jsem se zasmála, ale zároveň mi dost zatrnulo.
Josefa jsem si zamilovala(z osobních důvodů) pro jeho rovnost a statečnost. Nenechal se zlomit za žádných okolností. Příběh mě zasáhl o to víc, že se část děje odehrávala na Chebsku v místech, která velmi dobře znám. Knihu bych doporučila všem, kteří "zapomněli", jak se žilo před sametovou revolucí.
Knihu jsem dostala jako dárek, takže bych se měla řídit heslem: "Darovanému koni na zuby nekoukej." .-) Moc se mi líbila obálka a to bylo tak asi všechno. Přečetla jsem sto stran a do dalšího čtení už se nutit nebudu :-(
Moc pěkné pokračování! Jelikož jsem knihu četla až po delší době od přečtení prvního dílu, ocenila jsem, že je v úvodu stručně shrnutý děj předcházející knihy Odpusť, že jsem se vrátil. Výčet postav osvěžil paměť .-)
Moc pěkná, velmi čtivá, přestože hodně smutná kniha s nádherným poselstvím:
"Když prší, hledej duhu. Když je tma, hledej hvězdy."
Příběh Annie a Skicáka se mi líbil trošku víc .-)
Kniha určitě potřebuje větší soustředění při čtení zejména kvůli počtu postav. Také má předvídatelný konec, i přesto je čtivá do poslední stránky. Na konci knihy jsem ocenila informace o "hnědém zlatě" a uvítala pár receptů na přípravu kávy a několik receptů na zákusky. Jedinou věc, kterou bych vytkla, je tučné písmo deníkových zápisků. Hodně mě rušilo.
Na čtení knihy jsem se moc těšila. Zaujaly mě totiž i seriály, ke kterým psala paní Lucie scénář (Přístav, Ententýky, Svatby v Benátkách...) Kniha mě nezklamala, nedala se odložit. Malinkou výtku bych měla, mohla by být delší .-)
Souhlasím s marnouzuzou a dalšími komentáři! Že se nestydí odpovědný redaktor pod takový paskvil podepsat!
Za příběh pět hvězdiček, ale za jazykovou korekturu ani jednu :-(
Pět hvězdiček za příběh. Ale ta stylistika a chyby v textu, uf!
Vážně ji četl odpovědný redaktor? :-(
Jedním slovem úžasná!
Jen bych měla malou připomínku ke str. 216, kde se píše: "Ten kus Otavy od Sušice přes Čepice k Židlochovicím..."
Židlochovice se nachází v Jihomoravském kraji. Takže zde by mělo jít o Žichovice, které leží na pravém břehu řeky Otavy .-)
Chcete-li se zasmát, sáhněte po ní! Je úžasná!
Tato kniha není žádná romantika, ale fiktivní historický román vycházející z reálných faktů. Nemohla jsem ji odložit, přestože místy to bylo opravdu těžké a smutné čtení.
Co by mi bývalo v knize vůbec nechybělo, byl příběh Luciana.
Doporučuji .-)
Příjemné pohodové čtení na jedno podzimní odpoledne. Pěkně vykreslenou krajinu bretaňského ostrova máte během čtení chuť navštívit a uvidět noblesní krásu kamélií na vlastní oči .-)
Při čtení prvních kapitol mi dělalo problém vyznat se v postavách, kdo ke komu patří.
Pak ale děj nabral na obrátkách, postavy se mi přestaly plést, příběh mě úplně pohltil. A závěr? Už jsem si myslela, že vím... konec knihy mě velmi překvapil.
Čtivý příběh americké lékařky, která se svým indickým manželem adoptuje indickou holčičku.
Možná mohly být v knize víc popsány indické zvyky a tradice. Jinak vás ale vyprávění vtáhne do děje a čtete další a další stránky, protože jste zvědaví na konec. Já jsem čekala malinko jiný .-)