evickakyticka komentáře u knih

Originál jsem nečetla, tak nemám srovnání. Tento příběh mě spíš moc nebavil. Kresba spíš průměrná a možná ještě míň.

26.11.2017

Docela objemná kniha, která se nedá přečíst za pár večerů. Je fajn si povídky pročítat mezi čtením jiných knih, aby se upíři "nenahromadili". Pak hrozí, že se vše slije v jedno a efekt zmizí. Prožila jsem hezké večery s kapkou strachu, snažila se každou povídku poctivě "prožít". Určitě přečtu i druhý svazek, ale dám si od upírů na chvíli oraz.

1 25.11.2017

Dočteno jen se setrvačnosti, u televize... Nebavilo. Z počátku trochu guláš v postavách a vůbec dění, potom nuda, ke konci už rezignace a další nuda. Vlastně ani nevím, za co dávám jednu hvězdu. Snad za to, že odpad si nezaslouží... Jó, už vím, za obálku, vlastně...forma zvítězila nad obsahem...

2 18.11.2017

Asi nejvíce čtená kniha z knihovničky od Alberta. Lehce psané, hezké ilustrace, vtipné. I večerníček nemá chybu.

17.11.2017

Začátek příběhu mi přišel takový kostrbatý, ne moc přesvědčivě podaný. Říkala jsem si, že téma za přečetení stojí a taky mě přemohla zvědavost - četla jsem dál. Děti jako postavy mi nevadily, jejich vývoj se i dal tak trochu předvídat. Koho jsem ale nemohla vystát a hned bych mu jednu vrazila, byla postava matky. Ty její sladké řečičky a přitom nic z toho. Postava babičky měla možná působit jako největší zlo, ale u mě vyhrála ulhaná matka. Ke konci příběhu došlo na další rozkrytí a já si říkala, že se to mohlo stát už dřív. Samozřejmě, že nahlédnu i do anotace dalšího dílu, ale nejsem si jistá, že chci číst pokračování. Budu si to muset ještě chvilku uležet...

3 15.11.2017

Moc se mi to nelíbilo. První díl jsem sice nečetla (a ani už číst nebudu), ale v návaznosti to snad nevadilo. Co mi vadilo, byla postava Mia - nevěřila jsem jí ani noc mezi očima, jen se cpala práškama a chlastala a utápěla se ve svým mindrácích. Absolutně nesympatická. Hlavní postava, Munch, mně taky moc nezaujala... Děj neměl zas až takový spád jako u jiných severských krimi, kdy mám chuť otáčet stránku za stránkou a nepřestat až do konce. Plusem byly celkem krátké kapitoly, kdy se střídal děj jednotlivých postav - to se mi na těchto detektivkách líbí. Chybělo klasické severské prostředí. Po dalším díle tohoto autora už nesáhnu. Za snahu - dvě hvězdy...

8 09.11.2017

Celkem mě překvapilo, že se celý děj odehrává v klášteře, málo se podíváme do středověkého města nebo vesnici. Ale nevadilo. Bylo to takové tajemné. Žádné zbytečné kecy o modlení a bohu, které by mě donutily knihu odložit. Rozuzlení překvapilo - nejsem z těch, kteří odhalují vraha během čtení. Spíš se nechám příběhem vést až ke konci. Za neobvyklé prostředí a jeho krásy zasloužené čtyři hvězdy.

2 07.11.2017

Druhá část knihy Čtyři po půlnoci se líbila. Nejdřív jsem četla Slunečního psa, který byl kratší a nebylo to špatné, vrátilo mě to vzpomínkami na knihu Nezbytné věci. Druhou povídku, tedy Policajta z knihovny jsem si užila. Co může být strašidelnější než knihovna s šílenou knihovnicí a k tomu ty její pohádky pro děti. Zlatovláska a tři medvědi neměla chybu. Konec už v takovém Kingovském stylu - ale už jsem si zvykla.

01.11.2017

Přečetla jsem pouhé tři povídky a čtvrtou jsem odložila. Přišlo mi to pořád to samé dokola. Rybaření, lov, moře... Rybaření mi přijde jako nejnudnější ze všech nudných věcí co na světě jsou.... Taky mi přišlo, že povídky vlastně nemají konec, že jim chybí pointa.

Absolutně mě to nebavilo. Divný děj, divné postavy, Kostroun byl divnej...prostě nedokázala jsem tomu přijít na chuť a knihu nedočetla- a děti takovou knížku čtou??? Jediné, co se mi líbilo je obal a to jest vše. Škoda...

Docela jsem si oblíbila tyto historické romány, kde se navíc spojuje i léčitelství. Příjemné čtení, i když drobnosti, které se mi nelíbily, tam nějaké byly. Nejsem nijak moc do romantiky, která proplouvala celým příběhem. I když bylo od začátku jasné, kdo s kým skončí, cesta byla občas trnitější než obvykle. Ale líbily se mi popisy prostředí, atmosféra a drobet násilnější scény se daly vydržet. Aspoň my ženy vidíme, kam se hranice chování od té doby posunuly, že si můžem v klidu vyjít samy ven - aniž by na nás hned za rohem někdo skočil a "bral si, co mu náleží".

4 23.10.2017

Pamatuji si, jak nám ji děda jako děckám četl. Hlavně strašidlo Barbuchu. Tentokrát jsem četla já svým dětem a přiznám se, že se mi knížka nelíbila. Jazyk už je takový (jářku) zastaralý, (řka) prkenný... Děj, kdyby se převyprávěl, by byl celkem dobrý - Barbuchu mám stále ráda. Ale hodnotím nízkým počtem - jedna hvězda za ilustrace Milera, druhá za Barbuchu....

2 22.10.2017

Musím uznat, že po dlouhé době kniha povídek, která má něco do sebe. Každý příběh je trochu jiný, a název "finské podivno" jej vystihuje nejlépe. Vzala jsem si ji s sebou na chatu a po setmění, kdy už všichni spali, všude jen tma, dvojka vína (nebo krapet víc) a kniha byla dokonalá!

1 16.10.2017

Nelíbilo. Začátek asi do dvousté stránky byl příliš promíchaný městskou politikou, což není můj šálek. Něco tam ale bylo, žádná jiná kniha v poličce nečekala, tak jsem četla dál. Nakonec se nějaké to světlé místo, které mě zaujalo, našlo (boj s obludou). Ale jak se objevilo, hned zase zmizelo. Ještě stojí za zmínku skladiště, to by odpovídalo hodnocení ruhé hvězdě. A pak už nic. Nelíbilo se mi ani příliš "poruštěné" názvy už v samotném názvu Bulikov. Rozhodně druhý díl nedám a i tento je pro mě zklamáním, neboť jsem ani žádné schody nenašla a to jsem se na ně tak těšila.

1 10.10.2017

Dnešní doba nabízí spoustu možností, jak si splnit své sny. Například se dostat mezi lidi, kteří touží po tom, dostat se do středověku (v rámci "táborové" hry - samozřejmě). Pokud jsem pochopila z doslovu, opravdu je to možné:) Ale ke knize. Moc jsem nebyla z počátku přesvědčená, že mě bude kniha až tak bavit. Včera jsem četla hodně dlouho do noci a ráno zase brzo vstávala, abych knihu dočetla. To svědčí o velké čtivosti, kterou se autorka snaží čtenáře vtáhnout do děje. Na druhou stranu se na příběh musím dívat očima -náctiletých a taky chápat jejich chování (někdy nepřiměřené) a vychytat všechny mouchy, které příběh má. Suma sumárum - čtyři hvězdy jako vyšité.

1 04.10.2017

Začátek mě docela bavil - pro mě zajímavý termín "bukinisti" v prostředí Francie, do toho sem tam nějaké to francouzské slovo, které i pro naprostého laika bylo pochopitelné. Zhruba v půlce jsem ztratila původní nadšení, které ke konci vyprchalo úplně. Nelíbila se mi postava Claudie a nakonec celý ten příběh mi přišel průměrný. A to ještě o hvězdu méně za ten konec se závěrečnou "honičkou", která byla tak amatérská, že už více být ani nemohla.

1 03.10.2017

Tak jsem po nějaké době sáhla po povídkách, že se jako po setmění budu trochu bát... když už se nám ten den krátí a děcka jdou brzo spát... No, ale tady ty povídky byly vesměs všechny tak nanicovaté, že se se mnou kniha drobet protáhla.... Už si na ně ani nevzpomenu, kromě snad Mrtvého dřeva a Černého telefonu...

1 01.10.2017

Trochu jsem se bála, co na to budou říkat děti, když začneme číst Malého prince. Spousta lidí kolem říká, že tuto pohádku nikdy nepochopili. Ono to totiž ani není moc pohádka. Vyprávění je o nějakou tu úroveň výš než jen "příhody zvířátek a statečných kovářů, co chodí po světě..." Nakonec se jim putování po planetách líbilo. A já si příběh oživila, takže jsem spokojená. Pokud budou někdy chtít znovu ji přečíst, splní svůj účel.

6 21.09.2017

Nevím, nevím, jestli si kniha zaslouží plné tři hvězdy, spíš bych krapítek ubrala. Ale na druhou stranu, nějaké kvality kniha přece jen má, tak proč ne. Ale proč bych chtěla hodnotit pouze dvěma... Kniha je strááášně zbytečně dlouhá. Já jsem se nudila! Připadlo mi, že je příběh zbytečně roztahaný, rozvláčný...Zdrcla bych knihu na polovinu a byla bych spokojená. Co ale oceňuji, je postava Rhey, ta byla opravdu super. Docela se mi líbila i atmosféra v městečku, Rolandovi kamarádi (i když na svůj věk hodně vyspělí), prostředí, ale musela jsem se ke čtení trochu nutit, netěšila jsem se na pokračování. Nu což, uvidíme, co přinese další díl. Přece jen ještě nejsme na konci. Ale tentokrát si dám pauzičku a nebudu se na něj hned vrhat.

2 18.09.2017

Ráda čtu dětem pohádky, které mi čítávali rodiče, když jsem byla také malá. Nejlepší jsou ty z lesa a o zvířatech. Je psaná pořád srozumitelným jazykem, na svůj věk. Až na slovíčko "prokrýlepána" - to jsem přeskakovala...

7 15.09.2017