evickakyticka komentáře u knih
Mňam. To bylo počteníčko. Cítila jsem se jako jeden z nich, jako bych tam s nimi cestovala, vše viděla a měla tu čest vše prožít. I když některé scény byly trochu brutální, jejich popis nebyl zdlouhavý a ono to k té době patří. Nejvíc jsem si oblíbila Waylanda a nakonec i trochu Vallona, i když to byl velký drsoň:) Dokonalé popisy prostředí mě úplně dostaly, taková kniha byla snad napsána přímo pro mě. Doporučuji a těším se na druhý díl.
Věděla jsem, že to nebude žádná pecka, ale dala jsem knize šanci a pohodlně se začetla. Docela hezky popsaný New York (na tu dobu) i s výrazy jako BBQ k večeři a "howdy" jako pozdrav. Musím přiznat, že začátek mě bavil daleko víc než celkové rozuzlení příběhu. Tak nějak jsem se v tom konci plácala. Černého humoru jsem se dočkala a tady přináším kratičký úryvek:
- Kromě toho tu byl ještě jeden pán.
- Co chtěl?
- Původně zmrazit, ale protože měl jenom rakovinu, tak z toho zase sešlo.
- Škoda, že byl tak zdráv.
- Možná dostane ještě leukémii. Dala jste mu formuláře?
- Ovšem. I s podmínkami.
Kdo někdy vlastnil kočku, pochopí...
Na tento komiks jsem narazila náhodou a jsem docela spokojená. Některé slovní hříčky a spojení se mi líbily. Ale že bych z toho padla na zadek....
Začíná to být velmi zajímavé. Po předchozím dílu tuším, že každá kniha tato série bude trochu jiná. Pustiny jsou daleko více "snové", ta realita je velmi vzdálená. Děj plyne a vy se daleko více noříte do hlubin "Kingova snu". Konec s vlakem je naprosto skvělý, líbily se mi hádanky a taky Ochu. Autorův doslov mě taky zaujal, pokud jsem pochopila, ani on sám nevěděl, kam se příběh bude ubírat a kdy jej vlastně dokončí. Nechám si Pustiny vstřebat a vrhnu se na pokračování. Jsem zvědavá, čím mě další díl překvapí, když tomuto jsem dala plný počet.
Tuto knihu jsem tak dlouho odkládala, až jsem ji nedočetla. Začátek mě nebavil, potom ten labyrint, ten se dal. No a pak už jsem se nemohla začíst, oko četlo, ale mozek text nezpracovával. Škoda. První díl byl super, četla jsem i třetí, bohužel tento nedám.
Nakonec jsem knize dala ještě jednu šanci a bohužel jsem se utvrdila v tom, že je to nejslabší díl ze série. Dočteno, ale nebavilo.
Tuto knihu jsem čítávala o prázdninách, když jsem byla ještě malá. Když ji teď moje děti odněkud vytáhly, neváhala jsem a znovu si ji přečetla. Vzpomínala jsem na doby, kdy jsme ji se sestřenicí četly a pak si o ní povídali. Používali jsme slova z knihy, jako (asi nejoblíbenější) hraka, elil, hrududu, homba a našeho králíka v králíkárně pojmenovali Sisusinna. Docela jsem si i vybavovala průběh knihy a oblíbené hlášky. Oceňuji, jak je kniha psaná, kolik popisu prostředí a zákonitostí přírody jsem v ní ve svém pozdějším věku objevila. Snad i mé děti dospějí do věku, kdy knihu přečtou a najdou v ní stejné zalíbení jako já.
Tohle jsem nečekala. Neuvěřitelně čtivá kniha. Z každé strany byla cítit atmosféra Londýna, jejich obyvatel, té každodenní špíny, korzetů, sluhů, podvodů, odporných lidí (kterých bych se bála jako v tom nejhorším snu),prostě - nemohla jsem se odtrhnout a četla až dlouho do noci.
Obě novely mě zaujaly tak napůl, proto také hodnotím třemi hvězdami. Je to sice starší kousek, který King napsal, ale o to by mě měl více zaujmout. Ty jeho novoty už mi tak nevoní.
Konečně se příběh rozjíždí. Na něco takového jsem se těšila a jsem ráda, že jsem se nespletla. Nemohla jsem se odtrhnout a Rolanda a jeho přátel jsem měla plnou hlavu. Nebo vlastně ještě pořád mám. Moc se mi líbí svět na druhé straně, vyvíjení příběhu i jednotlivé postavy. Ještě, že jsem si půjčila i Pustiny a hned jak bude čas, vrhnu se na ně.
Ze začátku jsem si říkala, že tohle je pravý a nefalšovaný thriller. Odporný záporák, který dělá své oběti nehezké věci a ještě si při tom prozpěvuje... fakt síla! Do toho všeho lehce podané prostředí Aljašky a umění přežít v divočině. To je můj šálek. Bohužel konec se mi až tak nelíbil, byl do toho zapasovaný jiný rozměr rozuzlení, který tam, myslím, ani být nemusel... Zasloužená čtyřka:)
Super! Fantasy jak má být. Krásně utvořený svět plný magie, podivných postav, nějaké té lásky a zrady a když k tomu přidáme ještě plavbu na moři.... kniha stvořená na letní čtení. Moc se těším na další díl.
Ukončení série s detektivem Hodgesem u mně má sestupný dopad. První díl super, druhý o něco méně a tento, poslední, je už úplný průměr. Ještě štěstí, že kniha neměla více stran, to už bych i mohla tvrdit, že jsem se nudila a čekala jen na konec. Ale zpět k hodnocení. Poslední Bradyho styl útoků pomocí vklouznutí do mysli jiného mi nesedl. Myslím, že to mělo mouchy. Nebylo to tak uvěřitelné...
Asi jsem udělala chybu a nedávno jsem přečetla knihu Naslouchač od Petry Stehlíkové. No, ono to nebylo ani tak nedávno, bylo to v únoru, ale kniha ve mě zanechala takovou "stopu", že ji mám pořád v hlavě. Asi proto mě tato kniha nebavila. Bylo v ní moc pojmů, moc prapodivných postav, děj mě nebavil, hlavní postava mě nezaujala...prostě já nevím....nedočetla jsem ji...
Většinou takové knihy, kde se pitvají vztahy nečtu, ale autorka mě přesvědčila o svém talentu u knihy Do tmy. Proto jsem očekávala, že i tato mě vtáhne. Oceňuji lehkost a především vtip, kterým je kniha podaná. Taky mě neskutečně bavila ta místa, kde se do děje přidala mlha, která zvýraznila lehce ponurý děj.
Nicméně bylinky jsou mi bližší než již zmíněné pitvání vztahů, proto hodnotím třemi hvězdami.
Abych řekla pravdu, nic moc teda. Bylo to takové bez břinku. Chvílemi jsem se i nudila a myšlenky odplouvaly někam jinam. Ale jako odpočinková kniha od které toho moc nečekáte, by to šlo. Za měsíc si ani nevzpomenu o čem byla...
Zajímavá kniha. Četla jsem už Slepou skvrnu a ta mě navnadila na další knihu. U obou je styl velmi podobný. Musíte prostě číst dokud nepadnete. Přece jen tato kniha byla taková jiná. Vyprávění nikoliv očima detektiva, ale žháře a osob kolem něj mělo spád, pořád se něco dělo a já nechtěla přestat. Celé rozuzlení příběhu trvalo až do poslední stránky. Ale ze začátku jsem si omylem spojila se žhářem jinou postavu a když jsem si to uvědomila, měla jsem v tom trochu zmatek.
Nedokázala jsem se začíst. Nevím, co mi nesedlo. Ale asi autorčin styl psaní. Vůbec jsem se neorientovala a po většinu času jsem ani nevěděla, co čtu. Většinou se pokouším dát knize šanci, tak jsem cca 100 stran dala, ale ne víc. Je tolik jiných knih, které mě vtáhnou už od prvních stran. Tato to určitě není....
Už vím, proč jsem tuto knihu měla v přečtených, ale nohodnocenou. Jak chcete hodnotit něco, co je vlastně jen dílo v rámci terapie? Člověk, který je zlomený nad ztrátou své milované, kope všude kolem sebe (v tomto případě spíš střílí), utápí se v žalu - a my, nevědoucí, to máme soudit? Asi ne... Tudíž hodnotím příběh jako takový - tedy bez vysvětlivek na začátku. A také samozřejmě kresbu, kde oceňuji nebarevnost. Potud dvě hvězdy o nic víc ani míň mi tento komiks nedal...
Musím se pořád utvrzovat v tom, že klasika není nic moc pro mně. Já po ní občas zatoužím a mockrát nejsem vlastně spokojená. Ale ke knize: Nebylo to špatné, místy i docela vtipné, ale ještě, že je kniha docela krátká. Nemusela jsem se dlouho trápit. Také tam bude i nějaká ta síla příběhu, to nepopírám. Ale snad mě příští vlna touhy po klasice více nadchne.