evismaior komentáře u knih

60% - Začínala jsem s čínskou sérií, a tak jsem se těšila na něco nového, ale po prvním dílu mě Akta Enzo zatím příliš nepřesvědčila. Neříkám, že by oblíbený koncept vodítek, která pátrače posílají od jedné bedny s deset let starými ostatky vlivného francouzského absolventa prestižní ENA Jacquese Gaillarda (která vychovává budoucí premiéry a prezidenty) ke druhé, nefungoval, spíš že to celé působilo kostrbatě - ano, v roce 1996, kdy se vražda odehrála, byl Internet v plenkách a dát tyto indície dohromady bylo tehdy těžké, ale už není možné pochopit, že to po nalezení první bedny dešifruje jen geniální Enzo se svojí partičkou lidí, co se k tomu náhodně nachomýtli, a policie se vůbec nechytne. Motiv vraždy vyplývající už z názvu knihy a odkazující na Dostojovského Zločin a trest (výjimeční lidé stojí nad ostatními a jim vražda projde) mě taky až tak moc nepřesvědčil a postava Charlotty mi přišla podobná Sophii z o 3 roky staršího DaVinciho kódu. Ale dalším dílům dám samozřejmě ještě šanci.

2 04.04.2022

80% - Asi začínám mít trochu problém s tím, že Elíasson dokáže stvořit jen jeden typ hlavního hrdiny, a to osamělého muže kdesi na konci islandského světa, který v podstatě jen doufá, že se nebude muset s nikým bavit. V Okně na jih to byl spisovatel s tvůrčím blokem žijící ve vesnické chatce, tady je to pro změnu malíř, který z omšelého karavanu vyráží do okolního lesa a pokouší se s pocitem neuspokojení malovat stromy. Autorovi se naštěstí daří přírodu zachytit lépe než malířovi a jeho popisy procházek ve čtenáři zanechají pocit, jako kdyby tam byl s malířem. Opět v příběhu najdeme střípky z předchozího života, pár úsměvných úvah (zauvažoval jsem, zda mrtví mohou spadnout z koně, ale k žádnému závěru jsem nedospěl) a zamyšlení (Teď mě ovšem kladení pastí na králíky už vskutku nezajímá. Mám dost všech těch pastí, které jsem nastražil sám sobě) a pocit, že samota může být nejen bezútěšná, ale i docela fajn.

2 08.03.2022

40% - Tahle (na autorku) útlá knížka odehrávající se po skončení třetího dílu "Dvorů" je přesně tím, proč předchozím třem dílům nemohu dát to nejvyšší hodnocení - právě zde je totiž výborně vidět, jaký balast autorka nabaluje na své jinak poutavé a slušně napsané příběhy tak, že z knížky, která by mohla mít odsýpajících a dech v hrdle zadržujících 400 stránek, udělá 700 stránkovou bichli napěchovanou opakujícími se, nechci napsat rovnou bláboly, ale je to skoro tak. Dvůr mrazu a hvězd mohla být klidně závěrečná kapitola předchozího dílu. A nebo taky nemusela vůbec vzniknout a ono by se taky nic nestalo, protože nemá doslova žádnou zápletku, k jejímuž rozuzlení by děj knížky směřoval. Čekala jsem prostě nějakou jednorázovou povídku ze světa Feyre a Rhysanda, ovšem dostalo se mi jen jakési náladovky točící se kolem oslav slunovratu. Takže jo, Feyre a Rhysand se pořád děsně milují (a pokud neumřeli, žijí v Prythianu až dodnes, což klidně může být dalších 500 let), Elain a Nesta (ta hlavně) se pořád nemohou vyrovnat s tím, že jsou najednou vílami, Cassian furt vzdychá po Nestě a Lucien po Elain, ovšem i v této věci je posun naprosto nula, Azriel a Mor mají pořád mezi sebou ten svůj podivný vztah, Tamlin je pořád troska a Amren je prostě Amren. Prokousávalo se mi tím opravdu těžko a to jsem si to vlastně vybrala v ten vhodný vánoční čas.

2 14.01.2022

70% - Tento díl detektivních příběhů odehrávajících se v Číně se mi dostal do ruky jako první, ale vůbec to nevadilo, protože autor píše čtivě a dokázal vždy na vhodném místě několika větami shrnout, co se odehrálo v prvním dílu. Americká patoložka Margaret a čínský detektiv Li jsou poté, co si po milostné avantýrce mysleli, že se už nikdy neuvidí, opět svedeni dohromady dalším nevysvětleným případem vražd stětím, kdy právě čtvrtá oběť dle Margaret vykazuje známky toho, že ji zavraždil někdo jiný, než ty první tři. Za dost slabé považuji to, že autor nevím jestli záměrně (protože to bylo až příliš okaté na to, aby to nezamýšlel) hodně brzy naznačil, kdo má čtvrtou oběť na svědomí. Ale tak aspoň jsem nemusela být zas tak napjatá a jen jsem čekala, jak se vše vysvětlí. A mezitím jsem si užívala všechna ta vyprávění o čínské historii dávné (zde konkrétně o terakotové armádě) a ne zas tak dávné (zrůdnosti prováděné těmi nejomezenějšími, kteří se dostali k moci v době kulturní revoluce, kdy není divu, že někdo pomýšlel na pomstu), jakož i o téměř současných (kniha je přece jen stará přes dvacet let) reáliích, kdy nejvíc mě asi zasáhly souvislosti, ke kterým v Číně vedla politika jedonoho dítěte, od potratů povolených až do 28 (!) týdne, přes holčičky posílané do adopce, až po kult čínských zpovykaných jedináčků, kteří určují a ještě dlouho budou určovat soudobé dění v Číně.

2 26.08.2021

80% - ač povídkový žánr normálně moc nemusím, u Neila Gaimana je tomu jinak a mnohé jeho povídky považuji za výborné, přestože například povídky psané formou poémy mi moc neříkají. Z této sbírky se mi líbila povídka uvedená hned v autorově úvodu - Svatební dar - o dopisu, který manželé dostanou neznámo od koho ve svatební den a který v každém okamžiku jejich manželství vypráví jeho průběh, ovšem tak nějak ošklivě, jak se to nestalo, jako by v sobě shromažďoval vše nepěkné, co se stát mohlo, ovšem až do jisté chvíle... Nebo humorná povídka Rytířství o staré paní, která si ve vetešnictví koupí Svatý grál, protože se jí hodí nad krb. Nebo povídka Můžeme to pro vás zařídit ve velkém o tom, co způsobí, když jeden spořádaný pán dostane množstevní slevu na nájemné vraždy, která je tím větší, čím víc vražd si objedná. Anebo znepokojivá povídka Myš o muži, který za každou cenu shání takovou tu pastičku na myši, která myši nezabíjí, zatímco jeho přítelkyně podstupuje interupci. Nebo neméně znepokojivá povídka Babycakes o tom, co se stalo, když naráz ze světa zmizela všechna zvířata a jediným slabším stvořením, kterému dospělí mohli dělat to, co do té doby dělali zvířatům, už byla jen miminka. A konečně Sníh, zrcadlo a jablka, taková převyprávěná Sněhurka z pohledu "zlé" královny.

2 17.07.2021

55% - Tak do tří čtvrtin knihy jsem ji hodnotila docela dobře, hlavní hrdinka Polly mě hodně bavila, jakože klasika, single třicítka, přitom docela k světu, s legračním zaměstnáním, ve kterém není nic neobvyklého jet přes půlku Anglie na nějaký zámek, kde člověk udělá rozhovor se zámeckým pánem o tom, jak se má jeho labrador. Hodně trefných postřehů z každodenního života, takové vtipné drobnosti, které v určitých konkrétních situacích bezděky proletí hlavou asi každé ženě. A citlivě podaná zápletka s nemocnou matkou, žádné melodrama, ale přesto z toho byl cítit ten bezmocný děs její dcery. Chození s aristokratem Jasperem takové normální, nenásilné. Jenže pak se cosi stalo, z Jaspera byl zlovolný nevěrník (jeho verze jsme se ale nedočkali) a hrdinka najednou skončila po pár vysvětlujících větách ve stylu "a jo jasně, veliké prozření" s někým, o kom ještě dvě stránky předtím vůbec neuvažovala jako o potenciálním partnerovi. Jako její volba by dávala smysl, ale nevím, tak nějak bych čekala, že se k takové proměně názoru bude muset alespoň nějaký čas schylovat. Skoro jsem měla dojem, že autorce došel dech a nebylo jí úplně jasné, jak se popasovat se závěrem.

2 25.06.2021

50% - Asi nejslabší díl s Harrym Holem, na který jsem dosud narazila. Samotná zápletka s vrahem, který vysává z obětí krev hrůzným kovovým chrupem, sice mohla působit šokujícím dojmem, jenže šokujících vražd je v literatuře i filmu tolik, že to zas tak moc moji pozornost neupoutalo. A když se pak ukázalo, že všechno bude trochu jinak, přišlo mi to ve finále zase až moc překombinované a nepravděpodobné. A ani další střípky ze života Holea knize příliš nepřidaly. Obeznalý čtenář už ví, jak to s touto postavou je, a přestože u něj došlo zejména na poli vztahů k určitému vývoji, nebyl to zas žádný extra přelom. Nakonec asi nejzajímavější byly vedlejší postavy, jako třeba ta novinářka nebo někteří členové detektivního sboru.

2 25.06.2021

45% - Ač jsem vděčný konzument červené knihovny, tohle tedy na mě bylo nesmírně rozvleklé a utahané. Hlavní hrdinka Grace je puťka tyranizovaná svojí matkou, ale zde je podána jako Popelka, které se ujme vysněný princ Ellis s karamelovýma očima (ten opakovaný popis těch očí je už pak vážně k smíchu) a vyrýsovanými břišáky. Sympatický, úspěšný Američan, nekomplikovaný chlápek, který by o takovou šedou myš ve skutečnosti sotva zavadil druhým pohledem. Sněme dál, je to krásné, když se zjevně slušné a hodné osobě dostane šťastné lásky a vysněného konce, ale obávám se, že v reálu by žena jako Grace skončila spíš jako doživotní opatrovnice "bezmocné" matky nebo manipulovaná manželka někoho, jako byl ten Phil. Zde je ale vše zalito italským sluncem a zdánlivě vyváženo smutným příběhem Connie a její ztracené dcery Lary, po nichž Grace a Ellis pátrají, což je očekávaně melodramatické už od prvního otevření skladu se začným majetkem, který po Connie zbyl. Dočetla jsem to, ale žádná sláva to tedy nebyla.

2 18.05.2021

70% - Asi by mě nenapadlo po této knížce sáhnout, ale vybral ji pro mě knihovník u výdejního okénka v knihovně. A třebaže jsem podle obsahu očekávala pomalu plynoucí příběh o staré paní připravující s láskou vánoční svátky pro svoji širokou rodinu, brzy jsem pochopila, že pod harmonickým vnějškem se těch rodinných tajemství skrývá víc, než by člověk čekal na první pohled, když vidí, jak nadšeně se všichni do modrého domu sjíždějí. Dávné i čerstvé křivdy, nevěra, závist, smutek nad ztrátou blízkých, ale i radost z nových ratolestí a naděje do budoucna. Aneb nejstarší rozumná Zlatka, zapšklá Lenka, rozlítaná Renátka, vytoužený nejmladší syn Martin a mladičká neteř Janička, kterou stará paní se svým manželem vychovávali po smrti jejích rodičů. A jejich partneři, děti, vnoučata. Koncept celkem známý z filmového žánru (rodina se sejde na svátky u jednoho stolu a na povrch vyplývají vztahy mezi nimi), takže zas tak moc překvapivého a originálního tam toho nebylo, ale tato česko-slovenská variace na dané téma se přesto četla docela příjemně.

2 23.04.2021

(SPOILER) 50% - Za začátku mi kniha připadala hodně napínavá, a když se Finnovi uprostřed noci na dálničním odpočívadle Layla ztratila, s napětím jsem čekala, co bude dál. Ovšem ve chvíli, kdy se začalo rozkrývat, že hlavní hrdina není zas takový klaďas a že rozumně uvažující člověk by si od něj držel hodně velký odstup, už to zas tak velká záhada nebyla. Spoiler - popravdě jsem dost dlouho očekávala, že se ukáže, že Layla a Ellen jsou ve skutečnosti jedna osoba, takže zjištění, že dvě sestry opravdu existovaly a jedna se pak za druhou jen nějak nesmyslně začala vydávat (aniž by ji - opět celkem neuvěřitelně - hlavní hrdina poznal) kompletně si pozměnila charakter (co prosím?) a vrátila se tam, kam by se nikdo normální nevracel, mě celkem zklamalo. Když mě napadají zajímavá rozuzlení a autor si vybere nějaké docela hloupé, tak to zkrátka není ono.

2 18.03.2021

80% - tohle bylo docela příjemné překvapení. Hlavní hrdinka Agnieszka je tak trochu urousaný poděs a za sebe jsem po jejím úvodu byla ráda, když si čaroděj na dalších deset let vybral právě ji, a když se navíc zjistilo, že ani ona není zas tak úplně obyčejná a že ty pohromy, které se kolem ní celý život děly, měly svůj důvod. Líbilo se mi, jak to bylo reáliemi a jmény jakoby zasazené do Polska, i když se samozřejmě jednalo o fantazijní svět. Za mě byla dost rozvleklá ta část, kdy se hrdinka vydala do města, aby přesvědčila mocipány k vyslání vojska proti Hvozdu. Samotný Hvozd rozlézající se a pohlcující jednu vesnici za druhou byl ale docela děsivý a dobře napsaný. A vysvětlení celkem neotřelé.

2 18.03.2021

70% - Dvě dějové linky - mladá žena Inara, která zdědí dům na ostrově poblíž Seattlu, rozhodne se ho přetvořit na rodinný hotel, a když pod schody nalezne kousek nádherně vyšívané hedvábné látky pouští se do pátrání nejen po příběhu jeho autorky, ale, jak se brzy ukáže, i po temné minulosti své vlastní rodiny. A druhý příběh odehrávajíci se v minulosti plné nenávisti vůči přistěhovalcům z Asie, jež přivede dívku Mei Lien po útěku z lodi smrti na stejný ostrov do společnosti zřejmě jediného muže široko daleko, který dokáže být k lidem odlišné rasy tolerantní. Tuto část americké historie jsem neznala, a tak mě tato část děje zajímala mnohem víc než ta současná, jež se mi zdála tak trochu uměle nastavená - protože jak často se asi ve skutečném životě stane, že se zakoukáte hned do toho prvního chlapa, na kterého při pátrání narazíte, a ještě zjistíte, že má s tím vším společného stejně tolik jako vy sama.

2 30.01.2021

60% - po Hře s láskou, kterou jsem pro její infantilnost měla problém dočíst, jsem dalšímu "bestselleru" této autorky moc šancí nedávala, takže jsem byla příjemně překvapená. Hlavní hrdinové sice byli poněkud stereotypní (Trevor - hezoun, co klátí jen modelky a jeho nájemnice Zoe - obyčejná, trochu obtloustlá puťka), ale na rozdíl od Jasona a Haley (kteří se zde taktéž objeví) si na nic nehráli a do pozice kamarádů s výhodami skočili rovnýma nohama a pak už se čekalo jen na nevyhnutelnou lásku jako trám, a to kupodivu bez zbytečných dramat. Jen už mě tentokrát dost otravovaly ty věčné popisy nenažranosti mužských postav z rodiny Bradfordů, kterých jsme si dost užili už v předchozí knize. Jako já se při popisu hodování ráda mlsně olizuju, jenže z tohohle neustálého ládování se tunami jídla mi bylo spíš nevolno...

2 15.09.2020

(SPOILER) 75% - tahle kniha poněkud mate svým názvem, resp. snaží se čtenáře možná trochu lacině nalákat na setkání s oblíbeným hercem, který se však osobně objeví doslova jen na pár řádcích. To snad autorka neměla zapotřebí a stejně tak mi tam moc neseděla ta dějová linka s údajně zázračnými léčivými koláči. Jinak mě ale toto zdánlivě jednoduché červenoknihovnové počtení příjemně překvapilo. Kupodivu mi byly sympatické všechny tři hrdinky, jejichž prostřednictvím se autorka vypořádává s tématem adopcí - Veronika, která jako mladičká otěhotněla, rodina ji zavrhla a ona po porodu dala dítě k adopci a s potlačovaným pocitem ztráty se léta protloukala Státy, než se rozhodla vrátit domů a začít znovu. Její dcera Bea, která se až po smrti své matky dozvídá, že nebyla biologickou dcerou svých milovaných rodičů, a přijíždí se s matkou setkat, přičemž si obě složitě ujasňují pocity, které to v nich vzbuzuje. A konečně Gemma, které vlastní nečekané otěhotnění zhatilo sny o novinářské kariéře a díky její přípravě článku o domově pro těhotné náctileté nahlížíme do několika dalších příběhů dívek, které jen obtížně hledají ve svém nitru odpověď na otázku, zda a komu dát své dítě k adopci a zda ho pak vůbec někdy ještě chtít vidět.

2 15.08.2020

50% - nebylo to napsané úplně zle, ale ten nápad s ženou, která využije zmatků po 11. září a zmizí tak, aby si její nejbližší mysleli, že zemřela při pádu dvojčat, mi přišel trochu laciný. Tedy ještě by se to dalo pochopit, kdyby se jednalo o manželku nějakého násilníka, která opravdu potřebuje zmizet z povrchu zemského, ale Emily nic nehrozilo - manžel v podstatě světec, který se "provinil" jen starostlivou péčí o svoji nemocnou matku, a Emily nebyla ani žádná chudinka bez peněz, neboť to byla ona, kdo v rodině vydělával. Mohla tedy odejít z jejich vztahu "na rovinu" a ne se takhle vypařit a dramaticky se skrývat a ani dceři nic neříct, i když i ona i manžel by si pravdu vědět rozhodně zasloužili a co se mě týče, na tohle Emily prostě neměla právo. S tímhle přístupem jsem s ní její následné životní strasti nedokázala příliš prožívat. Její šikovná dcera naopak byla postava napsaná velmi povedeně a dospěle.

2 06.07.2020

80% - podle obálky a anotace jsem očekávala nějaké lehké čtení v podobě holčičkovsky naivní růžové knihovny, kde tlustá opomíjená holčina zázračně zhubne a nalezne prince svých snů. Takže jsem hned od prvních stránek byla příjemně překvapená, že se ve skutečnosti jedná o docela odidealizované ponoření se do hlavy hned několika velmi realisticky vykreslených postav - samozřejmě je tu 200kilová Annie, která už kvůli odsouzení všech, kteří ji vidí, raději ani nevychází z bytu, kde tráví čas sněním o facebookovém životě svých "přátel", ale pak je tu naopak i anorektická Johanna, která zklamání z rozvodu a nepříliš rychle postupující kariéry moderátorky utápí v závislosti na nakupování (a tím pádem i dluzích), producent "hubnoucí" reality show Jarme, který v touze pomoci své ve škole šikanované dceři při natáčení dokumentu o šikaně zajde za všechny přijatelné meze, a jeho asistentka Camilla - manipulátorka, která život obětovala své práci. Z Annie se v reality show nestává zázračná proměna, tedy alespoň ne vnitřní a s tou nezaslouženou vnější (a to je za mě hvězda dolů, protože prostě nevěřím, že by se dalo takhle snadno zhubnout - to by to riskli všichni) se musí náležitě popasovat. Docela by mě zajímalo, jak by to se všemi těmito postavami bylo dál, takže to je druhá malá výtka, že román skončil moc brzy.

2 01.06.2020

30% - Musím říct, že ještě několik dní po dočtení mi z tohoto počinu jinak obstojné autorky jde hlava kolem a neustále dumám nad tím, proč u všech všudy měla potřebu pouštět se takovým způsobem do volného pokračování Pýchy a předsudku, se kterým by ji fanoušci na každé fanfiction stránce asi dost vypískali. To snad ani nemohla myslet vážně, stěží by to obstálo jako detektivní kostýmní román šmrncnutý červenou knihovnou, ovšem mám vlezlý dojem, že co se Austenové týče, četla jsme asi každá jinou předlohu, neboť s původním austenovským světem i stylem vyprávění to má společná vskutku jen jména postav, které jsou ovšem tak naprosto "out of character", že kdyby se tak nejmenovaly, nikoho by nenapadlo, kdo že to má být. Z nezáludného Bingleyho se nám tak stává záletník, kterému jen cesty do Západní Indie, kde si vesele otrokaří, zabraňují, aby povadlé Jane dělal další a další děti. Darcy zarputile nechápe, proč chce jeho syn studovat, místo aby se dal na vojenskou kariéru, sám Darcy přitom kontroluje celou Bennetovic rodinu, aby mu nedělala ostudu při jeho snahách o premiérský post, přičemž neváhá zavírat oči před tou nejšpinavější prací, kterou pro něj dělá jeho věrný poskok, a kdysi milovanou Elizabeth častuje poznámkami na téma lituji, že jsem si tě kdy bral. Elizabeth je po většinu knihy nemastná neslaná, a když se vzchopí k odporu, učiní tak proslovem a způsobem nikoli austenovsky sžíravým, který si člověk s chutí a trnutím prstů u nohou přečte ještě několikrát, nýbrž vysloveně vulgárním, který jsem raději vytěsnila. Hlavní postavou je ovšem zázračně zkrásnělá a zmoudřelá Mary, se kterou by jistě byla mnohem větší zábava, kdyby ji autorka neodložila záhy stranou v rámci poměrně nezáživné dějové zápletky jak vystřižené z šestákového románu. Inu dočetla jsem už čistě ze zájmu, co tam ještě autorka vymyslí, ale za mě - tohle se tedy příliš nepovedlo...

2 16.02.2020

75% - Na to, že je to červená knihovna, mi to přišlo docela dost slušně napsané, byť tedy dějová linka ze současnosti mě bavila podstatně víc než ta ze sedmdesátých let. Jako hlavní klad bych vyzdvihla lidsky normální postavy - tedy žádní super kladní a geniální hrdinové ani typičtí padouši. Ať už to byla hlavní hrdinka Anna, která z průmyslové velkovýrobny čokolády přijela bez dvou prstů na noze do Paříže pracovat v rodinné čokoládovně, Laurent v celku typickém sporu syna, který chce stejnou věc dělat úplně jinak než úspěšný otec nebo třeba i zdánlivě nepříjemná manželka čokoládového mága Thierryho Alice, všichni měli své silné ale i pochopitelné slabé stránky. Moc mi tam akorát neseděla ta zápletka se smrtelně nemocnou francouzštinářkou Claire vzpomínající na svou někdejší lásku k Thierrymu, která mohla ztroskotat na něčem ve 20. století tak banálním, jako že někdo někomu nepředal nějaké dopisy (jako really? Ono bylo v 70. letech opravdu tak nemožné dojet z Británie do Francie a s dotyčným se osobně setkat a vyříkat si to?), ovšem Anna z anglického maloměsta, která objevuje ducha Paříže (a přesto díkybohu není tak nechutně geniální, aby vyšvihla v případě nouze dokonalou čokoládu), se mi líbila docela dost. Na tenhle typ literatury to pro mě tedy celkově bylo příjemné překvapení.

2 10.02.2020

95% - Tento příběh mě nadchl už jako film Tima Burtona a jsem ráda, že jsem se dostala i ke knížce. Zejména prolínání příběhu se starými fotografiemi je takřka démonické, stejně jako prolínání současnosti mladého chlapce Jakea a minulosti jeho dědečka, který jako dítě po útěku z Polska skončil v sirotčinci slečny Peregrinové na odlehlém ostrově kdesi u britských břehů. Neboť on byl pro společnost nepřijatelný nejen tím, že byl Žid, ale i tím, že byl podivný, stejně jako všechny tam žijící děti, s nimiž má Jake pátrající po dědečkově osudu brzy šanci se poznat. Je až přízračné, když se dokonce zamiluje do dívky, kterou kdysi miloval i jeho dědeček a která díky pobytu v časové smyčce neustále se opakujícího jednoho dne nikdy nezestárla. Na filmu oceňuji navíc ještě pokus o celkem povedené dramatické finále s nestvůrami pasoucími po těchto podivných dětech, které pak v knížce při srovnání poněkud chybí. Ale i tak se těším na další dva díly.

2 30.12.2019

55% - Tenhle příspěvek Nicholase Sparkse do žánru červené knihovny mě příliš neoslovil. Ono je těžké najít si cestu k postavám, které se kdysi (a je tomu tak dosud) hrozně milovaly, pak svou lásku pod tlakem okolí hodily za hlavu, z Dawsona se stal samotář z ropné plošiny, který se snaží odčinit nehodu, při níž připravil o život otce od rodiny, a z Amandy se stala nespokojená manželka a matka trpící ztrátou jednoho z dětí a manželovým alkoholismem, která beztak s tou svou vysokou školou ničeho nedosáhla, takže asi bylo celkem zbytečné nechat se za mlada vydírat rodiči, aby se rozešla s Dawsonem z rodiny kriminálníků. Čtenář tak nějak nevyhnutelně celou dobu cítí, že i přes aranžmá jejich zesnulého společného přítele tihle dva nemají naději na společnou budoucnost, ale že to zas skončí až takhle melodramaticky, tomu jsem odmítala věřit i já, byť to na posledních desítkách stránek z knihy doslova křičelo. Že by až takhle? Ale ano. Až takhle.

2 30.12.2019