evismaior komentáře u knih

(SPOILER) 75% - tahle kniha poněkud mate svým názvem, resp. snaží se čtenáře možná trochu lacině nalákat na setkání s oblíbeným hercem, který se však osobně objeví doslova jen na pár řádcích. To snad autorka neměla zapotřebí a stejně tak mi tam moc neseděla ta dějová linka s údajně zázračnými léčivými koláči. Jinak mě ale toto zdánlivě jednoduché červenoknihovnové počtení příjemně překvapilo. Kupodivu mi byly sympatické všechny tři hrdinky, jejichž prostřednictvím se autorka vypořádává s tématem adopcí - Veronika, která jako mladičká otěhotněla, rodina ji zavrhla a ona po porodu dala dítě k adopci a s potlačovaným pocitem ztráty se léta protloukala Státy, než se rozhodla vrátit domů a začít znovu. Její dcera Bea, která se až po smrti své matky dozvídá, že nebyla biologickou dcerou svých milovaných rodičů, a přijíždí se s matkou setkat, přičemž si obě složitě ujasňují pocity, které to v nich vzbuzuje. A konečně Gemma, které vlastní nečekané otěhotnění zhatilo sny o novinářské kariéře a díky její přípravě článku o domově pro těhotné náctileté nahlížíme do několika dalších příběhů dívek, které jen obtížně hledají ve svém nitru odpověď na otázku, zda a komu dát své dítě k adopci a zda ho pak vůbec někdy ještě chtít vidět.

2 15.08.2020

50% - nebylo to napsané úplně zle, ale ten nápad s ženou, která využije zmatků po 11. září a zmizí tak, aby si její nejbližší mysleli, že zemřela při pádu dvojčat, mi přišel trochu laciný. Tedy ještě by se to dalo pochopit, kdyby se jednalo o manželku nějakého násilníka, která opravdu potřebuje zmizet z povrchu zemského, ale Emily nic nehrozilo - manžel v podstatě světec, který se "provinil" jen starostlivou péčí o svoji nemocnou matku, a Emily nebyla ani žádná chudinka bez peněz, neboť to byla ona, kdo v rodině vydělával. Mohla tedy odejít z jejich vztahu "na rovinu" a ne se takhle vypařit a dramaticky se skrývat a ani dceři nic neříct, i když i ona i manžel by si pravdu vědět rozhodně zasloužili a co se mě týče, na tohle Emily prostě neměla právo. S tímhle přístupem jsem s ní její následné životní strasti nedokázala příliš prožívat. Její šikovná dcera naopak byla postava napsaná velmi povedeně a dospěle.

2 06.07.2020

80% - podle obálky a anotace jsem očekávala nějaké lehké čtení v podobě holčičkovsky naivní růžové knihovny, kde tlustá opomíjená holčina zázračně zhubne a nalezne prince svých snů. Takže jsem hned od prvních stránek byla příjemně překvapená, že se ve skutečnosti jedná o docela odidealizované ponoření se do hlavy hned několika velmi realisticky vykreslených postav - samozřejmě je tu 200kilová Annie, která už kvůli odsouzení všech, kteří ji vidí, raději ani nevychází z bytu, kde tráví čas sněním o facebookovém životě svých "přátel", ale pak je tu naopak i anorektická Johanna, která zklamání z rozvodu a nepříliš rychle postupující kariéry moderátorky utápí v závislosti na nakupování (a tím pádem i dluzích), producent "hubnoucí" reality show Jarme, který v touze pomoci své ve škole šikanované dceři při natáčení dokumentu o šikaně zajde za všechny přijatelné meze, a jeho asistentka Camilla - manipulátorka, která život obětovala své práci. Z Annie se v reality show nestává zázračná proměna, tedy alespoň ne vnitřní a s tou nezaslouženou vnější (a to je za mě hvězda dolů, protože prostě nevěřím, že by se dalo takhle snadno zhubnout - to by to riskli všichni) se musí náležitě popasovat. Docela by mě zajímalo, jak by to se všemi těmito postavami bylo dál, takže to je druhá malá výtka, že román skončil moc brzy.

2 01.06.2020

30% - Musím říct, že ještě několik dní po dočtení mi z tohoto počinu jinak obstojné autorky jde hlava kolem a neustále dumám nad tím, proč u všech všudy měla potřebu pouštět se takovým způsobem do volného pokračování Pýchy a předsudku, se kterým by ji fanoušci na každé fanfiction stránce asi dost vypískali. To snad ani nemohla myslet vážně, stěží by to obstálo jako detektivní kostýmní román šmrncnutý červenou knihovnou, ovšem mám vlezlý dojem, že co se Austenové týče, četla jsme asi každá jinou předlohu, neboť s původním austenovským světem i stylem vyprávění to má společná vskutku jen jména postav, které jsou ovšem tak naprosto "out of character", že kdyby se tak nejmenovaly, nikoho by nenapadlo, kdo že to má být. Z nezáludného Bingleyho se nám tak stává záletník, kterému jen cesty do Západní Indie, kde si vesele otrokaří, zabraňují, aby povadlé Jane dělal další a další děti. Darcy zarputile nechápe, proč chce jeho syn studovat, místo aby se dal na vojenskou kariéru, sám Darcy přitom kontroluje celou Bennetovic rodinu, aby mu nedělala ostudu při jeho snahách o premiérský post, přičemž neváhá zavírat oči před tou nejšpinavější prací, kterou pro něj dělá jeho věrný poskok, a kdysi milovanou Elizabeth častuje poznámkami na téma lituji, že jsem si tě kdy bral. Elizabeth je po většinu knihy nemastná neslaná, a když se vzchopí k odporu, učiní tak proslovem a způsobem nikoli austenovsky sžíravým, který si člověk s chutí a trnutím prstů u nohou přečte ještě několikrát, nýbrž vysloveně vulgárním, který jsem raději vytěsnila. Hlavní postavou je ovšem zázračně zkrásnělá a zmoudřelá Mary, se kterou by jistě byla mnohem větší zábava, kdyby ji autorka neodložila záhy stranou v rámci poměrně nezáživné dějové zápletky jak vystřižené z šestákového románu. Inu dočetla jsem už čistě ze zájmu, co tam ještě autorka vymyslí, ale za mě - tohle se tedy příliš nepovedlo...

2 16.02.2020

75% - Na to, že je to červená knihovna, mi to přišlo docela dost slušně napsané, byť tedy dějová linka ze současnosti mě bavila podstatně víc než ta ze sedmdesátých let. Jako hlavní klad bych vyzdvihla lidsky normální postavy - tedy žádní super kladní a geniální hrdinové ani typičtí padouši. Ať už to byla hlavní hrdinka Anna, která z průmyslové velkovýrobny čokolády přijela bez dvou prstů na noze do Paříže pracovat v rodinné čokoládovně, Laurent v celku typickém sporu syna, který chce stejnou věc dělat úplně jinak než úspěšný otec nebo třeba i zdánlivě nepříjemná manželka čokoládového mága Thierryho Alice, všichni měli své silné ale i pochopitelné slabé stránky. Moc mi tam akorát neseděla ta zápletka se smrtelně nemocnou francouzštinářkou Claire vzpomínající na svou někdejší lásku k Thierrymu, která mohla ztroskotat na něčem ve 20. století tak banálním, jako že někdo někomu nepředal nějaké dopisy (jako really? Ono bylo v 70. letech opravdu tak nemožné dojet z Británie do Francie a s dotyčným se osobně setkat a vyříkat si to?), ovšem Anna z anglického maloměsta, která objevuje ducha Paříže (a přesto díkybohu není tak nechutně geniální, aby vyšvihla v případě nouze dokonalou čokoládu), se mi líbila docela dost. Na tenhle typ literatury to pro mě tedy celkově bylo příjemné překvapení.

2 10.02.2020

95% - Tento příběh mě nadchl už jako film Tima Burtona a jsem ráda, že jsem se dostala i ke knížce. Zejména prolínání příběhu se starými fotografiemi je takřka démonické, stejně jako prolínání současnosti mladého chlapce Jakea a minulosti jeho dědečka, který jako dítě po útěku z Polska skončil v sirotčinci slečny Peregrinové na odlehlém ostrově kdesi u britských břehů. Neboť on byl pro společnost nepřijatelný nejen tím, že byl Žid, ale i tím, že byl podivný, stejně jako všechny tam žijící děti, s nimiž má Jake pátrající po dědečkově osudu brzy šanci se poznat. Je až přízračné, když se dokonce zamiluje do dívky, kterou kdysi miloval i jeho dědeček a která díky pobytu v časové smyčce neustále se opakujícího jednoho dne nikdy nezestárla. Na filmu oceňuji navíc ještě pokus o celkem povedené dramatické finále s nestvůrami pasoucími po těchto podivných dětech, které pak v knížce při srovnání poněkud chybí. Ale i tak se těším na další dva díly.

2 30.12.2019

75% - V rámci žánru červené knihovny jsem dostala víceméně to, co jsem očekávala. Hlavní hrdinka Isla s láskou ke své domovské čtvrti Notting Hill, pro který by si šla lehnout i před bagr, byla vcelku sympatická, stejně jako její sestra na vozíčku a ostatní místní figurky. No a hlavní hrdina Chase se celkem roztomile přetvořil z racionálního obchodníka a zaměstnaného otce dvou dospívajících dcer v citlivého člověka, který nachází porozumění jak ve čtvrti, kterou chtěl původně zbourat, tak i v srdci těch, na kterých mu záleží. Od filmu Notting Hill mám sama pro tohle místo slabost, takže bylo fajn se tam díky téhle knížce na chvíli vrátit.

2 30.12.2019

60% - Po takřka nepřetržité šňůře povedených detektivek je pro mě tohle lincolnovsko-améliovské pokračování jednoznačně tím nejslabším z celé ságy. Začátek se zločincem fascinovaným zvuky a vytvářejícím hudební kompozice se zapracovaným chroptěním dušené oběti je sice velmi působivý, jenže ten tam byl zjevně pouze proto, aby byl důvod Amélii a Lincolna následně přesunout do italské Neapole, kde se dalšími oběťmi únosce stávají uprchlíci z tamního tábora a z románu se stává spíš špionážní thriller. Pevně doufám, že autor doopravdy nepovažuje všechny teroristické útoky v Evropě za poslední roky pouze za činy navedených či vydíraných nebožáků podporované v duchu konspiračních teorií místními ultrapravicovými antiimigračními hnutími. Ke konci už mě ani příliš nezajímalo, jak to dopadne, jen jsem čekala, kdy autor konečně přizná barvu ve věci svého průhledného mlžení ohledně toho, která že to kolegyně ve skutečnosti zaujala onoho mladého lesního policistu - a když tak konečně učinil a všichni ti jindy tak prozíraví detektivové s až jasnovideckými sklony se tomu tak upřímně divili, nezbylo už než jen se smát. Pevně doufám, že se v příštím románu autor vrátí k vysoké kvalitě, na jakou jsem u něj zvyklá.

2 18.12.2019

70% - Kdysi jsem viděla dojímavý film s Kevinem Costnerem natočený podle této knihy, tak mě zajímalo, jaká bude knižní předloha. Inu, neříkám, že jsem si nepoplakala (ale já se dojmu snadno). Některé věci, které mi ale ve filmu nějak nevadily, mi v příběhu nesedly. Například jak rychle a snadno se muž, který léta psal překrásné dopisy svojí zemřelé manželce a házel je v láhvi do moře, nechal přesvědčit, aby si začal vztah s ženou, která se jednoho dne objevila na přístavním molu u jeho lodi. A když se pak jejich vztah začal rozvíjet, tak všechny ty popisy, jak se jezdili vzájemně navštěvovat a jaké s tou láskou na dálku byly patálie. V tomto ohledu by mě celkem zajímalo, jak by se jejich společný život vyvíjel dál, kdyby si autor nepomohl tím vcelku předvídatelným koncem.

2 06.12.2019

90% - Po několika letech jsem se vrátila k prvnímu dílu fantasy ságy Stephena Kinga Temná věž, od které si on sám sliboval, že to bude něco jako jeho vlastní Pán prstenů. A za mě se tak trochu po Kingovsku skutečně podařilo. První díl je ve skutečnosti spíš taková ochutnávka toho, co teprve přijde. Setkáváme se s Rolandem ze starobylého rodu pistolníků, který putuje světem, jenž ze všeho nejvíc připomíná jakousi vzdálenou apokalyptickou budoucnost Země šmrncnutou divokým západem s cílem dohonit čaroděje Waltera a přiblížit se Temné věži. A setkáváme se i s chlapcem Jakem, který je vytržen ze svého světa moderního New Yorku (snad i proto, že se o něj rodiče nikdy moc nezajímali) a je přihrán do cesty Rolandovi, aby byl jeho společníkem a později i výčitkou, až ho Roland nechá napospas, aby se sám dostal blíž svému cíli. K tomu pár zombíků a pomalých mutantů v (zřejmě) starém tunelu metra na dokreslení atmosféry a příběh může začít. "Muž v černém prchal přes poušť a pistolník mu byl v patách..."

2 21.10.2019

75% - Čekala jsem od té knížky něco trochu jiného, takové to vysvětlení vědy pro laickou veřejnost. Ve skutečnosti se ale jedná spíš o ponoření se do historie, kdy nebylo vůbec obvyklé, aby byly seřízené několikery hodiny na jedné kostelní věží (natožpak v celém městě), kdy se pokládaly první podmořské kabely a s jejich pomocí probíhala více či méně přesná měření zeměkoule, kdy se bojovalo o to, zda má mít den 24 hodin (nebo by se měl dělit decimálně), jestli bude mát pravý úhel 90 nebo sto stupňů a kdy ještě vůbec nebylo zřejmé, kudy povede nultý poledník a našli se tací, kteří byli schopní se kvůli tomu v Greenwichi odpálit bombou. Pro milovníky historie to musí být poutavé čtení.

2 21.10.2019

70% - pěkně popsané modelové případy, hledání příčin, proč je v dnešní společnosti tolik panovačných dětí - a obzvlášť mě pobavil případ holčičky, která byla ochotná jíst, pouze pokud ji otec krmil oknem ze štaflí lžičkou prodlouženou bambusovou tyčkou, v klobouku a s deštníkem, zatímco matka musela ležet v noční košili na skříni a pomocnice po každém soustu chrastila chrastítkem, jinak se děvče prostě nenajedlo. Chudáci rodiče, asi si užili, ale ten případ byl tak neuvěřitelný, že jsme se vážně zasmáli a zkonstatovali, že ten by stál za zfilmování. Zdálo se mi, že podstatným sdělením je, že se naše společnost s dětmi moc (anebo naopak málo) maže, a kdyby je vychovávaly na zádech matky v Africe, byly by spokojenější. Doufala jsem, že se u popsaných případů dozvím, jak probíhala terapie a jak dopadla, ale to jsem se bohužel nedozvěděla, zdá se, že se všechno vyřešilo na posledních pár stranách knihy pevným objetím. Inu, já sama na objímání sázím opravdu hodně, ale že by mi to přišlo zas tak samospasitelné, to tedy v žádném případě.

2 27.05.2019

80% - Dlouho jsem si při čtení myslela, že se z toho stane můj nejoblíbenější díl s Rhymem a Sachsovou, ale nakonec to řadím "jen" mezi ty povedené. Téma tetování na kůži v téhle sérii ještě nebylo a ráda jsem se dozvěděla i něco z teorie díky vyprávění vedlejších postav - tatérů (a přesvědčila se, že já ty správné pohnutky nechat se tetovat prostě nemám:-)). Amélie a Lincoln zde nebyli tak otravně předvídaví, takže celkem logicky bylo i hodně obětí. A opět se objevila i postava jejich skoro adoptované dcery Pam. A třebaže se také dalo předvídat, že jedna z nových postav bude do příběhu zapletená více, než bychom čekali, tak to zas až tak nevadilo. Dobře zpracovaná mi přišla i provázanost na úmysl jedné typické americké sekty způsobit mnohem větší škodu a více obětí, než jen ty tetované. Ovšem závěrečné překlopení do promyšleného činu jisté nejmenované postavy, která Rhymovi pořád nedá spát, mi přišlo nesmírně překombinované, to to prostě nemohlo zůstat jen u té sekty? Fakt by nemohli být sami tak chytří, aby tohle vymysleli? Tyhle závěrečné překombinované zvraty v ději už jsou vážně dost únavné (hlavně tedy tím, že už je čtenář prostě čeká, takže ani není překvapený, spíš naopak otrávený), bylo by moc fajn, kdyby se Deaver od nich pro jednou dokázal oprostit...

2 29.04.2019

40% - Na Allenovy filmy se ráda podívám, ale tady jsem při čtení nebyla schopná vézt se s autorem na jedné vlně. Přišlo mi to hrozně nudné, což vzhledem k originální zábavnosti jeho filmů byl pro mě dost zvláštní a nečekaný dojem.

2 25.02.2019

45% - Čekala jsem, že by se mi to mohlo líbit - koneckonců pro příběh o nezadržitelně kila a léta nabývající matce, která ráda romantické příběhy (ať čtené nebo vlastnoručně sepsané) bych sakryš měla být cílová skupina a zhmotnění literárních postav v reálném světě taky není nápad, který by tu už nebyl - a nezřídka dokázal čtenáře potěšit. Jenže tady byly ony zhmotnělé postavy Aidana a Lily takové podivné (teda on sice sexy, ale zas z toho nic nebylo:-) a z Lily už vůbec ne), pak do toho autorka zamotala v rámci úporné tvorby zápletky ještě jakousi čarodějnici z jiné hlavní hrdinkou nedopsané knihy a o rychlé prolítnutí knihy, které nezanechá větší dojem, bylo postaráno.

2 07.01.2019

90% - Pro mě je tohle zatím nejlepší díl celé série. Téma krádeže identity je velmi aktuální a autor si tentokrát odpustil závěrečné násobení nepravděpodobných rozuzlení, které mi vždy docela vadí (naopak místo toho o kousek posunul případ Hodináře z předchozí knihy), protože ono už to bylo řádně napínavé i bez toho - a kladně hodnotím zejména fakt, že tentokrát ani obvyklý pro mě už dost nepravděpodobný jasnovidec Rhyme na pachatele neměl a ten mu jednu oběť vyrobil téměř před nosem. Představte si, že někde existuje datové úložiště, kde je o vás uloženo vše od základních údajů, přes výpisy telefonních hovorů, seznamy oblíbených webových stránek, nákupní historii až třeba po váš pohyb po městě sledovaný průmyslovými kamerami. A představte si, že někdo s přístupem k těmto údajům toho o vás ví tolik, že klidně může spáchat zločin a nastrčit důkazy tak, aby seděly přesně na vás. Anebo provést v těchto databázích takové změny, že vám náhle klepou na dveře exekutoři, protože máte statisícový dluh, jiný člen vaší rodiny má najednou v trestním rejstříku pěkný soupis spáchaných zločinů a zjistí se, že v porodnici došlo k záměně a vaše dítě třeba dle databází vůbec není vaše. Jo, občas mi už přišlo přitažené za vlasy, že by opravdu vláda dovolila soukromé firmě všechna tato data shromažďovat (ještěže v EU máme teď to GDPR:-)) a že by tato firma mohla tímto způsobem otevřeně nabízet na webu služby pro jiné firmy třebas o nákupních preferencích konkrétních lidí, a proto taky nedávám plných 100%. Ale už skutečnost, že možné by to nepochybně bylo, je natolik znepokojivá, že tuhle knížku ještě dlouho nedostanu z hlavy.

2 03.01.2019

90% - druhá sbírka povídek Minority report se mi líbila výběrem povídek ještě o něco víc než ta první. Tentokrát to nebylo jen na jedno brdo (příběh ve strusce po nukleární válce), ale témata byla vskutku velmi různorodá - organizace lidí prostřednictvím jakéhosi společenství vlastníků v bytových domech pod dohledem zřejmě už několikáté prezidentské dvojnice Nicole v povídce Převratný počin, Operace Luční koník, kde je spisovatel sci-fi přiveden do budoucnosti, neboť tamní mají dojem, že tihle lidé byli tušiteli, super povídka Co říkají nebožtíci zas překvapí tématem jakéhosi položivota po smrti, v němž lze člověka ještě pár let udržovat a občas ho oživit, aby s ním mohli potomci pokecat, Orfeus na hliněných nohou s úžasným tématem vracení do minulosti, aby se člověk stal inspirací pro nějaké umělecké dílo, Tenkrát s Parádnicí Pat (po válce už lidem zbývá jen hrát hru s vymakanou Bárbínou:-)) či skvěle ironická povídka Život s blobem, kde se člověk dobrovolně promění v kdysi nepřátelskou mimozemskou entitu (a naopak). Trochu slabší mi přišel Záložník o zdánlivě slaboduchém chlápkovi, který nahradí ve funkci prezidenta porouchaný počítač, ale to pak Dick dohnal navazující povídkou Co si počneme s Raglandem Parkem, kde svoji funkci tenhle chlápek solidním způsobem ustál. Takže mě nakonec bavily všechny.

2 05.11.2018

80% - téma Severní Korea je zajímavé samo o sobě a fakt, že se odsud z tábora pro politické vězně podařilo utéct někomu, kdo se tam navíc narodil a nikdy nic jiného nepoznal, načež o tom vznikla kniha, mě zaujal hned po jejím vydání. Svým způsobem problém je v tom, že autorem není Sin, ale novinář, který s ním vedl rozhovory a podle svých slov si už v době psaní knihy nebyl a ani nemohl být jistý, jestli mu Sin říká pravdu. To se projevilo již v době rozhovorů, kdy Sin měnil okolnosti, za nichž udal svoji matku a bratra (a údajně byl účasten jejich popravě), a pokračovalo to i po vydání knihy (v roce 2015 Sin oznámil, že některé události se nestaly tak, jak jsou v knize popsány, a to poté, co KLDR v reakci na celosvětový úspěch knihy zveřejnila video, kde jeho otec "uvádí věci na pravou míru", mj. tvrdí, že byl Sin odsouzen za znásilnění). Na tom textu je opravdu hodně patrné, že ho píše někdo, kdo k hlavnímu protagonistovi událostí nedokázal zcela proniknout, to hlavní se dozvíme už na obálce knihy a v textu je to pak opakovaně rozváděno a obaleno do informací o režimu v KLDR, neboť od Sina získané informace by zjevně stačily pouze na jednu či dvě kapitoly. Čekala jsem od toho zkrátka něco trochu jiného - větší vhled do nitra někoho, kdo nikdy nepoznal normální dětství, lásku rodičů, běžnou školní docházku a vůbec život, ale naopak žil v atmosféře, kde se za normální považovalo mučit, krást a udávat s cílem přežít další den. Ono to tam je, ale psáno podobně odosobněně, jako když tu já píšu tyhle řádky. Nejzajímavější tak pro mě byly pasáže o mně dosud neznámých podrobnostech severokorejského režimu (existence pololegálních obchodnických živností, tolerance přechodů hranic do Číny pro tyto obchodníky, pašování cédéček s jihokorejskými telenovelami, všudypřítomná korupce atd.) a pak také popis toho, jak obtížně se Sin a další uprchlíci z KLDR začleňují do života ve společnosti západního typu, která očekává, že je svobodný člověk schopný sám za sebe převzít odpovědnost. Těžko si představit, čím si lidé v lágrech a KLDR vůbec procházejí, Sin měl svým způsobem "výhodu", že nikdy nic jiného nepoznal, o nic nepřišel, okolní hrůzy pro něj byly běžným jevem a nikdy tak v táboře například nepřemýšlel o sebevraždě. O to drsnější pak muselo být setkání se světem venku. Podle Wikipedie se nicméně Sin stal před rokem otcem - kéž dokáže dát svým dětem to, co sám v dětství nepoznal.

2 24.09.2018

90% - Tak z této knížky doma zavládlo velké nadšení - vzhledem k formátu je v ní pro dítě značné množství informací o všech druzích jídel - a co je nejlepší - odklápěcí okénka mají často i dvě nebo tři vrstvy, takže jsme při čtení vždy jen napjatě čekali, kam všude se ještě dostaneme a co zjistíme. Někdy je to sice poplatné tomu, že to není české, takže se objevují u nás poměrně neznámé plodiny na úkor těch, které by třeba mohly být více rozebrány, ale tak aspoň jsme se něco přiučili.

2 17.09.2018

90% - Dickovy povídky se mi nakonec asi líbí mnohem víc než jeho romány. Kniha je pořádně tlustá, přesto ale obsahuje jen něco přes dvacet povídek. Což už samo o sobě svědčí o tom, že to nebudou žádné krátké výkřiky. Naopak, jedná se o propracované příběhy zasazené do propracovaných světů. Témata jsou pestrá - vztahy lidí a mutantů, robotů, androidů, život v rozpadající se postapokalyptické společnosti, která se pracně zdvihá z radioaktivního popela nebo naopak život ve společnosti plné konzumu, kde se denně dojíždí za prací přes celou sluneční soustavu. Jsou tu hnusní mimozemšťani pronikající do lidí a takoví, které lidi po setkání s nimi začali považovat za bohy. A lidé jsou tu geniální, stateční i podlí, zbabělí a paranoidní. Jen je z dnešního hlediska trochu neuvěřitelné, že všichni bez výjimky kouří, tam Dick zůstal zřejmě trochu v zajetí své přítomnosti a ten náhled do budoucna moc pestrý neudělal:-) Velmi povedený výběr povídek, bavila mě svým způsobem každá.

2 30.08.2018