Eyghon
komentáře u knih

Je to takový Kotleta na dovolené. Akce dost, postapo svět je taky slušný a kdyby to napsal Venca Dalamánek je to super vynikající. Ovšem je to od Kotlety a ten se držel zpátky. Odpočinkové čtení na jedno, dvě odpoledne.


Opět vynikající Heitz. Vysvětlení původu upírky Sii, která vystupuje i v jeho dalších knihách. Prolíná se přelom 17. a 18. století se současností. A i když nemám rád historické knihy, tak v této knize to neruší a vzájemné proplétání obou období knihu oživuje. Moderní život upírky proti době temna.


Nápad dobrý, děj zajímavý, ale pro mě to celé zabíjí neskutečná délka. Kdyby to bylo kratší aspoň o 200 stran, bylo by to čitelnější. (Mám rád knihy nad 500 stran, ale tady mi to nesedlo). Jinak cestování časem je super a celý ten systém je výborně vymyšlen. Akorát jsem po přečtení 700 stran čekal trošku uzavřenější konec a ne přípravu na nějaké pokračování.


Na tomto dílu mi vadilo v podstatě všechno. Po vynikajícím prvním dílu, přišel mírně slabší, ale pořád velmi slušný druhý díl. Třetí díl (Semper Fi) už byl průměrný a jeho zakončení v půlce věty (těsně před akcí) mě vyloženě naštvalo. Ale to jsem ještě nevěděl, co bude následovat. Dies Irae je velmi velmi velmi natahovaný, desítky stran nudných popisů, třetí čtvrtina (cca 100 stran) popisuje let, jeho okolí a myšlenky vojáků, tj. vůbec nic se nestane. Autor má obrovskou fantazii, ale nestravitelnou pro normálního čtenáře. O konci se vůbec nebudu zmiňovat, protože bych musel dát odpad. Bez dalšího dílu (který není) je to zbytečná kniha. Velká škoda takového konce původně výborné série.


Bakly je prostě špička. V knize se prolíná několik příběhů - Bakly se poflakuje po městě a bije to hlava nehlava, jeho dcera Zuzana s kapitánem Valérem pronikají mezi šlechtu, velmistr Janick zkoumá magii a to, co probudil, se vyvíjí v kanálech pod městem. Kniha v podstatě nemá slabá místa a to, že končí uprostřed příběhu mi nevadí, protože mám i další díl "V objetí smrti".


Knihu jsem poslouchal jako audiobook, a nevím jestli to bylo přednesem, ale všechny povídky mi přišly značně nudné a hororových okamžiků bylo pomálu.


Podobné jako první díl. Není to špatné, je tam trochu víc akce než ve Spadu, ale starý dobrý Kotleta to není. Je to na něho příliš vážné a zcela chybí humor, známý z předchozích knih (kromě Spadu).


Jedna z nejlepších "brakových" knih vůbec. Tibor Lánský přežívá v postapo světě jak se dá, ale potom co převezme iniciativu a vydává se na cestu pomsty (krve:)), tak je to akční jízda ve stylu Kulhánka. Už Kat (Cesta krve 3) byl špička a tato kniha se mu skoro vyrovná. Protože v tomto typu literatury nehledám umění ani filozofický přesah, tak jsem se bavil na maximum. Martin Moudrý si dokáže dělat srandu sám ze sebe a v žádném případě se nebere vážně (jak píše Trudoš).


Stálo to za to. Olymp je důstojné pokračování Ília. Je akčnější než první díl a vysvětlí se v podstatě všechny nevyřešené otázky.


V době šíření koronaviru víc než aktuální. Boj jednotlivců proti všemocné tajné organizaci - akce, tajemství skoro na hranici sci-fi, vybíjení lidstva neznámým virem a slušné zlomy a překvapivá odhalení na závěr. Při délce cca 660 stran to nemělo moc hluchých míst. Připravte se na množství hlavních postav (je potřeba číst souvisle bez větších pauz, protože zapomenete kdo je kdo) a celkem velkou přípravu na druhý díl. Pokračování bude určitě stát za to.


Kniha se v odkazech vrací jak k Frostovi, tak k Hitokiri. Akce je slušná, děj odsýpá, čte se to dobře, ale vadily mi dvě věci - autor používá impérium v pozadí, o kterém neřekne vůbec nic, nevíme kde se vzalo, jestli ho tvoří mimozemšťani nebo lidi a najednou je děj ukončen několikastránkovou scénou s císařovnou, která v knize vůbec nevystupovala a s dějem neměla nic společného. Buď je to příprava na další díl nebo jsem posledních deset stran vůbec nepochopil. Druhá věc je přebytek ženských postav a minimum mužských. To, jak Leichenberg dostává od nějaké ženské nakládačku, se táhne celým dějem a ke konci mi to už nepřišlo zábavné. Jinak určitě doporučuji - komu se líbilo Hitokiri, tomu se zřejmě bude líbit i Leichenberg.


Klasická britská detektivka, obsahující hromady popisů krajiny, zařízení místností, detailů a přesto to nebylo nudné. Motivy hlavních hrdinů ať živých nebo mrtvých stojí trochu na vodě, ale když to člověk moc nepitvá, tak to nebylo špatné.


Typická Kingovka - pomalé budování stísněné atmosféry zakončené nahlédnutím za dveře smrti. Pro mě určitě v horní polovině Kingových knih. Plusem je v tomto případě i rozumná délka.


Podle mě nejlepší sbírka povídek za poslední roky. Žádná povídka není vyloženě slabá a některé jsou vynikající. O třídu převyšuje svou předchůdkyni Ve stínu Říše.


Trošku slabší než Hitokiri, ale pořád je to akce s magií! Nebýt té poněkud zmatené části s časovým posunem na hradě, bylo by to za 5*. Temná létající chobotnice jako paní bažiny, 4 váleční mágové, mluvící vlk, mamut a nosorožec, sex ze všech stran, slušné hlášky? To jinde jen tak nenajdete.
Na druhou stranu jak ve Frostovi, tak v Hitokiri, jsou celkem značné jazykové chyby (i a y tam dost lýtajý) - slabá korektura.


Nebyl bych až tak kritický. Je to sbírka průměrných povídek o slavných osobách (ať už slavných kladně nebo záporně). Některé jsou i humorné. Celkově je to nenáročná četba na jedno odpoledne, zabalená do kabátu připomínajícího TV Barrandov. ( V knize je uvedeno, že si asi tisíc lidí koupilo hrnek s obrázkem Hitlera - co to asi značí o našem národu :))


Pro mě absolutně nečitelné. Styl vyprávění, kde se prolínají dvě časové roviny na různých světech, je děsný (a to jsem v pohodě zvládl Ságu sedmi sluncí od Andersona, kde se prolíná 7 nebo 8 dějů současně). Složitost textu nedovolí si ani na chvilku u čtení odpočinout. A nápad, že všechny osoby budou stejného pohlaví (byť z pohledu UI), ještě zhoršuje už tak mizernou čitelnost. Prostě kniha pro někoho jiného, ale za mě už nikdy (půjčil jsem si i druhý díl, ale vrátím ho nečtený). Omračující space opera? Ano, mě to omráčilo až do bezvědomí.

Normálně vůbec nečtu válečnou ani vlasteneckou literaturu, ale tohle bylo fakt dobré. Alternativní historie námořních a leteckých bitev mezi Česko-slovenským královstvím a Ruskem je napsaná bez mrtvých míst, takže jsem to přečetl za dva dny. Určitě to stálo za to a hned jdu do druhého dílu.


No, zrovna takhle jsem si závěr trilogie nepředstavoval. Po přečtení třech dílů včechno ukončit na pěti stránkách? Chci zpátky starého Kotletu, bratrstvo krve, nekorektní humor - tj. všechno, co sérii Spad chybí.
