Fabiana komentáře u knih

Doma jsem neprozřetelně prohlásila, že mám ráda upíry. K Vánocům jednoho nejmenovaného roku jsem tedy obdržela kompletní ságu, a když už ji mám, proč si ji nepřečíst? Vytrvala jsem vzorně až do konce, ale jelikož jsem nerada nezdvořilá, o osobním hodnocení pomlčím.

První kniha, u které jsem si kdy nedokázala přečíst doslov. Cosi ve mně odmítalo číst slova někoho, kdo autora (a knihu) analyzuje. Jak vysvětlil? Co k tomu řekl?

Ke knize jsem se dostala vlastně omylem - ale byl to úchvatný omyl, tak nevyhnutelně nutný.
Nejde o popisy vražd, vždyť ve spoustě knih i filmů jsou scény daleko horší. Popisy psychiky toho člověka mě fascinovaly. Člověk, který se vzbouřil. Měl slovo proti a dokázal ho činy. Odpor proti odporu. Vzdor proti vzdoru.
Neobvyklé pro dnešní "stádovou" společnost?

Když mi kniha přišla, omylem, ptala jsem se známého, který ji četl.Co je to za knihu? "Horor," řekl mi.
Nemyslím, že měl pravdu.

6 17.11.2011

Knihu jsem si koupila kvůli jménu Hugha Laurieho na obalu - čistě ze zvědavosti. Lákalo mne zjistit, jak známý herec vlastně vidí svět očima imaginární postavy. "Imaginární postava" ovšem až příliš připomínala Dr. House. Ačkoli je to možná záměr. Lehce ironický humor se prolíná s napětím. Rozhodně zajímavá kniha.

5 08.05.2011

Z Abeho povídek je zřetelně cítit inspirace Franzem Kafkou - hrdina se často náhle ocitne v situaci, z níž nemůže (a ani se příliš nesnaží) uniknout.
Línému čtenáři doporučím do knihy alespoň nahlédnout; případně přelouskat povídky Olověné vejce a Vetřelci, které mě z celé sbírky zaujaly nejvíce.

4 18.03.2016

Příběh se na první pohled jeví jako lehké sci-fi klišé, postupně se však začíná odvíjet zcela jiným směrem - po pár desítkách stránek jsem se už od knihy nedokázala odtrhnout, dokud jsem ji nedočetla. Během té doby se mi podařilo najít si mezi postavami absolutní favority i pár méně oblíbených jedinců.
Ačkoli se kniha zdá být dalším "varováním před ohrožením lidstva jeho vlastními technologiemi", ve skutečnosti se jedná spíše o příběh lidské statečnosti a schopnosti přestát i ta největší ohrožení - a v neposlední řadě o tom, že i technologie, které nás "loví", se mohou přidat na stranu "kořisti".

4 05.05.2013

Poněkud neobvykle zpracovaná "fakta". Kniha se dobře čte a pro milovníky upírů je stokrát vhodnější než Stmívání a podobné kousky.

4 08.05.2011

Prvním problémem je prokousat se sto třiceti stranami popisů Paříže. Příběh jako takový za nimi ustupuje spíše do pozadí a několik přátel se mi přiznalo, že knihu po dvaceti (a méně) stranách znechuceně odložili. Zde se ovšem vyplatí vytrvat - po straně 131 už to jde samo ;)

4 08.05.2011

První kniha od Murakamiho, kterou jsem četla. Koupila jsem si ji na doporučení přítelkyně a nelitovala jsem ani na chvilku. Jen po dočtení mi bylo trochu těžko.

4 08.05.2011

Krásný příběh. Zpracování místy trochu pokulhávalo, vynechala bych rozvláčnosti, ty se ale dají připisovat době. První díl jsem četla dva týdny, druhý skoro dva měsíce; ale nelituji ani jedné stránky.
Jen kdyby si Miguel de Cervantes víc pohrál se závěrečnou kapitolou a rozvedl smrt dona Quijota tak, aby čtenáře dojímala, bylo by to úžasné zakončení této už tak velkolepé knihy. Má to ale být humorně pojatý román, takže nic. Rozhodně by ale neuškodilo si na závěr trochu poplakat, když u toho člověk stráví tolik času ;)

3 17.10.2011

Skvělý příběh na hranici mezi odbornou literaturou a dobrodružným románem s nádechem červené knihovny (ale jen nepatrným). Další z knih, již po prvních několika stranách není možné odložit.

3 08.05.2011

Poutavý příběh, zajímavá zápletka, nečekané zvraty a možná až trochu přemrštěný závěr, ale skvělý styl psaní Douglase Prestona knize zajišťuje výjimečnou čtivost. Jinými slovy, jakmile se jednou zakousnete, nemůžete přestat, dokud nezhltáte vše až do posledního písmene. Pět hvězd.

3 08.05.2011

Se začátkem jsem byla trochu na štíru, po necelé hodině mě ale příběh neuvěřitelně zaujal. Tak fascinující popisy událostí a impozantní fakta se hned tak nevidí.

2 08.05.2011

Kdyby Tanizaki žil a psal v dnešní době, možná by se některá jeho díla blížila tomu, co píše Murakami Rjú.
Tajná historie pána z Musaši nabízí detailní vhled do psychologie postavy fixované na zážitek z dětství. Dlouhé (místy až příliš) popisy historických okolností jsou pro Tanizakiho styl poměrně typické a přestože je příběh sám o sobě smyšlený, vypovídá dost o fungování feudálního Japonska. Celková propracovanost příběhu je obdivuhodná.
Novela Mateřská bylina Jošinská se točí kolem motivu hledání ztracené matky a obsahuje mnoho odkazů na jiná díla, což příběh ještě více ozvláštňuje.

1 20.11.2018

Zajímavě koncipovaný příběh protkaný umně vygradovanými pasážemi, který vás dokáže pohltit tak, že si ani neuvědomíte, kolik času uplynulo. Ukazuje zoufalství spojené se ztrátou končetiny a všudypřítomné volání závislosti hraničící s šílenstvím; na druhé straně pak zdlouhavou cestu za cílem, o jehož nedosažení je rozhodnuto předem.
Kapitoly věnované "bývalému feťákovi ve zkušební době" se mi četly výrazně lépe než ty o životem znechucených nájemných zabijácích, přesto je právě náhled na příběh z obou stran tím, čeho si na knize nejvíc cením. Jen konec snad přišel příliš náhle.

1 05.05.2013

Na každý pád důležitá kniha pro milovníky koček, kteří mají snahu svému zvířeti porozumět. Knihu jsem četla v době, kdy jsem byla zrovna "bez kočky", protože mi ji doporučil známý jako vhodnou přípravu na vše, co se může chovateli (a především kočce) přihodit a co s tím. Fascinuje mě, kolik faktů uvedených v textu lze převést na lidi a jejich život..

1 11.01.2012

Film jsem viděla už docela dávno, přesto mě zaskočila, jak moc jiná se mi kniha zdála. Ještě o něco tvrdší a temnější, s větším důrazem na charaktery a chování postav. Kniha je velmi čtivá, mně trvala necelé dva dny; po přečtení první kapitoly jsem se od ní už nedokázala odtrhnout. Rozhodně patří mezi díla, která si hodlám v dohledné době přečíst znovu, a u kterých nelituji utracených peněz. Pět hvězd získává dílo více než zaslouženě.

1 08.01.2012

K Hráči jsem se dostala náhodou - v povinné četbě máme Chudé lidi a babička mi půjčila knihu, ve které byly obě novely. Hráč mě "dostal na kolena", je to skutečně bravurní příběh. Tolik k povinné četbě.

1 18.06.2011

Příběh jako takový velmi zajímavý, zpracování už ne tolik. Po "Stmívání a spol." je to ovšem od autorky příjemná změna.

1 08.05.2011

Některé povídky jsou ukončeny z ničeho nic, což působí až násilně. Jako by autora psaní najednou přestalo bavit a chtěl se jimi co nejrychleji přestat zabývat...

23.03.2016

Příběh se zdaleka nevyrovná ostatním Murakamiho dílům, což se vzhledem k tomu, že je to povídka patnáct let stará, dalo očekávat.

Murakami zpracoval dobrý námět nepříliš zdařilým způsobem. Usiluje o čtenářsky přívětivé "lehké" podání informací tak důkladně, až povídka na první pohled vypadá jaksi odfláknutě. Lze v ní ale pozorovat rodící se typický Murakamiho vypravěčský styl.

09.01.2014