FakinAdsso komentáře u knih

Nutnost pro každého, kdo o filosofii, Sartreho, nebo existencialismus byť jen zavadil. Co teprve pro ty, které uchvátili.

14.11.2020

Tohle by si měl přečíst každý, kdo se nudil u Mapa a území. Každý, kdo kdy koketoval s filosofií. Každý, kdo kdy hledal odpovědi na to proč. Arendtová se zvládá mistrně držet v mezích jazyka, kterému bude rozumět téměř každý (Heidegger by o tom mohl snít). A do podrobna rozebrat lidství a jeho činností.

3 06.05.2020

Takhle nějak si představuji ideál moderní oscilace básní a humoru.

3 26.12.2019

Upřímně, moc zkušeností s knihami podobného typu nemám - toho Kyosakiho a jeho dva otce (progresivní rodina ey?) Jsem se pokoušel číst asi v 15ti letech, abych zjistil, že mě vůbec nebaví přemýšlet nad takovýma blbostma, a že když budu raději dělat co mě baví, tak to přijde samo.
Nedávno jsem se však dostal do menší krize osobnosti, zpochybňoval jsem co jsem mohl a osud mne zavál ke Čtyřhodinovému pracovnímu týdnu - tedy řeknu Vám, ten název si vymyslel kluk dokonale, ukažte mi jednoho člověka, který by nechtěl pracovat 4 hodiny v týdnu, mít u toho dostatek peněz na to jezdit po světě, za západu slunce pít bezstarostně krevetový koktejl ve společnosti exotických dam a všechny tyhle hedonistické slasti.
Musím se s Vámi podělit o osobní vjemy, které jsem u čtení tohoto kousku prožíval. Tak trochu jsem si u čtení představoval ten xicht tohohle Ferrise, ne snad nějak schválně, prostě mi tam uvíz. A říkal jsem si, že má teda jako fakt nesympatickej kukuč jo. A první menší půlka knížky docela dobrý no, logicky, vám tam poví, že když se jako chcete mít líp, tak se hold musíte snažit a k tomuhle snažení je docela dobrý bejt u toho časově efektivní, takovýto posouvání limitů a tak, no znáte to - klasická doktrína všech těch, co právě makaj od rána do večera za nuznej plat a jsou z toho nešťastní - haha, ne, ale to nevadí, protože po přečtení týhle knížky se všichni zvednou, založej si byznys dle svojí můzy a budou v olrajtu - opět ne.
Ale to jsem trochu ulít, zpátky k tomu jeho xichtu, jak on mi tam vyprávěl ty tríčky fíčky, jak vstoupit na trh ne, že jako dneska jsou lidi tak blbý, že stačí přečíst pár knížek, něco z nich vytáhnout a pak se prodávat jako expert. Tak jsem si jako říkal, kterýmu kreténovi nedojde, že tenhle panák přesně tohle aplikuje na něj? To si asi taky jen přečet toho Kyoska, vytáhl z toho ten příjem hezkej pasivní, pak tu támhle to snaženíčko z jiný knížky, trochu jinej time managment asi z třetí, splácal z toho tohle a teď si nás všechny maže na chleba ne? Jo jako nic proti, týpek kterej mírně esotericky vymyslí prášky na rychlejší mozek a pak je prodáva, od toho asi nemůže mít člověk zrovna velký očekávání.
Jako moje pointa prostě jenom je, jestli je upřímně úplně rozumný nechat si radit od člověka, co vám v tý radě řekne, jak vás vojebává? Trochu tý psychologie na to, že jako né úplně každej je stavěnej k tomu zmrdit - jak charakterem, tak intelektem. To je věc první, třeba někdo může mít jiný, ušlechtilejší cíle, jejíž realizace je mnohem zábavnější.
Trochu tý sociologie, jako žijeme v kapitalismu, to je moc hezký (to myslím vážně, hezčí ještě nikdo nevymyslel) společenský ustanovení, ve kterým malá část populace vlastní produkce, a naprosto většinovej zbytek musí pracovat, prodávat a zároveň kupovat vše co se týhle produkce týče, aby lidstvo mohlo jako spokojeně žít. My nejenže musíme pracovat, ale i chceme pracovat, abychom udrželi společnost v chodu. Rozumím tomu, že by lidi chtěli víc volného času, aby mohli dělat věci co je baví, a mohli si řádně vychutnat luxus tohoto uspořádání, ale na to nacházím řešení spíš v nalezení opoziční politické síly, která by utáhla kapitalistům uzdu, aby neorganizovali společnost v jejich vlastní prospěch. = Výsledek je, že ne každý může být kapitalistou, Ferrisovi rady je třeba brát se zřetelí a nadhledem, astronomické částky které uvadí v dolarech, trochu snížit na naší ekonomickou úrověň a opravdu, ale opravdu dobře si rozmyslet, jestli chcete být podnikatelem - což sebou nese dost rizik a jak už jsem zmínil, není to z vícero hledisek pro každého. Jeho pointa je pravdivá, je tu cesta jak být odměněn bez tvrdé práce ještě před důchodem, ale není to ta jeho. Ta totiž není statisticky možna individuálně pro každého, a dle mého je lepší zvolit tu společnou.

První kniha která se ke mě od P.H. Dicka dostala.

Zpočátku knihy jsem byl mírně nesvůj z toho, kolik údajů na mne kniha v krátkém sletu vyvalila, z toho většina z nich byla neosvětlená, zahalena tmou a tajemstvím, o němž nebylo jasné, jestli mi jej autor kdy vůbec odhalí.

Postupně však začala nabírat nové, enormní rozměry naprosto jinde, než bych z prvopočátku očekával a já pochopil, v čem byl Philip Kindred unikátní. Psychologie postav a filozofie nejen jejich a v jejich činech, mne nechávala v úžaslých momentech, kdy jsem knihu jen odložil a přemýšlel o tom, co mi právě bylo naservírováno. Vřele doporučuji všem, kteří s nadšením nahlíží pod pokličku, protože tohle bylo uvařeno na michelinskou hvězdu.

1 11.07.2018

Nejlepší kniha, kterou jsem kdy četl.

Donna Tartt dokázala neuvěřitelné. Každou větou, každým dechem, radostně vyčerpávající, nejimerznější literární počin, kdy společně s hrdinou žijete, jíte, spíte, přemýšlíte - a jestli ne, tak neumíte číst.

Skrze slova vidíte s naprostou přesností kulisy příběhu, jenž je napínavý (dvojsmyslně) jako život samotný, ne-li víc. Setkáváte se s lidmi a chápete každý pocit a myšlenku, které v sobě třímají a zrovna jim vyplouvají napovrch.

Když píši tato slova, tak se stydím, ve stínu této současné gigantky prózy, nejraději bych ji zde jen s hlubokou úklonou oněměle smekl. Děkuji.

7 11.07.2018

Po přečtení Stehlíka, ze kterého vstřebávám zážitky z neuvěřitelné formy psaní, jenž vás dlouhým, velice podrobným vyprávěním dostal nejen na místo dění, ale i do zákoutí každé myšlenky a samotné duše protagonistů, podpořena příběhem, který byl přesný a barvitý jako sám život, ne-li víc, ještě dnes, dva roky poté, jsem se konečně dostal k Tajné historii.

Donnu Tartt jsem zde našel o několik let mladší a nutno dodat, že kdyby sama sobě nenastavila laťku tak neuvěřitelně vysoko, bylo by to za plný počet. Historie však oproti Stehlíkovi tu a tam maličko ztrácí tempo i imerzi, v soukolí ostatních literárních titulu je to však stále nanejvýš úctyhodný počin, který vám poskytne velice podobný zážitek.

Mne, jakožto studentovi humanitních studií jen navyšoval chtíč po pocitu uniknout z periferií nuzných všedních životů někam daleko dál, kde vaši cestu vede mysl, o berličkách hutných faktů o člověku a lidstvu jako takovém společně s fantazií jemně dotvářející raison d'être, tenkou nití sešitou právě s duhy i neduhy reality samotné. Nadevšechny superlativa k projevu autorky v jejich knihách, bezmezně perfektně vytvořeným postavám i kulisám musím dodat, že je trochu škoda, že v těchto vytvořených podmínkách nešla právě dál do hlubin hedónismu, a samotná zápletka tu a tam začala pokulhávat, vždy ji ale podpořil když ne její vývoj samotný, tak náhled pod pokličku Henryho, dvojčat, či hrdiny samotného.

Donna Tartt v jednom rozhovoru řekla, že by chtěla za život napsat alespoň 5 knih. A já s nedočkavostí a smutkem zároveň čekám na dvě další, i když to bude až za cca 10 a 20 let.

2 11.07.2018