FakinAdsso
přečtené 15
V existencialistické kavárně
2019,
Sarah Bakewell
Nutnost pro každého, kdo o filosofii, Sartreho, nebo existencialismus byť jen zavadil. Co teprve pro ty, které uchvátili.
Vita activa
2007,
Hannah Arendt
Tohle by si měl přečíst každý, kdo se nudil u Mapa a území. Každý, kdo kdy koketoval s filosofií. Každý, kdo kdy hledal odpovědi na to proč. Arendtová se zvládá mistrně držet v mezích jazyka, kterému bude rozumět téměř každý (Heidegger by o tom mohl snít). A do podrobna rozebrat lidství a jeho činností.... celý text
Počkej si na loňský rok
2004,
Philip K. Dick
První kniha která se ke mě od P.H. Dicka dostala. Zpočátku knihy jsem byl mírně nesvůj z toho, kolik údajů na mne kniha v krátkém sletu vyvalila, z toho většina z nich byla neosvětlená, zahalena tmou a tajemstvím, o němž nebylo jasné, jestli mi jej autor kdy vůbec odhalí. Postupně však začala nabírat nové, enormní rozměry naprosto jinde, než bych z prvopočátku očekával a já pochopil, v čem byl Philip Kindred unikátní. Psychologie postav a filozofie nejen jejich a v jejich činech, mne nechávala v úžaslých momentech, kdy jsem knihu jen odložil a přemýšlel o tom, co mi právě bylo naservírováno. Vřele doporučuji všem, kteří s nadšením nahlíží pod pokličku, protože tohle bylo uvařeno na michelinskou hvězdu.... celý text
Stehlík
2015,
Donna Tartt
Nejlepší kniha, kterou jsem kdy četl. Donna Tartt dokázala neuvěřitelné. Každou větou, každým dechem, radostně vyčerpávající, nejimerznější literární počin, kdy společně s hrdinou žijete, jíte, spíte, přemýšlíte - a jestli ne, tak neumíte číst. Skrze slova vidíte s naprostou přesností kulisy příběhu, jenž je napínavý (dvojsmyslně) jako život samotný, ne-li víc. Setkáváte se s lidmi a chápete každý pocit a myšlenku, které v sobě třímají a zrovna jim vyplouvají napovrch. Když píši tato slova, tak se stydím, ve stínu této současné gigantky prózy, nejraději bych ji zde jen s hlubokou úklonou oněměle smekl. Děkuji.... celý text
Tajná historie
1996,
Donna Tartt
Po přečtení Stehlíka, ze kterého vstřebávám zážitky z neuvěřitelné formy psaní, jenž vás dlouhým, velice podrobným vyprávěním dostal nejen na místo dění, ale i do zákoutí každé myšlenky a samotné duše protagonistů, podpořena příběhem, který byl přesný a barvitý jako sám život, ne-li víc, ještě dnes, dva roky poté, jsem se konečně dostal k Tajné historii. Donnu Tartt jsem zde našel o několik let mladší a nutno dodat, že kdyby sama sobě nenastavila laťku tak neuvěřitelně vysoko, bylo by to za plný počet. Historie však oproti Stehlíkovi tu a tam maličko ztrácí tempo i imerzi, v soukolí ostatních literárních titulu je to však stále nanejvýš úctyhodný počin, který vám poskytne velice podobný zážitek. Mne, jakožto studentovi humanitních studií jen navyšoval chtíč po pocitu uniknout z periferií nuzných všedních životů někam daleko dál, kde vaši cestu vede mysl, o berličkách hutných faktů o člověku a lidstvu jako takovém společně s fantazií jemně dotvářející raison d'être, tenkou nití sešitou právě s duhy i neduhy reality samotné. Nadevšechny superlativa k projevu autorky v jejich knihách, bezmezně perfektně vytvořeným postavám i kulisám musím dodat, že je trochu škoda, že v těchto vytvořených podmínkách nešla právě dál do hlubin hedónismu, a samotná zápletka tu a tam začala pokulhávat, vždy ji ale podpořil když ne její vývoj samotný, tak náhled pod pokličku Henryho, dvojčat, či hrdiny samotného. Donna Tartt v jednom rozhovoru řekla, že by chtěla za život napsat alespoň 5 knih. A já s nedočkavostí a smutkem zároveň čekám na dvě další, i když to bude až za cca 10 a 20 let.... celý text
