Fallenyard
komentáře u knih
Tajemství sídla Craven Manor
Darcy Coates
Nejdřív mi to nepřišlo tak dobré, jako první díl série, ale konec mě dostal :) Oproti prvnímu dílu méně děsivé, ale hodně napínavé.
Vazač vzpomínek
Bridget Collins
Fantastická kniha, neskutečně mě vtáhla a nemohla jsem se od ní odtrhnout. Prvních sto stran se trochu vleče, pravda, ale vůbec mi to díky skvělému stylu psaní nevadilo. Autorka studovala lingvistiku a je to velmi znát, krásně pracuje s jazykem a výrazy (zde je nutné pochválit i překlad), chvílemi jsem přemýšlela, jestli čtu svázané vzpomínky nebo knihu... Dospělé čtivo, opravdu silný zážitek!
Převorství u pomerančovníku
Samantha Shannon
Mám z knihy rozporuplné pocity. Na jednu stranu nebyla úplně nudná a nemůžu říct, že bych se do čtení musela nutit, ale na druhou stranu nemám pocit, že se toho na více než osmi stech stranách moc dělo. Méně je někdy více, a u Pomerančovníku to platí dvojnásob. Příliš mnoho postav s krkolomnými jmény, které jsou popisovány zbytečně obsáhle vzhledem k faktu, že v příběhu nehrají nijak výraznou roli. Geopolitice a náboženství byl věnován prostor na úkor podnětů, které šly rozvést daleko zajímavěji - například intriky královské poručnice, pozadí některých postav... Mapa občas neseděla s vyprávěním a místo postupného budování napětí přišly jen nekonečné, často až rušivé popisy míst. Příběh se mi líbil, LGBT linky v pohodě, ale nic nečekaného, svět vymyšlený též dobře, ovšem provedení dost ubírá na celkovém dojmu. Přirovnání k Pánovi prstenů je úplně mimo, nevěřte tomu.
Kniha života
Deborah Harkness
(SPOILER) Tak a je to za mnou. Nechci závěrečný díl hodnotit úplně jako koncentrovaný chaos, ale dělo se toho hodně a ne všechno dávalo smysl. Za mě jsou ovšem největším nedostatkem naprosto, ale naprosto zbytečné věty, jichž se autorka ještě pořád nedokázala zbavit, a některá prohlášení postav, která znějí jako naprostý blábol. "Měli bychom to udělat takhle, ale my to tak neuděláme, protože by to vlastně byla blbost, ale šlo by to." Jestli autorka chtěla, aby velmistr prastarého řádu rytířů zněl jako David Votjoubek, tak vyhjála.
Drsný, prastarý upír Gerbert se stane závislým na internetu a sice vlastní polovinu Benátek, ale nemá vůbec nikoho, kdo by mu proklepnul, jestli nemá nějaký spyware? Jeho rukojmí si odejde jen tak, protože on potřebuje surfovat na webu? Napsat dobrého záporáka a pak z něj udělat mimino, tomu říkám faux paux. A co mělo být vytváření nového upírského klanu - celou dobu se mluví jen o tom, že je "Matthew musí srovnat do latě", z čehož mi je trapně už při čtení, nemluvě o tom, co popisovala scéna v casinu. Taky mi přišlo divně odemočněné Dianino chování v čase, kdy byl Matthew u Benjamina a vědělo se, co se mu děje. Asi bych na jejím místě trochu hysterčila. Jak dopadla Satu? Čekala jsem víc. No a Bohynin šíp v Dianině těle? Nejprve pořád dokola zmiňuje, jak ji tlačí a píchá a autorka nás vysloveně připravuje na to, že je šíp cizorodé těleso s jediným záměrem, jenže nakonec má v sobě šípy nosit pořád, sv. Šebestián hadr? Uf. Poprvé v životě jsem viděla seriál lepší, než je knižní předloha. Seriál totiž využil potenciálu a věnoval se víc zákulisním intrikám, než tomu, jak kdo voní a kdo pije víno.
Kočičí host
Takaši Hiraide
Celkově vzato dojemná a melancholická kniha, velmi atmosférická. Těšila jsem se na ni, ale nesplnila má očekávání. Melancholie se ke konci knihy prohloubila v trýzeň a závěr vě mně vyvolal řadu otázek, na které nikdy nedostanu odpověď. Ačkoliv jsem přesvědčená, že šlo o autorův záměr, přijde mi, že je konec useknutý a je mi velmi nejasné, co jsem si z knihy měla odnést. Pravděpodobně se jedná o jedno z těch literárních děl, ve kterých si každý najde poselství, jaké právě potřebuje, ale mně ta bouře neklidných myšlenek nebyla příjemná.
Vyhlídka na věčnost
Jiří Kulhánek
První knížka od Kulhánka, kterou jsem četla. Trochu jsem se jeho spisovatelského stylu bála (nejsem úplně na krváky), ale Kulhánek je naštěstí pan Autor a kniha byla velmi čtivá, poutavá a zápletka skutečně promyšlená. Kombinace humoru a akce víc než vyvážená. Příznivci Kulhánka z mého okolí sice tvrdí, že je kniha trochu atypická, ale zatím nemohu posoudit. Za mě super! :)
Krev padlých andělů
Jan Urban
Jakkoli jsem si po dočtení jedničky myslela, že jsem připravená na vše, šeredně jsem se spletla.
Po vcelku slušném úvodu nastává zase stará dobrá řachanda. Autor si očividně vzal k srdci čtenářskou zpětnou vazbu k jedničce a začal trochu rozlišovat postavy, snažil se vysvětlit nelogičnosti z předchozího dílu a preventivně vysvětlovat každou drobnost v dílu druhém. Bohužel používá dětská vysvětlení typu: “jakoby nějak” nebo “měli štěstí, že to neřešil”. Hlavní postava také prodělala jistý vývoj – Vyvyan přesedlal z balení holek na masturbaci, o níž se stejně jako o svých varlatech zmiňuje při mnoha rozličných příležitostech. Několik století zřejmě tomuto nadsamci nestačilo k vybití, neboť si jde co chvíli “leštit čápa” (citace z knihy), dává najevo pohlavní vzrušení nad patnáctiletými slečnami a tak dále; zkrátka scéna s vylučováním z obou tělních otvorů mi již nepřišla nechutná. Když se k podobným situacím přidají dyslektický vlkodlak Kamil se slovníkem Rychlonožky a zombie Ježíš, je dílo dokonáno. Nakonec jsem se ztotožnila s cílem NATO – hodit jim tam atomovku. Popravdě – do knihy jsem šla, protože i pubertálně laděné, nenáročné sci-fi jde napsat kvalitně. Bohužel mě ani druhá kniha nepřesvědčila.
Království prokletých
Kerri Maniscalco
Odkládám nedočtené, nemám na to. Asi záleží, jaká máte očekávání. Já doufala, že se dočkám pokračování příběhu, odhalování záhad a nějakých úskoků pekelných princů, bohužel přišly jen účelové ofuky a podivné sváděcí tanečky. Nutno podotknout, že četností použití slova "maskulinní" vede KP i nad Maasovou, asi rekord. Jako by tu knihu psal někdo jiný, než první díl. Jedno velké "ach jo".
Dům tajemných stínů
Darcy Coates
První kniha od Coates, která se mi nelíbila. Výborně vybudovanou atmosféru plíživého děsu tu vystřídaly oživlé mrtvoly (ke konci už to bylo poněkud monotématické), celé se to táhlo donekonečna, ačkoli průměrně všímavého čtenáře ledacos napadlo v raných fázích příběhu. Zápletka autorku pravděpodobně napadla po shlédnutí Purpurového vrchu, což jí nezazlívám, ale ta podobnost z toho vysloveně křičí a neudělala na mě dobrý dojem, a sloh mi připadal daleko chudší, než v předchozích knihách, což může být i tím, že Coates se umí perfektně pohybovat ve 20. a 21. století, ale století 19. je za mě krok vedle.
Skrytá rizika kvantové démonologie
Petr Heteša
Oslovilo mě téma - propojení AI a démonů z astrální roviny, to přece zní naprosto báječně! Už po prvních stránkách bylo jasné, že kniha bude podaná specifickým stylem, který kombinuje gore s absurditou a infantilismem. Nejdřív bylo celkem osvěžující, že nejsou démoni strojeně důstojní, ale kniha je dlouhá a ke konci už mi lezlo krkem, že se vyjadřují jako dospělý, který se snaží znít mladistvě. Nijak mě neiritovalo básnění o zrzkách a kozách (ačkoliv je to choroba skoro každého fantasy a sci-fi), to dávalo celkem smysl vzhledem k tomu, že Yaran je jako démon zažil poprvé v životě, ale Yaranovy mobily a naprosto zbytečné "přepojování", které vždy znamenalo další dětinské hlášky a potvrzení přepojení, to byl opravdu hardcore. Kdyby to aspoň pořád dokola nebyly ty samé výrazy... Taky to celé nějak rychle skončilo, asi jsem čekala nějaké grandióznější finále, těžko říct.
Kniha se mi ale i tak líbila, podle mě skutečně už nešly lépe vystihnout zážitky démona v lidském těle, popisy usínání, probouzení, požití alkoholu atd, to znělo vyloženě autenticky! I např. popis orgasmu z pohledu astrální bytosti v lidském těle byl promakaný a na úrovni, což bych po těch věčných trapných nadávkách, co po sobě démoni střílí, nikdy neřekla.
Strašení v Rookwardu
Darcy Coates
(SPOILER) Zatím první kniha ze série strašidelných domů, která mi až tak nesedla. Zápletka se mi líbila, to s tou půdou a dírkami ve stropě je dokonce na základě reálného případu, který se stal v Americe, ale zbytek byl prapodivný.
SPOLER
Nesedla mi Guyova povaha a celá ta věc se soudem se Savannah včetně toho, jak to s nimi nakonec dopadlo, byla nezdravá. V Záhadně domu Marwicků je násilnický partner v nepořádku, zatímco tady je v podstatě omlouván a ještě je to hlavní postava. Smrt pod stromem mi přišla zbytečná, nemůžu si pomoct. Amyino manipulování reality mi připadalo takové nedotažené a našroubované... Vše moc brutální a na sílu nechutné. Klasická sofistikovaná duchařina sedla paní Coats určitě víc.
Království hříšných
Kerri Maniscalco
Něco mezi fantasy, detektivkou a kuchařkou :D Není to tak strašně WOW, jak jsem se dočetla v některých komentářích, ale na druhou stranu je příběh zasazený do originálního světa a je napínavý. Velmi oceňuji, že autorka nedělá z hlavní hrdinky Terminátora - hrdinka je zranitelná, dokáže truchlit i špatně nést stres, podléhá panice - to je přeci bomba! Díky tomu je příběh o dost uvěřitelnější. Co už zas tak moc uvěřitelné není, je ústřední lovestory. To je tak ohrané, že to došlo i autorce, a tak nám připravila prapodivný konec, který měl asi naši představu o klišé rozbít. No nevím. Další věc je magie - určitě by se dalo lépe vysvětlit, jak to tedy s těmi Bohyněmi je. Chápu, že asi máme pomalu rozkrývat jejich podstatu a historii, ale hodilo by se vědět trochu víc o principu, na kterém má magie fungovat a určitě by to nemělo zásadní vliv na odhalování dalších mystérií. Další díly si určitě i tak přečtu, je to jednoznačně jedna z kvalitnějších YA knih.
Má chudinka Jane
Cynthia Hand
Zase něco trochu jiného, než jsem čekala - spíš než o vtipnou verzi románů Austen nebo Bronte se jedná o roztomilý previktoriánský příběh s nadpřirozenými prvky, obohacený o vtipné narážky. Roztomilé je asi to slovo, které knihu charakterizuje, a naprosto mi to vyhovovalo. Ráda si přečtu další knížky autorek, pokud u nás vyjdou.
Mechanická princezna
Cassandra Clare (p)
Během první poloviny bych NIKDY nebyla řekla, ze mě druhá půlka tak rozseká. Už dlouho se mi nestalo, abych prolévala slzy a do toho se smála. Co mi to autorka udělala - první dvě knihy napínavé a vtipné a pak takový emocionální masakr :D Velmi oceňuju promyšlený, neuspěchaný závěr. Vynikající završení série.
Scarlet
Marissa Meyer
Naprosto výborné, daleko lepší, než jednička! Čte se to samo a děj je tak napínavý, že jsem nestačila otáčet stránky. Velmi se mi líbí propojení s prvním dílem, jak postupně vystupují na povrch nové zvraty a Scarlet a Vlk jsou prostě... ach! Popravdě jsem to nečekala tak dobré, už se těším na další díl a už teď lituju, že jsou v sérii jen 4.
Mechanický anděl
Cassandra Clare (p)
Prvních cca 100 stran jsem přemýšlela, jestli to bude opravdu dobré nebo opravdu špatné, protože mě vyděsilo klišé lovců stínů versus podsvětí plné upírů, lykantropů, čarodějů a démonů, ale... je to opravdu dobré! Svět dává smysl, charaktery taky fungují (včetně hlavní hrdinky) a zatím byly veškeré náběhy na dějové nesrovnalosti nebo nesmysly vysvětletny. Lovestory i příběh přinesly mnoho zvratů, které jsem nečekala a poslední dvě třetiny knihy jsem se i přes slabší překlad, který dle mého knize trochu škodí, už protože dost zazdívá humor, kterým je kniha prošpikovaná, nemohla odtrhnout. Až tak, že si už druhý den po přečtení šupajdím do knihovny pro další díl.
Spasitel Duny
Frank Herbert
Pokračování příběhu Duny je rozhodně zajímavé, ale přidávám se k těm, kteří měli problém se do knihy začíst. Nejsem si jistá, jestli je to třeba překladem a lehce kostrbatou stavbou vět (ačkoliv v menší míře, než v prvním dílu), nebo něčím dalším. Děj sám o sobě je totiž poměrně přímočarý, avšak nabízející řadu poměrně zajímavých myšlenek, což člověka tak nějak ponouká přečíst si knihu znova, třeba s lepším, komplexnějším pochopením.
Čas čarodějnic
Deborah Harkness
Knihu jsem si sehnala po shlednuti traileru k serialu. Bohuzel jsem celkem zklamana. Prvnich 300 stran bylo skutecnymi padesati odstiny nudy, hlavni postava je ukrutna Mary Sue a lovestory s hlavnim hrdinou je od zacatku extremne predvidatelna a plocha.
Predvidatelnost bych i odpustila, nejvic me ovsem ubijelo, jak se stridave neskutecne nudne tahnul dej, aby nam vzapeti autorka servirovala nove fakty jak na bezicim pase, jeden prekvapivejsi, nez druhy, coz pusobilo stejne neuveritelne, jako reakce vetsiny postav.
Kniha ma velky potencial, nektere pasaze bych dokonce zhodnotila jako velmi ctive, ale celkova dynamika knihy je velmi nevyvazena a to dilu podrazi nohy. Chci si serii docist, stale verim ve vyvoj stylu.
Interview s upírem
Anne Rice (p)
Bohužel jedna z knih, které jsou jen pro určitý věk a člověk by si je neměl číst v dospělosti, aby nepřišel o iluzi dokonalosti. Co mě zhruba od patnácti do osmnácti let na knize okouzlovalo, jde s každým dalším rokem víc a víc mimo mě, a místo toho zůstává rozčarování. Knihu rozhodně doporučuji; je psaná čtivě, má atmosféru a dokáže zabrnkat na ty správné struny - pokud jste cílovka.
O poklad Ciboly
James S. A. Corey
Za mě zatím asi nejlepší díl série. Oproti seriálu neuvěřitelně povedené, nechápu, proč se tolik odklonil a tak zbytečně změnil některé události a postavy (prohozená Lucie a Basia více méně, absence linky Elvi x Fayez, přehnaná linka Wei x Amos), Murtry je geniálně napsaný záporák, promluví nejsilněji k lidem, kteří pracovali v korporátu. Reasoning za akcemi perfektní.
