Fallenyard
komentáře u knih

Velmi zajímavý a dobře napsaný počin zasazený do originálního světa. Právě popis světa je asi nejsilnější stránkou tohoto díla - detektivní zápletka sama o sobě není zlá, ale zato poměrně průhledná zhruba od první třetiny. Naštěstí je samo pátrání po zločinci poměrně akční, takže (aspoň u mě) nedošlo k nijak výrazné frustraci ze zoufalého čekání na moment, kdy to konečně dojde i vyšetřovatelkám.
Zpočátku mi celkem vadila absence slovníčku nebo vysvětlivek pojmů pod čarou, jak tomu bylo například v Duně - běžný čtenář pravděpodobně nezná deset typů arabských oděvů. Čtení mi ztěžovalo i to, že tyto pojmy ani zvolání v arabštině nebyly alespoň odlišeny kurzívou. Z nějakého důvodu mě kniha ani nijak zvlášť nevtáhla - možná protože mi přes veškerou snahu o popis světa přišla kniha až moc sterilní, nevyvolala ve mně žádné emoce. K žádné z postav jsem nijak nepřilnula, nic mě nepřimělo nesnášet (nebo obdivovat) záporáka, vtipné to upřímně taky nebylo. Těžko říct, kniha je dobrá, promyšlená a akční, ale něco tam za mě chybělo, jen nedokážu popsat, co :)


Dvojka mě popravdě řečeno dost zklamala. Děj byl zamotaný, ale nebyl za ním žádný zajímavý plot twist. Většina událostí se odvíjela od toho, že si Tella něco nesprávně domýšlela, jednala nesmyslně a neustále se opakovala. Ty její vnitřní monology mě vyloženě deptaly. A co Scarlett? Celou první knihu sestru hledá, pořád se mluví o jejich extrémní navázanosti jedna na druhou a potom o Scarlett skoro nevíme. Postavy se obecně chovaly strašně nelogicky a kvůli tomu byl celý děj nevyvážený. Zápletku s největším potenciálem, Tella x Jacks, autorka zabila ještě před koncem :( Zajímá mě, jak to skončí, ale bohužel to není dobré. Hromada nevyužitého potenciálu, nelogické k uzoufání.


Vynikající zpracování klasického příběhu, vztahy a jejich rozvoj je popsaný s citem a vkusem, nic není nedotažené. Nemám výhrady ani vůči rychlejšímu závěru; dynamika příběhu nebyla lineární a gradovala naprosto přirozeně. Posledních 50 stran ze mě dokonce vymáčklo pár slz :') Hvězdičku musím ovšem strhnout za "detail" Achillovy smrti - existuje i ustálený pojem "Achillova pata", máme Achillovy šlachy, to vše právě protože legendární Achilles měl jedinou slabinu, a to patu! A v knize mu šíp probodne srdce? Asi to měla být metafora, nicméně namáčení v řece Styx tam nebylo zmíněno ani jednou a celkově to nedává smysl. Nechápu, proč se tak autorka rozhodla učinit. Každopádně jinak skvělé!
EDIT: Tak prý skutečně měla autorka namysli jedinou slabostí právě slabost pro jiného muže.


Tady se seriál od knihy odklonil hodně - byla jsem překvapená, jak jiný je knižní a seriálový kapitán Ashford a dost mě zamrzelo zjištění, že seriálová Camina Drummer je vlastně výplodem scénáristů, spojujícím vícero postav :( Na druhou stranu charakterový a psychologický vývoj Clarissy Mao byl výborný, kniha nás jím detailně provází a vysvětluje. Totéž platí o postavě Anny, která je v knize sympatická (seriálová za mě působila jako dost na sílu pánbíčkářka a hysterka) a má bujnou fantazii. Vynikající čtení.


Poslední díl mi dal zabrat, měla jsem ho rozečtený snad věčnost a mezitím přečetla několik jiných knih. Jediným důvodem byl rozvláčný styl psaní. Paní autorka je jedním z autorů, kteří zjevně nemají v oblibě škrtání, ale někdy je méně skutečně více. Nemyslím, že je nutné jednu zásadní událost rozepisovat na bez nadsázky sto stran. Začátek se vleče, závěr taky a kdyby vyndala celou nekonečnou část o mořských pannách, nikdo by si toho ve výsledku nevšiml. Docela mě to mrzí, protože navzdory rozvláčnosti jsem si tuhle sérii určitým způsobem oblíbila a nakonec mi postavy přirostly k srdci.
Některé pasáže mě skutečně dostaly a neubránila jsem se smíchu nebo slzám, ale prokousat se k nim skrz hromady naprosto zbytečných popisů myšlenkových pochodů byl teror.


V první polovině jsem měla nepříjemný pocit, jestli to nebude jen dvousetstránková reklama na Endalu. Od druhé půlky už to ale byla svižnější četba. Nemůžu říct, že bych se dozvěděla něco úplně nového, mám už načtené i některé knihy, které pan doktor Vojáček zmiňuje, a nakoukané besedy u pana Duška, nicméně pár neznámých titulů si ráda seženu. Závěrem pan doktor říká, že cílem knihy bylo seskládání informací (které už třeba i máme) do určité mozaiky a čtenář si z ní má odnést klid, dobrý pocit a naději - a v mém případě se to nakonec vlastně splnilo.


Úplně mě to pohltilo, tahle série je totální pecka! Nepřestává mě fascinovat, jak dobře spolu postavy fungují, jak skvělou chemii mezi sebou dokážou mít, to se vážně musí umět. Když jsem před rokem brala do ruky první ze série Pekelných strojů, nenapadlo mě, že mě Cassandra Clare vezme na tak báječnou jízdu, že se mi nebude chtít vystoupit. Koho by odrazovalo shrnutí, že jde o svět, ve kterém řádí lovci stínů, démoni, upíři a vlkodlaci (mně to zní dost "meh" jen to píšu), nenechte se odradit!


Zrovna tento případ mě moc nenadchnul. Bylo to místy vtipné, ty vikářovy hlášky mě fakt bavily, ale samotný příběh byl dost nuda...


Zajímavý příběh, nenásilně zakomponovaná některá tabuizovaná témata, ale čekala jsem trochu víc. Nepřišlo mi to ani nijak skvostně napsané, celkem průměr. Dokonce mi chvílemi přišlo, že je cílová skupina tak mezi patnácti a dvaceti lety, některé věci na mě byly trochu dětinské. Na druhou stranu musím ocenit romantickou linku mezi hlavními hrdiny, to bylo opravdu hezké a v porovnání s jinými YA knihami takové osvěžující.


Velké zklamání. Těšila jsem se, zaujala mě recenze přirovnávající Zlaté vlky k mixu Šesti vran se Šifrou mistra Leonarda. Jaké překvapení, když jsem v reálu dostala něco mezi Indiana Jonesem a crossover fanfikcí, podivný mišmaš všeho možného od Šesti vran po Mechanického anděla. Typ magie, tzv. "tepectví" mi přijde nesmírně originální a spolu s nádechem orientálního mysticismu má úžasný potenciál, který však zaniká v důsledku mizerného vysvětlení jeho fungovaní v kontextu "našeho" světa, takže ve výsledku nepůsobí ani trochu uvěřitelně. Nepřesvědčil mě ani děj - každá stránka je přeplácaná překotným sledem událostí, které mě jako čtenáře zahltily. Kdyby se místo nonstop akce jako ve Star Wars od Disney soustředila na pár věcí a ty dobře rozvinula, udělala by autorka daleko lépe. Možná by se pak nestalo, že se pro překotný děj člověk začne prostě a jednoduše nudit.
Další zádrhel pro mě byly postavy - kolik jim je vůbec let? Působí strašně dětinsky, přitom mají být např. věhlasná tanečnice nebo patriarcha klanu. Proč patriarcha klanu skuhrá, že chce být něčí kamarád? Dokud pil víno a se všemi flirtoval, měl aspoň nějaký názor. Z knihy cítím křečovitou snahu vtisknout postavám originální charaktery a odlišit je od sebe, což se do velké míry daří, nicméně například Severin je pro mě zcela necharismatický lídr, který se kdovíproč občas chová úplně zcestně. Prošel si řadou traumat, přesto dobré tři čtvrtiny knihy působí zcela vyrovnaně, nemastně a neslaně, aby na závěr předvedl pár prapodivných úletů. Všechny postavy mají svoje zvláštnosti, ale víc než jako všehoschopní baddies proti zbytku světa působí jako skupina žalostně nekompetentních děcek.
Určitě nedoporučuju, pokud hledáte silné charaktery, uvěřitelný svět a vážíte si svého času. Pak je tu spousta daleko lepších knih.


Jedním slovem "utrpení". Je hezké, že autor psal knihu sobě pro radost a patrně viděl něco, co je lidem zvenčí skryté, ale pak moc nevidím smysl to vydávat (a je jedno, že se jedná o klasiku). Dialogy nesmírně reader-unfriendly, děj se neskutečně táhne kolem neustálého Letova žvanění o věcech, kterým lidé kolem nerozumí a ošklíbání nad tím, že jim nerozumí (jaký div) a je předehrou k posledním deseti stranám, na kterých se odehraje pointa. Mám ráda knihy, které mi přinesou nějakou myšlenku, nad kterou se pozastavím a zamyslím, ale zase nemyslím, že tohle je Talmud nebo Bible, abych si musela pasáž číst pětkrát a hledat v tom smysl. Škoda, předchozí tři díly byly fajn, ale tohle bylo horší než melanžový trip.


Ještě lepší, než první díl, nedokázala jsem se od knihy odtrhnout! Intrikování v pozadí mi sedlo daleko víc, než divoké bojové scény (i když ani tady o ně nejsme ošizeni), dostáváme odpovědi na mnoho otázek, ale další nové vyvstávají. Odhalení střídá odhalení a děj byl pro mě tak zajímavý, že jsem knihu přečetla na jeden zátah. Velký plus jsou vtípky, kterými je celá kniha prošpikovaná, často jsem se zasmála nahlas a to mě jen tak něco nedostane :)


Zajímavá kniha, tomuhle retellingu klasické pohádky rozhodně nelze upřít originalitu. Přečetla jsem si ji na základě velmi pozitivních recenzí, ale musím konstatovat, že až tak moc mě nenadchla. Lehké pěkné originální čtení, posledních sto stran bylo dokonce tak napínavých, že jsem je hltala a nemohla přestat číst. Originální, napínavé, hlavní hrdinka velmi v pořádku. Ale něco mi tam chybělo :)


Nechápu nízké hodnocení, kniha má hlavu i patu, dobře se čte a ačkoli je dost předvídatelná, považuju ji za ideální odpočinkové čtení. Jedinou výhradu mám k řazení do žánru horor, je to spíš velmi lehký psycho-thriller.


Navzdory prvotnímu nadšení se bohužel nemohu přidat k nadšeným recenzím. Film jsem neviděla, takže jsem ke knize přistoupila bez předsudků, zato s očekáváními. Nebylo to špatné, kniha od druhé čtvrtiny začíná svižně utíkat a má řadu napínavých pasáží, je prošpikovaná humorem, který dělá poměrně dost, a přítomnost graficky zobrazených rébusů je také vcelku milá. Bohužel jsem ale čekala od zápletky víc. Závěr byl na můj vkus vyloženě divný a neuvěřitelný, najednou mi propojení dvou dějových linek o dvou knihách přišlo úplně mimo a kostrbaté. Mírné zklamání, ale určitě si najdu něco od Dumase.


Když smícháme všechno, co je dobré, docela pravděpodobně z toho vzejde něco nedobrého. A to je přesně případ Pragocalypsy.
Během čtení jsem nabyla dojmu, že jsem si právě přečetla jeden z veřejných deníčků - na téměř tři sta stranách se postupně dozvídáme, jaké má autor rád filmy, knihy, hudbu, dívky, oblečení a alkoholické nápoje. Narážky na pop-kulturu se objevují s až rušivou frekvencí a ke konci se začínají opakovat. Neustálá přirovnání k X-men, Harry Potterovi, Knight Riderovi, Batmanovi a Neovi navíc vyvolávají dojem, že autor vlastně nevymyslel krom jména Vyvyan nic originálního. Ostatně postavy si jsou charakterově podobné jako vejce vejci, chrlí všechny ty samé hlášky, o kterých autor nikdy nezapomene poznamenat, že jsou "ironické" a "sarkastické", kdyby to náhodou někomu uniklo.
Abych ale jenom neprudila :) Některá přirovnání byla skutečně originální a nesporným kladem dílka je, že má určitý potenciál. Autor má ještě dva díly na to, aby Pragocalypsu odvrátil.


Od knížky jsem vzhledem k ústřednímu tématu moc nečekala, posledních pár let mě v knize rozesměje máloco, ale u Historek jsem se párkrát zasmála nahlas a jedna z hlášek mě dokonce pobaví pokaždé, když si na ni vzpomenu :D Závěrečná povídka je velmi fresh. Pokud Lucie napíše další knížku, bez obav po ní sáhnu.


Oproti předchozím třem knihám je to trochu nuda a navíc mě celkem frustruje, jak pořád hází "osud" Jaceovi a Clary klacky pod nohy. Tento díl se věnuje především životním příběhům vedlejších postav a Simonovu vyrovnávání se s jeho novou podstatou, což je určitě na místě, krásně to podbarvuje a prohlubuje dojem z příběhu. Nechybí hlášky, je to pořád vtipné, velmi čtivé a nemůžu si pomoct, tahle série si mě naprosto podmanila, takže se přes všechny výhrady těším na další díl!


Samá teorie a cizí výrazy, kvůli nimž text působí kostrbatě, špatně se čte a ještě hůř vstřebává. Nevím, pro koho pan Goswami knihu psal, ale buď pro své kolegy nebo jen pro sebe. Když už se poštěstí a přijde nějaký praktický příklad, na němž se teorie nejlépe vysvětlí, tak si můžete být jistí, že je na dlouho poslední. Na to, jak je kniha strukturovaná, je poměrně chaotická. Teorie se pak začíná hodně opakovat a vlastně knihu zavíráte s tím, že jste se moc nedozvěděli. Józe byl věnován jen malý odstavec a i to pouze hatha józe. Nedoporučuji.


S druhou částí duologie jsem bojovala poměrně dlouho. Čekala jsem druhé Vrány a to byla chyba. Kapitoly s Tabanskými princeznami se nezáživně vlekly, kapitoly s Alexandrem byly čistě účelové a vzhledem k tomu, že pro mě bylo a je dost těžké sympatizovat s nepříjemnou Zojou, knihu táhnul vlastně jen příběh Niny. Jen s ní a s návratem Vran celá kniha zase ožila.
Přemýšlela jsem, co může za obrovský úspěch Vran a čím se Zjizvený král liší a vyšlo mi, že se Bardugo asi snažila moc; zatímco Vrány geniálně fungovaly v rámci jednoho města (s občasnými flashbacky do Fjerdy nebo Nové země), ve Zjizveném králi projdeme prakticky celou zeměkouli. Pořád se skáče z místa na místo na úkor budování té úžasné chemie mezi postavami, kterou autorka jednoznačně umí vytvořit (mít jako ústřední lovestory Nikolaje a Zoju, kteří z principu nemůžou dávat najevo svoje city, prostě nefunguje), technologický pokrok přišel tak nějak moc zhurta a jakkoli oceňuji zakomponování dalších tabuizovaných témat, Bardugo to prostě umí lépe... Jako obvykle vše hodně kompenzuje závěr, ale celkový dojem je "meh" a je mi to líto. Bardugo se vyjádřila, že už žádnou další knihu z Grishaverse nechystá a myslím, že je to moudré rozhodnutí.
