Farao komentáře u knih
Ačkoliv jsem četl knihu v angličtině, tak minimálně v ní je kniha velmi čtivá. Děj i hlavní myšlenka je velmi jasně a lehce podaná, aby jí pochopil každý. Autor se snaží čtenáře podnítit k zamyšlení nad svým vlastním směřováním a osobním růstem. Snaží se pomoci čtenářům nalézt vnitřní sílu a odhodlání k následování svých snů a to nejen mladším čtenářům, ale i těm starším.
Bohužel jsem od knihy čekal trochu víc. Z mého subjektivního pohledu se jedná o průměrný počin, i když hezky napsaný. Ale na základních školách by to byla hezká kniha do povinné četby.
Na začátku se zdá, že se jedná o běžnou detektivku, kde člověka nemá co překvapit. K mému úžasu jsem se ale šeredně mýlil. V jeden moment to najednou nabere trošku jiný směr než by člověk čekal a i konec má rovněž zajímavý.
Dále je také velké plus, že postavy nejsou ploché a mají psychologickou hloubku.
Sice nerad dávám plný počet, ale popravdě mě fakt nenapadá za co nějakou tu hvězdu strhnout dolu. :-/ Jako za mě velmi příjemné překvapení, které jsem nečekal.
Možná bych jen ještě dodal, že pro některé lidi může být tato detektivka trošku tvrdšího rázu. Je znát, že paní autorka jede na podobné vlně jako Rjú Murokami, i když ten je v tomhle směru ještě o level víš.
Dobrá kniha o principu Myšlenkových map, bohužel nesmyslně natažená tím, že tam vlastně říká furt to samé dokola. Stáhnout to na 1/3 by z obsahu nic neubralo.
Knížka je rozdělena na děj v minulosti mapující jeho život a zápletku v současnosti. Ta druhá zápletka vůbec nevím proč tam je, kdyby se vypustila, tak by člověk o nic nepřišel a knížka by byla poloviční. Co se týče pasáže mapující jeho život, tak tam jasně exceluje část, kdy se na scéně objevuje bratr Einsteina, jinak i ta je slabší. To je taky jediný důvod proč dávám hvězdičky. Autor se očividně snažil docílit toho, aby hlavní postava potkala v životě, co nejvíce významných osobností, kterými to strašně přeplácal. Díky tomu chápu, že se někdo toto dílo snaží srovnávat s Járou Cimrmanem, ale ten je před tímhle s kilometrovým předstihem.
Kniha byla pro mě bohužel velké zklamání. Při čtení jsem měl chvílemi dojem, jako kdyby tu knížku snad psalo 10leté dítě, hlavně když se jednalo třeba u popisování okolí atd., ale pak mi došlo, že je japonština ve svém duchu psaní trošku strohá oproti češtině, takže tohle jde i na vrub překladateli, že se s tím lépe nepopral. Z knihy bylo ovšem patrné, že autorova silnější stránka je hlavně v čistých dialozích. Postavám ovšem chyběla nějaká větší psychologická hloubka, dějová linie žádné složitosti na zmatení čtenáře ve své zápletce nenabídla, a tak si knihou bez problému projdete od začátku do konce a nemusíte se bát, že byste něco nepochopili. Mě právě tohle naopak strašně nudilo. Ani autorův pokus pomocí Norimberského trychtýře čtenáři vysvětlit, že smrt je prostě součástí života, mě nenadchla. Když to hlavní hrdina zopakuje asi potřetí v krátkém sledu, tak už pak máte strach otočit na další stránku, protože už vidíte, že to tam bude po čtvrté.
Shrnuto: Kniha má největší přínos hlavně pro dospívající mládež věkově kolem střední školy, kterým může pomoci trochu otevřít oči na cestě do života. Díky nenáročnosti četby je také kniha vhodná pro kohokoliv, kdo nehledá něco příliš k zamyšlení či psychologické drama. Kvůli neobratnému překladateli se mohou některé pasáže knihy možná hůře číst a trošku chybí větší dějový spád, ale to je asi tak vše.
U této knihy půjdu značně proti proudu. Bohužel očividně zapadám do nešťastné minority, která nedokáže vidět v knize to co většina publika. Pro ni tu zanechám svůj komentář, které dojmy kniha vyvolala ve mě.
Jak jsem nastínil, kniha mi vůbec nesedla a to z těchto subjektivních důvodů:
* Pro mě špatně čtivý styl psaní. Hlavně ta přímá a nepřímá řeč ... ta se moc nepovedla. Popravdě jsem se v půlce knihy rozhodoval, zda mi to vůbec stojí za dočtení.
-- Překadatel vydání, co jsem četl, je Miloslav Žilina
* Děj? - ani nevím jestli se o něčem takovém dá mluvit. Příběh je silně přímočarý, ale dle mě to byl úmysl a autor si na nic nehrál.
* Vedlejší postavy - elementární pojetí postav bez větší hloubky, kteří jsou stejně prostoduché jako hlavní hrdina. Vlastně jsou vedlejší postavy jen kulisy a dílo je "one man show".
* Myšlenka díla? Těžko říct. Zřejmě se autor snažil ukázat, jak by z jeho pohledu mohl zřejmě myslet člověk, který je apatický a prostě bere věci čistě racionálně tak jak jsou a, jak jsem již zmínil výše, není ani zrovna 2x bystrý.
Určitě se do mého hodnocení promítlo zklamání z nereálného očekávání. Dle hodnocení a anotace jsem očekával nějaké trochu hlubší psychologické dílo, mapující nitro hlavního hrdiny. Bohužel nic z toho jsem tam moc nenašel. Možná i proto, že se trochu zabývám psychologií a tohle mi přišlo značně povrchní. Ale je možné, že jsem dílo prostě jen nepochopil. :-)
Krátká, odpočinková, nenáročně psaná kniha, která je letmým a místy lehce humorným nahlédnutím do mysli inteligentně nadaných lidí, kde se většina z nich v hlavním hrdinovi rychle uvidí a rovněž si autor dělá trochu legraci z moderní konzumní společnosti.
Kniha určitě stojí za zkoušku, přestože nesedne všem.
Pokud by, ale někoho zajímaly problémy spojené s vysokou inteligencí, tak je potřeba sáhnout po jiné knize. Věnující se přímo tomuto tématu.
Pěkně napsaná kniha. V první části knihy je krásně shrnuto, že vysoká inteligence je více prokletí než dar. Druhá část (menší část :-) ) knihy pojednává o tom, jak se vypořádat s problémy. Pro ty co mají povědomí o práci se svou myslí zmíněné v Budhismu tam žádná novinka nebude, ale pro zbytek lidí můžou být rady užitečné.
Kniha by určitě měla být dána k přečtení:
* Nadaným malým dětem může pomoci se připravit se na to, co je čeká a pomůže jim pochopit, co má jejich problémy na svědomí.
* Pro rodiče, kteří si nechali dítě otestovat v Mense a test potvrdil, že mají vysokou inteligenci, kniha může pomoci, jak s jejich ratolestmi jednat a pokusit se jim dát odpovídající péči.
* Dospělým nadaným bohužel kniha pomůže k nostalgickým vzpomínkám na trápení, kterým si nejspíš prošli během dozpívání. I tak jim možná bude svět dávat trochu větší smysl, když si uvědomí, jak moc odlišně vnímají svět oproti zbytku populace. Možná i budou překvapení, jak nadání prosakuje do emočního vrstvy vnímání světa. A dané rady by také mohly být užitečné.
Silné zklamání. Nevím jestli to bylo tím, že jsem předešlé díly série četl v češtině a tuhle knihu jsem četl v angličtině, ale nějak víc na mě dýchla ta mentalita "Amerika je nejlepší, ostatní jsou lemra" a celkově mi to přišlo bezduché, místy až trapně komicky vyumělkované, jak se snažili, aby Julia vypadala co nejvíc cool.
Na mě kniha působí tak, že děj je druhořadý a ani nad ním moc nepřemýšleli, hlavní jádro knihy je pouze ukázat, že naštvaná matka je nejnebezpečnější tvor pod sluncem a musí vypadat hustě. Pokud jste matka na mateřské, tak knihu budete milovat. :-)
Dobrá kniha. Jediné co jí zle vytknout je, že je v ní strašně moc zbytečného povídání okolo. Bez problému by mohla být shrnuta na 1/3 nebo 1/4 všech stránek a žádná informace by se neztratila.
Dle anotace jsem se těšil na "Citlivý a mimořádně krásný příběh ... okamžiky ohromující poetičnosti" ale nějak se ani jedno nedostavilo.
Knížka je vlastně jen jakýsi deník s ... ani nevím jestli se to dá nazvat dějem. Jednoduše je to deník pojednávající o banálních věcech běžného každodenního života. Člověk jí dočte a řekne si "A? O čem jako, že ta kniha měla být? Pro tuhle knihu fakt byl někdo schopný najít vydavatele?" Dle mého skromného názoru si můžete přečíst 160 stran z jakéhokoliv deníku vašich známých a vyjde to nastejno nebo to bude lepší, než když si přečtete tuto knihu. Bohužel pro mě je kniha velké zklamání. Ale třeba v tom najde někdo něco, co bylo mému zraku skryto.
Jednu hvězdu dávám alespoň proto, že to může být zajímavé pro ty, kteří kočku viděli jen na fotce a nevědí jak se kočky běžně chovají.
Kniha se mi hůře hodnotí, jelikož na mě působila zajímavostí značně nevyrovnaně. Střídaly se tam pasáže jež mě nudily s pasážemi, co jsem přečetl jedním dechem. Například hned první kapitola mě dost nudila (kapitola "Dětství") a přemýšlel jsem, jestli vůbec knihu dál číst nebo ne. Kapitoly s cestováním nebo dodatek s dopisy jako "dopis z cesty do USA" atd. mě také neoslovili. Na druhou stranu část o jeho psychiatrické praxi se četla sama.
Jak zde už psali jiní, Jung byl opravdu zajímavý člověk. O psychologii se začal zajímat, když byl obor teprve v plenkách a kam až se dostal jen na základě pozorování a následováním své intuice. Fakt mě rozesmálo, když jsem četl, jak se vyrovnával s věcmi/zážitky, které mu nedávaly racionální smysl, ale prostě se rozhodl plout s proudem, aby zjistil, kam ho to zavede. Osobně si myslím, že právě jeho intelekt v kombinaci s tím jak měl otevřenou mysl k věcem, které jsou pro vědomí hůře uchopitelné, vedly k tomu, že se dostal ve svém bádání tak daleko.
Dále pro mě bylo zajímavé číst jeho pohled na Freuda. Dle toho co psal, se zdál být Freud velmi egocentrický s uzavřenou myslí, který měl problém unést jakékoliv zpochybnění své teorie, kterou bral jako jednu a jedinou možnou pravdu.
-------
Doporučil bych tedy tuto knihu? Těžko říct. Pokud se zajímáte o psychologii a jste schopní skousnout, že půlka knihy vás může nudit, tak jo. Jinak spíš ne.
Začátek a konec knihy je dobrý, prostředek mi přišel spíš jen jako výplň, aby kniha nebyla poloviční. To je asi jediné co bych knize vytkl.
Je trochu smutné číst, že Fromman viděl společnost nemocnou už před skoro 50 lety (když beru v potaz datum vydání knihy) a jediné co se od té doby změnilo je to, že se věci jen zhoršily.
Když ještě vezmeme v potaz, co by bylo potřeba, aby se lidstvo mohlo dobrovolně trochu mentálně uzdravit a k tomu navíc jeho limitující odhad "Bez zastavení plýtvání přírodními zdroji a ničení ekologických podmínek lidstva je do sta let katastrofa na obzoru.", což nynější vědecká data jen potvrzují, tak kniha zrovna optimizmem neoplývá.
Kniha není úplně špatná, ale dle mě je kniha "Nikdy nedělej kompromis aneb Vyjednávej tak, jako by ti šlo o život" o poznání lepší.
Jako vždy kniha se sama čte, příběh i postavy jsou zajímavý. Bohužel oproti tomu na co jsem zvyklí z "Lovců monster" tak je hlavní záporná postava i závěr na úroveň Correia dosti odbytý. Trochu to na mě působilo stylem, "Jé, já už napsal přes 300 stránek, tak to nějak rychle zakončím." Je vidět, že tuhle sérii má jako bokovku. Což je škoda.
Ačkoliv mám Rjú Murokamiho rád, tak tohle je jeden z jeho slabších počinů. Možná i proto, že to byla jeho první vydaná knížka, i když myslím, že za ní získal nějakou cenu. Z mého pohledu je tahle knížka nudná a o ničem. Oproti knížkám jako "V polévce miso" a "Piercing" je to jak nebe a dudy.