Fazulajda komentáře u knih
Bezchybná klasika. Se sestrou si rády pročítáme komiksy pořád dokola.
Parádní knížka. Ale neměla jsem k ní takhle pozitivní postoj hned od začátku. Prvních nejméně padesát stran se prakticky nic nestalo. No ale pryč od začátku. Tahle kniha patří bez debat k jedněm z nejlepších, které jsem kdy četla a věřím, že se tam i udrží. Dobře použité prvky, úžasně vykreslené hlavní postavy, které mi okamžitě (myšleno při prvním náznaku nějaké větší akce) přirostly k srdci. Bavilo mě napjatě číst, co se dělo dále a mít dobrý pocit, když se něco povedlo. Náhledy do minulosti jednotlivých postav byly taky báječné, řeklo to člověku trochu víc o té dané postavě a proč má s ostatními takový vztah jaký má. Pokračování mě z police láká k přečtení už jak dlouho.
Rozhodně znám i lepší, ale nemůžu říct, že by to bylo špatné. Co mě na této knize zaujalo byly dary, samy o sobě byly zajímavé, navíc mi přišlo, že byl dobře využitý jejich potenciál. Samotný děj nebyl žádnou bombou a místy byl táhlý, ale kdoví, jaký bude druhý díl. Když už jsem u druhých dílů. Jsem zvyklá, že konce ze sérií nikdy nebyly úplně uzavřené, ale v tomto případě mi přišel vyloženě - a hlavně naprosto zbytečně - useknutý.
Během čtení jsem došla k jedné věci, to jest že Kafka se nesmí číst jako normální povídky možná dokonce s poselstvím, nýbrž jako soubor deníkových zápisů a horečnatých snů, to pak pobaví víc než samotný text.
Četla jsem už před pár lety a věděla jsem, že se mi bude kniha líbit, ale dočista jsem zapomněla, jak dobrá opravdu byla, řekla bych, že se mi líbila snad ještě víc než předtím. Maličkato slabší rozuzlení, ale to se dá s klidem přehlédnout, když vezmeme v potaz jak pěkně a svižně se četl zbytek.
Text je zajímavý z mnoha důvodů, díky chybějícím částem se však ne vždy dalo tak dobře orientovat v příběhu, plus jsem (vědomě) raději svou pozornost zaměřila na jazyk nežli děj. Přečetla jsem to kvůli škole a nemyslím si, že si to kdy zopakuju, nicméně to bylo zajímavé okénko do minulosti.
Důležitější informace se dle mého daly naprosto s klidem dát do potenciálního dalšího dílu. Tohle je kniha, kterou si užijí skalní fanoušci, mezi ty já však nepatřím. Nebavilo mě to a na to, jak je kniha krátká, se dost vlekla.
Rozhodně si nemyslím, že bych měla bůhví jak vysoká očekávání. I tak mě kniha ale zklamala mnohem víc, než bych si kdy představila. Až na poslední povídku, která taky nebyla až tak dobrá, to stálo za nic. Nebýt tak okouzlující vizuální stránky, asi bych to zavrhla úplně.
Dopadlo to přesně tak, jak jsem myslela, ale rozhodně bych neřekla, že jsem poslední, dobře, předposlední kapitolu nečetla napjatá. Ale nevím, jestli se mi ten konec úplně líbí, čekala jsem něco méně, jak to říct. Všechno skončilo tak, jak Alina chtěla, víceméně. K průběhu knihy... úplně mě to nebavilo. Pořádně si ani nic nepamatuju, všechno mi to splývá.
Ačkoliv by se mnou většina lidí nesouhlasila, tenhle díl mi přišel rozhodně lepší než ten první. Alina už postupně přijímá svou roli a Nikolaj byl příjemným oživením. Ne že bych Mala neměla ráda, ale rozhodně bych ho nepřiřadila ke svým oblíbencům, tady byl ke všemu velmi rád natvrdlý. Už se nicméně moc těším na konec celé série, i když se obávám, že už tuším, doufám, že překvapí.
Ó můj bože. Dobře, nebylo vždy vše perfektní, ale když odhlédneme od těch drobností, tak nám zbyde čistá dokonalost. Příběh by nebyl až tak originální a skvělý, kdyby nebyl vyprávěn touto formou. Spoustě lidem nesedla, ale mně to nanejvýš vyhovovalo.
Knihu jsem si dala jako malý doplněk k Ódinovu dítěti, rozhodně zajímavé, ale nic moc zásadního.
Snažila jsem se tento díl číst hned po prvním, ale rozhodla jsem se, že to odložím na dobu neurčitou, a musím konstatovat, že bohužel až do poloviny knihy se prakticky nic neděje. Autorka si spíše tak pozvolna připravovala půdu pro akci v druhé polovině. A já s radostí potvrzuji, že počkat se vyplatilo. Tolik zlomů, převratů a akce opravdu dokázalo pohladit mou knihomolskou dušičku, jen si někdy říkám, že Celaena by měla být už nejméně padesátkrát po smrti. Má zřejmě v žilách hektolitry krve a infekce se jí obloukem vyhýbá.
Příjemné čtení. Svižné a bez zbytečného okecávání. U těhle knih mám trochu problém s tím, jak je všechno neuvěřitelně jednoduché a i holčiny o něco mladší než já na vše hned přijdou, ale někdy člověk potřebuje přesně tohle. Jednoduchost a čtivost.
O bože můj. Nejsem zrovna fanoušek téhleté série, spíše přesně naopak, ale tak rychlý sešup od třetího dílu jsem opravdu nečekala. A to nemluvím o pátém dílu, ve kterém jsem se dostala na sedmistou stranu a ačkoliv je mi líto všeho toho času, už se ani nehnu. Proto bych se ráda vyjádřila k celé sérii zde.
Příběh a svět je dobrý, ale rozhodně mi nepřijde, že bychom měli dělat z Rowlingové génia. Vemte si jakoukoliv kvalitnější fantasy sérii. Rozsáhlost příběhu i světa bude naprosto totožná. Není to o ničem jiném, než si někam na papír zapisovat, jak funguje svět a jaké zásadní zlomy se v příběhu udály. Ale když se zaměřím na zpracování, to je naprostá katastrofa. Nudné a zbytečné popisy nudných a zbytečných věcí, nejméně padesát stran věnovaných SPOZÚŠ (nebo jak to sakra bylo) a nesnesitelné chování hlavních postav. Jako pardón, ale když už je Harrymu kolik? Čtrnáct. Čekala bych trochu jiné chování. Prakticky na nic nepřijde sám, ale hlavně, že on je ten slavný a úžasný. Co by byl bez ldí, které má okolo sebe? Nic. Kluk, který přežil, toť vše. Ideální délka dílu je těch dvě stě až nějakých tři sta stran. První tři díly byly snesitelné, ale čím delší díl, tím více slepých a vyloženě nasílu vycpaných míst o ničem.
A nemyslete si. Já chtěla, aby se mi to líbilo. Já to moc chtěla. Ale bohužel, nebudu se přesvědčovat, že je to dobré, když sama moc dobře vím, že ne. V čem skví to kouzlo?
Dášenku bych jedním slovem nazvala nudnou. Tak nezáživnou, až to bolí. Všechno to zachraňuje ta trocha vtipu, se kterou byla kniha psána, ale jinak nebýt toho, že má nějakých padesát stránek, louskala byh ji horko-těžko ještě dnes.
Od Smrtky jsem měla opravdu velká očekávání, což byl nakonec kámen urazu. Po celou dobu jejího čtení jsem se bavila; bavilo mě ji číst, bavily mě všechny uzlíky v příběhu a bavila mě i celá zápletka. Bohužel jsem celou dobu někde na pozadí vyhlížela důvod, proč to tolik lidí označuje za jedno z nejlepších, co číst. Hodně to tomu uškodilo, proto k mé velké lítosti s hodnocením nemůžu výš.
Definitivní důkaz, že anotace nemusí znamenat vůbec nic. Nebo takhle. Dělo se to, co byste z ní mohli usuzovat, ale bylo to mnohem lepší čtení, než jsem čekala. Je to spíše pro mladší čtenářky, ale mohu doporučit i pro starší, pokud hledáte oddychovku.
Na psaní memoáru má vskutku ještě čas, ale zrovna v tomto případě bych to nebrala jako důvod schazovat hodnocení. Měl co napsat? Měl. Nejde o to, v kolika letech autor píše, jde o to, co píše a co už za svůj jakkoli dlouhý život zažil. Samozřejmě, že má před sebou ještě spousty věcí, ale pokud by měl podobně popisovat - dejme tomu - sedmdesát let, měla by kniha přes pět set stran. Kovyho mám ráda a jeho psaní bylo čtivé, ale pět set stran povídání o něm bych asi nedala. Velké plus dávám za obrázky a vtipné pasáže. Vesmírná brambora mi bude v hlavě strašit pořád. Jak už tady někdo psal, není to kniha pro každého. Nemyslím si, že je jen pro jeho diváky, ale někdo, kdo rád "profesionální" přístup, téhle knize na zoubek nepřijde. Bavit by mohla lidi, kteří hledají krátkou oddychovku na jedno odpoledne plnou obrázků, básniček a sem tam nějakou tou vtipnou pasáží.
(SPOILER) Tak tohle bylo velké zklamání. Teď pominu celý průběh, který byl stále více méně na úrovni předchozích dvou dílů, pojďme se bavit o konci.
Až do poslední chvíle (dobře, dokud se neobjevili někde, kde záhadně - narozdíl od celého zbytku světa - nedošlo ke katastrofám) jsem nevěděla, jak to skončí. Bodejď by jo, když se stalo asi to poslední, co by mě napadlo. Po tom, co nechal autor polovinu lidí z obou skupin zemřít, bych čekala něco méně zalitého sluncem. Když už jsme u toho umírání; jaká náhoda, že Teresu, podobně nesmrtelnou jako ostatní hlavní postavy rozmáčknul šutr. Série na mě působila dojmem něčeho promyšleného do - skoro - každého detailu. Proto mě napřed překvapilo, poté trochu vykolejilo a nakonec naprosto zklamalo, že to UŽ je TEN konec. Já pana Jamese chápu v tom, že něco takového dobře zakončit není lehké, a kdybych vám měla říct, jak bych si to představovala, asi vám neodpovím, ale poté, co předvedl, co všechno dokáže vymyslet, to na mě působí tak, že už to chtěl mít z krku a bylo mu jedno, jakým způsobem to skončí. Škoda.