Feliska764 komentáře u knih
(SPOILER) Drsné, velmi drsné. Od začátku jsem tušila, že v rodině je ještě něco dalšího, než zmizení otce a domácí násilí a z různých náznaků jsem i tušila co, ale když mi došlo, proč to tak je, a jak se to celé seběhlo... mazec. Epilog mě přesto překvapil.
Velmi čtivé, ale nakonec vlastně dost nepochopitelné, že to dokázali tak dlouho úplně utajit.
Kniha se mi líbila. Líbila se mi atmosféra města a svéhlavá knihovna.
Postav je akorát a vlastně jsou všechny sympatické a ke všem jsem si našla cestu.
Prolog je pecka!
Ale nejsem si úplně jistá, jestli jsem pochopila hlavní zápletku, asi bych potřebovala, aby byla víc rozvedená. Přišlo mi, že konec přišel moc brzo a trochu překotně, což je škoda.
Do tri ctvrtin velmi povedené, pak se to zacalo az příliš zamotavat...
Škoda, že jich není víc, Peregrin Kameník je můj oblíbenec.
(SPOILER) Mně se knížka líbila.
Ze začátku jsem možná měla trochu problém se začíst, zdálo se, že jde hlavně o sex, další z mnoha takových oddychovek. Ale pak se postavy začaly nějakým způsobem vyvíjet, nebo spíš odkrývat své další vrstvy...
Konec mě asi nepřekvapil, vlastně klasický happy end by působil nereálně, a asi už ani nebyl možný. Ale trochu jsem v něj doufala :-)
(SPOILER) Celkově vzato se mi knížka líbila.
Je psaná vtipně se spoustou hlášek a narážek z různých oblastí (utajené dvojče Michelle Obamové mě pobavilo), takže se čte poměrně snadno a ke konci jsem ji už ani neodkládala.
Hlavní hrdinku jsem si oblíbila, ačkoli bych ji nejradši přivázala za nohu k topeni a sebrala jí telefon, aby pro všechno na světě do toho Divadla už nelezla. Zato Matyáš moje sympatie nezískal a vlastně jsem nepochopila, co na něm ta holka vidí. Ale to může být tím, že oba hrdiny poznáváme až po několika letech jejich vztahu.
Každopádně jsem celou knížku Adrianě fandila, aby se z toho dokázala osvobodit.
Co bych naopak vytkla, je poměrně velké množství vedlejších postav, z nichž některé se objevují pouze proto, aby sdělily svůj názor na vztah hlavních hrdinů a víc o nich neslyšíme. A určitě bych uvítala, kdyby v knížce bylo víc děje mimo Divadlo a čekání na Matyáše po představení, protože pak by hlavní hrdinka byla určitě ještě sympatičtější. A sobecky, pro nás, co prožili pár krásných let v Brně, víc Brna, ještě víc Brna!
Myslím, že po precteni 15 knih ze světa Percyho Jacksona, můžu konstantovat, ze Riordan je regulerni grafoman. Nebo jsem si toho nabehu na dalsi dily všimla jenom ja?
Musim rict, ze Hrobka nemrtvych mi asi prisla napinavejsi, ale tady jsem zase u spoustu situaci nevericne zirala (chudak Lu). Ale teda jako, Piper? Opravdu?
No teda... ufff. Tahle série má teda neskutečně propracovanou gradaci a vývoj postav.
Nemůžu se dočkat, až se pustím do dalšího dílu a jsem ráda, že jsem to začala číst, až když jsou všechny díly venku!
(SPOILER) Musím říct, že jak jsem tuhle sérii ze začátku četla spíš proto, abych se dozvěděla, jaké jsou další osudy mých oblíbených i neoblíbených postav z předchozích dílů (kam zmizla Annabeth?!), tak u tohohle dílu mě příběh opravdu chytil. Apollón má znatelný vývoj k lepšímu, a o Meg pořád nevím, co si myslet. Obecně musím říct, že mi přijde, že postavy v téhle sérii mají vývoj, což je super. Líbí se mi satyro - oblačná rodinka a potěšil mě návrat Grovera.
Ale Jason? Jen si oblíbím, tak takhle dopadne? No, přestává mi vadit Piper, tak uvidíme, jak dopadne ona.
(SPOILER) Celkově vzato, knížka je povedená a i když mě spousta věcí štvalo, prostě jsem ji nemohla odložit, dokud jsem ji nedočetla.
Skupina polobohů cestuje antickými kraji a naštěstí vždycky narazí na někoho, kdo je nasměruje k další zastávce a dalšímu úkolu, který v různě složených skupinkách úspěšně složí, a vše směřuje k závěrečné bitvě v Aténách, zatímco jini dva polobohové se satyrem vláčí přes půl světa obří sochu v patach s obří nestvůrou a chystá se další závěrečná bitva, tentokrát na Long Islandu. Potud dobrý a napínavý.
Ale závěrečná bitva? Nebo teda vlastně dvě? V porovnání s bitvou o Manhattan to vypadá, jako by sedm polobohů, většina bohů a armada Gigantů a nestvůr uspořádalo sportovní odpoledne na Akropoli a omylem při tom teda probudili Gaiu. Bitva na Long Islandu už je jenom dovršením.
Že z Dia udělali pomstychtivýho egoistu a z Afrodity směšnou bohyni make upu nebo čeho, bych asi přežila, ale že Annabeth, která toho sama tolik dokázala, se najednou nejvic spoléhá na pocity Piper a ta objevila svůj pěvecký talent a tim vlastně všechno zachrání (pořád ji nesnáším)? Že vlastně ve válce, která má být horší než ta předchozí, všichni přežijí (až na chudáka Scipia teda) a jsou nakonec největší kámoši? No nic, je čas na Apollonuv pád.
PS: Samozřejmě jsem ráda, že to přežil Blackjack.
(SPOILER) Moje nejoblíbenější z téhle série.
Percy a Annabeth jsou sice v Tartaru, ale jsou spolu a do poslední chvíle jsem prostě odmítala uvěřit tomu, že by tam jeden z nich nebo oba museli zůstat. Takže chudáci Bob a Damasen :-(
Jason je skoro sympatický, Leo mi vadí míň než dřív, ale Piper prostě ráda nemám.
Hazel a Frank nemají takový prostor, i když mají své úkoly, čemu se musi naučit.
A Nico? Jako vážně? Takže tu máme etnickou diverzitu a teď ještě gaye? I když samozřejmě, kdo by se nezamiloval do Percyho Jacksona, to jako zas chápu.
(SPOILER) Percy a Annabeth jsou konečně spolu, i když jenom na chvíli...
Moc mi neseděl příběh z pohledu Annabeth, představovala jsem si jí víc, já nevím, asi racionální. Ale těžko říct, co s ní udělalo půl roku bez Percyho... Každopádně je to pořád moje oblíbená postava.
Piper je pořád stejně otravná a protivná a Leo jakbysmet. Jason je mírně natvrdlý (jako vážně si nakráčí po pul roce do Tabora Jupiter a "ahoj Reyno, to je moje nová holka Piper, uzili jsme si půl roku zábavy při stavbě lodi a teď jí to tady ukážu"?). Ale musím říct, že u něj vidím nějaký vývoj a možná bych ho mohla mít i ráda, i když samozřejmě ne tolik, jako Percyho.
A čím dál víc žeru trenéra :-)
Abych to shrnula, pěkně nám to nabírá obrátky.
(SPOILER) Hurá, Percy je zpátky! Sice nemá paměť, ale i tak je s ním zábava. Jak ho naštve Octavian, když mu sebere pandu :-)
Hazel a Frank mi jsou sympatičtější než Piper a Leo. Ale vážně je nutná ta etnická vyrovnanost? To máme indiánku Piper, hispánce Lea, kreolku Hazel a asiata Franka... A pak to zmiňované nucené párování, opravdu musí kyklop chodit s harpyjí?
A Percy je pro mě prostě třída, vůbec mě nezajímá, že podle Marta potřebuje Frankův smysl pro povinnost, on nakonec udělá, co je potřeba.
(SPOILER) Prostě jsem si nemohla pomoct, a musela jsem se pustit i do téhle série. Ale tohle je můj nejmíň oblíbený díl. Nemůžu se rozhodnout, která postava mi vadí víc, jestli protivná Piper se svými indiánskými legendami a snahou nebýt krásná, ale na druhou stranu získat Jasona, otravný Leo, co strašně chce zapadnout, ale vlastně má radši stroje, nebo nudně dokonalý Jason, který sice neví, kdo je, ale všechno dělá víceméně správně.
Chybí mi Percy a je mi líto Annabeth.
Mám tyhle povídkové knížky ráda, i když některé povídky jsou lepší než jiné. Těšila jsem se na vánoční atmosféru, ale knížka mě spíš rozesmutnila. Možná hlavně tím, jak je většinou pravdivá.
Lenku Lanczovou jsem objevila až jako dospělá, takže její knižky pro mě prostě budou oddechové čtení. Ale dobu dospívání si dobře pamatuju a nejistá Eva mi byla velmi blízká. Její příběh je uvěřitelný a to, co v celé serii prožívá, je poměrně reálné. Trochu mne teda štvalo, jak jí všichni kluci, co jenom prošli kolem, milujou :-D ale jinak si přesně umím představit, že potkat v jejím věku kluka jako je Dick, taky bych se do něj úplně zbláznila. Teď už asi ne, vadilo by mi jeho poučování a lehká panovačnost. Asi jsem trochu tým Deri, i když s tím by to Eva taky nevyhrála.
A prosím vás, sice řešilo v minulým díle, ale kdo je podle vás Tajný přítel? :-D
Tommy a Pentlička jsou moje oblíbená detektivní dvojka a i když už nejsou nejmladší, tak mě stále baví. Jenom jsem trnula strachy o Pentličku :-)
Rozjezd pomalejší, ale ja mam rada ty popisy zivota tehdejsi smetanky, leto na Riviere, dovolena u pratel v Anglii, takze mi to ani nevadilo. Motiv zajímavý, rozuzlení nečekané
Přečteno po několikáté a znovu bez odloženi. Čtivé, historicky věrné (alespoň jsem nenašla nic, co by mi vyloženě vadilo), gradující.
Jsem ráda za dobu, ve které žijeme a doufám, že nikdo z nás nebude muset řesit to, zda pomůže jinému člověku i za cenu ohrožení vlastního života a života své rodiny, nebo ne. Museli to být stateční lidé.