Feliska764 komentáře u knih
Neskutečná knížka. Četla jsem ji už potřetí, a i když vím, jak to bude pokračovat a co se bude dít, nemůžu ji odložit.
Přečteno po několikáté a znovu bez odloženi. Čtivé, historicky věrné (alespoň jsem nenašla nic, co by mi vyloženě vadilo), gradující.
Jsem ráda za dobu, ve které žijeme a doufám, že nikdo z nás nebude muset řesit to, zda pomůže jinému člověku i za cenu ohrožení vlastního života a života své rodiny, nebo ne. Museli to být stateční lidé.
(SPOILER) Do téhle knížky se mi moc nechtělo, čekala jsem, ze to nebude veselé a optimistické čtení. To opravdu neni. Knížku jsem však přečetla jedním dechem, je psána opravdu čtivě a je v ní neskutečně poutavě popsáno, jak si člověk zvykne na všechno a jak neuvěřitelně silní museli být lidé, kteří byli vytržení ze svého prostředí a uvržení do gulagu tisíce kilometru daleko kdesi na Sibiři, a jak obrovskou vůli k životu museli mít. Lina, která na začátku lehkomyslně zapomene na stole bochník chleba, protože hledá skicák, se pod vlivem okolností promeni v silnou osobnost, která se nebojí chodit krást dřevo a tajně pohřbívá matku. Silná kniha.
Přečteno já ani nevím po kolikáté. Poprvé jsem to četla někdy před 17 lety, sice už mi bylo víc, než 11, abych čekala na svůj dopis z Bradavic, ale stejně mě tenhle svět totálně a navždy dostal. Jak píše Witch2017 níže, vždycky se najdou škarohlídi, kteří budou tvrdit, ze motorky nelétají ani ve snu, ale ostatním knížku vřele doporučuji.
Velmi čtivě napsané, nemohla jsem se odtrhnout. K zážitku z čtení rozhodně přispívá i jazyk, který využívá místní nářečí, ale velmi citlivě, takže je textu dobře rozumět. Zaujaly mě i použité historické souvislosti. Postavy jsou plasticky vykreslené a neni těžké si je oblíbit, a to i když se jedná o zádumčivou a často nepříjemnou Barboru. I když je od začátku jasné (vzhledem k tomu, kde se děj odehrává), že se nebude jednat o veselé čtení, knížka jako celek nepůsobí depresivně a člověk musí postavy obdivovat, jak se se vším statečně perou.
Nutně potřebuju druhý díl.
Přečteno jedním dechem.
Stejně jako první díl, psáno čtivě živým jazykem s prvky nářečí, zážitek ze čtení je tak ještě větší. S narůstajícím letopočtem a rozhodnutími postav ohledně volby národnosti člověk prostě ví, že bude hůř, ale přestat číst nemůže. Je jasné, že žádné světlé zítřky nás nečekají ani ve třetím díle, a přesto se ho nemůžu dočkat.
Postavy jsou tentokrát o něco sympatičtější, chybí věčně nabručená Barbora z prvního dílu, ale celkově nejblíž je mi asi Ženka a Julka.
(SPOILER) Drsné, velmi drsné. Od začátku jsem tušila, že v rodině je ještě něco dalšího, než zmizení otce a domácí násilí a z různých náznaků jsem i tušila co, ale když mi došlo, proč to tak je, a jak se to celé seběhlo... mazec. Epilog mě přesto překvapil.
Velmi čtivé, ale nakonec vlastně dost nepochopitelné, že to dokázali tak dlouho úplně utajit.
(SPOILER) Otázku, co by bylo, kdyby se to v listopadu 89 všechno zvrtlo opačným směrem, jsem si často pokládala. Takhle knížka se tím zabývá taky a představy autorky jsou docela děsivé (tím neříkám, že nereálné). Je to moje čtvrtá kniha od autorky, takže mě nepřekvapilo, že jsem ji nemohla odložit, protože p. Mornštajnová psát umí a velmi oceňuji, že její knížky nejsou na "jedno brdo", ale u téhle nějak postrádám naději... konec, jakkoliv reálný mě rozesmutnil.
No teda... ufff. Tahle série má teda neskutečně propracovanou gradaci a vývoj postav.
Nemůžu se dočkat, až se pustím do dalšího dílu a jsem ráda, že jsem to začala číst, až když jsou všechny díly venku!
(SPOILER) Musím říct, že jak jsem tuhle sérii ze začátku četla spíš proto, abych se dozvěděla, jaké jsou další osudy mých oblíbených i neoblíbených postav z předchozích dílů (kam zmizla Annabeth?!), tak u tohohle dílu mě příběh opravdu chytil. Apollón má znatelný vývoj k lepšímu, a o Meg pořád nevím, co si myslet. Obecně musím říct, že mi přijde, že postavy v téhle sérii mají vývoj, což je super. Líbí se mi satyro - oblačná rodinka a potěšil mě návrat Grovera.
Ale Jason? Jen si oblíbím, tak takhle dopadne? No, přestává mi vadit Piper, tak uvidíme, jak dopadne ona.
(SPOILER) Celkově vzato se mi knížka líbila.
Je psaná vtipně se spoustou hlášek a narážek z různých oblastí (utajené dvojče Michelle Obamové mě pobavilo), takže se čte poměrně snadno a ke konci jsem ji už ani neodkládala.
Hlavní hrdinku jsem si oblíbila, ačkoli bych ji nejradši přivázala za nohu k topeni a sebrala jí telefon, aby pro všechno na světě do toho Divadla už nelezla. Zato Matyáš moje sympatie nezískal a vlastně jsem nepochopila, co na něm ta holka vidí. Ale to může být tím, že oba hrdiny poznáváme až po několika letech jejich vztahu.
Každopádně jsem celou knížku Adrianě fandila, aby se z toho dokázala osvobodit.
Co bych naopak vytkla, je poměrně velké množství vedlejších postav, z nichž některé se objevují pouze proto, aby sdělily svůj názor na vztah hlavních hrdinů a víc o nich neslyšíme. A určitě bych uvítala, kdyby v knížce bylo víc děje mimo Divadlo a čekání na Matyáše po představení, protože pak by hlavní hrdinka byla určitě ještě sympatičtější. A sobecky, pro nás, co prožili pár krásných let v Brně, víc Brna, ještě víc Brna!
(SPOILER) Celkově vzato, knížka je povedená a i když mě spousta věcí štvalo, prostě jsem ji nemohla odložit, dokud jsem ji nedočetla.
Skupina polobohů cestuje antickými kraji a naštěstí vždycky narazí na někoho, kdo je nasměruje k další zastávce a dalšímu úkolu, který v různě složených skupinkách úspěšně složí, a vše směřuje k závěrečné bitvě v Aténách, zatímco jini dva polobohové se satyrem vláčí přes půl světa obří sochu v patach s obří nestvůrou a chystá se další závěrečná bitva, tentokrát na Long Islandu. Potud dobrý a napínavý.
Ale závěrečná bitva? Nebo teda vlastně dvě? V porovnání s bitvou o Manhattan to vypadá, jako by sedm polobohů, většina bohů a armada Gigantů a nestvůr uspořádalo sportovní odpoledne na Akropoli a omylem při tom teda probudili Gaiu. Bitva na Long Islandu už je jenom dovršením.
Že z Dia udělali pomstychtivýho egoistu a z Afrodity směšnou bohyni make upu nebo čeho, bych asi přežila, ale že Annabeth, která toho sama tolik dokázala, se najednou nejvic spoléhá na pocity Piper a ta objevila svůj pěvecký talent a tim vlastně všechno zachrání (pořád ji nesnáším)? Že vlastně ve válce, která má být horší než ta předchozí, všichni přežijí (až na chudáka Scipia teda) a jsou nakonec největší kámoši? No nic, je čas na Apollonuv pád.
PS: Samozřejmě jsem ráda, že to přežil Blackjack.
Po dlouhé době opraseno kvuli vyzve. Jako nactileta jsem ji cetla, protože byla doma, a ja cetla vsechno. Tehdy mi prisla proste vtipna. Vtipna a skvele napsana mi prijde porad... ale zaroven si clovek rika, co to muselo bejt za ztraceny roky zivota plnenim absurdnich ukolu pod velenim tupejch dustojniku
Člověk by skoro čekal předvánoční zasněženou idylku, ale to by nesměl být hlavni hrdina Jiří Adam z Dobronína a jeho pomocníci. Knížka je dobře napsaná, děj rychle ubíhá, rozuzlení je poměrně nečekané.
Myslím, že po precteni 15 knih ze světa Percyho Jacksona, můžu konstantovat, ze Riordan je regulerni grafoman. Nebo jsem si toho nabehu na dalsi dily všimla jenom ja?
Musim rict, ze Hrobka nemrtvych mi asi prisla napinavejsi, ale tady jsem zase u spoustu situaci nevericne zirala (chudak Lu). Ale teda jako, Piper? Opravdu?
Mám tyhle povídkové knížky ráda, i když některé povídky jsou lepší než jiné. Těšila jsem se na vánoční atmosféru, ale knížka mě spíš rozesmutnila. Možná hlavně tím, jak je většinou pravdivá.
(SPOILER) Moje nejoblíbenější z téhle série.
Percy a Annabeth jsou sice v Tartaru, ale jsou spolu a do poslední chvíle jsem prostě odmítala uvěřit tomu, že by tam jeden z nich nebo oba museli zůstat. Takže chudáci Bob a Damasen :-(
Jason je skoro sympatický, Leo mi vadí míň než dřív, ale Piper prostě ráda nemám.
Hazel a Frank nemají takový prostor, i když mají své úkoly, čemu se musi naučit.
A Nico? Jako vážně? Takže tu máme etnickou diverzitu a teď ještě gaye? I když samozřejmě, kdo by se nezamiloval do Percyho Jacksona, to jako zas chápu.
(SPOILER) Hurá, Percy je zpátky! Sice nemá paměť, ale i tak je s ním zábava. Jak ho naštve Octavian, když mu sebere pandu :-)
Hazel a Frank mi jsou sympatičtější než Piper a Leo. Ale vážně je nutná ta etnická vyrovnanost? To máme indiánku Piper, hispánce Lea, kreolku Hazel a asiata Franka... A pak to zmiňované nucené párování, opravdu musí kyklop chodit s harpyjí?
A Percy je pro mě prostě třída, vůbec mě nezajímá, že podle Marta potřebuje Frankův smysl pro povinnost, on nakonec udělá, co je potřeba.
Lenku Lanczovou jsem objevila až jako dospělá, takže její knižky pro mě prostě budou oddechové čtení. Ale dobu dospívání si dobře pamatuju a nejistá Eva mi byla velmi blízká. Její příběh je uvěřitelný a to, co v celé serii prožívá, je poměrně reálné. Trochu mne teda štvalo, jak jí všichni kluci, co jenom prošli kolem, milujou :-D ale jinak si přesně umím představit, že potkat v jejím věku kluka jako je Dick, taky bych se do něj úplně zbláznila. Teď už asi ne, vadilo by mi jeho poučování a lehká panovačnost. Asi jsem trochu tým Deri, i když s tím by to Eva taky nevyhrála.
A prosím vás, sice řešilo v minulým díle, ale kdo je podle vás Tajný přítel? :-D