felixrr
komentáře u knih

Malba je opravdu výborná, děj má i přes svou jednoduchost a předvídatelnost pár originálních nápadů. Nejslabší částí tak za mě zůstávají kostrbaté dialogy/monology, v tomhle má jednoznačně navrch Druuna.


Určitě bych knihu nedoporučoval jako prvního Miévilla, se kterým se setkáte, ale i tak je na této databázi trochu podhodnocená. Většina povídek je záživně a kreativně napsaná, ovšem někdy trvá, než se plně zorientujete v ději. Kromě autorů zmíněných na zadní straně je tu i kingovský horor a další prvky. Jen ty úplně nejkratší povídky včetně té titulní bych vyškrtnul, snad kromě Posledních Orfeů.
Highlighty: Covehithe, Obávaný důsledek, Obrazce, Pevnost, Po slavnostech, Säcken, Sídliště, Včelí vdova, Ztracená nápověda


Tohle pro mě byla dosti náročná jízda, ale stálo to za to. Příběhy jsou výborně propracované, každý má osobitý styl/žánr, prostředí, postavy, zápletku, jazyk a rozuzlení, přesto jsou protkané společným motivem. Rozhodně to není dílo, které by se četlo dobře a lehce, ale možná právě o to je působivější.


Hezká kresba i nápady, a povedená politická satira. Nemám co vytknout.


Samotný komiks docela fajn, jen na můj vkus moc keců okolo. U stripů je člověk zvyklý číst jeden za druhým, tady ten úvodní text málokdy přináší něco vtipného nebo nutného pro pochopení příběhu.


(SPOILER) Ačkoliv ani film není zrovna pohádka, kniha je ještě o dost ponuřejší a nabízí i notnou dávku cynismu. Zároveň si autor očividně důkladně nastudoval vše potřebné, od paleontologie, přes teorii chaosu, až k blokům kódu, které v relevantních pasážích doplňují text. Jedinou vadou na kráse je několik nepříliš logických rozhodnutí postav v závěru knihy, které tu již nastínili ostatní komentující (proč jít počítat vajíčka do hnízda, když ostrov za pár minut srovná se zemí armáda, atd.). Přečteno v originále.


Vzhledem k celkové délce knihy se to dá čekat, ale stejně je škoda, že je většina zápletek jen rozpracovaná a chybí jim nějaký lepší konec. Poslední příběh je s přehledem nejlepší.


Názory se tu různí, ale za mě se tohle dílo moc povedlo, a osudové pasáže tu vyznějí lépe než jen na papíře. Nejpopisnější část zůstala jako text s ilustracemi, což chápu, neboť komiksová verze by byla prakticky neproveditelná.


Nevím. Jestli to má být jen alegorie, tak mi přišla dost plytká. Jestli něco hlubšího, tak mi to zůstalo skryto. Kresba dosti explicitní, ale když není jasný cíl, tak je celkem k ničemu.


Knížka mě celkem překvapila hlavně svým rozsahem, resp. spíš nerozsahem. Anotace rovněž vyvolává dojem propracovanějšího díla, ale hodně aspektů je tu jen naznačených.


Pro fanoušky žánru výborná záležitost, a nikdo jiný to asi moc číst nebude.


Představte si alternativní vesmír, ve kterém se Jiří Grossmann dožil vydání Forresta Gumpa, přečetl si ho, a pak s Miloslavem Šimkem místo povídek napsali román...


(SPOILER) Knižně jsem tento motiv četl poprvé a přišel mi vydařený. Konec s návratem z ideálně vypadajícího života naposledy do knihovny a potom reálné situace jsem čekal a přišel mi trochu moc deus ex machina, jak bylo všechno najednou zalité sluncem. Jinak ale nemám co vytknout.

Od Šulce už nečekám nic než dokonalost, a on to zase dokázal...


Význam díla za minulého režimu je nezpochybnitelný a platí to i dodnes. Jinak jsem měl ale pocity během čtení jsme měl dost proměnlivé; o kladnou či sympatickou postavu tu člověk moc nezavadí. První cca půlka se mi četla skoro sama, někde u Jaroslava se to ale dost zadrhlo. Konec byl ale dost povedený, a všechno do sebe tak nějak zapadlo, v knize i mojí hlavě. Dost tomu pomohl i doslov Zdeňka Kožmína.


Knize vesměs nemám co vytknout, až na pár neshod podmětu s přísudkem a fakt, že ony hodiny jsou tu zmíněny dost letmo.


Po delší době jsem si přečetl něco z edice Pevnost, která mě zatím nikdy nezklamala. I tak ale tahle knížečka předčila moje očekávání. Celkový námět je originální, politikaření a budování světa se střídá s promyšlenou akcí a autorovo vědecké povolání kape z každé druhé věty.


Čtivá, dojemná a hlavně celkově výborně pojatá kniha. Smrt jako vypravěč je originální nápad, stejně jako různé krátké výčty a seznamy, které dílu dodávají charakter. Přečteno v originále.


Jako malému mi tahle kniha jako jedna z mála foglarovek nějak unikla, ale i teď to bylo záživné čtení. Jen Otíka a jeho hledání štěstíčka už jsem znal předem, což nevím, jak se přihodilo...
