felixrr komentáře u knih
Konečně zase Čapkovo dílo, které se mi líbilo bez nějakého „ale“, a celkový vývoj byl stejně povedený jako vizionářské finále.
Výborná nenáročná oddechovka. Nejsem citlivý na sprostá slova, jen mi přišlo, že je autor občas použil zbytečně.
Přiznám se bez mučení, že z klasické ruské literatury nemám zatím přečteno zhola nic, takže odkazy na jiná díla mě asi s jednou výjimkou (Oněgin?) míjely. I tak jsem se ale u knihy výborně bavil, a dá se tu toho najít spousta.
Kdyby kniha existovala jen tak, neměl bych důvod nedat plné hodnocení. SAS příručka jak přežít je ale o několik stupňů výš.
Svižná veselohra dosti podobná Revizorovi - hlavní hrdina není zrovna nejostřejší tužka v penálu, tou je naopak jeho přítel, jež ho hrou provází a bez něhož by se to celé pokazilo ne na konci, ale asi po pěti stránkách. Na ostatních postavách snad nejvíc vynikají kromě jejich vlastností vtipně přeložená jména.
Tohle svižné rodinné drama mě příjemně překvapilo a místy i pobavilo. Dominuje tu alkoholismus, touha po peněžích apod., ale autor sem trochu projektoval i vlastní, v době vydání stále dosti skandální homosexualitu, nutno říct že o dost okatěji než třeba Fuchs ve Spalovači mrtvol.
Povedená knížka, kterou od toho výborného filmu prostě neodtrhnete, ani kdybyste chtěli.
Od Jane Austenové jsem před čtenářskou výzvou nic nečetl, ačkoliv jsem už dlouho chtěl, navíc všechny moje plánované kingoviny jsou dost vydatné bichle, takže jsem se rozhodl právě pro Northanger. Příběh jsem si celkem užil, autorka uměla psát dost poutavě a navíc si své činnosti byla výborně vědoma, v knize neustále boří čtvrtou stěnu a přidává všemožné postřehy. Postavy tu nabízí vtipnou škálu všemožných lidských vlastností, kladných i záporných. Nejvíc mě pobavila ta parodovaná hororová pasáž.
Knížku jsem měl rozečtenou ještě před rozhodnutím, že si ji dám do čtenářské výzvy, následně jsem ji pak dočetl za půl dne. I když má rozhodně svoje kouzlo, v druhé polovině už mě začínala trochu nudit, neboť postoje protagonisty a hlavně slovní obraty se dost opakují, jakkoli vtipné byly na začátku.
Na úplném začátku je znát neumělost prvních kreseb, ale to se rychle spraví a dojde tu i na legendární kousky jako Lahvel, Fridex Falckí nebo Se stim smiř! Navíc se musím ohradit proti některé zdejší kritice - i když to prznění slov k opráskům prostě patří, vtipů je na tom založeno minimum.
Výborná kotletovina, ubírající se tentokrát detektivním směrem na pozadí propacovaného města, které je dezolátní a zároveň svým způsobem okouzlující. Odpůrce nepřesvědčí, fanoušky nadchne.
K Hamletovi mě dostala čtenářská výzva, a z Shakespearových děl, která jsem četl, mi zatím připadá jako s přehledem nejlepší. Najdete tu pár výborných nadčasových myšlenek a, že to tak řeknu, i hlášek. Dílo jsem četl v za mě povedeném Sládkově překladu, ale dost chvály tu sklízí Hilský, tak mu dám šanci někdy za pár let.
(SPOILER) Nebýt čtenářské výzvy, patrně bych se o této knížečce vůbec nedozvěděl, a zas o tolik bych nepřišel. Čtivá absurdita, která se ale na konci vrátí zpátky na začátek, než aby měla nějakou pointu.
Konečně můžu taky pronést ono slavné „přečteno jedním dechem“. Naprosto skvělá, poutavá knížka, příběh z více úhlů pohledu, s překvapivými zjištěními a k závěru dost skutečností na zamyšlení. Za mě od autorky vůbec nejlepší počin, a to je Svědectví dost silná konkurence.
Ve finále, ač žánrově jinde, je dílo až překvapivě podobné Krakatitu. Závěr a pointa výborné, ale způsob, jak se k nim dostat, zmatený a z většiny o ničem.
Dva roky prázdnin: co by se nejspíš stalo. Námět i celkové směřování jsou dobré, ale přeci jen má dílo svoje mouchy (haha). Nejméně povedený mi přišel tragický konec oné obávané „stvůry“. Přečteno v originále.
Námět i jeho zpracování jsou povedené, ale šlo z toho vyždímat trochu víc. Vyniká tu hlavně atmosféra, kterou Miéville prostě umí. Na dost věcí se člověk musí zeptat sám sebe, aby si uvědomil, kolik se toho skrývá pod pokličkou a jak opresivní až totalitní celý městský systém vlastně je (Kdo ho vůbec vymyslel? Proč by tu někdo takhle dobrovolně žil? Co na to zbytek světa?).
Dílo na mě zpočátku působilo zvláštně, hlavně mě dost zaskočil nekompromisní začátek, ovšem čím déle jsem četl, tím bylo lepší. Název kronika je ve finále skutečně výstižný, a morální úvahy i Bradburyho specifický styl zůstávají relevantní dodnes.
Black Mirror v psané podobě aneb už je to celkem dlouho, co by mi nějaká kniha takto sedla. Dějová linka, která se netýká primárně Petra, se chvíli rozjížděla, ale pak už jsem knihu nedokázal odložit. Nepříliš vzdálená budoucnost navíc dává prostor pro řadu poselství, odkazů, komentářů, náznaků a vtipných momentů, což je na knize ve finále alespoň za mě to hlavní, děj je tu spíš sekundární.
Naprosto famózní, jak asi od Šulce čekáte. Čtivé, uspořádané, detailně propracované a tak dál :)