felixrr
komentáře u knih

Někoho možná zklame, že je to krok zpět co do komplexnosti a přesahu do celkového světa oproti prvnímu dílu, ale jako dějová návaznost to zkrátka funguje.


(SPOILER) První manga, respektive nejspíš i první kniha od japonského autora, se kterou jsem měl tu čest, a nevybral jsem si vůbec špatně. Výborně vybudované prostředí, propracované postavy, spousta akce a napětí, zvrat na každém rohu. Dosti čtivá záležitost. Jedinou výtkou budiž nepřehlednost soubojů.
P.S. Smrt jsem sice Hugovi nepřál, ale Alitu taky ne. Ona má na víc :)


Dílo ještě tak akorát drží pohromadě a není to jen snůška vtípků a odkazů. Pár neotřelých momentů zaručuje zábavnou četbu. Jen škoda, že pokračování se patrně nedočkáme.


Hra, respektive její velmi hrubý námět, mi utkvěl v paměti z hodin literatury a nyní jsem se k tomuto restu konečně dostal. Fuente Ovejuna je působivé a výborně napsané/volně přeložené drama, řešící i přes časovou propast složitá a dodnes existující témata. Není příliš dlouhé a čte se výborně, můžu jen doporučit.


Oproti Kočce mě překvapilo, jak moc je tato hra drsná a nevybíravá. Rád bych ji někdy viděl naživo, neboť vnímání postav dost záleží na interpretaci a při čtení člověk chvíli fandí té, chvíli oné.


Vskutku slabší než první díl. Ani bych nutně neřekl z hlediska děje, i tu bylo využito pár věcí z předchozí knihy. Spíše narážky a odkazy mi někdy přišly až moc na sílu a závěr mohl být propracovanější.


Předně musím říct, že by Miéville měl někdy opustit fantastiku a napsat čistokrevnou reálnou detektivku, protože by mu to nejspíš šlo, minimálně podle úvodu této knihy. Po prvotní záhadě ale rychle spadne řemen a někde okolo strany 100 jsem se bál, že se všechno rozplizne v lovecraftovsko-nábožensky-kultovně-londýnské fantasmagorii.
Příběh se ale rozjede a pokud se v něm zvládnete orientovat, přináší spoustu zajímavých postav, nápadů, kejklí, a podobně. Kniha má přes 80 kapitol, protože je potřeba často skákat mezi postavami, potažmo frakcemi, a všechno kulminuje ve strhujícím a kreativním finále.


Původní dílo to určitě nenahradí. Kresba je celkem povedená, i když často až přehnaně barevná bez zjevného důvodu. Dialogy ovšem pokulhávají a jsou někdy zredukované natolik, že původní význam nelze moc vytušit, pokud jste hru (jako já) nečetli.


Kde začít... zadní strana obálky nelhala, opravdu nevíte, co na vás číhá na další stránce. Parádní, strhující popis očima psychopata vám nedá spát, už dlouho jsem nečetl tak poutavou a zároveň tak znepokojivou knihu. Týraní zvířat i morbidním vraždám chybí jakýkoliv náznak empatie a běhá z toho mráz po zádech.
Jediným slabým místem je za mě postava Erika. Sice funguje výborně jako blížící se hrozba, ale dialogy s ním nikam nevedou a stejně tak jeho konec je dost slabý. Aspoň že totéž nelze říct o tajemstvích Franka a jeho otce.


Potřeboval jsem nenáročnou knihu a tuto roli Bridget splnila na jedničku. Zpočátku nic extra, ale s každou další stranou mi přišla lepší.


Maje přečteno jen Kroniku a Fahrenheita, vůbec jsem netušil, že se Bradbury věnoval tolika žánrům. Moc povedená sbírka.


Komiks má snad nejjednodušší kresbu, kterou jsem kdy viděl, ale stačí to. Jen velmi málo stripů je slabých, a spousta mě opravdu rozesmála. Nečekaná pecka.
Linda, a Linda, a Linda, nejradši rukopisy ze všech knížek má...


Rané, naivní, ale dobře napsané sci-fi. Ve své době jistě obrovské dílo. Autorovo filozofování má dost levicové tendence, které ho dle anotace prý přešly po návštěvě Sovětského svazu. To mě dost pobavilo...


Dost podobné dílu Kuře melancholik v tom smyslu, že jde o krásně napsaný hnus. Zbytek ať si přebere každý sám.


Byl jsem dost na vážkách, jestli je to povedenější než první díl, nebo ne. Malba mi přijde lehce slabší, a příběh je dost základní. Na druhou stranu to ale má mnohem víc hlavu a patu (ostatně i autor v závěru zmiňuje, že první díl působí jako nějaká epizodka, a skutečný začátek je až tady). Zároveň je tu expanze světa a zajímavé koncepty zbraní, v nichž se autor evidentně vyznal, což dokládá i výborná bonusová sekce. Nakonec hodnotím stejně jako jedničku.


Právem naprosto legendární komiks. Jednoduchý, ale osobitý styl kresby vám utkvěje v paměti, stejně jako nespočet unikátních postav.
Co ale vyniká nejvíc je nenucenost, nonšalance. Komiks si na nic nehraje. Stejně jako kvalitní horor nepotřebuje hektolitry krve, Red Meat nepotřebuje explicitní kresbu a přehršle sprostých slov, a přesto je to mistrná prezentace zvráceného černého humoru.


Nadávání na svoji práci tisíckrát jinak, po chvíli se to omrzí. I tak je ale celková úroveň dobrá a překvapivě kvalitní je finální bonusová sekce.


Nenáročná jednohubka s neskrývaným přesahem do reálných vztahů.


Ultimátní sbírka oprásků, takhle už jsem se dlouho nezasmál.
