fénix56
komentáře u knih
Buď jako řeka
Shelley Read
Trochu víc se mi líbila první půlka knihy, druhá půlka byla trochu rozvláčnější. Ale i tak hodnotím knihu pěti hvězdičkami. Neobvyklý příběh, psaný bohatým, lyrickým jazykem, nádherné popisy přírody (na ty broskve jsem měla při čtení neustále chuť).
I když na první pohled vypadá chování hlavní postavy, mladé dívky Viktorie, neuvážené a zkratkovité, v její situaci jí vlastně nic jiného nezbývalo.
Sedmilhářky
Liane Moriarty
Tak jsem vystoupila ze své komfortní zóny a pustila se do něčeho jiného než jsou povětšinou historické romány. Ale byla to chyba, moc mne to nebavilo. Asi nejsem cílová skupina pro takovou četbu, už je to dávno, co jsem děti vodila do mateřské školy, navíc se tehdy řešily poněkud jiné problémy.
Modrá krev: Po stopách českých šlechtických rodů
Alena Činčerová
Sledovala jsem všechny tři série Modré krvi v televizi, takže tato knížka byla příjemným doplněním první série. A moc bych se přimlouvala za knižní zpracování i dalších dvou sérií. Velkým plusem byly podrobné rodokmeny, které miluje můj vnuk, ten nad nimi strávil spoustu času.
Knihy o českých šlechtických rodech čtu velice ráda. Konečně se jim dostává aspoň trochu satisfakce za roky dehonestace počínaje pohádkami o zlé šlechtě a konče sebráním majetku komunisty.
Muži ve stínu
Thea Leitner
Kniha o životě čtyř královen a jejich manželech. Byla napsána střízlivě, bez nějaké snahy o senzaci za každou cenu. Pokud něco nebylo prokázáno, spisovatelka to v knize napsala. Jen vše na mně působilo trochu chladnějším dojmem, víceméně jen podrobný výčet události. Nicméně informativní hodnotu to určitě mělo.
Sámo - Velký vládce Čechů a tajný vyslanec krále Chlothara
Josef Bernard Prokop
Tak pro mne byla tato knížka zklamáním. Četla jsem od pana Prokopa knihy o Karlu IV., Václavu IV. a Marii Terezii, které se mi četly dobře. Tak jsem byla natěšená i na tuto knihu, ale tentokrát mne čtení nebavilo. Vím, že o této době není dost pramenů, ze kterých by se dalo čerpat, ale zklamal mne i styl psaní. Byla to taková vata. Sáhodlouhé popisy, např. plánování stavby hradu apod.
Tři muži na toulkách
Jerome Klapka Jerome
Knížka psaná s typickým anglickým suchým humorem, který se mi líbí. Tři muži, známí už z knihy Tři muži ve člunu (o psu nemluvě) se chystají na výlet na kolech do Německa. Už jen příprava na tento výlet je náročná: jak to podat manželkám apod. Když už se do toho Německa dostanou, neodpustí si šťourání do německé povahy, ale koneckonců takové poukazování na negativní rysy jiných národů tu vždycky bylo a bude.
Poprvé jsem se zde setkala s pojmem buršácká mensura. A to se mi docela zvedl kufr. Přitom se tomu věnovaly studentské spolky...
A když si uvědomím, že kniha byla vlastně psána kolem roku 1900, smekám před spisovatelem, protože vůbec nepůsobí archaicky.
Nadané dítě: Jak mu pomoci ke štěstí a úspěchu
Monika Stehlíková
Jsem moc ráda, že se ke mně dostala tato kniha. Mám totiž vnuka který spadá do této kategorie. A protože mu jde výborně matematika, musela jsem neustále čelit řečem, že je aspík, Rain Man, Sheldon a podobně. Přitom je nadaný i v jiných předmětech, jen psaní a výtvarná výchova není to pravé ořechové. Zároveň je velmi citlivý, má vysoce vyvinutý cit pro spravedlnost, obrovskou empatii.
Tuto knihu by si měli přečíst rodiče a prarodiče takových dětí a hlavně učitelé, aby odhadli, které děti do té kategorie patří. Ono to totiž na první pohled vypadá, že to tyto děti mají jednoduché, ale není tomu tak. O tomto typu dětí byla jedna epizoda v seriálu Ochránce, pod názvem Ahoj tati. Mimochodem výborně zpracovaná.
Poselství od protinožců
Marlo Morgan
Knihu mi vnutila známá, která všemu, co je zde napsáno, bezmezně věří. Ze zvědavosti jsem ji začala číst, protože už jsem věděla, že je to fikce, kterou spisovatelka vydávala za pravdu. Nedočetla jsem...
Hod mrtvou labutí
Ondřej Hübl
Povídky jsou napsány vtipným, neotřelým stylem, autor se strefuje do různých dnešních trendů, např. sítí apod. Jen mi u nich chybí něco jako nosný motiv, některé situace vyšumí do prázdna. Ale možná je problém ve mně, raději čtu pořádné bichle než krátké povídky.
Zapadávání
Vendula Pačesová
Tak jsem si chtěla přečíst něco z jiného soudku než depresívní knihy, které jsem v poslední době četla. Ale netrefila jsem se. Ano, občas jsem se zasmála, ale mám pocit, že spisovatelky humoristických knih řeší hlavně váhu, věk a vzhled. A to mne moc nebere...
Oheň a krev
George R. R. Martin
Tak raději bych četla Vichry zimy než Oheň a krev. Ale co už... Mám pocit, že Vichry zimy už pan Martin nedopíše.
Na tuto "odbočku" jsem se moc těšila, Targaryenovci jsou zajímavý rod. Ovšem strohé popisy kronikářským stylem mne nudily. Od pana Martina jsem očekávala napínavé čtení, psané květnatým jazykem, ale dočkala jsem se pravého opaku. Trochu jsem ožila až ve druhé půlce, ale to jen díky zfilmovanému seriálu Rod draka, kde jsem si některé postavy mohla s knihou vizuálně spojit. Celkově to bylo zklamání.
Dobrý ročník
Peter Mayle
První půlce knížky bych dala plný počet hvězdiček. Líbí se mi vykreslení atmosféry provensálských reálií. Taky se bavím popisem rozdílů v povahách Angličanů a Francouzů, myslím, že jsou trefné.
Ovšem druhá půlka knihy, která se zaměřuje na nekalé praktiky některých zúčastněných osob mne již tak nebavila. Z toho důvodu hodnotím více film, kde tyto momenty chybí.
Strýc Dynamit
Pelham Grenville Wodehouse
Vzdáleně mi tato kniha připomínala Saturnina. Strýček Fred je na jedné straně dobrosrdečný, hned se hrne někomu v nesnázích pomoct, na druhé straně je někdy na zabití... Ale nejvíc mne na této knize zaujala spisovatelova práce s jazykem, se slovy. Jeho vtipné postřehy a poznámky jsou perfektní.
Trojice
Conn Iggulden
Další kolo hry o trůny v podání Yorků a Lancasterů. Který král má být na trůnu, ten právoplatný (ale neschopný) nebo ten schopný (ale který je v hierarchii nástupců na trůn o stupínek níž)?
Ve Válce růží jsou popsány nejen intriky mocných, ale rovněž detailní popisy bitev, kdy vůbec není zřejmé, kdo bude vítězem. Nemusí to být ten s větším počtem bojovníků. Rozhoduje spousta dalších faktorů: roční doba, počasí, terén a také to, kdo se stane zrádcem.
Mám přečtenou teprve druhou část tetralogie a doufám, že i ze zbývajících částí budu tak nadšena jako z prvních dvou.
Co by můj syn měl vědět o světě
Fredrik Backman
Tak nějak jsem očekávala něco jiného. Nejdříve jsem četla od Backmana Oveho a to byla pecka. I zde Backman píše vtipně i dojemně, ale Ove se mi prostě líbil víc.
Působilo to poněkud chaoticky, u často citovaných seriálů, filmů nebo počítačových her jsem někdy byla úplně mimo. Možná, kdybych byla mladý tatínek, tak bych byla více v obraze.... Přesto ale z řádků čiší láska k synovi i manželce.
Jak jsem se zbláznila
Ivanka Devátá
Ráda čtu knížky od paní Ivanky Deváté, píše vtipně. Jen u tohoto díla mi trochu vadilo téma. Ale chápu, že se spisovatelka asi potřebovala z prožitého traumatu vypsat a snad jí to pomohlo. Chválabohu, že bydlím v rodinném domě na vesnici, s normálními sousedy...
Edit: Tak už neplatí, co jsem napsala v původním komentář, že mám normální sousedy. Přistěhovali se noví sousedé a já se začínám cítit podobně jako paní Devátá....
K moři
Petra Soukupová
Knihy od Petry Soukupové mám ráda, jen trochu víc se mi líbila knížka Nejlepší pro všechny. Nicméně i tato se četla dobře, opět zvláštní styl vyprávění, takový popisný, s minimem přímé řeči. Povahy jednotlivých postav jsou dobře popsány a jejich neschopnost spolu dobře komunikovat vlastně odpovídá životu....
Sítě
Petra Dvořáková
Nejvíce se mne dotkla první povídka, poněvadž jsem něco podobného zažila ve své rodině. Spisovatelka perfektně popsala typ psychopata manipulátora. Všichni jedou podle stejného vzorce, který se jim vyplácí. A v momentě, kdy objeví bytost s nízkým sebevědomím, vědí, co na tyto osoby platí. Naštěstí to hlavní postava Kristýna i díky psychoterapiím poznala, i když ne bez následků....
Dívka ve vlaku
Paula Hawkins
Hlavní postava si mé sympatie rozhodně nezískala, ale zajímalo mne, jak se situace vyvine. Byly tam nečekané zvraty, napětí, ovšem překomplikovaný závěr mi dojem z celé knihy poněkud pokazil.
Zimní koruna
Elizabeth Chadwick
Druhý díl trilogie o Eleonoře Akvitánské se mi líbil snad ještě více než první. Tyto knihy jsem si koupila, poněvadž mne osud silné, nepoddajné královny vždy zajímal. Byla jsem příjemně překvapena, že to nebyla ani červená knihovna ani nudné čtení o ničem.
Ve druhém dílu se musela Eleanor vyrovnat s Jindřichovou prudkou, dominantní povahou, s jeho zálety, k tomu rodit jedno dítě za druhým, a to vše v době, která nepřála inteligentním a schopným ženám, jakou Eleanor byla. Vím z historie, jak to všechno dopadlo, ale už se těším až si přečtu třetí díl...