FideiDefensor02 komentáře u knih

Některé povídky jsou lepší, jiné zase horší. Přesto je kniha jako celek povedený kousek, který stojí za přečtení. Všechny povídky mají překvapivý závěr a jsou napsány čtivě a napínavě. Vytřibuje se zde Poirotova povaha a především jeho vztah s Hastingsem, který je pro mě hlavním tahákem knihy. Už dávno jsem došel k názoru, že všechny autorčiny knihy jsou vždy o stupeň lepší, když je v nich vypravěčem Hastings. Škoda jen, že povídky nejsou nějak provázané, protože kvůli tomu nemohl v knize existovat žádný centrální příběh nebo alespoň spojnice mezi povídkami, která mi nakonec dosti chyběla. Přes mou původní proklamaci teď zjišťují, že takhle z hlavy nezvládnu žádnou povídku vyzvednout nebo naopak zhodit, takže nakonec byly všechny asi zhruba kvalitativně vyrovnané.

3 31.03.2020

Kniha byla pro mě šok. Šlo totiž o mé první setkání s Kingem a bylo to setkání strhující. Před Misery jsem si nedokázal představit, jak moc lze čtenáře vtáhnout do děje, jak moc lze čtenáře přinutit, aby se bál o hlavního hrdinu, jak moc lze čtenáře donutit hltat další a další stránku bez přestání až do konce.
Hlavní devizou knihy je perfektní psychologické zpracování protagonistů (k čemuž přispívá, že v celé knize jsou postavy jen dvě) a velmi dobře budované napětí, které vás s pár výjimkami provází celou knihu.
Jako jediný zápor knihy tak vidím především části, kdy děj vázl a příliš se neposouval. Jde například o útržky samotného Miseryina románu, které byly často až příliš dlouhé.
Přes tuto drobnou vadu je Misery skvělá kniha s bravurně prokresleným dějem s pevným začátkem a závěrem, jež stojí za přečtení.

3 18.02.2020

Na začátek bych chtěl především ocenit autorovu úžasnou fantazii, která je, aspoň pro mě, neuvěřitelná. Tolik různých nápadů v jedné, poměrně krátké knize jsem snad ještě neviděl.
Celá kniha je také velmi pohodové čtení, jež plyne skoro samo.Podle mě se Hvězdný prach bude líbit především těm, kteří ví, co od tohoto příběhu očekávají, tj. pohádkový příběh, který ve vás zanechá příjemný pocit. Člověk nad tím ale nesmí příliš přemýšlet, potom totiž zjistí, že příběh samotný je dosti rozbitý a sám o sobě je extémně jednoduchý (jak už to tak v pohádkách bývá).
Mně osobně nejvíc vadilo, že láska mezi Tristranem a Yvaine je čtenáři podaná v závěru knihy jako hotová věc. V celých 250 stranách tomu ale nic nenasvědčovalo. Ty stránky, které mohly být věnovány rozvíjení jejich vztahu, byly místo toho využity k popisu vedlejších dějových linií, které ale k nosnému pilíři celého příběhu, tj. lásce mezi ústřední dvojicí, nebyly důležité a po dočtení jsem si tak přál, aby bylo méně čarodějnic a princů, zato více dialogů mezi Tristranem a Yvaine, ve kterých by se mohl jejich vztah vyvíjet trošku lépe než stylem: nic, nic, láska.Pokud se ale vezme v úvahu, že je to pohádka pro dospělělé, jejíž účelem je na pár hodin vypnout a užít si úžasný svět s pohodovým, nenáročným dějem tak jsem s výsledkem spokojen.
Děj má pak také pár velmi originálních momentů, kde se s tím autor nepáral a na čtenáře to prostě nějak hodil. Z mého pohledu jde především o konec linky s královnou čarodějnic a s Tristranovou matkou. V některých momentech díky tomu kniha, působí, že mohla být klidně delší.

3 26.01.2020

Stephen King opět ukázal, v čem tkví jeho největší síla. Námět je prostý, skoro až bizarní. Přesto je autor schopen na jednom dlouhém pochodu vystavět celou knihu a ještě do toho napasovat spoustu rozjímání nad všemožnými morálními otázkami, ale především nad těmi, týkajícími se smrti a smyslu života. Kniha byla občas možná až příliš pomalá a přeci jen výstavba byla skutečně jednoduchá. To je i důvd, proč jsem ji ohodnotil 3 hvězdami. Zároveň má totiž spoustu kladů. Posledních 50 stran se naopak odvíjí nesmírně rychle a čtenář jen hltá slova, aby věděl, jak to nakonec celé dopadne. Celým dílem se navíc vine dle mého názoru záměrně nezodpovězená otázka, proč by se vůbec chlapci na takovouto hroznou tortutru vydávali. Asi nejvíce se mi líbili právě ty dialogy o smysle života a smrti a co to vůbec všechno představuje. Toto zvládá King do svých děl vždy propašovat bravurně. Konec je pak skutečně heroický a otevřený závěr dává celému dílu nádech jisté nezvratné osudovosti. Postavy byly sympatické, čtenář si na ně rychle zvykne a některé smrti účastníků jsou skutečně skoro antické tragédie. V těchto chvílích to člověk skoro prožívá společně s postavy. Obecně můžu říct, že i přes to, jaká past se na autora s takovouto volbou tématu může skrývat, se s tím King popasoval na výbornou a i když tam některá hlušší místa byla, Dlouhý pochod mě rozhodně bavil a definitivně jej doporučuji k přečtení.

2 07.08.2023

Srovnáno se zemí se mi moc líbilo. Jde o vynikající, zevrubnou studii naprostého psychického rozpadu jednoho muže. Kniha plyne pomalu, přesto bych ale řekl, že nenudí; délka je zvolena tak akorát. Častokrát si čtenář jistě musí pomyslet, proč se hlavní postava chová tak strašně sebezničujícím způsobem, když jí je mnohokrát nabízena možná cesta úniku zpět k normálu, myslím si ale, že je nutné brát v úvahu rozklad, jenž nastal už po ztrátě syna, kdy Srovnáno se zemí představuje vlastně jen finální gradaci celého procesu, který vrcholí finálním výbuchem, který tak podle mě lze vnímat i přímo alegoricky. Velice se mi líbila část se stopařkou, která knihu vítaným způsobem oživila. Pak také musím pochválit všechny rozhovory s místním mafiánem, který je velmi dobře napsanou, uvěřitelnou postavou. Přesně takto by literární charaktery měly vypadat. Konečná konfrontace do díla zapadá, jen jsem tedy možná čekal něco více kataklyzmatického. Přišlo mi, že kniha se blíží k větší apokalypse. Možná je v tom ale právě schováno poselství, protože epilog je vlastně pro hlavní postavu nesmírně zdrcující, kdy je ukázáno, že přes všechny její oběti ničeho nedosáhla a působilo to na mě trochu jako memento marnosti lidského snažení a konání. King je jednoduše mistrem různých filozofických výkladů svých děl; to se mi na něm právě líbí. Srovnáno se zemí je definitivně dobrá kniha, která zaujme, člověka nutí si ji přečíst, co nejrychleji to jde, je psaná čtivě a je chytlavá, tedy rozhodně stojí za to.

2 28.06.2023

Jako hlavní výhodu Zločinů pro dva vidím jednoznačně poměrně rychlé tempo střídání povídek, díky čemuž se daří knize držet čtenářovu pozornost. Bohužel musím ale konstatovat, že na rozdíl od Poirota Tommy s Pentličkou za to století beznadějně zastarali. Příklon díla ke špionážní tématice je nepovedený a dnešní optikou působí často až mimořádně dětinsky. Z dějového hlediska mě navíc i poměrně zarazily několikrát se objevivší dvojité pasti, dvojčata a pod., které jsou jen těžko uvěřitelné a obecně kvalitě díla neprospívají. Jednoduše odklon od čisté detektivky nebyl dle mého nejlepší tah. Neustálé Pentliččiny povzdechy nad tím, jak se nudí a jak by si přála, aby se konečně v jejím okolí začalo pořádně vraždit, příliš nepřispívají k tomu, abych si tuto postavu více oblíbil. Anglie je již tradičně plná nepracujících lidí, kteří všichni jen čekají na pratetino dědictví, které je zajistí do konce života; musela to být skutečně pozoruhodná doba. Celkově tak Zločiny pro dva jsou Christieovkou, kterou čtenář může s klidným svědomím vynechat a raději sáhnout po nějaké čisté detektivní, deduktivní práci, která na rozdíl od těchto špionských románů zubu času odolala.

2 04.03.2023

Než přišel Hitler: Poslední zima Výmarské republiky je opravdu precizně vypracovaná kniha o důležité etapě historie. Nejvíce na ní oceňuji experimentálně pojatý styl vyprávění, který se skládá z krátkých úryvků popisů dnů jednotlivých osob. Knize opravdu nemám, co vytknout, jelikož svou úlohu literatury faktu plní znamenitě. Je psána čtivě a srozumitelně. Zároveň popisuje i běžný život tehdejších dní. Žádné slepé pasáže v ní nejsou a jednotlivé kapitoly jsou přesně vyváženy tak, aby žádná část nepůsobila zdlouhavě a únavně. Příběh je podán precizně. Díky tomu, že faktická část nepřebila veškerou estetiku díla, můži knihu každému s klidným svědomím doporučit.

2 16.07.2020

Jaj, tak toto bylo opravdu zvláštní. Po celou dobu jsem byl z knihy opravdu nadšený, pak přišel konec a já jsem jen přemýšlel, jestli je to opravdu všechno. Nevím jestli je kniha špatná nebo jen já jsem prostě čekal něco jiného. Čekal jsem politické drama, kde se o moc ve světové říši mezi sebou budou rvát různé frakce a všechno to bude strašně napínavé.
To jsem se ale bohužel spletl. Všechny tři dějové linie jsou prapodivné. Ta o výrobcích šperků je tak moc o ničem, až jsem přemýšlel, jestli to nemá být parodie. Road trip do Denveru už byl sice zajímavější, přesto se tam nic pořádného nestalo. Jeho pointa pro mě byla překvapivá, ale jeho zakončení, jež bylo zároveň i závěrem celého díla byla obskurnost a já se musím přiznat, že absolutně netuším, co tím chtěl básník říci. Nejzajímavější je potom děj s obchodním zástupcem. Zde to alespoň trochu chytá rysy politického thrilleru. Ale jeho vyvrcholení v podobě vniku agentů je neuspokojivé a čtenář tedy ani neví, jak to vlastně celé dopadne.
Asi nejvíce mě mrzí, že jsem si myslel, že se všechy tyto tři linie nějak protnou, ale bohužel nic. Zapracování věštecké knihy je zbytečné a vyloženě trápení pro mě byly všechny halucinogenní kapitoly jednotlivých postav.
Jediné uspokojivé rozřešení divák dostal v podobě překupníka šperků, který se nakonec vzepře a nabyde zpět své hrdosti. To jsem si opravdu říkal, že je to super knížka. Pak ale přišel obskurní závěr a bylo po radosti.
Díky krátké stránkové dotaci mě to nenudilo, přesto byl Muž z vysokého zámku pro mě jasným zklamáním. Třeba si v budoucnu jeho význam uvědomím, do té doby ale musím říct, že mě kniha bohužel neoslovila.

2 14.06.2020

(SPOILER) Válečník je už tradičně velmi čtivý. Líbí se mi sledovat, jak se ze série, která byla na začátku rozdělena na dvě dějové roviny, stala kniha o snad až pěti popisovaných místech z pohledu mnoha postav.
Jednoznačně nejsympatičtějšími postavami se stává Machiavelli s Billym the Kidem. Jejich dialogy jsou skvělé a těším se, jak se jejich příběh vyvine. Doktor Dee pokračuje v spřádání svých plánů a je otázkou, jak skončí. Spousta kapitol knihy je opravdu parádních. Například setkání starobylých u Tsagaglalal nebo všechny pohledy do minulosti, které rozšiřují už tak bohatou mytologii světa.
Na Danu Talis se čtenář touží dozvědět, jaké jsou Marethyuovy záměry a hltá tak každou stranu.
Josh je opětovně mnohem zajímavější postavou než jeho sestra. Zajímalo by mě, jak se jejich vztah vyvine v dalším díle.
Válečník je rozhodně dobrá kniha, která stojí za přečtení. K ději mám jen jedinou výhradu, která se vrátila jak bumerang z předchozích dílů. Opět zde máme neporazitelného a mocného Lotana a protagonista jej zničí během strany naprosto bizarním způsobem. Alespoň jednou bych si přál se v sérii dočíst, že když je někdo extrémně nebezpečný, tak ho opravdu není lehké porazit a protagonisty to třeba bude i něco stát. Místo toho, aby vždy vítězství dosáhli nějakým obskurně infantilním způsobem.

2 31.05.2020

Musím se přiznat, že knihu jsem četl nedobrovolně v rámci přípravy na dějepisnou soutěž. A i když je kniha jistě tematicky velmi dobře zpracovaná, tak mě od poloviny už jednoduše vůbec nebavila a k dočtení jsem se musel nutit.
Dva body tak dávám jen za to, že chápu, že to není vina knihy, ale vina má, protože jsem věděl, o jaký jde žánr, a že podobná díla nejsou zrovna vrcholem čtivosti, a přesto jsem se do knihy pustil. Co bych ještě rád zaznamenal je poměrně velké množství textových překlepů v čele knize, kdy až nepříjemně často chybí písmena nebo občas i celá slova. Věřím však, že pro nějakého zájemce o dobu pozdní Habsburské monarchie bude tato kniha jistě skvělým úlovkem a skutečně výtečným zdrojem informací o této fascinující epoše našeho národa.

2 31.03.2020

Bylo to zajímavé. Strašné, ale zajímavé. Na knize především oceňuji, že se věnuje tématu, který má jedna kniha z miliardy. První polovina knihy je dějově nabitější, přesto se mi ale zdá, že druhá polovina je lepší, protože se zde plně ukazuje ta mizérie a prázdnota celého Humbertova putování. Tento protagonista mi byl ze začátku odporný, ale postupně mi ho začínalo být především líto a jeho poslední setkání s Lolitou považuji za nejsilnější moment celé knihy. Kniha je taktéž zvláštní v tom, že se v ní za celou dobu nevyskytla sympatická či kladná postava. To ale vůbec nevadí, protože síla tohoto díla tkví především v detailním popisu psychyckého rozpoložení protagonisty (Humberta), kdy u něho přesně víme co chce a co je pro to ochotný udělat. Každý jeho krok tak díky tomu máme detailně odůvodněný. Celá kniha je tak skvělým pohledem do mysli chorého pedofila. I když znám spoustu lepších knih, tak právě nevšední téma je důvod proč si myslím, že tato kniha stojí za přečtení. Na závěr bych ještě napsal, že kdo chce tuto knihu kvůli erotice, tak by se měl raději porozhlédnout někde jinde, protože erotických scén je v knize poskrovnu.

2 24.08.2019

Zaklínač a jeho svět je velice precizně zpracovaná encyklopedie fantasy světa, kterou je potřeba vyzdvihnout především proto, že se dnes takováto díla vidí jen málokdy. Většina podobných encyklopedií slouží především k tomu, aby z fanouška vyždímali co nejvíce peněz. Zaklínač a jeho svět je však skutečně kvalitní a zajímavý. Nebojím se napsat, že čtenáři poskytne i informace, jež pro něj budou skutečně nové. 1. kapitola věnující se historii světa mi přišla nejzajímavější, i když i ostatní mají v knize svou úlohu a žádnou bych nevypustil; zde je jednoduše vše na svém místě. Nemohu opomenout pochválit krásnou grafiku, kterou dílo obsahuje. Knihu tak definitivně mohu doporučit každému přiznivci zaklínačské ságy vřele ke přečtení.

1 21.05.2023

Každá ze 3 povídek se přirozeně liší ve stylu i tempu; obecně je ale tento 1. Indianův omnibus dobrá kniha. Jen je teda důležité v tom nehledat moc logiky a spíše se nechat unášet tím dobrodružným nádechem, který z toho sálá a až na poslední povídku zdařilou kresbou. Ono těch dějových nesmyslů je tam skutečně dost, v čemž kniha drží basu i s filmy, ale při samotném čtení to moc nevadí, a i díky tomu, jak rychle tam dochází ke střídání lokací a objevování a mizení nových postav to aspoň všechno rychle ubývá. Nejvíce se mi líbil Osud Atlantidy, naopak nejslabší byly definitivně Zlaté paže, kde už ty nesmysly přerostly tolerovatelnou mez. Když se to bere jako dílo pro děti, což rozhodně i je, potom komiks plně splňuje svůj účel a i když si to místy vážně říkalo o 2 hvězdy, asi to za ty 3 nakonec stojí a stojí to za přečtení.

1 29.04.2023

Kniha se věnuje velice zajímavému a v běžném mainstreamu nepříliš známému tématu, což je chvályhodné. Její faktická stránka se asi nedá příliš kritizovat a je i její největší devízou. Člověk po dočtení získá skutečný vhled nejen do života našich indočínských legionářů, ale obecně i do myšlení tehdejších lidí obecně a díky poslední třetině i do fungování tehdejšího československého mocenského aparátu. Moc se mi líbí, jak je kniha střízlivá, nic nepřibarvuje a skutečně se snaží jít přímo k pravdě, jež se v příběhu ukrývá. Negativem je, že některé pasáže skutečně nejsou příliš čtivé, spíše až nudné; to platí především o posledních částech. Nejlepší byl popis samotného operačního nasazení; ten byl poučný a zároveň zajímavý. V kapitolách o repatriaci se nám hezky ukazuje, jak šílený komunistický režim byl; zkostnatělý, pomalý, absurdní a neschopný. Do technokracie měl skutečně daleko. Ono i ty nudnější kapitoly jistě plní faktografickou stránku věci, ale třeba popis vztahů s Vietnamem byl občas vážně těžký. Každému, kdo má rád historii a téma těchto dobrodruhů ho aspoň trochu táhne lze na každý pád Bojovali a umírali v Indočíně s klidným svědomím dpopručit.

1 04.04.2023

Zapomenuté příběhy 2 jen dokazují, jakým vynikajícím, čtivým autorem Marian Kechlibar je. Všechny v knize obsažené příběhy jsou velmi zajímavé a především obsahují poučení platné i dnes, což jsem vždy považoval za velkou devízu této série. Ke Kechlibarovi se proto pokaždé rád vrátím, protože pevně věřím, že jeho četba z nás dělá lepší lidi, a to ani není potřeba zmiňovat mimořádnou naučnou stránku knihy. Zapomenuté příběhy 2 jsou rozhodně dílo, které stojí za přečtení.

1 08.01.2023

Dům mrtvých navazuje na standard Měsíčních zahrad a přináší tak čtenáři megalomanský zážitek napěchovaný postavami a dějem. Malazská kniha padlých je obecně co do počtu "vjemů" na poli fantasy takřka nepřekonatelná. I když to není vždy nejjednodušší, v knize se dá orientovat a s pochopením to zas tak hrozné není. Děj člověka chytne, je dobře napsaný a napínavý. Všechny postavy jsou dobře vykresleny a čtenář tak má pocit, že je opravdu zná. Zároveň jim i fandí. Žádná není bez chyb, ale to je na nich přeci to lidské (i když mnoho z nich by se mezi lidskou rasu tedy asi nepočítalo xD). Dům mrtvých je tak kniha, jež rozhodně doporučuji k přečtení.

1 04.05.2021

(SPOILER) Zaříkávač pokračuje v tradici nastavené svými předchůdci. Tentokrát naštěstí ubylo různých bizarností a čtenáři tak zůstává především úžasně čtivá kniha. Do už tak rozsáhlé mytologie světa vstupují další postavy. Čtenář naštěstí nemá problém se v nich orientovat. Děj není nic úžasného, v rámci série ale Zaříkávačův děj rozhodně patří k těm lepším. Doktor Dee konečně rozehrál svou vlastní hru a je otázkou, jak dopadne. Nově utvořená dvojice Machiavelliaho a Billyho the Kida do děje přináší svěží vítr. Jejich dialogy jsou zábavné a na jejich společné kapitoly jsem se těšil.
Obdivuji autora, že vždy dokáže čtenáře navnadit na další kapitolu, takže já osobně jsem se od knihy nemohl odtrhnout, což si myslím, že je důležité. Příběh se rozvětvil na třetí část odehrávající se na Danu Talis. Marethyu je správně záhadný a čtenáč touží dozvědet se více, protože se to všechno pořádně zamotává. Já jsem bohužel knihu četl už jednou před asi deseti lety, takže účinek na mě není tak velký, ale umím si představit, že prvočtenáři z toho musí jít hlava kolem. Děj si díky Marethyuovi zamotal a je to jen dobře.
Musím se opakovat, ale Sofii jsem si opravdu neoblíbil. Kromě toho, že má ráda bratra o ní prakticky nic nevíme. Alespoň, že mnohem zajímavější Josh v knize dostává také více prostoru. Konec, jak už bývá zvykem, navnadil na další díl. Doufám, že konflikt mezi Joshem a Sofií se ještě více rozvíří. Zaříkávač je dobrá kniha, jež stojí za přečtení. Škoda jen, že se v celé sérii nevyskytuje žádná romantická linka, která by ději i kvalitě díla dosti pomohla.

1 30.05.2020

(SPOILER) Vědma je velmi podobná předchozímu dílu, a to jak v kladech, tak v záporech.
Díky svižnému ději, jenž je doslova napěchován akcí, je kniha čtivá a plyne takřka sama. I přesto však mám k ději výhradu, která se táhne celou sérií. Postavy nemají takovou moc, jakou by měly mít dle svého popisu. Kvůli tomu je rozuzlení většiny střetů zkratkovité až bizarní. Původně jsem si myslel, že by starobylí měli být extrémně mocní kouzelníci, již byli dříve dokonce uctíváni jako bozi. Ve Vědmě, podobně jako v předchozích dílech, jsou ale všichni starobylí, včetně archónů, poráženi různými primitivními způsoby (zapadnutí do bažiny, poleptání roztavenou hmotou, zmrazení, bodnutí kopím, hození meče tak, že dotyčný není propíchnut, ale omráčen), o kterých jsem byl přesvědčen, že by snad mocní vládci Země mohli překonat. Příliš nepomáhá, že je každý antagonista představen jako děsivý, neporazitelný zloduch (a pak pod ním rozmočíte půdu a je po něm). Obecně bych tedy řekl, že síly nesmrtelných se mi zdají nadsazené. Vnímám to jako dějové zkratky, jež jsou způsobeny nedostatkem kreativity ve vyvrcholeních střetů. Vyloženě obskurní byla např. neschopnost sfingy vypátrat Perenelu na ostrově a její demolice v následném střetu.
Nicméně Vědma je i přesto dobrá kniha. Lokace a mytologické bytosti se střídají, takže žádná nezačně nudit. Každá bytost má také svůj specifický charakter. Velmi se mi líbily interakce mezi Machiavellim a Deem, které jsou živé a snadno uvěřitelné. Jejich společný hovor svým pánům byl pro mě nejlepší kapitolou knihy. Díky odhalením o Flamelově minulosti už Joshovy mentální pochody nepůsobí tak přehnaně a ten zároveň díky svému rozvinutému charakteru a emocím zcela deklasuje v zajímavosti příběhu plytkou a plochou Sofii. Nevěřím, že by někoho mohl její příběh zajímat. Ze série o dvojčatech se stal příběh o Joshovi a jeho charakterovém vývoji. Na každý pád je Vědma dobrá kniha, která mě natěšila na další díl série.

1 12.05.2020

(SPOILER) Velmi dlouho jsem přemýšlel, jestli dát dvě nebo tři hvězdy. Vzhledem k Alchymistovy by dvě hvězdy ale byly nespravedlivé, protože Čaroděj je na každý pád mnohem lepší kniha a i přes množství chyb obsahuje několik velmi zajímavých prvků, které oceňuji.
Nejdříve k chybám. Naštěstí jich není mnoho. Pro mě základní a do očí bijící je naprosto šílené odstupňování síly různých postav a průběh jejich střetů. Moc starobylých bytostí absolutně neodpovídá jejich popisu. Například část odehrávající se v katakombách, kde výprava potká Marta. Atmosféra je vybudovaná perfektně. Dee i Machiavelli se klepou strachy. Čtenář si říká, že to bude někdo opravdu nebezpečný, a že by se měl Josh mít na pozoru. Pro mě jde o jednu z nejlepších částí knihy. A pak najednou mocného boha války trapně deklasuje Flamel a o chvíli později Dee, který byl ještě o pár stran dříve zkoprnělý v rohu.
Stejně tak Sofie, jež zmrazí valkýry. Nemohla by takhle teda zmrazit úplně každého? Souboj Aerop-Enap s Morriganou se už dá sice pochopit lépe, avšak stále se divím, že i přesto, že je několikrát zmíněna schopnost starobylých bytostí ovládat magii, tak žádná z nich to zatím nepředvedla. Skoro to vypadá, že veškerá magie starobylých spočívá ve schopnosti ovládat spřízněná zvířata a využívat dispozice, které jim jejich zvířecí podoba (létání, sítě, drápy) nadělila.
Také se podivuji, že když získání Kodexu a dvojčat je pro temné starobylé prakticky otázka konečného vítězství, proč na to nenasadí všechny své zdroje? Proč záporáci útočí zásadně jen v malých skupinkách a to ještě ani ne všichni. Například při útoku valkýr Dee s Machiavellim jen stojí bokem.
Děj na Alkatrazu, který by teoreticky měl být na stejné úrovni důležitosti jako Paříž, je oproti Paříži nezajímavý a vedlejší a silně by mu prospěla menší stránková dotace.
Knihá má naštěstí i spoustu kladných stránek. Především je úžasně čtivá, díky tomu, že děj plyne velmi rychle. Mytologie světa je zajímavá a čtenáře baví se do ní nořit stále hlouběji a prozkoumávat nová zákoutí.
Velmi se mi také líbí pojetí Dea s Machiavellim, které bohužel občas kontrastuje s Deeho občasnými nadsazenými schopnostmi. Když si však toto odmyslím, tak se mi velmi líbila například část, kdy oba sedí v autě a čekají na valkýry a poté běhají po ulicích Paříže a snaží se sledovat Nidhogga. Tyto momenty, které ukazují, že jsou oba vlastně docela slabí a nejsou to žádní supermocní, nepřemožitelní zloduši se mi velmi líbí a knihu ozvláštňují.
Dalším plusem je Josh, jenž se stal prakticky protagonistou celé série. Je až s podivem, jak svým charakterovým vývojem, zajímavým příběhem a částečnou mentální labilitou (nadměrná fixace na sestru spojená s chorobnou žárlivostí a časté záchvěvy infantilismu, kdy ho děsí věcí, které by normální patnáctiletý kluk zkousl) zadupal do země svou dějově i emočně plytkou sestru.
Kniha je povedená a, i díky atmosféricky popsanému prostředí Paříže, rozhodně stojí za přečtení. Už se těším na další díl.

1 08.05.2020

(SPOILER) Kniha se mi i přes pár chyb líbila. Nápad je dobrý, stejně tak spád a tempo. Děj ubíhá svižně a čtenář tak nemá moc času se nudit. Oceňuji originální děj se spoustou různých postav a s komplexním prostředím, které je čtenáři podáno postupně, takže není složité se v něm zorientovat.
Teď však k těm chybám. Knize chybí výraznější zápletka. Ona ji sice jakousi má a díky rychlému spádu děje se čtenář u knihy nenudí, přesto v ní nejsou žádné pořádné dějové zvraty nebo složitější konstrukce. Když jsem se nad tím po dočtení zamyslel, v knize existuje mnoho různých nesmyslných okamžiků. Už jen první kapitola, kdy John Dee získává Kodex je v kontextu zbytku knihy prapodivná. Opravdu by ho Perenela, která v dalších kapitolách dokázala na dálku zahnat srarobylou bytost první genere (což je samo o sobě nepochopitelné), nedokázala spolu s Nikolasem porazit? Navíc jsem nabyl názoru, že kdyby starobylí získali celý Kodex, měli by vyhráno. Přesto však s přihlédnutím k síle, kterou dokázali nasadit v boji s Hekaté se zdá až absurdní, že na něco tak důležitého vyslali jen Deea se čtyřmi golemi.
Bizarním se také jeví chování Joshe, který je na patnáctiletého kluka až nezdravě fixován na svou sestru a jeho nedůvěřivý vztah k Nikolasovi je směšně obskurní, kdy je zjevně podáván čtenáři k navnadění na budoucí zvrat. To mi nevadí, myslím že to v dalších dílech okoření děj, co mi ale vadí je, že to začíná být značně otravné a uvítal bych, kdyby zmínky o Joshově nedůvěře k Nikolasovi byly řidší.
Přesto je, kromě originálního prostředí, asi nejzajímavější částí děje právě Josh, kdy jeho uraženost a pocit méněcennosti ke konci knihy otevírají bránu k budoucímu slibnému vývoji.
Na závěr pro mě asi největším záporem je absence nějaké romantické linky, která do jakékoli knihy vždy přidá nový prvek. Doufal jsem, že by po prvotních náznacích mohlo k něčemu dojít alespoň mezi Joshem a Scathach, bohužel se nic takového nestalo a kniha je tak ochuzena.
Přes všechny své chyby Alchymista stojí za přečtení. Když ne díky ději, tak alespoň díky svému originálnímu, propracovanému světu a neoddiskutovatelné čtivosti.

1 28.04.2020